Lily101
komentáře u knih
Já jsem latte, ty jsi cappuccino
Damrong Pinkoon
(SPOILER) Očekávala jsem něco, nedostala jsem vlastně skoro nic (v tomto naprostý souhlas s první recenzí zde). Podobu s kávou jsem si představovala jinak než “jen” grafikou šálků s vrstvami (káva, voda, …). Některé pojmy by vyžadovaly širší vysvětlení (alespoň “správný” a “špatný” “přístup”), protože nějakým způsobem vysvětlené jsou, ale čtenář si není jistý, zda např. pojem není širší,…a některé moudra jsou dost kostrbatá (občas tomu trochu napomáhá spojování slov v podobě + mezi slovy a následný text, kde se takové spojení + vyskytuje vícekrát).
Šarlatáni
Robin Cook
Kniha byla rozvláčnější, než jsem u autora zvyklá. Obsahuje opravdu dost chyb týkající se např. záměny dne (následuje jeden příklad za všechny:
- porada o nemocnosti a úmrtnosti: str. 81 dole poslední věta, kde se píše o příštím týdnu X str. 83 odst. 1 poslední věta: “Vždyť do čtvrtka, kdy se koná, zbývají pouze čtyři celé dny.” X str. 94 cca v polovině (není možné úplně jasně určit odstavce-6./?/): “ Máte v úmyslu na tu středeční poradu přijít?” X str. 97 předposlední odstavec: “ Pro většinu lidí začínal víkend už v pátek po obědě, a Noah se tedy obával, že si s ní bude moci promluvit až v pondělí.”.
Pandemie
Robin Cook
Mám dojem, že jsem četla jinou knihu, než recenzenti pode mnou, ale věc se má tak…četla jsem přes léto nemálo knih od autora a tato byla skvělá! Tedy až na ty překlepy v překladu (stane se) a až na protagonistu, jindy dost bystrého, který si nyní nebyl schopen propojit souvislosti, tak jak tomu bývalo dřív, ale jinak ta kniha má šmrnc.
Pro mě byla i nesmírně čtivá…první den jsem přečetla 250 (!) stran a druhý den (tedy dnes) 155 stran (obsahová část děje má celkem 411 stran, z toho děj začíná od strany č. 7= 411-6=405 stran). Takže pokud se někdo bojí tlouštky knihy, tak za mě není důvod k obavě (aspoň to zkusit, neb samozřejmě každý čtenář je jiný a co někomu připadá mimořádně čtivé, to se tak jinému zdát nemusí-ale já se od knihy nemohla odtrhnout + mnohdy asi četla s ústy dokořán údivem nad samotným obsahem knihy=za mě prostě výborný výkon autora, kterému aspoň obrazně smekám klobouk).
Tři na cestě
David Nicholls
Zajímavé v dobrém i horším slova smyslu.
Pokud Vás nebaví detailní popisy zážitků z cest s detailními popisy navštívených míst, tak se Vám tato kniha bude moc líbit. Něco nového se dozvíte, ale nebude to úmorné, ani děj zatěžující. Tím pro mě však bohužel klady končily.
Chyby v překladu jsem už dlouho (ne-li vůbec) neviděla v takové míře jako zde. Chápu, že se překladatel přepsal, ale číst např. chybu typu /uvádím příklad, ne však doslovně/ “byl dotčeno”, ještě, když je podmět rodu ženského, je přinejmenším zvlášťní i s ohledem na to, že to první berete jako svou chybu a čtete větu třikrát. To se ale může stát, nicméně (a to mě už dost vytáčelo) aby bylo psáno na střídačku, že jednomu protagonistovi je x let (nechci spoilerovat, tak neuvádím konkrétně), pak je mu o rok méně, následně opět let tolik, kolik bylo uváděno předtím a tak pořád dokola, je dost šílené. Avšak to už nevím, zda je chyba překladatele či autora samotného.
K samotnému obsahu: Poprvé v životě mi nebyl žádný z protagonistů knihy sympatický a výslovně jsem je všechny nesnášela. Současně jsem i tak nějak dokázala vnímat, proč se protagonisté nemají rádi navzájem. S Douglasem jsem sdílela názor na výchovu (ano, jsem zatím bezdětná, takže jen do mě :-D), ale jinak mi byl stejně jako ostatní dost nesympatický, co se týče chování.
Dvě hvězdičky za snahu autora, jednu za vykreslení manželství po 25 letech (autor má na toto nejspíš talent, jak už projevil v knize “Jeden den”) a za to, že cestopisné části byly nadmíru zajímavé (nikoliv vysilující či ubírající na ději).
