Lily101 komentáře u knih

Za mě taková ta kniha, která je lehce předvídatelná s tím, že údajně vše v ní napsal život sám. Nechci se dušovat, mám k zdravotním tématům (např. rakovina) respekt, ale přišlo mi to hodně prvoplánové.

Kniha se místy opakuje (fb příspěvky a text), místy se posouváme dál (např. deník), abychom se pak vrátili zpět(př. fb příspěvky), kde je část tak nějak napsaná o tomtéž. Další nesrovnalosti, kterých jsem si všimla:
- str. 97 a 98-Tak byla celý den unavená a ne ve své kůži a cítila se hrozně, že tam nemůže zapadnout či dle deníkového záznamu dobře?;
-str. 180 a 186 posl. odstavec: Velký čtenář a nezná cenu Magnesia Litera?;
-str. 190 a 191: časové údaje nesedí (rozhovor vs. data).

Celkově mi kniha přijde jako napsaná horkou jehlou, “aby autorce byla vydána kniha” a kdyby hlavní téma nebylo tak zvláštní až asi originální, tak by to možná k nominaci na jedno z prestižních ocenění asi spíš nemělo šanci(=můj subjektivní názor s ohledem na nesrovnalosti uvedené výše) a bez možnosti být vidět v médiích. Autorka u svého fb blogu nejspíš dosáhla velké sledovanosti(jestli to, co v knize uvádí, je pravda), avšak sama přiznává, že si v počátku zaplatila propagaci min. prvního příspěvku.

Nicméně autorce držím palce, ať se od alkoholu distancuje i nadále a je fajn, že šíří osvětu o alkoholismu, protože číst to jako abstinent s tím, že mi naštěstí (ťuk ťuk) alkohol nechutná, byla zajímavá zkušenost. Někdo níže píše, že se to bere jako norma pít alkohol, nicméně já nikdy problém neměla, naopak kamarádi respektovali, že mi to nechutná a umím se bavit i bez alkoholu (avšak jsem žena, u mužů je tlak asi silnější-nicméně jestli spíš obecně není strach lidí říct svému okolí, že dnes si dají nealko, přičemž okolí by to třeba přijalo naprosto v pohodě).

SPOILER: Kdyby se ke mně manžel choval tak, jak k autorce(v době jejího pití to nedokáži posoudit a nevím, kdo jak “vyváděl”, navíc nechci být v pozici toho, kdo hodnotí jiné, neb mi to nepřísluší), ale v době po jejím pobytu ve stacionáři tak vyšilovat a vydírat přes SMS i osobně, tak bych to asi řešila jinak, než jen odepisováním...autorka asi netušila, že tím manžel naplňuje znaky trestného činu, ale na druhou stranu dle vyjádření manžela se možná i domnívám, že je to trochu naddimenzované kvůli jistému spádu knihy.

Dvě hvězdičky za snahu. Pár recenzentů níže přidává hvězdičky za to, že je příběh pravdivý, nicméně jak řekl (není to úplně doslovně, četla jsem to před x lety v rozhovoru) jeden český spisovatel: “Z části je text autobiografický, z části přibarvený, aby měla kniha spád.”

2 17.08.2020

Prostřední část parádní (byť se někdy vyskytují věci, které již znám-př. Lidé kritizují vlastnosti, kterými sami disponují., ale bez toho by to nešlo a současně nové-př. Lidé obdivují vlastnosti, které sami mají.). První část byla slabší a poslední část byla slabá.

Shrnutí: 1.část ***, 2.část *****, 3. část **(za snahu).

Pozn. Kniha nebyla výslovně členěná na tři části, ale já ji tak rozdělila čistě orientačně kvůli (za mě) diametrální odlišnosti úrovně textu.

2 01.07.2020

Kniha se mi moc líbila. Jediné, co mě místy mátlo, byl program. Protože někdy měl nejspíš autor dopolední směnu, občas odpolední, občas dopolední i odpolední a někdy snad i či “jen” noční směnu. Nicméně, i kdybych za toto měla odebrat půlhvězdičky, tak stejně zaokrouhluji na 5.

2 17.06.2020

Z počátku to je takové rozpačité, v průběhu to trošku nabere na síle a stane se to zajímavým, aby to skončilo tak nějak otřepaně běžně až kýčovitě.

