Lily101 komentáře u knih

Prostředí bylo skvělé! Sexuální podtext knihy se mi už líbil méně, ale budiž, leč závěr mě totálně zklamal. Nicméně i tak hodnotím jako čtivou oddechovou literaturu, byť konec mě víceméně jen rozhořčil (nicméně to je právo autora-ukončit text dle své libosti).

Současně je závěr dle mého skromného názoru prostě neuvěřitelný (SPOILER: Chlap, co vyhledává jen prosté potěšení, se náhle zamiluje? Může se stát, ale kniha podle mě spíš utužuje ženy v podobném postavení k tomu “Sečkejte, on se možná zamiluje.” a když máte kamarádku v takové situaci, tak Vás to spíš mrzí-avšak to je věcí autora, jak si knihu obsahově “sestaví”. KONEC SPOILERU.). AVŠAK se jedná o žánr romány pro ženy, tak budiž toto nemůže být (a není) součást hodnocení.

Chování hlavní protagonistky mě nesmírně iritovalo a to jsem už dlouho nezažila (ne-li poprvé), asi jsem k postavám v knihách shovívavá (anebo zatím přečtené knihy měly v pohodě postavy/?/).

1 27.02.2021

První třetina knihy se rozjížděla pomalu, ale pak už se to trochu rozjelo, ale ve dvou třetinách knihy jsem se musela přemoci silou vůle k tomu, abych dočetla. Tolik k čtivosti.

V průběhu četby knihy jsem zabloudila na youtube a podívala se na jedno video hodnotící knihu dle kterého se tato kniha musí líbit všem. Ehm, jsem asi výjimka, ale já u knihy málem závěrem prodělala těžkou čtecí krizi (naštěstí se kniha opět rozjela, ale přemoci se číst bylo fakt náročné). Hlavní postavy mi k srdci nepřirostly, některé podstatné pasáže mi přišly hodně zkrácené až zkratkovité (vztahující se k samotným dílčím operacím uvnitř Ledového paláce).

Za mě je děj místy hodně natažený, otevřený závěr na konci je vcelku zklamáním (resp. prostor pro druhý díl, který nejspíš číst už nebudu-pokud by byl vydán), ALE aspoň jsem dala možnost další fantasy knížce a asi i YA literatuře.

Holt to nejspíš bude tím, že nejsem cílová skupina, ale pro někoho mladšího, kdo má rád fantasy, by to mohlo být to pravé ořechové :-).

1 23.02.2021

Přečteno za cca 3 hodiny, přičemž jsem u čtení úplně ztratila pojem o čase.

Bála jsem se, že kniha bude náročná po psychické stránce. A byla. Ale i přesto jsem asi ráda, že jsem ji přečetla, protože jsem do té doby o “vlčích dětech” nevěděla skoro nic a současně-jak píší recenzenti pode mnou-si člověk uvědomí,že je trochu zhýčkaný a jak je důležité mít hlavně (a jedině?) střechu nad hlavou, co jíst, mít vedle sebe rodinu a být zdráv (i mít zdravou rodinu).

Mě by zajímalo, jak dopadli ostatní protagonisté v knize. Bylo jim všem věnováno poměrně dost prostoru, ale v cca poslední třetině se text vcelku nepřirozeně zaměřil jen na jednu osobu, která byla do té doby i vcelku v pozadí.

1 22.02.2021

Úvod byl skvělý. Myslela jsem, že kniha bude super pro všechny, kteří se setkali s nezdarem na škole. Ale pak? Rozebírání myšlenek a volných asociací na to, co hlavní protagonista vidí v realitě vs. co zažil v minulosti, mi úplně nesedla. Protože na úkor těchto myšlenek jsme ochuzeni o vyprávění, co se aktuálně děje (nic moc-ale tak by kniha možná mohla být víc proložená v čase/?/). Trochu to ale souvisí s hlavním tématem na počátku, holt sedmnáctiletý kluk neví, co se životem, což je možná typické u všech, kteří ztratili vizi (třeba i byli vyhozeni v průběhu studia na VŠ). A asi bych to i takovým lidem doporučila čistě jen pro ten úvod, aby věděli, že v tom nejsou sami (musí to být hrozné). Jinak ale nesouhlasím s tím, co hlavní protagonista dělal v mezičase, než nastal čas vrátit se domů, avšak to je čistě jeho záležitost ;-).

