libuse6749 komentáře u knih

Autor umí zaujmout již od prvních stran. Tajemné zmizení v zábavném parku rozjíždí příběh, že se od něj nedá odtrhnout. I druhé zmizení je záhadné, a přestože je 40 let staré, nebojí se David Raker pustit do vyšetřování. Místy se zdá, že hlavní hrdina je nesmrtelný, protože v několika místech jsem o něj už skutečně měla obavu, ale akce k tomuto žánru prostě patří.

Šlo přesně o thriller podle mého vkusu, parádně dávkované napětí, sympatický hlavní hrdina, vysvětlující linky z minulosti a dílky, které do sebe přesně v pravý čas zapadnou. Kniha šla číst samostatně, přestože bych asi měla více informací k dalším hrdinům z předchozích knih. Po přečtení knihy Poslední sbohem však vím, že se k nim určitě a ráda vrátím.

7 19.05.2024

Může jít každýTak zní moto, které se váže ke Stezce Českem. Určitě jste o ní už mnoho slyšeli, ale základní informace nejsou na škodu. Jde o první oficiální přechod po hranicích republiky, 1000 a 1000 km dlouhý,

Za tímto nekomerčním projektem stojí parta nadšenců, v čele s Martinem Úblem, kteří se spojili s KČT a vytáhli už spoustu lidí do přírody na trasu napříč celou naší republikou.

Na každém je, zda zvolí Severní nebo Jižní trasu, půjde po jednotlivých úsecích nebo jen o víkendech. Trasu může jít pomalu, ale klidně běžet nebo vyrazit na kole. Na jaře, v létě, vlastně kdykoliv. Tak vidíte, na tuhle stezku se může vydat každý!

Před přečtením jsem o Stezce Češkem měla jen ponětí, že nějaký „pochod kolem hranic“ existuje, ale nikdy mi nenapadlo, že i mě může oslovit. Pohyb mám obecně ráda, ale nejsem úplně prototyp stezkaře. Přesto si myslím, že po několika kapitolách jsem už v duchu plánovala, jak a kdy vyrazit.

Teď už ke knížce:
Je nádherně zpracovaná, plná krásných fotografií a map
Stručný popis 20 etap, délka jednotlivého úseku, metry stoupání/klesání a odhadovaný počet dnů, povrchu a krásných míst.
Nechybí informace o vzniku stezky, doporučení k výbavě, značení, základní pojmy
Přes desítku příběhů o lidech, kteří stezku šli.

Celá knížka je psána vtipně a čtivě a dokáže nadchnout čtenáře udělat malý krok k velkému dobrodružství. Vůbec nepochybuji o tom, že příroda u nás je nádherná a zážitky z trasy musí být k nezaplacení, ale na city mi zabrnkaly příběhy jednotlivých stezkařů. Chvályhodná je i práce Andělů na trase. Cílem autora bylo upozornit na to, že člověka brzdí nejvíce jeho vlastní obavy. Myslím, že přečtení dodalo mnoha lidem odvahu sbalit batoh a udělat první krok.
Osobně jsem ve stavu, kdy přemýšlím, která etapa bude můj ideální začátek, Opráším po mateřské kolo, nastuduji trasu pro kola a těším se na nové zážitky.

11 19.05.2024

Co mají společného seriály Vraždy v Midsomeru nebo Hercule Poirot a tato kniha?
Autora

Právě Anthony Horowitz napsal scénáře k uvedeným známým seriálům a nespočet knih nejen pro dospělé, ale i děti. A na svědomí má i tuto knižní novinku.

Jde o klasickou detektivku, avšak ze současnosti a navíc ve velmi originálním pojetí.
Obsadil sebe jako vypravěče a spisovatele do hlavní role. Z vyprávění se dozvíte mnoho zajímavostí z jeho tvorby a zároveň knižního prostředí. Pátráním po pachateli vraždy ho bude provázet velmi osobitý, možná až nesnesitelný, detektiv Hawthorne.
A jak to u dvojic v detektivkách bývá, jeden hot a druhý čehý, přesto mě jejich styl vyšetřování moc bavil. Líbilo se mi postupné seznamování s možnými pachateli, hledání motivů, ale i spřádání verzí vedoucí k objasnění.