Líbil se mi příběh na str. 142-143, přičemž je škoda, že takových příběhů nedisponuje kniha víc. Líbilo se mi zajímavé zamyšlení nad vegetariánstvím na str. 176-178 a bylo fajn, že se autor zaměřil na určité aspekty a neduhy (přejídání, jak ovládnout hněv,...) a tak nějak svým textem poskytl čtenářům radu, jak se jejich problému zbavit. Je to takové meditativní, pomalejší čtení (resp. můžete číst stejným tempem, jako čtete jiné knihy, ale čas jakoby se zastavil či zpomalil).

Kniha je poměrně dost kýčovitá(hlavně závěr-str.247-253), což mi vcelku vadilo. Na konci se opakuje (str. 244 odst. 4/=poslední odstavec na stránce/-str. 245 odst. 1-opakování toho, co již v knize bylo dříve zmíněno/SPOILER=Franc a jeho nemluvení o dalajlámovi, nenošení šnůrek na zápěstí a náušnic se zlatým Om-KONEC SPOILERU/, dále str. 245-247), což pro čtenáře, kterou knihu čte den až dva (nikoli třeba týden po částech), může být lehce otravné. Navíc, pokud má pocit jako já, že je kniha poměrně dost "rozplizlá"(šlo by ji zkrátit co do počtu stran). Obsahuje dvě drobné chybičky (1) str. 17 odst. 3 věta první- "O tom jsem slyšela mluvit dalajlámu už mnohokrát předtím..."-mělo by být "potom", protože se jedná o moment, kdy se ocitne zachráněná právě u dalajlámy a nikdy předtím u něj nebyla, ani jej neslyšela s někým rozprávat na to téma, 2) str. 130 odst. 1, 4 věta čtvrtá a odst. 4 věta pátá-tak je kočka v krabici či v kleci?). Jediné, co mi u postavy kočky nesedělo je to, že uměla číst (str. 230 odst. 4). Vždyť člověk nad učením se číst stráví poměrně hodně času, musí si osvojit znalosti slabikovat, tedy číst napřed písmenka, pak je postupně propojovat a teprve pak umí číst. U kočky, i kdyby nečetla nahlas, tak musí znát všechna písmena abecedy, umět je propojit do slov, jejichž obsah musí znát a následně je pospojovat do vět, čímž celý text nabyde patřičného významu (číst po slovech nepřinese takový požitek, jako číst věty plné myšlenek, poznání, vědomostí atd.). Zde mohl klidně autor zůstat u toho, že kočce někdo čte nebo ji říká, co právě přečetl a text by byl autentičtějším, leč samozřejmě je to čistě autorova záležitost, neb on napsal tuto knihu, je to jeho text a jeho svobodná možnost psát si, co chce (=samozřejmě i to má nějaké mantinely, avšak volný tvůrčí prostor je nejspíš poměrně široký).

2 17.06.2020

Pokud jste vyrůstali v době autorky( plus mínus do roku 2000), tak se kniha stane krásným (a místy i úsměvným) zážitkem, jenž Vás přepraví zpět do Vašeho dětství. Líbilo se mi, že děj je částečně situovaný v Praze(není s ohledem na vysokou míru subjektivity bráno v potaz u hodnocení hvězdičkami), dále oceňuji autorku za odvahu a otevřenost při psaní knihy, jež má zcela nepochybně autobiografické prvky (min. s Pandou á la čtyřnohým domácím mazlíčkem, o němž autorka píše i na svých sociálních sítích a antidepresivech, o nichž se autorka rovněž zmiňuje na sociálních sítích) a kapitoly vztahující se k získávání pracovních zkušeností, což možná i bude tím, že jsem studentkou posledního ročníku VŠ( ťuk ťuk). Jediná “nepříjemná” pasáž knihy u mně nastala u popisu obsahu kazety “Voda 96”, leč se to může líbit většině čtenářů knihy, tak ani toto není předmětem konečného hodnocení.

Jediná věc k vytknutí je skákání v textu (např. str.46-na počátku stránky se v rámci kapitoly o chatě autorka zmiňuje, že jezdili na onu chatu i s kamarády rodičů a jejich dětí, pak střih-najednou se dozvídáme o druhé babičce žijící ve městě, přičemž autorka u ní vstávala hodně brzy, neb nemohla spát kvůli tatínkova chrápání, následuje odstavec, v němž se autorka zmiňuje, že s babičkou v odstavci dvě občas jezdily na houby a celé to završí poslední odstavec na stránce, kde se autorka zmiňuje o tom, jak na chatě stavěly jako děti vždy bunkr; je to tak na více místech v knize), za což “strhávám” půl hvězdičky.

Zdravím Budějce (nenarodila jsem se zde, ani nikdy nebydlela, ale velká část knihy se v Budějcích odehrává) a chutné pikadory (i nadále) přeji!