1 18.02.2021

Knížka mi ležela v knihovničce poměrně dlouho (výpůjčka z knihovny, které byly doposud uzavřené kvůli aktuální situaci).

Bála jsem se, že se bude jednat o nějaké až odborné pojednání např. o světě podnikání, ale bylo to poměrně oddechové, místy tak trefné až to bylo vtipné a skutečnostem v knize uvedených i věřím. Takže za mě (vůči očekávání) skvělé! Trošinku se kniha opakuje, ale není to tak hrozné (existují knihy, které se opakují víc a to dokonce i pomalu formulací, což jsem zde nezaznamenala).

1 16.02.2021

Když neočekáváte “humoristickou detektivku”(což byl můj případ), budete mile překvapeni.

1 13.02.2021

Kniha byla super. Super odreagováním od předtermínů, jež u mě zrovna proběhly (naposled v úterý a dnes je středa) a také podané studentem, který studium nijak nehrotí a má vše těžce na háku.

A číst to na posteli v hotelu, kdy stačí jen ujít pár kroků a ocitáte se na balkóně...ach ano, v Praze, je k nezaplacení (resp. vede k větší autentičnosti a sžitím se studiem v hlavním městě).

1 16.12.2020

Zajímavá knížka. Trochu jsem měla obavy, aby se to nezvrhlo v nějakou ideologii, které mohou být velmi nebezpečné, leč Jonathan byl velice inteligentní a nebylo tomu tak.

Možná jsem očekávala něco ještě víc hlubšího, ale za mé očekávání autor knihy přece nemůže.

1 15.12.2020

Bohužel musím dát nižší hodnocení, než je zdejší prozatímní standart.

Prvních 100 stran se děj trochu vlekl, ale to se v knihách stává.

Přidávám k obligatorním dvěma hvězdičkám za snahu třetí za srovnání dvou systémů zdravotnictví a připojuji soucit autorce za to, že měla z počátku tak špatný kolektiv a vedoucí, než se situace zlepšila. Protože zažít něco takového (tedy s vedoucí) při hned prvním zaměstnání v zahraničí muselo být hodně náročné a respekt autorce, že to nevzdala.

1 13.12.2020

Tuto knihu je těžké hodnotit, protože většinově má v sobě podobný druh humoru jako "Poslední aristokratka" a mi tento druh humoru prostě nesedí (jak jsem zjistila již u knihy "Poslední aristokratka"), ba naopak trnu u toho hrůzou. Nicméně toto nemůže být předmětem hodnocení, neb je to ryze subjektivní záležitost a vzhledem k oblibě výše zmíněné knihy ("Poslední aristokratka") jsem spíš asi výjimka, než mainstream.

Od poloviny mě knížka přestávala bavit, přišlo mi to takové na "jedno brdo" (ale to také není předmětem hodnocení, neboť styl psaní a druh humoru těžko změníte) a čím dál víc jsem si říkala, kdy už konečně procitnou a vyhodí Božku. Jako výhodu zmíním to, že se kniha čte opravdu rychle a za chvíli máte dočteno (tedy tímto potvrzuji tento fakt, o kterém se zmínili již recenzenti pode mnou).

1 04.12.2020

Zdařilé. U každé povídky se mi hůř a hůř zpočátku začítalo(a to jsem první příběh četla dvakrát-“Dům na úskalí” vyšel i samostatně knižně), ale závěry byly vždy dobré.

1 19.10.2020

Kniha, která je upřímná...to je první,co mě k této knize napadne. Z vulgarismů jsem měla obavy, ale není čeho se bát, neb to není až tak hrozné(dá se to přežít a místy to trochu dodá “grády” a spád; a to vulgarismy v knihách prakticky nemohu vystát).

1 06.10.2020

Za mě taková ta kniha, která je lehce předvídatelná s tím, že údajně vše v ní napsal život sám. Nechci se dušovat, mám k zdravotním tématům (např. rakovina) respekt, ale přišlo mi to hodně prvoplánové.

Kniha se místy opakuje (fb příspěvky a text), místy se posouváme dál (např. deník), abychom se pak vrátili zpět(př. fb příspěvky), kde je část tak nějak napsaná o tomtéž. Další nesrovnalosti, kterých jsem si všimla:
- str. 97 a 98-Tak byla celý den unavená a ne ve své kůži a cítila se hrozně, že tam nemůže zapadnout či dle deníkového záznamu dobře?;
-str. 180 a 186 posl. odstavec: Velký čtenář a nezná cenu Magnesia Litera?;
-str. 190 a 191: časové údaje nesedí (rozhovor vs. data).

