Lily101 komentáře u knih

Knihu jsem se rozhodla číst na základě rozhovoru s autorem v rámci “Humbook festu 2021”. Asi jsem měla velké očekávání, ale kniha je ještě předčila. Geniální!

Asi se má jednat o scifi, ale dvě skutečnosti vztahující se k právnímu povědomí prostě zmínit musím:
-str. 63: soudní precedenty v ČR neexistují, neb nemáme common law;
-str. 63: Trest zmíněný na dané straně české právo nezná.

Ale jinak moc zdařilé; zápletka byla skvělá a četlo se jedním dechem (dokonce jsem se dnes nemohla dočkat, až splním denní plán opakování učiva a budu si moci opět otevřít tuto knížku, až tak to bylo napínavé). Závěr překvapil a i přesto nezklamal.

2 06.05.2021

(SPOILER) Druhé setkání s autorem a podruhé jsem v šoku. Opět vše začalo jako jedno téma (zde o profesi) a skončilo to...vlastně šíleně. Téma se totiž přeskupilo do úplně jiného a mi nezbyl než šok.

Vadilo mi násilí i postelové scény, na konci jsem se trochu ztratila a pak se znovu objevila a vysvětlení znělo logicky, ale prostě se Vám trochu nepozdává. Nicméně při aktuální migréně bylo fajn slyšet sympatický hlas profesionála Filipa Švarce, který velice poutavě namluvil audioknihu a perfektně intonoval jednotlivé protagonisty a udržoval napětí.

Za mě dvě hvězdičky za snahu a jednu za téma tak neotřelé profese, víc tak nějak nedokáži objektivně zhodnotit, neb to bylo hodně atypické a ani napodruhé
jsem nečekala tak markantní změnu samo o sobě hodně zajímavého původního námětu (profese hlavního protagonisty).

2 08.03.2021

Zatím mi hlavní nitky příběhu přišly poměrně snadno odhalitelné, ale kniha je ohromně čtivá. Za cca 5 hodin mám dočteno a nemohla jsem se od knihy odtrhnout!

2 01.03.2021

Když neočekáváte “humoristickou detektivku”(což byl můj případ), budete mile překvapeni.

2 13.02.2021

Wow...přečteno za jeden den. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. SPOILER: Závěr byl možná trochu jednodušší, ale za mě (bojácné osoby) byl příběh lepší, když zlo nabylo jasných kontur(tedy kdo to zlo tvoří) KONEC SPOILERU.

2 02.01.2021

Doporučení na knížku jsem dostala od kolegyně. Současně z mého okolí se začalo rojit, že "Knížka je láska". Úplně jsem to nechápala a byla trochu skeptická, leč zbytečně.

Knížka je skvělá a podněcuje ve Vás touhu cestovat (nejvíc mě asi zaujal severní pol-mě, zimomřivou osobu :-)). A víte co? Ta knížka je prostě láska. Protože láska čiší z pomalu každé stránky!

Jen jediná věc, která Vás může z počátku hodně "rozkolísat": autorka nevymezuje přesně osoby a některé informace jsou spíš a jen pro ni samotnou (čili nelze je úplně na 100% pochopit neb nám není dopřáno nahlédnout do autorčiny minulosti či duše. Nicméně na druhou stranu ony ty osoby paradoxně nejsou podstatné, je to spíš otázka zvyku, a některé informace pochopíte, aniž byste museli autorku blíže znát (třeba proto, že nešťastnou lásku alespoň jednou prožije téměř každý).

2 16.12.2020

Zajímavá kniha. Neztotožňuji se se vším, co je v ní uvedeno (spíš méně než více/drogy, alkohol/, navíc jsem tedy moc nepochopila chování Sam na straně 200 a dál/a to jsem žena/). Řidičské oprávnění jsem tedy nepochopila (možná moje chyba, tak v rámci hodnocení není zohledněno), ale před Vánoci řešil hlavní protagonista, že jej čekají zkoušky a náhle je má (?)-ale netuším, jak to probíhá v Americe, tak nehodnotím.

