libuse6749 komentáře u knih
Phoebe jsem si zamilovala po pár stránkách právě pro její odlišnost. Její život je od narození jiný a může za to porucha autistického spektra. Šestnáctiletá studentka Phoebe má ráda svůj život pod kontrolou, libuje si v pravidelném režimu, a rozumí si jen se svojí nejlepší (vlastně i jedinou) kamarádkou Bethany, kterou zná od dětství. Když její zaběhlý stereotyp naruší mimořádná událost, dají se do pohybu věci, co její život převrátí doslova naruby.
Kniha, která žánrem ya cílí na mládež, má mnohem na víc. Všem věkovým kategoriím přiblíží zásadní momenty v dospívání mladých dívek, jejich přemýšlení o budoucnosti i velmi křehkou vazbu s rodiči. Přidanou hodnotou jsou právě odlišné myšlenkové pochody dívky s autismem a pochopení/nepochopení okolí.
Příběh mě dojal v několika momentech, poslední zabrnkání na city bylo v doslovu autora, kde prozradil, že knihu psal pro svoji dceru. Nechte se taky dojmout, stojí to za to!
Když si Robert Bryndza odskočil od Eriky a Kate (rozuměj od krimi) ke Coco (rozuměj humorný román pro ženy), tak jsem úplně nesdílela ovace ostatních čtenářů. Zatímco jeho první samostatný psychologický thriller mě velmi mile překvapil. Pojďte se se mnou na něj podívat blíže.
Úspěšná lékařka Maggie žije život přesně podle svých představ. O jedné noční směně jeden lidský život zachrání, ale u druhého už se jí to nepodaří. Bohužel se jedná o jejího milované manžela Willa, kterého přivezli do nemocnice se střelným zraněním. V přímém přenosu tak sleduje jeho poslední minuty života. Psychicky ji však dorazí policejní zpráva, že šlo o sebevraždu. S touto verzí se však nedokáže smířit. Po pohřbu se jede uklidnit do prázdninového domu na malý chorvatský ostrov, ale tam klid nenajde.
Čtenář se v Chorvatsku může těšit na dramatické chvilky, pátrání po tajemství, dobrodružství, hledání odpovědí na otázky, ale i děsivé vyhlídky na budoucnost. Maggie doslova bojuje o přežití a boj nezdává do poslední chvilky.
Kniha se mi četla skvěle, byla napínavá a měla spád. Do psychothrillerů se často nepouštím, ale tento od Bryndzy jsem si užila. Jak může skončit ten, který začíná citátem od Benjamina Franklina
„Tajemství lze udržet nanejvýš mezi třemi osobami, ovšem za předpokladu, že alespoň dvě z nich jsou už na pravdě boží.“
tenáři KNIŽNÍCH SÉRIÍ ten pocit, kdy zamáčknou slzu nad poslední stránkou a se zmatkem v hlavě a nespočtem nezodpovězených otázek netrpělivě odpočítávají dny/týdny/roky do vydání dalšího dílu.
@veronikamartinkova je v tomto případě jedinečná. Na nový díl ze série Vítková & Winkler jsem čekala JEN něco málo přes půl roku. Nic to nemění na tom, že kruh není uzavřen a jsem opět ve fázi čekání, tentokrát na 6. díl ze série. S Hanou a Davidem se prostě odmítám rozloučit.
Pátý díl s názvem Mrtvá budoucnost zdobí nádherná obálka v tyrkysovo-bronzovém provedení a vnitřní černobílé uspořádání. To jsem si tak oblíbila v předchozích dílech a stejně tak střídání kapitol z pohledů hlavních hrdinů. V některých případech to čtenářům vysvětluje jejich motivy jednání. Ty mají za následek často nechtěné situace, jejíchž hlavní příčinou je CHYBĚJÍCÍ KOMUNIKACE v jejich vztahu. To čtenáři šílí….