Celkově mi kniha přijde jako napsaná horkou jehlou, “aby autorce byla vydána kniha” a kdyby hlavní téma nebylo tak zvláštní až asi originální, tak by to možná k nominaci na jedno z prestižních ocenění asi spíš nemělo šanci(=můj subjektivní názor s ohledem na nesrovnalosti uvedené výše) a bez možnosti být vidět v médiích. Autorka u svého fb blogu nejspíš dosáhla velké sledovanosti(jestli to, co v knize uvádí, je pravda), avšak sama přiznává, že si v počátku zaplatila propagaci min. prvního příspěvku.

Nicméně autorce držím palce, ať se od alkoholu distancuje i nadále a je fajn, že šíří osvětu o alkoholismu, protože číst to jako abstinent s tím, že mi naštěstí (ťuk ťuk) alkohol nechutná, byla zajímavá zkušenost. Někdo níže píše, že se to bere jako norma pít alkohol, nicméně já nikdy problém neměla, naopak kamarádi respektovali, že mi to nechutná a umím se bavit i bez alkoholu (avšak jsem žena, u mužů je tlak asi silnější-nicméně jestli spíš obecně není strach lidí říct svému okolí, že dnes si dají nealko, přičemž okolí by to třeba přijalo naprosto v pohodě).

SPOILER: Kdyby se ke mně manžel choval tak, jak k autorce(v době jejího pití to nedokáži posoudit a nevím, kdo jak “vyváděl”, navíc nechci být v pozici toho, kdo hodnotí jiné, neb mi to nepřísluší), ale v době po jejím pobytu ve stacionáři tak vyšilovat a vydírat přes SMS i osobně, tak bych to asi řešila jinak, než jen odepisováním...autorka asi netušila, že tím manžel naplňuje znaky trestného činu, ale na druhou stranu dle vyjádření manžela se možná i domnívám, že je to trochu naddimenzované kvůli jistému spádu knihy.

Dvě hvězdičky za snahu. Pár recenzentů níže přidává hvězdičky za to, že je příběh pravdivý, nicméně jak řekl (není to úplně doslovně, četla jsem to před x lety v rozhovoru) jeden český spisovatel: “Z části je text autobiografický, z části přibarvený, aby měla kniha spád.”

1 17.08.2020

První dva dny četby(či spíš pár stran za den) to vypadalo, že dopadnu stejně jako antiope a měla jsem z knihy stejný pocit. Nicméně pořadník(v rámci rezervačního systému) byl vcelku neúprosný a tak jsem knihu nyní(23.7.2020 ve 2:00) dočetla s tím, že jsem se hodně nutila číst a prakticky jsem knihu musela dočíst na jeden zátah v rámci necelých dvou dní(spolu s knihou “Květy slunce” od R. Kaur), což vás ale nezajímá a je to můj problém.