Na začátku jsem měla dojem, že hlavní protagonista je jiné národnosti než americké, protože se (za mě) stavělo na piedestal, že učitel angličtiny... Nemyslím to zle, ale v patnácti letech mi nepřijde až tak "výjimečné" číst knihy, jež čte hlavní protagonista (přiznávám, že jsem nečetla všechny, ale např. jsem ve věku protagonisty hltala Kafku a nepřijde mi to nijak světoborné či výjimečné-prostě někdo rád čte, někdo rád v tom věku chodí na party a nic z toho není špatně).-Ovšem můj názor, tedy bez hodnocení.

Témata v knize nejsou lehká, avšak naštěstí jen tak kloužou po povrchu a zanechávají u postav šrámy na duši, což je pak i trochu ovlivňuje či sráží a pak jednají tak, jak jednají. Možná bych témat trochu ubrala, ale to je zcela v dikci autora a tudíž mi to nepřísluší hodnotit.

Co vyzdvihuji a na základě toho knihu DOPORUČUJI je styl psaní. Naprosto mě dostal a okouzlil. Pohltí čtenáře do děje a nepustí. Čtenář má úplně jiný pocit, než kdyby kniha byla psána klasickým textem s chronologickým dějem. Navíc milovníci hlubokých myšlenek a jiných pohledů na věc budou (pravděpodobně) nadšeni.

Závěr mi celkově nesedl do předchozíhoo textu a zajímalo by mě, jak na to jako hlavní protagonista přišel. SPOILER: To si náhle v nemocnici vzpomněl a vybavil, že sen byl pravdivý? KONEC SPOILERU.

2 29.11.2020

Moje první "young adult" literatura a vlastně i má první kniha s tématikou lgbt. Na to, že jsem měla trochu strach vykročit vstříc neznámému a asi i proto jsem zvolila knihu, kde hlavní protagonistka část knihy studuje stejný obor jako já, jsem byla nadšená. Moc jsem Tamaře a Liv fandila, postava otce mi sice také "nesedla"-ale ten kontrast byl v rámci knihy dobrou "taktikou" (vůbec by mě nenapadlo, že otec a Zita budou mít takový postoj, jaký k Livinu vztahu měli) a tolik zajímavých myšlenek v knize...nebo spíš i takových, že nezbývalo, než pokývat hlavou, že část textu je pravdivá (např. to, jak se cítíme "uháněni" sociálními sítěmi a emaily natolik, že občas se jen bojíme je otevřít s obavou, co špatného se dozvíme-á la urgentní úkol od nadřízeného, který je třeba splnit ihned /i po pracovní době/, počty "like" na Instagramu poté, co jsme umístili novou fotografii s popiskem jako příspěvěk,...).

2 29.11.2020

Zajímavě zpracované téma.

2 16.10.2020

Úplně nejsem jednoznačně
pro plný počet hvězdiček(trochu zklamání z polootevřeného závěru), ale knize není co vytknout(závěr je holt jen a jen autorčino pole autonomie).

2 12.09.2020

Autora neznám(a hledat přes google mi připadalo žinantní), o politiku se spíš nezajímám než naopak.

Kniha se mi moc líbila. Po stránce právní si úplně nejsem jistá jednou skutečností uvedenou v knize(str. 49 odst. 5-soudní rozhodnutí a GDPR ohledně jména klienta? Kniha je vydaná v roce 2020 a i kdyby ji autor psal v roce minulém, tak musel zasechnout o “GDPR”, ne?), což není předmětem hodnocení(neb jistá si nejsem a netuším, jak dohledat).

Na to, že je kniha psána českým autorem, jsem byla nepříjemně překvapena množstvím chyb (tak cca 5, ale v poměrně krátkých sledech za sebou za polovinou knihy)-např. užití slova “potencionální”(asi hodně lidí nezná správný tvar, dokáži pochopit), ale dvakrát za sebou špatně vyskloňovat “datum”(str.224 úplně dole: datum je středního rodu a 225 odst. 2: s hledáním data místo “datumu”) mi už přišlo trochu moc.

2 20.08.2020

Za mě taková ta kniha, která je lehce předvídatelná s tím, že údajně vše v ní napsal život sám. Nechci se dušovat, mám k zdravotním tématům (např. rakovina) respekt, ale přišlo mi to hodně prvoplánové.