Vlastně jsem zatím neprozradila to hlavní, zápletku. Tady ji máte: Jednoho rána navštíví bohatá matka slavného herce pohřební ústav, aby si domluvila svůj vlastní pohřeb. Ještě týž den, o 6 hodin později, je nalezena ve svém bytě uškrcená.

Tak se přiznejte, kdo další si knihu přečte? Za mě velké doporučení pro milovníky anglických detektivek stylu Sherlock Holmes.

Vydejte se spolu s Dominikou Sakmárovou za dobrodružstvím na Dálný východ a přijměte výzvu, stejně jako její rodina, přestěhovat se jeden rok do Jižní Koreje.

Při čtení tohoto netradičního cestopisu jsem se rozhodně nenudila. Zaujala mě již obálka a stejně originální kresby, od Michaely Ahonen , doplňovaly i uvnitř jednotlivé krátké kapitoly.

Co ví průměrný Čech o Jižní Koreji by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Autorka dokázala nahustit do této útlé knížky mnoho informací, navíc takové, u kterých nebudete zívat nudou. Garantuji zajímavosti, odlišnosti i vtipné perličky z běžného života Korejců podané navíc s nadhledem a humorem. Úsměv mi prakticky při čtení nemizel ze rtů, ač začátek pro rodinu s malými dětmi musel být těžký, zvláště, když přicestovali právě v době světové pandemie. Jedna z prvních kapitol tedy popisuje, jak probíhala inteligentní karanténa. Následuje vysvětlení chytáku, jakou barvu mají semafory v Koreji, ochrana osobních údajů ve veřejném sektoru v praxi nebo specifické počítání věku u kojenců.
Vzhledem k tomu, že má dcerka začala tento rok navštěvovat mateřskou školu, tak mě zaujal provoz školek, od stravování, časového rozvrhu, až po hygienické restrikce a každodenní reporty s hodnocením. Dozvíte se i k čemu potřebují domácnosti v zimě bublinkové fólie, ale i jak běžní Korejci tráví letní dny.

Abych to zkrátila, bavila mě každá kapitola a knížka naprosto předčila má očekávání.

PS: asi nikoho nepřekvapí, že Korejci při focení říkají 3,2,1 KIMCHI!!!!!

Sbírku historek, jak jsem se nevdala, bych mohla sepsat taky. Dost veselých příběhů, nejen o našem vztahu, sypu z rukávu, když chci pobavit přátele na večírku nebo si třeba jen postěžovat kamarádkám u vína.

Ale uznávám, že Lucie Macháčková má těch svatebních historek v zásobě mnohem více, jsou prošpikované někdy až bizárními situacemi, které autorka jako věčná družička zažila na svatbách i ve svých vztazích.

U většiny příběhů jsem se dobře bavila, některé až příliš zaváněly specifickým stylem a la stand-up komičky, kdy vyprávění bylo humorné za každou cenu, v každém větě, v každém odstavci....

Pokud však knihu věnujete kamarádce při rozluzče se svobodou, zaručeně se pobavíte na úkor nastávající nevěsty.

Velké body dávám za červené stránky, kde mě rozesmály doporučení, které písničky vynechat ze svatebního playlistu, seznámila se s typy svatebních hostů, ohromilo mi, jak pravdivé je velké české svatební bingo i upřímný dovolenkový slovník.

Celá kniha se nese na veselé vlně, takže doporučuji jako víkendovou oddychovku nebo lehké čtení pro dny, kdy se cítíte na nic.

Nikdo se dobrovolně nerozhodl,
že se narodí v Severní Koreji.

Tak začíná příběh Severky, se kterou se známe již z předchozí knihy autorky Niny Špitálníkové Svědectví o životě v KLDR. Prominentní dívenka ji zaujala natolik, že se rozhodla přiblížit její cesta za svobodou více v románovém zpracování.