Kniha se dá přečíst na jeden zátah, ale je to poměrně “vopruz”. Knize v první řadě vytýkám to, že je psaná formou deníku(od 1.1. do 31.12.), protože to anotace ani mezi řádky “neříká” a pokud knihu máte z knihovny a dostanete se k ní např. v září, tak stejně musíte přečíst i leden a třeba květen. Vcelku bych ocenila tipy na četbu knih na každý měsíc, leč žádná z nich mě nezaujala, některé se dle mého skromného názoru do měsíčního tématu nehodí a nejsem si jistá ani samotnými názvy knih(pár z tipů jsem četla a název mi připadal stylem “pojďme přeložit název knihy dle názvu /asi/anglické verze či originálu, ale nedokáži to říct na 100% a rozhodně ne u všech zmiňovaných knih). Knihy mi dle názvu připadala takové ty přehnaně motivační a celkově tak asi na mě působila i kniha samotná. Takové plytké klouzání po povrchu(a skoro už “ohraných” témat), neustálé vychvalování a stavění na piedestal introvertů, skoro až braní “introverze” jako diagnóza (viz označení v první větě na str. ), různé “vytahování” myšlenek a tipů z jiných zdrojů(resp. témata jsou už místy takovými klišé, že se možná pomalu začínáme ztrácet v tom, koho co napadlo první)-ale tedy asi řečeno vlastními slovy autorky, určité zevšeobecňování autorkou(á la “já jsem introvert, tzn. že všechny mé vlastnosti mají všichni introverti”-nejspíš nejsem introvert, ale v teenagerovských letech jsem byla, nicméně pomalu jsem nemluvila ani tehdy, ani teď) ...no za mě bída. Vrchol nasazuje poznámka ke dni 26.12. (str.235), kdy si prý máte říct o to, co si přejete k Vánocům(?? u nás v ČR se obvykle dárky dávají 24.12, v Americe jsem měla jsem za to, že si dávají dárky 25.12.??) a z hlediska překladu (str.226-9.12. odst. 1 posl. věta-Santa? a str. 230-16.12.
s názvem “Lžička úplatkářství” a “sebeuplácení” v první větě-Úplatkářství je dle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, označení pro hlavu X., díl 3. a ta zahrnuje( par. 331-334) trestné činy přijetí úplatku, podplacení a nepřímé úplatkářství s tím, že úplatek je označení pro úřední osobu, která něco přijme či si např. dá slíbit úplatek, což v knize naplněno není a současně výraz “sebeuplácení” dle mého skromného názoru ani v běžné/neprávní/ řeči neexistuje. Tak prosím příště nastudovat, ať se pak nešíří společností nějaké pseudopojmy s mylnými představami o pseudopojmech.Není zapotřebí mít co nejzajímavější označení.). Jinak ale překlad obsahoval pouze jednu chybičku, za což patří překladateli(či dalším profesím) pochvala.Kniha si až na 26.12.(viz výše) neodporuje, což je fajn, ale trochu bych doporučila ubrat na “vtipnosti”(třeba taková str. 228-12.12. a “koktejl smíchu”) a kniha na mě trochu působila jako podprahová reklama, tedy tak nějak mezi řádky a na konci knihy už se tento pocit u mě zvětšoval.

Shrnutí a závěr: Ráda bych napsala, že nelituji, že jsem knihu přečetla, ale tak nějak mi nic moc nedala, trochu se mi zdá, že směšuje hodně faktů dohromady a skládá z nich poněkud zkreslený obraz vlastností introverta(měla jsem spíš pocit, že se jedná o “směs” flegmatických, introvertských a lehce i knihomolských vlastností a vlastně je psána tak zevšeobecněně, že bych se nedivila, kdyby se s obsahem aspoň v jedné vlastnosti ztotožňoval i extrovert), klouže po povrchu(což bych od introverta nečekala), témata jsou už pomalu “vyčpělá”, staví introverty na piedestal(vychvaluje a nutí je vychvalovat se proto, že jsou introverty, což by mi nevadilo, kdyby to nebylo pomalu v každém dni),... Za mě dvě hvězdičky za snahu.

1 23.07.2020

Z četby jsem měla trochu strach, protože to rozhodně není první kniha, kterou o tomto tématu čtu (úklid, vyhazování věcí a minimalismus). Ale je opravdu čtivá(leč nesnažte se přečíst ji celou za jeden den-akorát se vám to znechutí a stejně ji budete muset odložit), svým obsahem i místy obohacující (byť místy trochu nestydatě používá myšlenky Marie Kondo s tím, že uvede pouze její jméno a víc nic (knihu či dokonce číslo stránky v její knize, kde se myšlenka či tip rozebírá).

Trochu mi otevřel oči, neb jsem měla za to (asi kvůli vcelku skromné Marie Kondo a velikosti bytů /asi i domů/ v Japonsku obecně), že Japonci moc neshromažďují a nemají potřebu se vytahovat před svými sousedy či kamarády. Současně netuším proč (snad mezi řádky) jsem vycítila, že autor žije sám a nemá ani manželku, ani přítelkyni (a to jsem úvod ke knize četla později-to spíš jen pro informaci).

Některé myšlenky jsou hodně plytké(mám vypsaná čísla stran i odstavců a svoje poznámky k tomu a nikdy jsem toho nenapsala víc, než u této knihy-a to jsem o cca 10 let mladší plus obvykle tolik názorových neshod s autory knih nemívám/tak max. 1/10 toho, co nyní), jakoby je autor pouze od někud přebíral a vůbec se nad nimi nezamýšlel.