Kniha se místy opakuje (fb příspěvky a text), místy se posouváme dál (např. deník), abychom se pak vrátili zpět(př. fb příspěvky), kde je část tak nějak napsaná o tomtéž. Další nesrovnalosti, kterých jsem si všimla:
- str. 97 a 98-Tak byla celý den unavená a ne ve své kůži a cítila se hrozně, že tam nemůže zapadnout či dle deníkového záznamu dobře?;
-str. 180 a 186 posl. odstavec: Velký čtenář a nezná cenu Magnesia Litera?;
-str. 190 a 191: časové údaje nesedí (rozhovor vs. data).

Celkově mi kniha přijde jako napsaná horkou jehlou, “aby autorce byla vydána kniha” a kdyby hlavní téma nebylo tak zvláštní až asi originální, tak by to možná k nominaci na jedno z prestižních ocenění asi spíš nemělo šanci(=můj subjektivní názor s ohledem na nesrovnalosti uvedené výše) a bez možnosti být vidět v médiích. Autorka u svého fb blogu nejspíš dosáhla velké sledovanosti(jestli to, co v knize uvádí, je pravda), avšak sama přiznává, že si v počátku zaplatila propagaci min. prvního příspěvku.

Nicméně autorce držím palce, ať se od alkoholu distancuje i nadále a je fajn, že šíří osvětu o alkoholismu, protože číst to jako abstinent s tím, že mi naštěstí (ťuk ťuk) alkohol nechutná, byla zajímavá zkušenost. Někdo níže píše, že se to bere jako norma pít alkohol, nicméně já nikdy problém neměla, naopak kamarádi respektovali, že mi to nechutná a umím se bavit i bez alkoholu (avšak jsem žena, u mužů je tlak asi silnější-nicméně jestli spíš obecně není strach lidí říct svému okolí, že dnes si dají nealko, přičemž okolí by to třeba přijalo naprosto v pohodě).

SPOILER: Kdyby se ke mně manžel choval tak, jak k autorce(v době jejího pití to nedokáži posoudit a nevím, kdo jak “vyváděl”, navíc nechci být v pozici toho, kdo hodnotí jiné, neb mi to nepřísluší), ale v době po jejím pobytu ve stacionáři tak vyšilovat a vydírat přes SMS i osobně, tak bych to asi řešila jinak, než jen odepisováním...autorka asi netušila, že tím manžel naplňuje znaky trestného činu, ale na druhou stranu dle vyjádření manžela se možná i domnívám, že je to trochu naddimenzované kvůli jistému spádu knihy.

Dvě hvězdičky za snahu. Pár recenzentů níže přidává hvězdičky za to, že je příběh pravdivý, nicméně jak řekl (není to úplně doslovně, četla jsem to před x lety v rozhovoru) jeden český spisovatel: “Z části je text autobiografický, z části přibarvený, aby měla kniha spád.”

2 17.08.2020

Prostřední část parádní (byť se někdy vyskytují věci, které již znám-př. Lidé kritizují vlastnosti, kterými sami disponují., ale bez toho by to nešlo a současně nové-př. Lidé obdivují vlastnosti, které sami mají.). První část byla slabší a poslední část byla slabá.

Shrnutí: 1.část ***, 2.část *****, 3. část **(za snahu).

Pozn. Kniha nebyla výslovně členěná na tři části, ale já ji tak rozdělila čistě orientačně kvůli (za mě) diametrální odlišnosti úrovně textu.

2 01.07.2020

Kniha se mi moc líbila. Jediné, co mě místy mátlo, byl program. Protože někdy měl nejspíš autor dopolední směnu, občas odpolední, občas dopolední i odpolední a někdy snad i či “jen” noční směnu. Nicméně, i kdybych za toto měla odebrat půlhvězdičky, tak stejně zaokrouhluji na 5.

2 17.06.2020

Z počátku to je takové rozpačité, v průběhu to trošku nabere na síle a stane se to zajímavým, aby to skončilo tak nějak otřepaně běžně až kýčovitě.

Líbil se mi příběh na str. 142-143, přičemž je škoda, že takových příběhů nedisponuje kniha víc. Líbilo se mi zajímavé zamyšlení nad vegetariánstvím na str. 176-178 a bylo fajn, že se autor zaměřil na určité aspekty a neduhy (přejídání, jak ovládnout hněv,...) a tak nějak svým textem poskytl čtenářům radu, jak se jejich problému zbavit. Je to takové meditativní, pomalejší čtení (resp. můžete číst stejným tempem, jako čtete jiné knihy, ale čas jakoby se zastavil či zpomalil).