David je postaven mimo službu a snaží se očistit z obvinění ze 3 vražd. Hana je v radostném očekávání, ale nemá šanci sdílet svou radost s Davidem. Oba, jak název knihy napovídá, mají pochopitelné obavy z budoucnosti. Kdo tahá za nitky a chce vidět Davida ve vězení Kdo ovlivňuje Hanu a Davidova syna
Na scéně dostává poprvé více prostoru Davidův otec a s ním i střípky z minulosti. Perfektně jsou v příběhu popsané konexe a jejich vlivy nejen u policie, ale i u soudu a v politice. Děsivé
Svižné tempo děje, velká dávka napětí a sršící emoce u všech zúčastněných a žánr se přibližuje více k thrilleru. Autorka nenechala čtenáře vůbec vydechnout, kniha má spád, kapitoly jsou plné zvratů a konečně přináší chybějící odpovědi. Rozplétá tak krimi linku, která se táhne vlastně celou sérií. Uspokojí však konec čtenáře?
Co kdybyste mohli znovu prožít okamžik, který vše změnil?
Melancholický příběh z druhé strany zeměkoule přináší tři kapitoly, které čtenáře po pár stránkách zpomalí a přivedou k zamyšlení.
Autorka pojala odcházení na onen svět originálně, a to krátkým pobytem ve fotoateliéru s neobyčejným průvodcem.
Citlivě následně představuje 3životy právě zesnulých osob s pohledem zpět do jejich minulosti. Každý z nich totiž obdrží balík fotografií, ze kterých musí vybrat přesně tolik fotek, s počtem odpovídající jejich věku. Za každý rok života jednu. Snímky jsou pak použity do kolotoče vzpomínek, co proběhne člověku před očima v okamžiku smrti.
Japonská literatura může být pro nás Evropany svým způsobem specifická. Tahle knížka by mohla oslovit čtenáře, kteří právě na japonskou literaturu sbírají odvahu. Nevystraší vás, co se počet stránek týká a je velmi čtivá V odvyprávěných životech se však ukrývá kromě dojemných příběhů i spousta nezodpovězených otázek o životě a smrti.
Bonusovým příběhem je tajemný život i samotného průvodce.
Nastavená pravidla mě připomínaly mou oblíbenou knihu Než vystydne káva, kde účastníci cestují časem.
Mimochodem, autorka je nadšená fotografka, která o fotoaparátech a fotografování píše odborné články. Z knihy je její záliba hodně znát.
Místo činu P Ř Í B R A M, přesně tak by se mohla jmenovat tahle knižní detektivní série se sympatickými parťáky v roli hlavních vyšetřovatelů.
Právě na Příbramsko nás autorka @terka.bartosova.psani, se svojí již třetí knihou ze série s Tomáše Vyskočilem a Honzou Richterem, zavede. S názvy se však nechala inspirovat u klasika baladami ze sbírky Kytice, zda její příběhy mají nešťastné konce si přečtěte už sami.
Ač se jednalo o moje první knižní sblížení s autorkou, o to více jsem byla příjemně překvapena, jak mi její styl psaní kápnul do noty.
Líbil se mi realisticky vykreslený příběh z domácího neokoukaného prostředí. Návnada hned na první stránce ve formě prologu a s každou přečtenou kapitolou povinnost číst dál. Autorka vysázela čtenářům úctyhodné množství postav, které mohou působit rušivě, ale jako celek do sebe vše perfektně zapadne jako skládanka. Pátrání mě bavilo a tušila jsem, kdo za zločinem stojí dříve než to objasnili vyšetřovatelé. Se zatajeným dechem jsem však dočetla epilog…
Těším se na předchozí dvě knížky a doufám, že i další díly z této série.
Víte o tom, že Sebastianovi Fitzekovi vyšla tento rok u nás nová kniha Její název vystihuje i hlavní téma knihy a čtenářsky je hodně zajímavé
M I M I K A – hlavní hrdinka Hannah dokáže rozumět tajné řeči těla, je odbornicí na mimiku a svoje služby uplatňuje jako policejní konzultantka.