Já jsem tušila již od prvních stránek, že opět nepůjde o lehké čtení. Stejně se mnou příběh Severky zacloumal. Ač může jít o smyšlený příběh, stojí bohužel na pravdivých základech. Kde končí pravda si můžete však jen domýšlet.

Thriller se mnou nic nedělá, ale tady se obávám otočit stránku, jaké zvěrsva jsou na tamních obyvatelích páchány. Čím se ti lidé provinili, že se narodili v Severní Koreji?! Hlad, strach, šikana, psychický i fyzický teror, život plánován na minuty, nesvoboda, nelidské hygienické podmínky...

Víš o tom, co se DNES děje v KLDR

SAKRA, napište mi jeden rozumnej důvod, proč jsem se přihlásila do knižní štafety této knížky
nevyhledávám YA literaturu ani horory
žánr slasher není můj šálek kávy, a to ani ve filmovém zpracování
klaun není moje oblíbená postava

Necelých 300 stránek jsem prožila následovně.
První třetinu mě nudila parta středoškoláků a jejich puberťácké aktivity.
Druhou třetinu knihy jsem překvapením nedýchala nad masakrem, který se v knize rozehrál.
Do konce knihy jsem si přála, ať to trápení brzy skončí, protože to bude vysvobozením nejen pro účastníky, ale hlavně pro mě.

Knize se nedala upřít čtivost a napětí, které mě drželo v pozornosti, jak autor celé řádění ukončí.
Můj celkový dojem? Béčkový americký film

Při čtení slzička ukápla, že jsem při návštěvě Tokia minula nejdelší ulici s knihkupectvími na světě. Genius loci tohoto místa musí být pro knihomola naprosto dokonalým zážitkem. Není ale všem dnům konec, třeba se do Japonska někdy ještě vrátím. Jestli se tam chcete kouknout už dnes, sáhněte po této slabounké romantice, jeden starý antikvariát má totiž v tomto románu hlavní roli.

Určitě doporučuji tomu, kdo se odhodlává již delší dobu sáhnout po japonském autorovi, ale ještě nenašel odvahu ochutnat jiný styl, mentalitu i prostředí.

Tahle jednohubka o 144 stránkách potěší čtenáře romantických příběhů, nabídne však navíc mnoho momentů k zamyšlení o knihách, čtení i životě samotném. Líbily se mi pasáže motivující ke změnám a odvaze je uskutečnit. Nečekejte žádné obrovské zvraty, ale pokojné a laskavé vyprávění o nové lásce nejen ke knihám. Kromě jiného má krásnou obálku

Autorka knihu věnovala všem, kteří kdy propadli pokušení se s někým srovnávat. A toto moto se line celým příběhem hlavního hrdiny Jamieho. Je to padesátník, který žije se svojí partnerkou ve velkém luxusním bytě, na prestižní adrese v Londýně. Ve skutečnosti však nemá nic, vlastně ani práci, která by ho opravdu uživila.

Jejich zaběhlý styl života rozvíří seznámení s mladým párem - s Kitem začne dojíždět do práce přívozem a jeho partnerka Melia se stane jeho milenkou. Pak už nic nebude jako dřív.

Celý příběh začíná první den po svátcích, kdy Kit chybí na ranní lodi a na Jamieho čeká policie.

Kniha má označení jako thriller, já bych s klidem připojila psychologický. Postav je jen několik, autorka je skvěle popsala, přesto si k nim během čtení nevytvoříte žádné velké sympatie. Nic to však nemění na tom, že je od začátku příběh čtivý. Střídá se současnost s návraty do minulosti, kdy každá kapitola přináší nový dílek do finální skládanky.

Autorka mě dokázala udržet v napětí až do samého konce, který už byl jen malou třešničkou na dortu a varováním pro všechny muže, kteří chytají druhou mízu nebo si jim zapalují lýtka.

Nemohu jinak. Po přečtení jedno dlouhé, tiché, bolestné AAAACHH.
Ach, to byla KRÁSA!