Štvanice
Lucy Foley
Je Vám líto, že jste neměli nikdy partu přátel či jste o ně po absolvování základní, střední či vysoké školy přišli? Pak je pro Vás tato kniha ta pravá.
Jedinou její chybou je rozpornost textu na vícero místech.
Za mě styl “nenapíši Vám, kdo byla oběť, ani kdo je vrah”, přičemž obět autor prozradí dřív, než vraha, ale obojí je dost napínavé a trvá až do závěrečné třetiny knihy, mi seděl a dost plus mi přišel dost originální (byť dost možná již existuje kniha se stejným přístupem).
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Kniha se mi moc líbila. Měla jsem půjčené z knihovny i další dvě knihy od autora (“Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku” a “Dešťová hůl”), které jsou pro mě nečtitelné už od první strany. Tato kniha je čtivá, místy melancholická, trochu otevřený konec mi zde vůbec nevadil (asi to je dáno i stylem psaní knihy) a děj plyne pozvolněji, ale čtenář se u něj nenudí (což je umění a klobouk dolů panu autorovi).
Tomáš Holý: kluk, který nikdy nezestárl
Jan Brdička
Pokud Vás zajímá filmografie Tomáše Holého (podaná nestrohým výčtem filmů), pak je tato kniha pro Vás ta pravá.
Pokud Vás spíše zajímá život Tomáše Holého, pak doporučuji knihu: “Jmenuju se Tomáš” od Oty Karse.
Kniha byla relativně čtivá, poměrně povrchní (hl. co se informací o životě týče) a vlastně mě asi nejvíc vadilo to, že některé informace jsou zcela v rozporu s knihou: “Jmenuju se Tomáš”. Já Toma neznala (ani znát nemohla s ohledem na můj rok narození :-)) a chápu, že kniha od Oty Karse vyšla později než tato, ale min. smrt Tomáše Holého se zdá nedůvěryhodná vůči tomu, jak ji popisuje Ota Kars, který u ní sice nebyl, ale pro knihu oslovil lidi, kteří s Tomášem v ten den byli a do knihy to vkomponoval formou svědectví (výpovědích lidí, kteří s ním byli vč. spolezdce). Rozumím, že mohou existovat odchylné verze, ale autor sám na straně 68 uvádí, že se osobně setkal s těmi, kdo pana Holého dobře znali a nějakou část života s ním strávili. A kamarádi by mezi takové osoby patřit měli, notabene, když autor má i vyjádření Lucie Bílé, která s panem Holým strávila cca 6 měsíců intenzivní lásky. Ostatně kamarádi tvrdí, že jeho "největší životní láska" úplně nebyla šestiměsíční známost (strana 54 knihy), ale jeho první vztah (asi právě proto, že to byl první vztah).
Min. dvě narážky na to, čím by dnes pan Holý mohl být (právníkem, hercem či něčím jiným), mi přijdou už moc (stačí jednou, ne;-)?). Oslovení právníkem se hodí, až jím člověk skutečně je (tedy po úspěšném absolvování právnické fakulty), byť pan Holý byl dost šikovný a jistě by se právníkem stal.
Poslední věc, kterou musím okomentovat, je následující tři citáty z knihy:
"Možná by vás napadlo, že práva budou vzhledem k jeho nespoutané povaze příliš strnulá a nezáživná, ale on je tak nevnímal." (str. 48)
Nevím, jak v době totalitního režimu, ale nazývat studium práv jako "strnulé" a "nezáživné" je velkým mýtem a možná stojí za to si k tomu napřed něco zjistit, než tento mýtus rozšiřovat.
"Ne snad, že by je bral tak vážně, aby se z něj stal jakýsi právnický "suchar", ale nahlížel na ně jako na prostředek, jak po letech bezpráví prokazovat skutečnou-a nikoliv vrchností "ordinovanou"-spravedlnost."(str. 48)
Nevím, odkud autor vzal, že jsou právníci "suchaři". Tomáš Holý začal práva studovat v době totalitního režimu a nemohl vědět, že dojde ke změně režimu. Spravedlnost asi v komunistických právních předpisech nenašel a ani dnes není možné se neřídit zákonem (když bychom pocitově vnímali spravedlnost jinak-ano, budeme se snažit najít řešení a spravedlnost, ale není to tak jednoduché a jako čerstvá absolventka práv stále věřím/možná naivně/, že spravedlnosti je možné dosáhnout).
"Zkrátka a dobře-chtěl pomáhat. Ne sám sobě, jak bylo tehdy zvykem, ale všem."(strana 49)
Ano, toto je idea, která u studentů práv stále přetrvává a i já ji-jako absolvent-mám. Chápu, že v té době nebylo vždy zvykem pomáhat, ale to může platit i nyní.