Fitzek opět nezklamal. Po úvodním výletu ho minulosti, představení profesních kvalit hlavní hrdinky a krátkém seznámení synem, při kterém však už tuhne krev v žilách….dochází k dějovému zvratu o 180 stupňů.
Hannah, po dočasné ztrátě paměti, stojí před nejtěžší analýzou, a to sebe sama. Je jí přehrán videozáznam, na kterém se přiznává, že vyvraždila celou rodinu.
U autora jsem zvyklá na svižný děj, umocněný střídáním krátkých kapitol, které přidávají na tempu a tím mě autor naprosto přiková ke čtení. Přestože autor přidával v průběhu příběhu mnoho indicií, dokázal mě zmást svými dějovými zvraty natolik, že jsem netušila, co zamýšlí.
Nechtěla bych být v roli hlavní hrdinky, ač bojovala o pravdu, byla v zoufalé situaci, kdy neměla co ztratit. Závěr tomu nasadil korunu.
Voňavý pytlík s mateřídouškou zavede hlavní hrdinku Annu zpátky do minulosti k její prababičce Věře. A postupně odhalí její život od dětství až k její smrti. Pro mě šlo o nejjemnější přechody mezi přítomností a minulostí, s kterými jsem se zatím v knihách setkala. Tak poetické. Těšila jsem se na tu chvilku, kdy Anna přivoní k pytlíčku a dozvím se, jak bude vyprávění pokračovat dále.
Autorka rozjela dvě dějové linky v různých časových liniích. V současnosti Anna řeší problémy v manželství s tradiční zápletkou, kterou při čtení příběhu asi všichni čtenáři očekávají. Historie nabízí rozhodně zajímavější vzpomínání na nelehkou dobu první poloviny dvacátého století v malé vesničce Lomná. Poukazuje na jiskření mezi Čechy a Poláky, ale zejména se věnuje cílevědomé, na svojí dobu příliš emancipované, Věře plnící si svůj sen stát se učitelkou. Na její cestě však stojí mnoho překážek, bojuje s předsudky sousedů, bojuje o svoji lásku a v letech 39-45 i o svůj život.
Nenechte si ujít romantický příběh postavený na historických základech, podaných čtivou formou. Knihu si určitě přečtěte!
Š P I O N Á Ž N Í thrillery v českém knižním prostředí nejsou úplně častým jevem. O to víc mě potěšila prvotina bývalého policisty a vojenského zpravodaje Eduarda Krainera. Při čtení jsem totiž vůbec nepochybovala o tom, že ví, o čem píše, má za sebou totiž více než 25 let zkušeností a zážitků.
Pravidlo tří zdrojů je úvodním dílem z trilogie, kterou má autor již rozepsanou, ba dokonce se na podzim dočkáme u @nakladatelstvijota vydání druhého dílu pod názvem Břídilové z Kábulu.
Teď zpět k prvnímu dílu. Brněnský kriminalista David Prokop nám velmi realisticky přibližuje práci operativců, otázku bezpečnosti i jejich náročné pídění se za informacemi.
Co mě nadchlo byl děj odehrávající se současně v ČR a Blízkém východě, prošpikovaný mnoha reáliemi. Jeho vyprávění bylo poutavé a dokázalo mě jako čtenáře (čtenářku) vtáhnout do děje, přestože mi prostředí není úplně blízké. Přičítám to zajímavým popisům prostředí, vypíchnutí odlišností kultur a nastínění pohledů ze strany extrémistů, jejich motivy.
Děj měl spád, nechybělo napětí i zajímavá zápletka. A četlo se dobře i díky krátkým kapitolám.
Hodnotím velice kladně a těším se až sáhnu po druhém dílu.