Několikrát omílaný příběh o knihách, CD a DVD, kdy si autor protiřečí (napřed měl vše jen proto, aby se “blýsknul” před okolím, jak je znalý/na filmy koukal, aby mohl před kamarády “frajeřit”, že ten či onen film viděl a knihy buď jen rozečetl nebo ani to ne a v jedné z dalších kapitol tvrdí, jak knihy miloval a bylo těžké se jich zbavit, tak to tůdle...Ať si tedy usmyslí, co chce psát a na co si chce “hrát”/píši proto, že o sobě tvrdí, že se snažil před lidmi “předvádět”, jak je literárně znalý/skrze knihovničku/ a je to.). Je to asi nad míru recenze(a následující není součást hodnocení), ale mi jsou takoví lidé krajně nesympatičtí (musím za každou cenu všem ukázat, jak jsem skvělý a znalý). Nicméně autor asi ušel dlouhou cestu po svém období změny z maximalismu na minimalismus a třeba bychom si ty názorové nejednotnosti doladili(japonsky ale neumím, ale tak jazykovou stránku nechme stranou).

1 15.07.2020

"To nejcennější, co nám druhý může dát nejsou věci, ať si je přejeme sebevíc. To nejcennější, co nám člověk může dát, je ta úplně nejobyčejnější, ale zároveň nejcennější věc na světě. Svůj čas." (str. 111 dole)

Zajímavý příběh, který zprvu působil moc kýčovitě, ale posléze již nikoliv. Žasla jsem, jak autorka dokázala posunout myšlenku z knihy a filmu "Tajemství" a přiblížit ji dětem. Latinské názvy květin mě zpočátku bavily, na konci už jsem je četla spíš tak nějak jako povinnou součást knihy, což je ale hodně subjektivní, tudíž není součástí hodnocení. Knihu jsem četla ze zvědavosti, neboť jsme s autorkou vrstevníky a zajímalo mě, jak mi někdo věkově velmi blízko může napsat knihu pro děti (teď už vím, že je důležité mít fantazii a umět věci pojmenovat jinak). Kniha může být místy opravdu podnětná i pro dospělé, byť spoustu "mouder" v knize obsažených budete jistě znát (nicméně třeba představa strachu v podobě brouka, jež si lze vytřepat z kůže a tím strach zmizí mě pobavila). Krásné ilustrace samotnou autorkou jsou velice povedená a zahřejí na duši, leč toto je pouze nad rámec recenze, neboť se hodnotí pouze text knihy.

Menší nedostatky shledávám na str. 155 (předmětná stránka je prázdná, leč očíslovaná-následující stránka je o pár let později, takže že by byl důvod takový-nicméně pokud ano, svůj účel to moc nesplnilo-ze strany 156 jsem byla do poloviny strany zmatená a SPOILER: myslela jsem, že se Luna dočkala bratříčka, ne že se jedná o její dítě KONEC SPOILERU.) a některé části mi připadají příliš utopistické a nereálné (viz str. 106 předposlední odstavec-Vážně by se v reálném světě kluci podělili o kolo s Lunou tak, že by vždy jeden šel pěšky? Chápu, že se jedná o pohádku, ale to už mi přijde moc), což vlastně zmiňuji hned na počátku recenze. A poslední věc je nespisovná mluva. Myslím si, že kdybych jednou měla dítě (či až jej budu mít), tak bych dbala na to, aby si osvojil především spisovný jazyk (kniha se dá číst spisovně, leč člověk se jistě může zapomenout-obzvláště pokud čte po náročném dni v práci), ale samozřejmě volba byla/je na autorce a nám čtenářům nezbývá, než to respektovat.

1 10.06.2020

Silná kniha. Námět knihy příběh vs. diplomová práce již znám z knihy paní Lukáškové, byť tedy byla vydána později než tato. Za mně moc málo prostoru věnované L., leč možná tomu tak bylo záměrně a vlastně bylo-li by tomu tak, tak je to zajímavé řešení. Doktor asi nejméně zdařilá osoba, pořád hlavní protagonistku nabádá k interupci (Jak si jako vyučující může dovolit se tak dožadovat něčeho tak osobního a přitom se jej nedotýkajícího) anebo k přerušení studia (To, že se to tak možná děje, neznamená, že protagonistka musí jednat stejně jako ostatní, obzvlášť, když má chuť dostudovat.-proč, to víme).