2 13.04.2020

Tip na tuto knihu jsem dostala od jedné medičky, jež ji zmínila na youtube. Čekala jsem tedy něco o trošku víc lékařského, avšak propojení medicíny a filosofie bylo hodně zajímavé. Z počátku mě i vyděsila informace v knize, že se jedná o fikci, neb hlavní protagonisté se nikdy nesetkali, leč obě osoby skutečně žily (ověřovala jsem si dle díla, uvedené na straně 299 v předposledním odstavci označené pod "kapitolou" "Autorská poznámka", které měl doktor spolu se S. Freudem vydat). Autorovi se povedlo dobře "vykreslit" tehdejší noblesu ohledně vyjadřování (zdrženlivé vyjadřování honosnějšího stylu nejspíš opravdu typické pro danou dobu).

Z hlediska četby se kniha nečte rychle a po opravdu hodně dlouhé době se mi stalo/ne-li poprvé/, že knihu čítající 300 stran jsem četla dlouhých sedm dní. Některé pasáže byly náročnější na čtení (možná i tím, že jsem se snažila číst večer, neb dopoledne a odpoledne mi zabraly převážně školní povinnosti), některé mě nezaujaly a některé se mi nelíbily (SPOILER: Od počátku jsem věděla, že se rozhovor v rámci rádoby uzdravení Nietzscheho zvrhne v to, že doktor bude chtít pomoci "sám sobě", navzdory z lékařovy strany "výmluvy" či fiktivního důvodu, aby mohl léčit pacienta, který o jeho péči nestál, tudíž se nakonec péči Nietzscheho plně oddá. A následně jako "Deus ex machina" se nalezeným lékem doktora k uzdravení z vlastní lásky, uzdraví i sám filosof. Dále jsem byla v šoku z kapitoly 21 /str. 253 a násl./ a jak hlasitě/spadl mi balvan ze srdce/ se mi ulevilo, že to byla "jen" hypnoza a následek uvedený v hypnoze jsem tušila. KONEC SPOILERU. Nic proti nesezdaným, svobodným lidem nemám /Co já vím, zda ze mě Osud neučiní totéž? A nevidím to vůbec jako špatnou možnost, neb vše má své pro a proti/, avšak jak to asi dopadne, když já-mladá, svobodná- budu radit osobě o něco starší ohledně jeho manželství? Co já o manželství asi tak vím? SPOILER: Byť toto tvrdí na počátku i Nietzsche, tak nakonec se nechá strhnout-možná mocí, kterou v knize tolik opovrhuje-a radí o stošest. A nakonec to sám mezi řádky přizná na straně 291 nahoře a dále to rozvíjí ve třetím odstavci téže strany.Takže suma sumárum: málem odloudil doktora od manželství, čehož by doktor hořce litoval a současně jakoby si to filosof sám uvědomoval. KONEC SPOILERU.).

Drobný rozpor jsem našla na straně 211, kde se v posledním odstavci na stránce píše následující:"Nietzsche vypočítal, že nad svými představami tráví přibližně sto minut denně, tedy přes pět set hodin ročně. To znamená, jak prohlásil, že půjde-li to tak dále po dvacet let, věnuje Breuer stále stejným, fádním představám více než šest set drahocenných dní. Breuer si povzdech a myslel na Berthu dále." Nejsem matematik, ale nějak mi ty čísla nesedí. Sto minut denně je pět set minut za pět dní. V rámci běžného-neepřestupného roku-se tak jedná o 36 500 minut/rok a za dvacet let (=5 krát přestupný rok) se dostáváme na 730 500 minut/rok strávený myšlenkami nad Berthou.

Za snahu, zajímavé propojení filosofie a medicíny zahrnující i jisté drobné idee k zamyšlení, tehdejší medicínské poznatky o migréně (dle mého skromného názoru popsána velice působivě a před četbou jsem netušila, že již tehdy existovaly min. 4 druhy léčby této nemoci) uděluji hvězdičky tři.

2 26.03.2020

Jsem překvapená hodnocením této knihy, poněvadž v době psaní této recenze se nejvíce čtenářů shodlo na počtu ***. Není to komplikované čtení, ale to si čtenář odvodí již z anotace (původně byl text zveřejňován v podobě sloupků v časopise).