Kniha je poměrně dost kýčovitá(hlavně závěr-str.247-253), což mi vcelku vadilo. Na konci se opakuje (str. 244 odst. 4/=poslední odstavec na stránce/-str. 245 odst. 1-opakování toho, co již v knize bylo dříve zmíněno/SPOILER=Franc a jeho nemluvení o dalajlámovi, nenošení šnůrek na zápěstí a náušnic se zlatým Om-KONEC SPOILERU/, dále str. 245-247), což pro čtenáře, kterou knihu čte den až dva (nikoli třeba týden po částech), může být lehce otravné. Navíc, pokud má pocit jako já, že je kniha poměrně dost "rozplizlá"(šlo by ji zkrátit co do počtu stran). Obsahuje dvě drobné chybičky (1) str. 17 odst. 3 věta první- "O tom jsem slyšela mluvit dalajlámu už mnohokrát předtím..."-mělo by být "potom", protože se jedná o moment, kdy se ocitne zachráněná právě u dalajlámy a nikdy předtím u něj nebyla, ani jej neslyšela s někým rozprávat na to téma, 2) str. 130 odst. 1, 4 věta čtvrtá a odst. 4 věta pátá-tak je kočka v krabici či v kleci?). Jediné, co mi u postavy kočky nesedělo je to, že uměla číst (str. 230 odst. 4). Vždyť člověk nad učením se číst stráví poměrně hodně času, musí si osvojit znalosti slabikovat, tedy číst napřed písmenka, pak je postupně propojovat a teprve pak umí číst. U kočky, i kdyby nečetla nahlas, tak musí znát všechna písmena abecedy, umět je propojit do slov, jejichž obsah musí znát a následně je pospojovat do vět, čímž celý text nabyde patřičného významu (číst po slovech nepřinese takový požitek, jako číst věty plné myšlenek, poznání, vědomostí atd.). Zde mohl klidně autor zůstat u toho, že kočce někdo čte nebo ji říká, co právě přečetl a text by byl autentičtějším, leč samozřejmě je to čistě autorova záležitost, neb on napsal tuto knihu, je to jeho text a jeho svobodná možnost psát si, co chce (=samozřejmě i to má nějaké mantinely, avšak volný tvůrčí prostor je nejspíš poměrně široký).

2 17.06.2020

Pokud jste vyrůstali v době autorky( plus mínus do roku 2000), tak se kniha stane krásným (a místy i úsměvným) zážitkem, jenž Vás přepraví zpět do Vašeho dětství. Líbilo se mi, že děj je částečně situovaný v Praze(není s ohledem na vysokou míru subjektivity bráno v potaz u hodnocení hvězdičkami), dále oceňuji autorku za odvahu a otevřenost při psaní knihy, jež má zcela nepochybně autobiografické prvky (min. s Pandou á la čtyřnohým domácím mazlíčkem, o němž autorka píše i na svých sociálních sítích a antidepresivech, o nichž se autorka rovněž zmiňuje na sociálních sítích) a kapitoly vztahující se k získávání pracovních zkušeností, což možná i bude tím, že jsem studentkou posledního ročníku VŠ( ťuk ťuk). Jediná “nepříjemná” pasáž knihy u mně nastala u popisu obsahu kazety “Voda 96”, leč se to může líbit většině čtenářů knihy, tak ani toto není předmětem konečného hodnocení.

Jediná věc k vytknutí je skákání v textu (např. str.46-na počátku stránky se v rámci kapitoly o chatě autorka zmiňuje, že jezdili na onu chatu i s kamarády rodičů a jejich dětí, pak střih-najednou se dozvídáme o druhé babičce žijící ve městě, přičemž autorka u ní vstávala hodně brzy, neb nemohla spát kvůli tatínkova chrápání, následuje odstavec, v němž se autorka zmiňuje, že s babičkou v odstavci dvě občas jezdily na houby a celé to završí poslední odstavec na stránce, kde se autorka zmiňuje o tom, jak na chatě stavěly jako děti vždy bunkr; je to tak na více místech v knize), za což “strhávám” půl hvězdičky.

Zdravím Budějce (nenarodila jsem se zde, ani nikdy nebydlela, ale velká část knihy se v Budějcích odehrává) a chutné pikadory (i nadále) přeji!