1 05.06.2020

Na tak útlou knihu má tento literární počin poměrně hodně nedostatků, z toho jeden velký: Proč je text psán místy tak chaoticky z hlediska postav lékařů(př. str. 97 předposlední a poslední odstavec)? Každý z nich “hovoří” v ich formě a někdy není ani dostatečně jasné, že došlo ke změně postavy. 2) Proč se v textu vyskytují naprosto zbytečně rozsáhlé pasáže, např. životopis lékaře(méně než jedna strana, budiž) anebo témat ryze specifických (problémy asi tří rozličných druhů hudebníků dle jejich hry na hudební nástroj, které se vůbec nevztahují na případ pacientky, neb hraje na odlišný hudební nástroj-str. 60-62)?

Dále mohlo být na počátku nějak řečeno, že na konci knihy se nachází slovníček lékařské terminologie, neb zjištění po přečtení knihy už je vcelku k ničemu.

P.S.-Proč kniha není psána v klasických odstavcích, aby se dala lépe citovat v případě nesrovnalostí?

Kniha zkrátka vyvolává hodně otázek (nikoli medicínských) a moc chválím podrobné rozebrání jednotlivých problémů poněkud laickým způsobem, protože jakožto neznalci mi to rozšířilo obzory bez nutnosti “přebrodit se” neskutečným množstvím latinských pojmů (ty tedy v knize byly také, leč vždy osvětleny).

1 31.05.2020

Kdyby se jednalo o článek v rámci internetového blogu či nějaké diskuze anebo video na youtube, tak za mě dostačující. Ale vydat to jako knihu :-O? Možná budete namítat, že vyšla např. "Terapie sdílením", což jsou zprávy z internetu, sms atd., ale to aspoň mělo něco do sebe (pomoci lidem po rozchodu, rozesmát všechny bez ohledu na to, zda aktuálně jsou ve vztahu či nikoliv), zde však netuším pointu. Roztáhnout pár tipů na několik desítek stran a podtrhnout vše lehce infantilními (zde v pozitivním, protože k tomuto tématu se to hodí), byť zdařilými (hl. pro ty čtenáře, kteří obdobně jako já neumí kreslit) ilustracemi. V rámci knižních hodnocení však k ilustracím nepřihlížím (jsou-li zdařilé, pak je zmíním, ale u recence jde předeším o obsah) a obvykle uděluji min. 2 hvězdičky, které dávám za snahu. V tomto případě dávám jednu, protože označení "odpad" je moc tvrdé a jistě nějakou snahu a energii někdo do sešitku vložit musel (ať již autoři či osoby podílející se na podobě tohoto sešitu).

Závěrem: styděla bych se takovou "knihu" někomu dát na svatbě jako (jeden ze) svatební(ho) dar(u) a kdybych takový sešitek na vlastní svatbě (dožiji-li se ji), tak je mi upřímně líto peněz, který do tohoto dárku obdarovaný dal, obzvláště, pokud bych zjistila, že se sešitek prodává v knihkupectví. Cenu bych si tedy negooglila, ale tím, že jsem toto nedostala, nýbrž mám sešitek zapůjčený z knihovny, tak mohu uvést, že běžná cena uvedená na jednom z knihkupectví činí 259,-Kč :-O. To už je lepší koupit novomanželům něco jiného, a když budou chtít jistě si sami po krátké úvaze vyberou a sepíšou seznam, co chtějí v prvním roce manželství zažít dle jejich zájmů a zálib, ne? A pokud budou bez kreativity, tak se např. vždy mohou podívat na internet. Navíc hodně aktivit můžete zažít s přítelem/přítelkyní/druhem/družkou/snoubencem/snoubenkou, aniž byste museli být ve svazku manželském nebo před vstupem do této nové životní etapy.

1 18.05.2020

Nikdy jsem na Islandu nebyla a zatím jsem neměla tu čest potkat obyvatele Islandu, takže v tomto směru nemohu knihu z hlediska její pravdivosti posoudit.

Kniha byla oddechová, čtivá a poučná (třeba příjmení mě dostala). Bylo fajn dozvědět se něco o Islandu a tak nějak prostřednictvím knihy cestovat + poznávat jinou kulturu prostřednictvím krátkých, zajímavých textů.

1 31.03.2020