Oceňuji, že autorka dala možnost nahlédnout veřejnosti do jejího života (byť místy je text asi záměrně nadnesen), ukázala mi, jak vypadá rodinný život (hodně komplikovaná záležitost a pokud bych někdy změnila názor, což se doufám nestane/ťuk ťuk/, klidně bych si tuto knihu a další knihy o rodinném životě /namátkou "Jak jsem sebrala odvahu" od paní Šťastné/ přečetla, abych si osvěžila paměť, že si tak ztěžovat život opravdu nepřeji).

Prakticky celou část četby jsem byla nemocná, a po dvou dnech, kdy jsem nemohla nic než spát, jsem měla radost, že již číst můžu a kdyby to náhodou mé oči či unavené tělo nezvládaly, mohu knihu bez obav odložit a neunikne mi pointa či dějová linie, takže značka ideál.

Jedna drobná poznámka: Na Madeiře(strana 167-169) jsem byla a dle internetu je tam i v měsíci lednu vcelku zima (cca 23 stupňů Celsia), oceán je velice chladný a bazény také, tudíž v tomto textu platí P.P.P.P.S.. Zbytek textu neposoudím, neb nemám tolik zkušeností, ale doufám, že jsou autentičtější.

2 21.02.2020

Dilema v knize nastolené, napětí, náhled do soudního procesu v Americe (jež zabíral skoro polovinu knihy) hodnotím kladně. Hodně náročná situace. Leč kniha obsahuje také sice v rámci hlavního tématu drobnosti, jež mi v příběhu nesedí (SPOILER: Co dělal otec za práci? Cca prvních 200stran vše nasvědčuje tomu, že byl hasič a následně se po dvousté straně vše změní a dle popisu na straně 225 českého vydání knihy to vypadá /a dle soudního řízení/, že je diplomovaný záchranář? Dále: vztah matky k Anně-nějak dle počátku knihy /cca prvních 200 stranách/ prostě nedokáži uvěřit matce, že miluje Annu stejně jako Kate.). V poslední řadě je kniha zbytečně rozvleklá; prvních cca 170 stran jsem četla skoro se zatajeným dechem, následně jsem se musela místy do čtení nutit. Závěr byl překvapivý, ale přesto uděluji hvězdičky tři, protože na **** to bohužel není.

2 09.02.2020

Bylo zajímavé ponořit se na chvíli do života jiné ženy, která se nachází v rámci životních etap dále než já (autorka: vdaná, dvě děti, zaměstnání a péče o domácnost X já: studentka VŠ, bezdětná, placená praxe odlišná od místa bydliště i města studia). Místy úsměvná, veselá, plná poznatků z vědeckých výzkumů (jež jsem neověřovala), pro mě byla pohlazením na duši v rámci stále probíhajícího zkouškového období. Možná doporučuji číst pomaleji (z počátku jsem četla vždy, když jsem si čistila zuby po dni plném přípravy na zkoušky, ale knížka je z knihovny a byla rezervována dalším čtenářem), protože u četby po např. 50 stranách to některým čtenářům už může začít připadat hodně podobné, což je logické, přeci jen autorka disponuje jedním stylem psaní, přičemž je to vcelku normální.

Jedinou věc, co bych vytkla (+jsem tedy neverifikovala, zda vědecké studie jsou pravdivé=mám za to, že ano), je \\\"americký styl psaní\\\". Většinou jsem měla pocit, že autorka nežije v ČR, ale v USA, a pro můj-zkouškami znavený mozek-to bylo vcelku matoucí. Velké plus autorce náleží za to, že v knize uvedla, v jaké ulici bydlí, protože to chtělo odvahu a málem mi u toho spadla čelist (+jsem málem musela řešit vyražený dech). Praha je mi moc sympatická (nejsem Pražan a nikdy jsem v hlavním městě nežila) a městská část 3 mi připadá jako velice zajímavá a vcelku atraktivní část hlavního města (ALE neměla jsem zatím šanci poznat extrémně moc městských částí), nicméně to jen tak na okraj a snažila jsem se k lokaci umístění knihy nepřihlížet při udílení hvězdiček, neb se jedná o subjektivní hodnocení, což s knihou moc nesouvisí a nebylo by to fér vůči v minulosti, současně či do budoucna hodnoceným knihám.

P.S.-O skutečnosti, že autorka má blog, jsem neměla ani ponětí v době před čtením knihy či v průběhu čtení.