2 13.04.2020

Tip na tuto knihu jsem dostala od jedné medičky, jež ji zmínila na youtube. Čekala jsem tedy něco o trošku víc lékařského, avšak propojení medicíny a filosofie bylo hodně zajímavé. Z počátku mě i vyděsila informace v knize, že se jedná o fikci, neb hlavní protagonisté se nikdy nesetkali, leč obě osoby skutečně žily (ověřovala jsem si dle díla, uvedené na straně 299 v předposledním odstavci označené pod "kapitolou" "Autorská poznámka", které měl doktor spolu se S. Freudem vydat). Autorovi se povedlo dobře "vykreslit" tehdejší noblesu ohledně vyjadřování (zdrženlivé vyjadřování honosnějšího stylu nejspíš opravdu typické pro danou dobu).

Z hlediska četby se kniha nečte rychle a po opravdu hodně dlouhé době se mi stalo/ne-li poprvé/, že knihu čítající 300 stran jsem četla dlouhých sedm dní. Některé pasáže byly náročnější na čtení (možná i tím, že jsem se snažila číst večer, neb dopoledne a odpoledne mi zabraly převážně školní povinnosti), některé mě nezaujaly a některé se mi nelíbily (SPOILER: Od počátku jsem věděla, že se rozhovor v rámci rádoby uzdravení Nietzscheho zvrhne v to, že doktor bude chtít pomoci "sám sobě", navzdory z lékařovy strany "výmluvy" či fiktivního důvodu, aby mohl léčit pacienta, který o jeho péči nestál, tudíž se nakonec péči Nietzscheho plně oddá. A následně jako "Deus ex machina" se nalezeným lékem doktora k uzdravení z vlastní lásky, uzdraví i sám filosof. Dále jsem byla v šoku z kapitoly 21 /str. 253 a násl./ a jak hlasitě/spadl mi balvan ze srdce/ se mi ulevilo, že to byla "jen" hypnoza a následek uvedený v hypnoze jsem tušila. KONEC SPOILERU. Nic proti nesezdaným, svobodným lidem nemám /Co já vím, zda ze mě Osud neučiní totéž? A nevidím to vůbec jako špatnou možnost, neb vše má své pro a proti/, avšak jak to asi dopadne, když já-mladá, svobodná- budu radit osobě o něco starší ohledně jeho manželství? Co já o manželství asi tak vím? SPOILER: Byť toto tvrdí na počátku i Nietzsche, tak nakonec se nechá strhnout-možná mocí, kterou v knize tolik opovrhuje-a radí o stošest. A nakonec to sám mezi řádky přizná na straně 291 nahoře a dále to rozvíjí ve třetím odstavci téže strany.Takže suma sumárum: málem odloudil doktora od manželství, čehož by doktor hořce litoval a současně jakoby si to filosof sám uvědomoval. KONEC SPOILERU.).

Drobný rozpor jsem našla na straně 211, kde se v posledním odstavci na stránce píše následující:"Nietzsche vypočítal, že nad svými představami tráví přibližně sto minut denně, tedy přes pět set hodin ročně. To znamená, jak prohlásil, že půjde-li to tak dále po dvacet let, věnuje Breuer stále stejným, fádním představám více než šest set drahocenných dní. Breuer si povzdech a myslel na Berthu dále." Nejsem matematik, ale nějak mi ty čísla nesedí. Sto minut denně je pět set minut za pět dní. V rámci běžného-neepřestupného roku-se tak jedná o 36 500 minut/rok a za dvacet let (=5 krát přestupný rok) se dostáváme na 730 500 minut/rok strávený myšlenkami nad Berthou.

Za snahu, zajímavé propojení filosofie a medicíny zahrnující i jisté drobné idee k zamyšlení, tehdejší medicínské poznatky o migréně (dle mého skromného názoru popsána velice působivě a před četbou jsem netušila, že již tehdy existovaly min. 4 druhy léčby této nemoci) uděluji hvězdičky tři.

2 26.03.2020

Jsem překvapená hodnocením této knihy, poněvadž v době psaní této recenze se nejvíce čtenářů shodlo na počtu ***. Není to komplikované čtení, ale to si čtenář odvodí již z anotace (původně byl text zveřejňován v podobě sloupků v časopise).