K létu romantika prostě patří! Já sáhla tentokrát po YA romantické komedii, která čekala na přečtení od minulého roku v mé knihovně.
Jak dopadne rande, když ho domluví na sociálních sítích za své děti rodiče?
Příběh přináší nenáročné oddechové čtení, které je svižné a čtivé. Knihu tedy slupnete za víkend u vody. Kapitoly jsou psány z pohledu dvou teenagerů a styl i dialogy jsou odpovídající jejich věku. Jak už to u komedií bývá, humor jde někdy na sílu, ale do příběhu forma nadsázky skvěle zapadá.
Co jsem jako čtenářka ocenila nejvíc je exotické prostředí Indonésie a Bali. Užila jsem si místní kulturu, gastronomii, výlety i zajímavé odlišnosti. Právě na odlišnostech východní versus západní kultury i výchovy je příběh postaven. Celá kniha je navíc protkaná hot tématy – rozdílná kultura, LGBT, zneužití sociálních sítí…
Pandemický deník z Itálie v komiksovém zpracování byl naštěstí jen krátkou připomínkou éry, kterou si snad ani nechceme připomínat.
Panika, obavy z nakažení, strach o život nejen vlastní, ale i všech blízkých, tohle platilo snad . Na pár stránkách jsem cítila všudypřítomnou paniku Diega a Violy v jejich malém bytě kdesi v Bologně. Rostla každým dnem, stejně jako jejich pes Panik!
Na knihu jsem narazila v knihovně úplně náhodou. Na první pohled mě zaujaly ilustrace, které jsou z mého pohledu , mírně řečeno nehezké. Přesto jsem si komiks odnesla domů, zvědavost byla silnější. Dál ho však doporučovat nebudu.
Komiksové zpracování známého thrilleru Bernarda Miniera má jednu hlavní výhodu: 112 stran oproti originálu, který jich má 632! Jelikož mám thriller na nekonečném seznamu TBR, tak byl komiks jasná volba a moje první setkání s kriminalistou Servazem.
Příběh jsem přečetla na jeden zátah, což vzhledem k napětí výrazně zlepšilo čtenářský zážitek.
Grafické zpracování bylo perfektní, barevné ladění i ilustrace dodávaly příběhu tu správnou ponurou atmosféru naprosto ladící k thrilleru v zimních Pyrenejích.
Komiksový žánr ráda volím jako relax díky minimu textu a rozličnému grafickému zpracování. V tomto případě jsem po přečtení měla pocit, že mi ke spokojenosti něco chybí, více textu, více podrobností, více souvislostí….pustím se tedy i do originálu, přestože se dopředu bojím, že tam mi bude možná naopak vadit zdlouhavé vyprávění a rozvláčněné popisy.
První motivační kniha, která mě zasáhla. A byl to průstřel skrz naskrz.
Po prvním přečtení ve mně spoustu myšlenek dozrávalo. S odstupem času jsem se pustila do druhého čtení, už jsem plakala. Našla jsem se v několika kapitolách. Pláč to byl však očistný jako dlouho očekávaný déšť, po které vysvitne slunce. Jako bonus se všem i lépe dýchá a ŽIJE!
Michelle Losekoot s Táňou Brodskou dávají v této malé knížečce tolik rad, inspirace, pohlazení a podpory pro všechny ženy, které si mohou připadat ve svém životě ZTRACENNÉ. Všechny texty jsou podané čtivě a výstižně, nečekejte žádnou nezáživnou omáčku. Navíc je celá kniha skvěle zpracovaná, líbivá je grafika a barevné ilustrace.
Krimi román Jezero je osvěžujícím zpestřením v žánru krimi nejen díky tomu, že se odehrává pod sněhovou pokrývkou od Silvestrovské noci do první poloviny ledna, ale zejména díky turisticky oblíbené lokaci Slovinska. Tím je Bohinské jezero, umístěné v ledovcovém údolí a obklopené vrcholky Julských Alp. Shodou šťastných náhod jsem knihu četla právě na dovolené ve stejné oblasti, ač v létě, ale i tak jsem díky tomu měla naprosto přesně vykreslené prostředí, kde probíhalo pátrání.