Tato knížka mě zaujala svou nádhernou obálkou s dominantní růžovou hortenzií už před svým vydáním. Tehdy jsem ještě netušila, že hlavní hrdinka, mladičká Justine, pracuje v domově důchodců Hortenzie. Navíc, dost překvapivě, má svojí práci se starými lidmi ráda. Dokáže naslouchat vyprávěním starých obyvatel a objevit tajemství životů, které by jinak byly už zapomenuty. A právě příběh skoro stoleté Hélèné se pokusí zaznamenat.

Dvě dějové linky čtenáři více přiblíží život nejen Hélèné, ale i ošetřovatelky Justine. Kniha je plná protikladů, na stránkách se střetává mládí i stáří, láska i nenávist. Stránku za stránkou se odhalí nejedno tajemství. Plná tajemství je i Justine, která na první pohled působí jako svědomitá, chápající, naslouchající a na svůj věk až usedlá. V osobním životě však potkáváte dívku, které chybí její bezstarostnost a snaží se dohnat všechny radosti mladých.

V knize je plno momentů, kdy zatajíte dech, utřete slzu nebo máte husí kůži. Autorka má tak melancholicky líbivý styl psaní, který na jednu stranu ukolébává, ale na druhou otevírá mysl a nutí k zamyšlení. Zapůsobily na mě pasáže s výčty popisů nasekaných za sebou v rychlém sledu jednoho odstavce, že nestačíte ani vydechnout. Dále všudypřítomný racek a odhalení tajemství havrana, tajemné osoby, která volá z domova důchodců příbuzným, že jejich blízký zemřel, přestože to není pravda. A to vše dělá jen proto, aby se na staré opuštěné obyvatele v neděli nezapomnělo. Krásná tečka za krásným příběhem.

9 09.03.2024

Dnes vám představím další českou detektivku, která klame tělem.

S autorkou je to moje první setkání, přestože má na svědomí už několik knížek. Dokonce tato je třetí kniha ze série s policisty Camillou a Simonem. Příběh je však ucelený, takže nic nebrání přečíst si knihu samostatně. Přesto ráda sáhnu i po předchozích dílech, tj. knize Tvář a Asistent, protože české série mě prostě ba.
Největším překvapením této české detektivky bylo, že se odehrává v cizině, konkrétně jde o partu Bernských kriminalistů.
Příběh je čtivý, má svižné tempo a zajímavou zápletku. Část anotace prozradí více:
Ve městě došlo k přepadení banky. Na místo přijíždí policejní jednotka, velitel zásahu očekává složité vyjednávání s pachatelem, ale místo toho se ozve střelba. Když se policisté konečně dostanou dovnitř, objeví několik mrtvých těl a jedno z nich patří i lupiči. Kdo má na svědomí všechny zabité a proč vlastně přepadení naplánoval, když se na první pohled nic neztratilo?
Od prvního přepadení mě autorka nenechala vydechnout, bylo to i tím, že se současně začne vyšetřovat další zločin. Kniha potěší čtenáře, které nemají rádi velký počet postav, v detektivce se relativně snadno orientujete. Každá další osoba je představena a v příběhu jich není mnoho.
Co mi přišlo trošku nezvyklé? V několika kapitolách autorka záměrně čtenářovi prozradila či spíše nastínila, že hlavní protagonisty čeká nějaké překvapení nebo zvrat.
Přestože v příběhu netekla krev proudem a chyběly drsné popisy násilí, knížce by za mě více slušela nálepka thriller. A to díky prostředí a stálému napětí, které se autorce podařilo udržovat až do konce knihy.

Co se vám vybaví, když se řekne Provence?

Většině asi fialové levandulové pole, pronikavé vůně. Ale Provence není jen o levanduli, celý rok v této oblíbené francouzské lokalitě vám přiblíží autor Peter Maile, Angličan, který tam s manželkou zakoupil dům.

Od ledna po prosinec přibližuje, jak se žije cizincům mezi domorodci. Jaká úskalí na ně mohou číhat třeba v pojetí času a plnění termínů po francouzsku nebo jak ovlivní jinak poklidný život, když zavane mistral. V průběhu čtení se vám budou určitě sbíhat sliny nad labužnickou kuchyní, proteče mnoho litrů vína a šampaňského, nebude chybět vyprávění o olivovém oleji a dozvíte mimo jiné zajímavé informace o hledání lanýžů.