2 02.02.2020

Tato kniha mi byla doporučena s ohledem na to, že obsahuje návod, jak zkloubit kariéru s dětmi (SPOILER: zaměstnáte chůvu, či vypomůže kamarádka, jež má sama dítě/děti, ale bude vstávat každý den dřív a jezdit Vaše děti hlídat, abyste mohly brzo ráno zajít do posilovny) a s ohledem na motivaci ke studiu práv (ehm, netuším, jak dlouho se právo v Americe studuje, neb to nebylo nikde zmíněno, ale předpokládám dva-tři roky s ohledem na to, že můžete vystudovat v bakalářském studijním programu/bylo to tak označeno v knize/ cokoli, což mě velice překvapilo- a to, že po kratším než pětiletém studiu a cca roku v práci může mít někdo "syndrom vyhoření" mě vyděsilo-co pak mají říkat naši studenti, když studium práv u nás trvá pět let a získají z něj až po pěti letech titul Mgr., do té doby nic). V tomto jsem byla zklamaná, ovšem za to kniha nemůže.

Líbilo se mi, jak otevřeně autorka píše o manželství (cca v 1/2 knihy) a v tomto mi byla kniha přínosná, neb mě obohatila myšlenkami (především nejspíš autorčinými, které rozvíjely takové ty obecné a ne úplně neznámé á la "manželství se po první krizi/neshodě nerozvádí") a vedly mě tak k hlubšímu zamyšlení. A otevřeně (+ veřejně) přiznat, že byla s manželem v manželské poradně, že se jí nezamlouvala kandidatura na post prezidenta a asi i to, že měla pro své dcery chůvu či jí vypomáhaly kamarádky, to chce odvahu, kterou oceňuji.

Očekávala jsem, že kniha bude čtivější. Realita byla v mém případě taková, že jsem ji musela opakovaně odkládat, což se mi nestává. Navíc jsem se musela "dokopávat" k dočtení a to kvůli výpůjční době v knihovně. Dále mi kniha připadala místy velice diplomaticky napsaná (mnohdy mezi řádky kladla otázky, na které nehodlala poskytnout odpověď), místy mi připadaly některé drobnosti hůře uvěřitelné (Vážně se dá "jen" z jedné vydané knihy nakoupit nábytek do sídla, když si oba manželé uvědomili, že potřebují víc nábytku, než původně očekávali, aby jim bylo v místnostech příjemně a není zapotřebí tak dostat finance, jež obdrží každý prezident právě k rekonstrukci?) a místy (třeba se ale mýlím) se text trochu vylučuje (Jsem stále pracující ženou, když podám výpověď z práce, abych mohla podporovat muže/ v průběhu kandidátské kampaně/ s ohledem na to, že tím pomáhám jeho kariéře než své a musím svou roli pracující matky v rámci knihy tak často zmiňovat? Jak je možné, že v druhé části knihy se autorka podceňuje tím, že vlastně nemá žádné zásluhy na zvolení manžela prezidentem /A co x hodin týdně stráveném na cestách napříč Amerikou, nesčetnými proslovy právě v rámci kampaně, vzdání se vlastní kariéry výměnou za tu manželovu?/ a následně tvrdí zcela opačné stanovisko, kde na můj vkus až moc dává najevo, jaký vliv na manželovu "profesi" měla?/abychom si rozuměli-podíl práce a zásluhy na tom jistě má/). Vadilo mi opakované zdůrazňování role matky a pracující ženy s ohledem na text knihy. Děti už jsou velké a v knize opětovně (poměrně krátce před začátkem kampaně a v době, kdy dcery vyrůstaly v Bílém domě, jak bývá sídlo prezidenta USA tradičně nazýváno) chybí informace, kdo se dětem věnoval, avšak možná mají být tyto informace z nějakých důvodů záměrně opominuty.

Závěrem bych podotkla, že životní příběh autorky je vskutku zajímavý, v průběhu čtení knihy jsem si všimla, že držím celé rodině palce, v politice se nevyznám-proto nemůžu knihu hodnotit z tohoto hlediska (á la co vše prosadil manžel autorky, zda aktivity autorky v podobě první dámy odpovídají /zdá se mi to, či opravdu o její zahradě-moc fajn nápad-se v ČR ani jedno médium nezmínilo?), škoda jen, že je kniha místy zdlouhavá, místy Vám mezi řádky podsouvá otázky, na něž Vám však v žádném případě nehodlá odpověděť, místy Vám přijde, že si trochu protiřečí a neposkytne Vám odpověď na to zdaleka nejzajímavější: čemu se autorka dnes věnuje? Věnuje se práci v oblasti práva, jež vystudovala? Jak si již zvykla na všechny ty změny související s přestěhováním ze sídla, kde s manželem coby prezidentem nějakou-ne úplně zanedbatelnou část života-pobývali? Ano, je to v knize naznačené hned v úvodu, ale uvítala bych klidně trošku podrobnější sdělení.