Hlavní hrdina se k případu přimotá náhodou při návratu ze své dovolené, kdy je nalezeno tělo mladé ženy v blízkosti jezera. Do pátrání se pouští se svými dvěma kolegy a novou kolegyní. Slovinští protagonisté získali mé sympatie díky smyslu pro humor, ten musí mít i autor, protože dva mužské spolupracovníky kriminálního inspektora Tarase byste na detektivy rozhodně netipovali.
Zdůraznila bych označení ROMÁN, autor si totiž náramně libuje v popisu prostředí, postav, odborných termínů… pátraní je tedy zpomaleno a čtenář se k němu někdy musí dostat přes pár stránek nesouvisející se s případem, jak se na první pohled může zdát. Osobní linky zúčastněných hrdinů dělají příběh reálnější, na stránkách se dočteme i to, co se děje po pracovní době.
Celkově hodnotím příběh jako čtivý a v daném žánru má velice originální pojetí. Komu se zpracování bude líbit, ten se se mnou bude moci těšit na pokračování v dalších knihách, které na Jezero navazují. Navíc doufám, že k nám dorazí i seriálové zpracování s charismatickým hlavním hrdinou, kterým je slovinský herec Sebastian Cavazza.
Příběh čtyř zcela odlišných kamarádek, které spojuje minulost a nově i jedna hříšná noc, po níž se nečekaně mnohé změní. Anotace je natolik výstižná, že jsem si ji dovolila použít i do recenze.
Román pro ženy ze současnosti nahlíží vážně i nevážně do několika vztahů mezi partnery. Nechybí manželství na oko, nevěra, toxický vztah, je slyšet tikot biologických hodin… Co se může zdát v pořádku, při vyslovení nahlas mění naprosto význam. Za fasádou šťastné bezstarostnosti je dušička toužící změně. A stereotyp se spolehlivým partnerem může být vlastně docela fajn.
Autorka celý příběh vypráví střídáním pohledů jednotlivých kamarádek, navíc se prolíná současnost a minulost. Kapitoly jsou krátké, čtivé, rychle se tedy posouváme dál a dál.
Ač je příběh protkán humorem, moc veselý není. Hlavním tématem je nespokojenost ve vztahu, kterou prakticky všechny zúčastněné řeší nevěrou. V mnoha momentech mi bylo hlavních aktérek líto, ale moc pochopení jsem pro jejich činy neměla. Není třeba soudit, ale prostoru k zamyšlení je tu pro čtenáře dost.
Patříš mezi čtenáře, co se obávají severských krimi příběhů kvůli přemíře násilí a krvavých scén? Libuješ si v anglických detektivkách z pera Agathy Christie?
Sáhni po kriminální sérii Inspektor Gunnar Barbarotti!
Dopis z Mnichova je 8. díl ze série a ne nadarmo byl nominován na cenu za nejlepší švédský kriminální román roku 2023. Nebojte se ho přečíst samostatně, inspektor Gunnar řeší v každé knize samostatný případ. Ve vyšetřování je mu nápomocná jeho partnerka Eva a zbytek týmu, všichni velcí sympaťáci. Zapojují čtenáře do vyšetřování, ve vzájemných rozhovorech uvažují nad motivy a postupně prozrazující indicie vedoucí k rozuzlení případu. Do příběhu autor nenásilně zakomponoval omezení v době Covidu, takže uvidíte, jak pracovali i vyšetřovatelé na home office.
A zápletka je vskutku tradiční, vražda v zasněženém domu v lesích na konci světa s omezeným okruhem podezřelých. Zavraždil známého malíře někdo z jeho sourozenců, které pozval na svátky. Nebo je vrahem někdo úplně jiný?