Autor dokáže po pár stránkách přenést na čtenáře místní atmosféru, příběh psal doslova sám život a je to z něj cítit. Je velmi inspirující, úplně se podat pomalu plynoucímu stylu života, stejně jako to udělal autor s manželkou. V průběhu čtení jsem spřádala plány, kam se odstěhuji já.

Kniha vyšla již v několika vydáních a já ji rozhodně doporučuji, zvláště těm, kteří chtějí v této hektické době trochu zabrzdit. Na knihu volně navazují knihy Znovu Provence a Navždy Provence. Mimochodem, jestli jste si oblíbili romantickou komedii Dobrý ročník, tak právě autor napsal jeho předlohu.

Po literatuře YA běžně nesahám, ale v tomto případě mě k četbě nalákaly především zajímavé ohlasy ostatních čtenářů, a hlavně touha seznámit se s tvorbou českého autora @novotnyalda , jehož knížky mě prozatím míjely, přestože jich má na kontě již několik.

A od nového roku si z každé přečtené knihy zaznamenám citát, zajímavou myšlenku nebo vtipnou hlášku.
„Dokonalost je břímě, které nikdo z nás nemůže unést.“

Spojení oblíbeného žánru thriller s nálepkou YA ve mně vzbuzovalo otázky, zda mě v mých letech už četba nebude nudit Od prvních stránek jsem se ocitla v partě gymnazistů, kteří však řeší nejenom školní lásky a průšvihy, ale bohužel jejich studentský život zasáhne i brutální vražda jejich kamarádky a spolužačky.

Když jsem se prokousala počátkem knihy, kde autor seznamuje čtenáře s hlavními hrdiny, a že jich bylo, tak už nic nebránilo užít si vyšetřování případu. Od toho momentu už mě příběh naplno pohltil. Líbila se mi forma napětí, která se linula celou knihou a umocňovaly ji krátké kapitoly, kde se střídalo vyprávění jednotlivých teenagerů. Ač se v knize řešila zejména smrt Julie, každý z party měl své velké trápení, ať už to byla manipulace hraničící se šikanou nebo například problémy v rodině ve formě násilí, alkoholu a vážné nemoci.
Děsí mě, kolik nástrah číhá na děti ve škole, kde by se měly cítit v bezpečí. O to horší zjištění je, že jejich největším nepřítelem může být jejich nejbližší kamarád.

Dojmy po přečtení suma, sumárum – nálepka YA je v tomto případě hodně diskutabilní, protože tak špatné sny jsem dlouho neměla.

Považuji se za protřelou čtenářku krimi příběhů z celého světa. Ať už ponuré krimi série ze severu, anglické nebo francouzské detektivky nebo třeba kriminální případy ze sousedního Německa, tohle všechno čtení mě uspokojuje po mé čtenářské touze za napětím. V neposlední řadě musím vyzdvihnout tvorbu českých autorů v této oblasti, baví mě čím dál více.

I právě proto jsem sáhla po knize od českého autora, z českého prostředí, která však představuje kriminální případy trochu netradičně.
1 Autorem je Kpt. Mgr.BC. František Müller, který je kriminalistou na Krajském ředitelství policie v Plzni a zabývá se odhalování vražd.
2 4 případy popsané v knize jsou, jak už název napovídá, SKUTEČNÉ
3 Všechny 4 brutální vraždy se staly v rádiu 10 km od mého bydliště

Autor v úvodu zmiňuje, že jednotlivé případy líčí tak, jak se skutečně odehrály. Od přijatého oznámení činu na policii, příjezd na místo činu, přes fáze šetření až po dopadení pachatele a jeho odsouzení. Ze všech textů je dostatečně zřejmé, že se na vyšetřování sám podílel a autenticitu textu dodávají zveřejněné výpovědi svědků nebo pachatelů. Navíc je každá kapitola zakončena černobílými fotkami pořízeními přímo na místě činu.