I přes to všechno moc děkuji autorce za napsání této knihy, protože to jistě nebylo snadné (emočně-některé témata jsou hodně smutná, časově-určitě sepsání nebyla otázka týdne či měsíce a jistě i z hlediska dalších nezanedbatelných aspektů) a přeji celé její rodině hodně zdraví, štěstí a radostných chvil strávených spolu.

2 23.01.2020

Úchvatná kniha plná moudrých myšlenek. Domnívám se, že se ke mně dostala v pravý čas, takže ji dokáži náležitě ocenit. Na konci mi trochu vadil přístup hlavního protagonisty( á la chci dosáhnout cíle, ale nejlépe bez práce či s minimem úsilí), leč tato “filosofie” bývá uplatňována jedinci (pár jsem jich v životě potkala) a je to v podstatě nešvarem.

“Chtěl bych jen, abyste si uvědomil, že chcete-li uskutečnit svůj životní sen, budete se muset snažit a v případě nutnosti i něco obětovat.”(str. 83)
=)Konečně v nějaké knize stojí tato moudrost. Dodala bych, že vždy je třeba pro cíl něco obětovat (čas, záliby, někdy i finance,...). Suma sumárum- nikdy vám nic nespadne do klína samo, ale ten pocit, když dosáhnete toho pomyslného vrcholu spočívajícího v dosažení snu, je k nezaplacení :-)!

“Nemohl jsem se ubránit myšlenkám na Obraz Doriana Graye, úžasný román od Oscara Wilda, který vykresluje člověka, který se chová špatně a jehož každý špatný čin se vrývá do tváře osoby namalované na obraze, stále více ji poznamenává, až ji nakonec zcela zohaví.”(str.117)
=)Kniha, kterou jsem četla před touto knihou, takže dokáži myšlenku ocenit.

2 23.12.2019

Úplný závěr knihy( á la poslední dvě strany) byl úchvatný. Jinak kniha měla spád, až na rozmezí stran 143- první polovinu strany 150, kterou jakoby psal někdo jiný, kde je popis toho, co Dorian Gray začal sbírat a začal se o to zajímat víc(šperky, vůně), aniž by to mělo pro další vývoj příběhu v knize nějaký význam. Je to na můj vkus poměrně hodně nemorální dílo( a to žiji ve 21.století-kniha poprvé vydána v roce 1891 dle knihy), nicméně prvotní nápad s obrazem hodnotím jako neotřelý a velice zajímavý.

Dovolím si vyjádřit jistý nesouhlasné stanovisko vůči anotaci. Ani mezi řádky nedokáži z knihy odvodit, že by lord Henry k něčemu Doriana ponoukal. Lord Henry na mě působil jako intelektuál, jež v hovorech mluví tak, aby šokoval společnost, ve které se nachází a tím to končí. Možná, že pokud bychom Basilla a Henryho brali jako hodnou a zlou část duše “peroucí” se v Dorianovi Grayovi o nadvládu, pak možná. To, co Dorian dělal, činil sám a rozhodně ne na základě nějakých intelektuálních řečí Henryho. Navíc na konci knihy se hlavní protagonista snaží zbavit svých hříchů tím, že svádí vinu na ostatní (ty, kterým údajně ublížil a pak vše přičítá Henrymu).

Nemorálnost, jež obsah knihy provázel, bych sice ráda zohlednila v hodnocení knihy, leč téma knihy je výlučnou záležitostí autora a ne mě. Nejspíš potřeboval “materii“ pro velký kontrast mezi Grayem a obrazem. Kniha byla čtivá a vcelku mě mrzí, že jsem si ji nepřečetla dřív přes výstrahu spolužačky, jež ji četla k maturitě, že mě to bavit nebude, protože kniha je nadmíru popisná (až na stranu 143- první polovinu strany 150 knihu hodnotím jako čtivou).

2 19.12.2019

Promarněný čas čtení této knihy? Asi ne. Paní MgA. Magda Kadlecová coby ilustrátorka odvedla dobrou práci. Bohužel jsem se knihou musela prokousávat a místy se dost přemáhat, abych ji dočetla. Autora chválím za druhou část knihy, která mi přišla zajímavější a pár mouder napsaných velice úderně, jež jsem si poznačila na papír (samozřejmě vždy s příslušnou stranou knihy). Současně beru v potaz také to, že se autor pokusil napsat knihu o něčem jiném, než doposud.