Oceňuji, že autorka dala možnost nahlédnout veřejnosti do jejího života (byť místy je text asi záměrně nadnesen), ukázala mi, jak vypadá rodinný život (hodně komplikovaná záležitost a pokud bych někdy změnila názor, což se doufám nestane/ťuk ťuk/, klidně bych si tuto knihu a další knihy o rodinném životě /namátkou "Jak jsem sebrala odvahu" od paní Šťastné/ přečetla, abych si osvěžila paměť, že si tak ztěžovat život opravdu nepřeji).

Prakticky celou část četby jsem byla nemocná, a po dvou dnech, kdy jsem nemohla nic než spát, jsem měla radost, že již číst můžu a kdyby to náhodou mé oči či unavené tělo nezvládaly, mohu knihu bez obav odložit a neunikne mi pointa či dějová linie, takže značka ideál.

Jedna drobná poznámka: Na Madeiře(strana 167-169) jsem byla a dle internetu je tam i v měsíci lednu vcelku zima (cca 23 stupňů Celsia), oceán je velice chladný a bazény také, tudíž v tomto textu platí P.P.P.P.S.. Zbytek textu neposoudím, neb nemám tolik zkušeností, ale doufám, že jsou autentičtější.

2 21.02.2020

Dilema v knize nastolené, napětí, náhled do soudního procesu v Americe (jež zabíral skoro polovinu knihy) hodnotím kladně. Hodně náročná situace. Leč kniha obsahuje také sice v rámci hlavního tématu drobnosti, jež mi v příběhu nesedí (SPOILER: Co dělal otec za práci? Cca prvních 200stran vše nasvědčuje tomu, že byl hasič a následně se po dvousté straně vše změní a dle popisu na straně 225 českého vydání knihy to vypadá /a dle soudního řízení/, že je diplomovaný záchranář? Dále: vztah matky k Anně-nějak dle počátku knihy /cca prvních 200 stranách/ prostě nedokáži uvěřit matce, že miluje Annu stejně jako Kate.). V poslední řadě je kniha zbytečně rozvleklá; prvních cca 170 stran jsem četla skoro se zatajeným dechem, následně jsem se musela místy do čtení nutit. Závěr byl překvapivý, ale přesto uděluji hvězdičky tři, protože na **** to bohužel není.

2 09.02.2020

Bylo zajímavé ponořit se na chvíli do života jiné ženy, která se nachází v rámci životních etap dále než já (autorka: vdaná, dvě děti, zaměstnání a péče o domácnost X já: studentka VŠ, bezdětná, placená praxe odlišná od místa bydliště i města studia). Místy úsměvná, veselá, plná poznatků z vědeckých výzkumů (jež jsem neověřovala), pro mě byla pohlazením na duši v rámci stále probíhajícího zkouškového období. Možná doporučuji číst pomaleji (z počátku jsem četla vždy, když jsem si čistila zuby po dni plném přípravy na zkoušky, ale knížka je z knihovny a byla rezervována dalším čtenářem), protože u četby po např. 50 stranách to některým čtenářům už může začít připadat hodně podobné, což je logické, přeci jen autorka disponuje jedním stylem psaní, přičemž je to vcelku normální.

Jedinou věc, co bych vytkla (+jsem tedy neverifikovala, zda vědecké studie jsou pravdivé=mám za to, že ano), je \\\"americký styl psaní\\\". Většinou jsem měla pocit, že autorka nežije v ČR, ale v USA, a pro můj-zkouškami znavený mozek-to bylo vcelku matoucí. Velké plus autorce náleží za to, že v knize uvedla, v jaké ulici bydlí, protože to chtělo odvahu a málem mi u toho spadla čelist (+jsem málem musela řešit vyražený dech). Praha je mi moc sympatická (nejsem Pražan a nikdy jsem v hlavním městě nežila) a městská část 3 mi připadá jako velice zajímavá a vcelku atraktivní část hlavního města (ALE neměla jsem zatím šanci poznat extrémně moc městských částí), nicméně to jen tak na okraj a snažila jsem se k lokaci umístění knihy nepřihlížet při udílení hvězdiček, neb se jedná o subjektivní hodnocení, což s knihou moc nesouvisí a nebylo by to fér vůči v minulosti, současně či do budoucna hodnoceným knihám.

P.S.-O skutečnosti, že autorka má blog, jsem neměla ani ponětí v době před čtením knihy či v průběhu čtení.

2 02.02.2020