Resumé: Dvě hvězdy za snahu, třetí přidávám za filmografii i vzpomínky + perličky z natáčení. Za mě je prostě kniha: "Jmenuju se Tomáš" top a je dost smutné, jaký osud Tomáše Holého postihl.
Kafka a Praha
Franz Kafka
Útlá knížka, která je svým způsobem zajímavá. Nejsem si jistá, zda všechny informace v knize jsou pravdivé (kniha je z roku 1991 a dnes už se asi ví víc, než na počátku devadesátých let), ale toto (i s ohledem na rok vydání) součástí hodnocení není.
Kniha je trochu rušivá množstvím citátů (dost často jiných, než přímo Kafkových), leč mnohdy mají svá opodstatnění (vyjadřují se k Praze, kde Kafka žil či o historickém období-to ale působí místy trochu chaoticky, protože dojde k rychlé změně času, což čtenář ne vždy ihned v první větě pochopí).
Co mě dost zklamalo, je poslední kapitola. Pro lidi zajímající se o marketing to poslouží jako ukázka reklamy v 90. letech minulého století. Chápu, že bylo potřeba informovat a v jistém smyslu to bylo i zajímavé, ale ne na dvou stranách po třech sloupcích na straně.
Čtení je dost znepříjemněné písmem moc velkým a následně až příliš malého písma v rámci jednotlivých “kapitol”.
Za snahu 2 hvězdičky, za přidanou hodnotu (min. v té době, ale asi i nyní;nejsou-li již informace překonané novými poznatky) přidávám hvězdu navíc.
Příběh nového jména
Elena Ferrante
Druhý díl jsem četla ihned po přečtení prvního dílu a dost se mi geniální přítelkyně dostaly pod kůži, ačkoliv poslední stránky byly občas natolik popisné, že spíš ubíraly na čtivosti. Nějak nad nimi pořád přemýšlím (pár hodin po dočtení) a těším se, až si budu moci vyzvednout navazující díly z knihovny (nyní jsou půjčené, tak snad na mě brzy vyjde řada/mám knihy pochopitelně rezervované/).
Druhý díl byl za mě o dost lepší (první není tak dynamický a je spíš pro mladší), ačkoliv už není úplně vhodný pro hodně mladé čtenáře a s nějakými rozhodnutími hlavní protagonistky i jiných postav jsem dost nesouhlasila.
Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
Nenechte se odradit jistou rozvolněností textu, která může vést až k tomu, že vám to čtení bude připadat dlouhé.
Zajímavý příběh, který je v závěru vygradován (což má být, ať čtenář dostane chuť číst další díl knihy).Hned po dočtení začínám číst díl druhý, tak uvidíme.
Kniha mi byla doporučena známou a čekala jsem od ní víc (to však není chyba knihy a není to tak součástí hodnocení). Doporučila bych spíš mladším ročníkům, než jsem já.
6minutový kouč - Najdi skutečnou sebedůvěru!
Pierre Franckh
Výborná knížka. Vřele doporučuji všem, kteří mají pocit, že jim sebedůvěra nic neříká, neb přece sebechvála vůbec nevoní, ne?
Cvičení v knize je zapotřebí dělat. Tak jen vemte na vědomí, že když poctivě všechna cvičení děláte (a čtete knihu rychle, takže cvičeních děláte x za den), tak Vás za 1) dost bolí ruka z psaní (ale to je dost možná spíš u těch z nás, kteří píšeme z více než 90% na PC) a za 2) to zabere hooodně času.
Nicméně to tak předá to, co to dát čtenáři má.A troufám si napsat, že toto je nejlepší kniha, kterou jsem kdy na toto téma četla a posunula mě dál (a když budete připraveni, tak Vás vystřelí do oblak).
ÚZ - Obchodní korporace
kolektiv autorů
Tuto sbírku zákonů jsem četla v průběhu studia dvou oborů mnohokrát. Ale dnes jsem ji dočetla v rámci studia naposledy (v aktuálním znění z roku 2021) a zákony jsou to zajímavé, ale podání je dost náročné. Nicméně i tak hodnotím kladně, neb vzdělání v oblasti obchodního práva nikdy neuškodí.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Této knize jsem se vyhýbala kvůli jistému očekávání depresivního obsahu. Nakonec jsem četla či viděla (už nevím) krátký rozhovor s autorkou o knize a nejen, že se mi líbil, ale ohromila mě autorka samotná tím, jak vše má podložené, což muselo dát práci, kterou nesmírně oceňuji.