Určitě doporučuji lidem ve věku 12- cca 15let a i starším, jež nemají příliš zkušeností v životě. Pro mě jako dvacetiletou již nebyla moc přínosná (hodně věcí jsou omílané/až je vám nevolno jen z pouhého nadpisu/ jinými motivačními knihami, youtubovými videi a nebo si na ně člověk již od doby svého bytí na této planetě přišel sám). Holt nejspíš nejsem cílová skupina (a trochu mě děsí, že bych knihu četla ve věku pozdějším, kdy by "moudra" člověk nesl ještě hůř vzhledem k neobohacení, neboť již si na věci v knize přišel sám).

2 12.11.2019

Trochu to na mě působilo jako "šité horkou jehlou". Čekala jsem rozhodně víc ze sekce "život modelky" a tak nějak méně romantiky. Rozhodně a důrazně nedoporočuji lidem krátce po rozchodu a těm, kteří partnera nemají, ale moc by chtěli.

Počátek je fakt stylem slohová práce žáka základní školy, jak psal/i recenzent/i pode mnou. Trošku mě zarazilo, že dle jedné recenze prý popis z mládí až tak úplně neodpovídá reáliím, protože jsem měla za to, že s jistou nadsázkou v podobě subjektivní míry vnímání reality, text můžu považovat za výpověď pamětníka, byť je paní Petře teprve čtyřicet, protože jsem tuto dobu naštěstí nezažila a první poznání o tomto období jsem získala na hodinách dějepisu. Neposoudím tedy pravdivost, proto to do hodnocení zahrnout nemohu.

Hodně zmateně je popsána situace na straně 19. Ono, zmatečných pasáží v knize byly asi tři, ale ze dvou jsem se po druhém, max. třetím čtení, nějak dostala a pochopila, nicméně té z počátku knihy fakt nerozumím. SPOILER: To se jako domluvili, že se vezmou? Nebo se domluvili, že se na základě smluveného znamení, dají vědět a do té doby se o tématu manželství a dětěch bavit nebudou? Vyplývá mi kladná odpověď na otázku č. 1, protože rovněž v článcích českých médií byl Simon Atlee označen jako snoubenec, ale text je zkrátka kompletně zmatený.

Co oceňuji jsou části věnované modelingu a je mi líto, že taková tragédie stála život mnoho lidských životů (včetně Simona Atleeeho s opravdu moc pěknýma modrýma očima a evidentně i úžasným profesionálním přístupem plus humorem). Líbilo se mi, jak se modelka snažila pomoci v Thajsku, bojovala a i přes bolesti se nevzdávala.

P.S.-Možná jsou na Moravě oblasti, kde se mluví dlouze, ale rozhodně bych to negeneralizovala na celou Moravu. Zaslechla jsem, že spíš v Praze se mluví dlouze vůči Moravě, ale ať tak či onak, záleží na tom? Ne :-).

2 07.11.2019

První polovina knihy nuda. Pomalý rozjezd a nebýt doporučení na knihu od “kolegyně” z práce, tak asi nedočtu. V druhé polovině zase snaha o maximální napětí, přičemž dílčí kroky (kdo by mohl být ten, kdo zná pravdu a koho půjde Sára navštívit včetně dotazu, kterýmu asi položí) byly hodně okaté, aspoň za mně. Závěr však překvapil a byl děsivý, stejně jako to, jak jsou mezilidské vztahy křehké, což mě ale děsí i v reálném světě v tom smyslu, že stačí tak málo(a mnohdy bezvýznamné nedorozumění, např. výměna názorů) a kamarádství je pryč (viz malá hádka Sáry s Islou, přičemž, jak je již psáno v recenzích níže, z toho autorka dělala velké drama skrze odkazy na hádku, než objasnila, co si hlavní protagonistky řekly-působí to trochu, jako by autorka hádku sama prožila /třeba v době, kdy knihu psala/ a stále ji tak vnímala subjektivně s ohledem na výsledek/ztráta kamarádky/, než jako vzdálený pozorovatel, jež jen zachycuje slova). Třetí hvězdičku dávám za závěr, takže spíš stojí za to si knihu přečíst, navíc autorka má u mně plus za místy hodně trefné vystižení atmosféry či myšlenky, jež odpovídá tomu, co čtenář zažil či si dokáže představit, ačkoliv ještě nemá vlastní potomstvo, a přitom ví, že by to líp nenapsal, za což ale patří díky nejspíš hlavně překladateli.