Knihu jsem přečetla prakticky za 4 večery, i když to vůbec nebylo vhodné čtení před spaním. Překvapilo mě, jak brutální případy se staly v místech, které jsou mi dobře známé, a cítím se tam bezpečně. Vůbec se mi neusínalo dobře s vědomím, že vlastně vůbec netušíme, co se děje v rodině ve vesnici, kde žijeme nebo co se honí v hlavě člověku, kterého potkáme na přechodu pro chodce při čekání na zelenou. A mnohem více se mě dotýkalo, když jsem si při čtení často uvědomovala, že nebezpečí číhá mnohem blíže, než si dokážeme připustit.

Líbily se mi autorovo perličky z kriminální praxe odkazující na zkreslené informace podané v seriálech. Přestože jsem si musela na počátku čtení trochu zvyknout na styl psaní, po přečtení jsem dychtivá po dalším dílu.

Alena Mornštajnová má cit zasáhnout čtenářovo citlivá místa. Aspoň na mě všechny její příběhy tak působí.

Cácorka mi bude v hlavě znít ještě dlouho. Už od prvních stránek knihy bylo jasné, že její dětství není růžové. S přibývajícími stránkami, i jejím dospíváním, ji prostě nejde nelitovat. Asi nikoho nepřekvapí, že tento příběh nemůže mít dobrý konec.

O knize bylo již napsáno mnoho, a proto čtenáři, kterým se kniha dostala do ruky později, byli díky kauze ochuzeni o hlavní zápletku, prosákla totiž na svět s každým dalším zveřejněným příspěvkem. Z hlavního sdělení však mrazí, zvláště v případě, když si čtenář uvědomí, že ač může být příběh smyšlený, TOHLE se opravdu malým děvčátkům děje. A nesou si bohužel tohle utrpení s sebou celý život.

Jmenuje se Klárka a miluje chůzi.
V roztomilé knížce kapesního formátu popisuje svoji cestu za snem. Snem vyrazit na pouť přes Moravu. Sen si splnila, navíc dokázala ze své cesty napsat knihu a zajistit její vydání. Takže ty splněné sny byly rovnou 2.

Snad se na mě nebude zlobit, když prozradím, že je moje vrstevnice, má celý život nadváhu, miluje dobré jídlo a je někdy líná. Ale kdo ne. Zmiňuji to hlavně proto, že na 114 stranách dokazuje, že taková normální holka jako ona, já nebo ty, můžeme jít za svým snem. Navíc to může být jednodušší, než si mnozí z nás myslí. Právě ta inspirace pro ostatní je pro mě velké poselství, které se jí rozhodně podařilo.

Moravskoslezskou trasu Svatojakubské cesty zahájila u polských hranic, blízko Ostravy, kde bydlí. Trasa má na území ČR 277 km a končí v Mikulově. Svou pouť však nešla v kuse, ale využívala volných dní či víkendů a jednotlivé etapy zdolávala postupně. Její pojetí poutě se mi v počátku zdálo poněkud netradiční, ujít denně 20-30 kilometrů a vrátit se do pohodí domova. Příště se napojila v místě, kde skončila, a tak celou trasu zdolala v období září až duben.

Kapitoly jsou datovány a vždy popisují jednotlivou část trasy. Každá kapitola je zakončena i shrnutím ušlých kilometrů, dobu strávenou na trase a kilometrový odpočet do cíle i Santiaga de Compostela.

Klárka popisuje krajinu, počasí, zmiňuje pár turistických cílů, avšak nezachází do detailu. Během cesty si všímá zajímavých postřehů. Knížku doplňuje mnoho barevných fotografií, ty řeknou mnohdy více než slova a nádherně dokreslují atmosféru jednotlivých úseků. Líbily se mi její vsuvky popisující např. systém poutnických průkazů, vzpomínky z jejího deníčku nebo motivační tipy na cestu.

Klárka, ač došla na konec jedné trasy, vytyčila si další cíl a rovnou se vrhla do nového putování přes Dolní Rakousko. Přeji ji mnoho našlapaných km, maximum zážitků při putování a štěstí v každé další pouti.