Od autora jsem už četla jinou knihu ze stejné série a vím po čem sáhnout, když budu mít chuť na originální klasiku.
Autor umí zaujmout již od prvních stran. Tajemné zmizení v zábavném parku rozjíždí příběh, že se od něj nedá odtrhnout. I druhé zmizení je záhadné, a přestože je 40 let staré, nebojí se David Raker pustit do vyšetřování. Místy se zdá, že hlavní hrdina je nesmrtelný, protože v několika místech jsem o něj už skutečně měla obavu, ale akce k tomuto žánru prostě patří.
Šlo přesně o thriller podle mého vkusu, parádně dávkované napětí, sympatický hlavní hrdina, vysvětlující linky z minulosti a dílky, které do sebe přesně v pravý čas zapadnou. Kniha šla číst samostatně, přestože bych asi měla více informací k dalším hrdinům z předchozích knih. Po přečtení knihy Poslední sbohem však vím, že se k nim určitě a ráda vrátím.
Může jít každýTak zní moto, které se váže ke Stezce Českem. Určitě jste o ní už mnoho slyšeli, ale základní informace nejsou na škodu. Jde o první oficiální přechod po hranicích republiky, 1000 a 1000 km dlouhý,
Za tímto nekomerčním projektem stojí parta nadšenců, v čele s Martinem Úblem, kteří se spojili s KČT a vytáhli už spoustu lidí do přírody na trasu napříč celou naší republikou.
Na každém je, zda zvolí Severní nebo Jižní trasu, půjde po jednotlivých úsecích nebo jen o víkendech. Trasu může jít pomalu, ale klidně běžet nebo vyrazit na kole. Na jaře, v létě, vlastně kdykoliv. Tak vidíte, na tuhle stezku se může vydat každý!
Před přečtením jsem o Stezce Češkem měla jen ponětí, že nějaký „pochod kolem hranic“ existuje, ale nikdy mi nenapadlo, že i mě může oslovit. Pohyb mám obecně ráda, ale nejsem úplně prototyp stezkaře. Přesto si myslím, že po několika kapitolách jsem už v duchu plánovala, jak a kdy vyrazit.
Teď už ke knížce:
Je nádherně zpracovaná, plná krásných fotografií a map
Stručný popis 20 etap, délka jednotlivého úseku, metry stoupání/klesání a odhadovaný počet dnů, povrchu a krásných míst.
Nechybí informace o vzniku stezky, doporučení k výbavě, značení, základní pojmy
Přes desítku příběhů o lidech, kteří stezku šli.
Celá knížka je psána vtipně a čtivě a dokáže nadchnout čtenáře udělat malý krok k velkému dobrodružství. Vůbec nepochybuji o tom, že příroda u nás je nádherná a zážitky z trasy musí být k nezaplacení, ale na city mi zabrnkaly příběhy jednotlivých stezkařů. Chvályhodná je i práce Andělů na trase. Cílem autora bylo upozornit na to, že člověka brzdí nejvíce jeho vlastní obavy. Myslím, že přečtení dodalo mnoha lidem odvahu sbalit batoh a udělat první krok.
Osobně jsem ve stavu, kdy přemýšlím, která etapa bude můj ideální začátek, Opráším po mateřské kolo, nastuduji trasu pro kola a těším se na nové zážitky.
Co mají společného seriály Vraždy v Midsomeru nebo Hercule Poirot a tato kniha?
Autora
Právě Anthony Horowitz napsal scénáře k uvedeným známým seriálům a nespočet knih nejen pro dospělé, ale i děti. A na svědomí má i tuto knižní novinku.
Jde o klasickou detektivku, avšak ze současnosti a navíc ve velmi originálním pojetí.
Obsadil sebe jako vypravěče a spisovatele do hlavní role. Z vyprávění se dozvíte mnoho zajímavostí z jeho tvorby a zároveň knižního prostředí. Pátráním po pachateli vraždy ho bude provázet velmi osobitý, možná až nesnesitelný, detektiv Hawthorne.