2 23.09.2019

Z počátku šok. Podrobné popisování prohlížené vyšetřováné tkáně a vhled do molekulárních metod v medicíně jsem opravdu nečekala s ohledem na obtížnost problematiky, leč zaujalo mě to a něco tak komplikovaného bylo shrnuto na tři strany, což je obdivuhodné. A pak znovu šok. Protože paní Koubská opravdu vedla dialog "jako snahu se něco dozvědět, porozumět hledisům svého protějšku, případně otevřít zásuvky, které se běžně neotvírají, a hlavně zprostředkovat čtenářům nejen informace, ale také podněty k uvažování", jak se píše na straně 123-124 knihy. Pan Koukolík prokázal, že má přehled nejen ve svém oboru, ale má také jiné zájmy (historie, poezie) a poměrně dobře se orientuje ve filosofii. Možná bych jen závěrem podotkla, že se domnívám (možná se mýlím), že nejen mladí lidé-začínající lékaři to nemají snadné, protože stres se na mladé lidi valí z vícero rozmanitých profesí, jimž se věnují dle svého zaměření po absolvování školy, a současně nejspíš nejsou mladí lékaři jediní, kdo musí pracovat nad rámec "běžného" standardu (denní osmihodinová pracovní doba, víkendy volné), ale přičemž možná se tento "fénomén" začal projevovat po vydání knihy v roce 2011.

2 31.07.2019

Cena neadekvátní (sic nekupovala jsem (-naštěstí), obsah dle mého názoru není úplně pro knižní formát a vůči komiksovým knihám Sarah Anderson, kde se tématem soužití člověka s kočkami zabývala rovněž, to prostě není ono. Dobré je, že nad tím člověk neztratí moc času, neboť během necelé desetiminutové cesty tramvají nějak nebylo čím listovat (užít substantivum číst by mi připadalo jako s mírnou nadsázkou až pejorativní vůči ostatním autorům opravdových knih).

2 18.03.2019

Příjemný únik ze starostí všedního dne. Moc se mi líbila rádoby odbornost (viz poměrně propracované citáty u komentáře B. Brumbála) a jsem nadšená, jak se dokázalo udělat z knihy, jež ve své podstatě je realitě na hony vzdálená (i když co my víme, ťuk ťuk), něco snadně uvěřitelného. Zamyslela jsem se nad tím a nevím, zda bych toho byla schopna :-), protože bych získávala pocit, že "balamutím" své čtenáře, ale zde je to na místě (svět Harryho Pottera).

Nemůžu se ale "přinutit" dát plný počet hvězdiček, neboť mám pocit, že by to nebylo fér vůči jiným knihám, jež jsem doposud plný počet dala. Kniha je velice útlá a ačkoliv plyne část (nebo plná výše) výdělku ze zakoupení knihy na charitaivní účely, což je super, připadá mi cena k 7 "bajkám" poměrně neadekvátní. U první "bajky" mi připadal komentář B. Brumbála neúměrně dlouhý a nezáživný, ale pak už to bylo o mnoho lepší. Někdy se možná vysvětluje nad nutnou míru, ale aspoň si je čtenář vědom, co si má z příběhu dovodit a hlavně to přičítám možné snaze autorky přizpůsobit četbu mladším čtenářům.

2 09.03.2019

Zajímavý námět, od kterého se místy nebudete chtít odtrhnout. Navzdory tomu, že se sem tam vyskytují "hluché" místa (nadbytečné až lehce nudné pasáže), Vás kniha pohltí natolik, až místy budete číst s otevřenou pusou á la už dlouho jsem nepřečetla knihu tak rychle, jako tuto. Zvratů se v knize vyskytuje víc než dost (některé předvídatelné, jiné nikoli), takže si jistě přijdete na své. Někdy se hlavní protagonistka chová inteligentně, jindy nikoli (SPOILER: např. když chce darovat vysoce ceněný pozemek lidem, před kterými ji všichni varují, kvůli jediné informaci, kterou ji stejně neposkytnou-chápu, že byla zoufalá, ale i tak). Rovněž mi min. jedna věc v knize nesedí (SPOILER: To se u uzavírání pracovní smlouvy v Americe nezapisuje rodné číslo nebo nějaký jiný identifikační údaj, na základě kterého by pak logicky bylo možné zjistit úřední jméno a příjmení zaměstnance?). Tolik tedy k hodnocení, ale i přes výše uvedené knihu doporučuji :-)!

2 01.03.2019

Absolutní nadšení. Zajímavé a věřím, že každého dokáže kniha obohatit, ať již více či méně.

2 22.02.2019