3 10.02.2024

Jak vypadá výprava na život a na smrt?

V komiksových stripech se zúčastníte výpravy, která mě místy pobavila, možná někdy až pohoršila, ale rozhodně zaujala svojí originalitou a pojetím. Přiznávám, že pár kousků jsem ani nepochopila, ale zase u nějakých jsem měla záchvaty smíchu.

U čtvrtého případu vyšetřovatelky Kate Marshallové jsem dospěla do stádia, že mi začíná být sympatická i ona, přestože jsem dosud v jeho detektivních sériích patřila do týmu Eriky.

Ďáblova cesta začíná (jako většina autorovo příběhů) prologem, který prozradí, co se stalo o pár let zpět. V první kapitole, už v současnosti, však vyšetřovatelka zcela netradičně již doslova bojuje o svůj život. Dál čtenáře autor nenechá vydechnout a rozjíždí se vyšetřování po chlapci, který se ztratil před 11 lety

Přemýšlím, co napsat k této Bryndzovce více Kdo zná autorovo krimi série, asi mi potvrdí, že často najde pachatele dříve než vyšetřovatelé. Nic to však nemění na tom, že jeho thrillery s detektivní zápletkou jsou extrémně čtivé. Já osobně se těším na každý další případ.

První díl mě chytl, druhým jsem už lapena do spárů této české detektivní série s vyšetřovateli Hanou Vítkovou & Davidem Winklerem.

S Davidem jsem se už seznámila v prvním díle, ale od druhého je doslova v záři reflektorů. Dalším zavražděným je bohužel blízký přítel Hany, která je z tohoto důvodu postavena mimo službu a vyšetřování stojí právě na Davidovi. Nebude to mít vůbec jednoduché, případ je sám o sobě natolik komplikovaný, navíc je pod velkým tlakem Hany, která nevydrží nečinně doma sedět.a plete se do čeho nemá. Zbytečně tím riskuje, ohrožuje nejenom sebe, ale i probíhající vyšetřování a hlavně Davida.

Čtení mě opět bavilo od prvních stran, kromě hlavní linie vyšetřování, kterou má na starost David s kolegy, autorka dokázala knihu zpestřit ještě dalším případem. Na první pohled to vypadalo, že jde jen o malou vycpávku, ale bezmoc a touha po spravedlnosti ukážou, co se s tím spustí.

Přestože má každá kniha ze série svůj vlastní případ, líbí se mi, jak autorka dokáže odměnit věrné čtenáře, když jim v druhém dílu dá například jako bonus doplnění k případu z první knihy. Nenechte se tedy o toto kouzlo ochudit a čtěte celou sérii od prvního dílu. Dokonale poznáte hlavní hrdiny, jejich vrtochy, démony, nálady i vazby. Všechno umí autorka dokonale v příběhu dávkovat, tak jsem se ani chvilku během čtení nenudila. Konec je sice rychlý jak z amerického akčního filmu, ale vše do sebe zaklapne jak má.

KOMIKS nemusí být jen značkou pro nenáročné, lehké, akční nebo vtipné čtení.

O svém strachu, o obavách, o pocitech, o svém selhání, vypráví ilustrátorka @debbietungart v novém komiksu natolik intimně, že si uvědomíte, že pokud netrápí podobné úzkosti nebo deprese právě vás, mohou s nimi bojovat lidé ve vašem blízkém okolí.

Debbie se rozhodla jít z kůží na trh a vydala skutečně silný příběh plný emocí, který však může být velmi inspirativní pro lidi, kteří mají podobná trápení. Pro mnohé z nic je ze všeho nejtěžší si připustit, že potřebují pomoci. Na stránkách krok za krokem ukazuje, jak sama sváděla vnitřní boj než se odhodlala k řešení. Dál předává poselství, nebát se vyhledat pomoc a nestydět se za svůj příběh. Už tento krok je ten nejstatečnější, co uděláte. Navíc v tom nejste sami, ikdyž si tak připadáte.

Za mě její nejsilnější komiks plný důležitých myšlenek, inspirativní a navíc může pomoci.

4 10.01.2024