A jak to u dvojic v detektivkách bývá, jeden hot a druhý čehý, přesto mě jejich styl vyšetřování moc bavil. Líbilo se mi postupné seznamování s možnými pachateli, hledání motivů, ale i spřádání verzí vedoucí k objasnění.
Vlastně jsem zatím neprozradila to hlavní, zápletku. Tady ji máte: Jednoho rána navštíví bohatá matka slavného herce pohřební ústav, aby si domluvila svůj vlastní pohřeb. Ještě týž den, o 6 hodin později, je nalezena ve svém bytě uškrcená.
Tak se přiznejte, kdo další si knihu přečte? Za mě velké doporučení pro milovníky anglických detektivek stylu Sherlock Holmes.
Vydejte se spolu s Dominikou Sakmárovou za dobrodružstvím na Dálný východ a přijměte výzvu, stejně jako její rodina, přestěhovat se jeden rok do Jižní Koreje.
Při čtení tohoto netradičního cestopisu jsem se rozhodně nenudila. Zaujala mě již obálka a stejně originální kresby, od Michaely Ahonen , doplňovaly i uvnitř jednotlivé krátké kapitoly.
Co ví průměrný Čech o Jižní Koreji by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Autorka dokázala nahustit do této útlé knížky mnoho informací, navíc takové, u kterých nebudete zívat nudou. Garantuji zajímavosti, odlišnosti i vtipné perličky z běžného života Korejců podané navíc s nadhledem a humorem. Úsměv mi prakticky při čtení nemizel ze rtů, ač začátek pro rodinu s malými dětmi musel být těžký, zvláště, když přicestovali právě v době světové pandemie. Jedna z prvních kapitol tedy popisuje, jak probíhala inteligentní karanténa. Následuje vysvětlení chytáku, jakou barvu mají semafory v Koreji, ochrana osobních údajů ve veřejném sektoru v praxi nebo specifické počítání věku u kojenců.
Vzhledem k tomu, že má dcerka začala tento rok navštěvovat mateřskou školu, tak mě zaujal provoz školek, od stravování, časového rozvrhu, až po hygienické restrikce a každodenní reporty s hodnocením. Dozvíte se i k čemu potřebují domácnosti v zimě bublinkové fólie, ale i jak běžní Korejci tráví letní dny.
Abych to zkrátila, bavila mě každá kapitola a knížka naprosto předčila má očekávání.
PS: asi nikoho nepřekvapí, že Korejci při focení říkají 3,2,1 KIMCHI!!!!!
Sbírku historek, jak jsem se nevdala, bych mohla sepsat taky. Dost veselých příběhů, nejen o našem vztahu, sypu z rukávu, když chci pobavit přátele na večírku nebo si třeba jen postěžovat kamarádkám u vína.
Ale uznávám, že Lucie Macháčková má těch svatebních historek v zásobě mnohem více, jsou prošpikované někdy až bizárními situacemi, které autorka jako věčná družička zažila na svatbách i ve svých vztazích.
U většiny příběhů jsem se dobře bavila, některé až příliš zaváněly specifickým stylem a la stand-up komičky, kdy vyprávění bylo humorné za každou cenu, v každém větě, v každém odstavci....
Pokud však knihu věnujete kamarádce při rozluzče se svobodou, zaručeně se pobavíte na úkor nastávající nevěsty.
Velké body dávám za červené stránky, kde mě rozesmály doporučení, které písničky vynechat ze svatebního playlistu, seznámila se s typy svatebních hostů, ohromilo mi, jak pravdivé je velké české svatební bingo i upřímný dovolenkový slovník.
Celá kniha se nese na veselé vlně, takže doporučuji jako víkendovou oddychovku nebo lehké čtení pro dny, kdy se cítíte na nic.