Jak jsem se ke knize tedy dostala (Pro nezájemce o toto téma/naprosto chápu/, tento odstavec klidně přeskočte a v dalším je recenze samotná)?: No a pak už jen stačilo, abychom omylem se snoubencem koupili stejnou knihu (pro mě) ve stejný den před dovolenou. Snoubenec mi řekl, ať si do rána (byl večer) vyberu jinou knihu a já volila mezi asi 5. Ne a ne si vybrat a ráno, kdy jsem se měla rozhodnout, při probuzení mi vytanula na mysli právě tato kniha. A tak nějak bylo podvědomě rozhodnuto. Cestou na PCR testy jsem pro jistotu knihu otevřela v knihkupectví a věděla jsem, že jsem si vybrala správně, ačkoliv chcete mít takovou depresivní knihu v knihovničce? Nelituji (a to si vždy knihu napřed přečtu v knihovně a pak až pořídím příp. do knihovničky-s ohledem na to, zda se mi kniha opravdu líbí + jsem si jistá, že si ji přečtu i v budoucnu/má přidanou hodnotu, ať již v podobě tématu či myšlenek), ba naopak hned zítra musím mít další díl!!
Kniha není depresivní. Pojednává i o náročnějších tématech, ale ne tak, že na Vás dolehne těžce ponurá nálada.Současně ve Vás něco zanechá, což je možná umocněné tím, že jsem byla na prohlídce šikmého kostela krátce před četbou knihy samotné (doporučuji, prohlídka byla velice zajímavá). Jsem ráda, že jsem se k ní dostala (viz výše) a už se nemohu dočkat dalšího dílu, který si hned zítra (dočetla jsem knihu dnes ve 21:30) pořídím. A pak už bude dloooooouhé čekání na třetí díl!
Uprdelismus
Jan Menděl
Za mě naprostá špička! Kniha se nedá číst “na jeden zátah”, nýbrž pozvolna, ať můžete přemýšlet mezi řádky a třeba se i zamyslet. Není psána úplně jako beletrie, je trošililinku těžkopádnější i kvůli hloubky, kterou poskytuje, jeví-li o ni čtenář zájem.
Asi se i kniha ke mně dostala ve správný čas a dost témat mi přišlo aktuálních, min. pro mě osobně. Rozhodně to stojí za to a doporučuji knihu pořídit, protože přinejmenším pro mě to bude kniha, ke které se budu vracet a kdoví, možná to bude i častěji za rok.
Jeden den
David Nicholls
Rereading a opět čteno na dovolené u moře.
Kolik knih jsem přečetla víc než jednou, bych mohla spočítat na prstech jedné ruky (holt život je krátký a knih je takové množství), tak to asi mluví za vše.
Ta kniha je prostě báječná. Trochu neuvěřitelná, ale…tak trochu i ze života (vývoj postav by mohl/nejsem ještě ve věku, kdy mohu všechna časová období posoudit/ odpovídat realitě), současně závěrem…no, nechte se překvapit.
Romantická linie tam je, ale když jsem to zvládla já (romantickou literaturu á la červená knihovna nevyhledávám), tak to zvládnete i Vy.
Děj je zajímavý a po dočtení ve Vás dost možná zůstane…blíže nespecifikovatelný pocit; zkrátka to na Vás dost možná hodně zapůsobí.
Sluha dvou pánů
Carlo Goldoni
Obsahově mi to přijde dost nezáživné. Dočetla jsem jen kvůli čtenářské výzvy, byť se děj postupně rozjel. Ale mě moc nesedí ani divadelní zpracování; holt to není můj “šálek kávy”. Přišlo mi to dost prvoplánové a tristní, což s ohledem na to, že to bylo psáno na zakázku prvoplánové skutečně být mohlo.
Dvě hvězdičky za snahu autora.
Jedno obyčejný léto
Mariko Tamaki
(SPOILER) Chování protagonistů působí autenticky, a to jak dětských, tak i dospělých. I když jsem trochu měla problém s vulgarismy u dívek, protože takhle se dle mého okolí i mé vlastní zkušenosti holky spolu nebaví, ale…třeba tomu tak někde skutečně je.
SPOILER: Hloubku trápení jedné protagonistky (maminky od Rosé) pochopí jen dospělí, bez ohledu na to, zda problém někdy řešili či nikoliv. KONEC SPOILERU.
Kniha mě až na téma ve spoileru moc nezaujala, připadala jsem si většinu času nepatřičně, protože už jsem nejspíš na takovéto knihy stará neb nejsem cílová skupina.
Deformace
Robin Cook
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem od pana Cooka četla. Dost možná je to i tím, že jsem věkově blízko protagonistům a tak mě děj víc vtáhnul. Na druhou stranu má protagonistů v mém věku pan Cook víc a tato se mi líbila snad nejvíce z nich.