Lily101 komentáře u knih
Naprosté zklamání. Četla jsem napřed omylem třetí díl (viděla jsem knihu ve volném výběru v knihovně a netušila jsem, že je součástí série) a ten byl neskutečný. Kniha byla tak čtivá, že se od ní nedalo odtrhnout. Napětí bylo napříč celou knihou. Ani jedno se však o této knize napsat nedá.
Děj se vlekl, objevilo se pár zdvojených informací (např. čtenář se informaci dozví z jednoho rozhovoru mezi policisty a následně si danou informaci znovu jiní policisté předávají apod.). Prvních cca 120 stran nuda a vlastně je napínavých jen posledních cca 50 stran.
Uděluji dvě obligatorní hvězdičky za snahu autorů i celého týmu vč. překladatele do českého jazyka (neb třetí díl stál za to a bez prvního by přeložen nebyl). Kdybych uměla dánsky, tak bych možná měla i pár podnětů k překladateli (např. poněkud kostrbaté věty a slovní spojení), ale dánsky neumím a tak důvěřuji překladateli, že je překlad obdobný dánskému originálu.
Netušila jsem, že je kniha sérií a proto jsem začala hned posledním dílem. Který byl ale famózní. Akce prakticky od počátku a děj napínavý po celou dobu knihy (a to má kniha přes 400 stran).
Knihu doporučuji všem laikům, dále právníkům (k načerpání ekonomického know how) a také ekonomům k načerpání omezeného právního know how (omezeného z důvodu neustálé dynamiky právního řádu).
Velmi čtivá kniha (možná je dáno i tím, že mám právnické vzdělání) a určitě přínosná pro společnost.
Škoda jen, že nevyšlo aktualizované vydání knihy, tudíž jsou některé (nejen právní) informace poněkud hodně zastaralé.
Koupit si knihu afirmací? A proč? Protože Vás to může hodně zasáhnout a můžete mít tendenci se ke knize do budoucna vracet.
Nelituji pořízení a určitě si občas knihu znovu otevřu a kdo ví? Třeba budu afirmovat.
Obdobně jako recenzenti níže jsem měla z knihy strach a pořídila si ji ve velké akci jen kvůli zápletce na počátku knihy.
Kniha mi dala vše a mnohem víc. Byla čtivá a od situace, dle které pro mě kniha prakticky měla zajímavostí končit, vše teprve začalo. Kniha byla cudná, ale lehce “spicy a čtivá.
Hodnotím takto:
právnické prostředí - 5/5;
cudnost - 5/5;
kýčovitá zápletka, která se velmi povedla - 5/5;
ambiciózní nezávislá žena, jež se nepřizpůsobí životním představám jiných - 5/5;
hlavní protagonistka velmi silná na to, aby dobře vedla koncipienty a ještě je podporovala profesně -5/5;
…
a navíc překvapivý závěr (SPOILER: Pořád jsem čekala, že Nathan oznámí hlavní protagonistce, že Meredith je těhotná a on hlavní protagonistku opouští).
Mi se kniha líbila. Ne do poloviny, ale celá. Ano, něco je v ní uvedeno extrémní, ale čtenář si z toho odnese to, co potřebuje. Myslím, že trochu “šoku u této knihy není na škodu, alespoň Vás udrží v bdělosti.Navíc každý jsme jiný a máme jiné životní zkušenosti, tudíž co je pro jednoho extrém, je pro druhého jen zajímavost k tomu, co již zná a pro třetího něco, co úspěšně praktikuje.
P.S. - Také si myslím, že kniha mohla být vydána v kvalitnějším vydání s ohledem na know how v ní obsažené.
#prvniprectenaknihavzari2024
Čekala jsem od knihy mnohem víc, než “jen cca 60 a 70 stran filosofických a sociologických přístupů a následně u jednotlivých metod řešení sporu (hl. u mediace) odkaz na to, že není
prostor věnovat se mediaci dle oblasti problémů do většího detailu.
Doporučuji všem, kteří o mimosoudních metodách řešení sporů neví vůbec nic, ale pro ty, co povědomí mají, to bude spíše zklamání (byť opakování je matkou přírody). I lidé neznalí mimosoudních metod by měli zvážit, zda se trápit četbou první poloviny knihy či dle potřeby některou z kapitol přeskočit. Já četla poctivě a málem mě to umořilo, čemuž odpovídá i délka četby co do dnů.
Druhá část knihy (pojednávající o konkrétních mimosoudních metodách) je úžasná, ale pro někoho, kdo absolvoval předmět s tímto tématem na škole, je to prostě opakováním s tím,
že hrozí zklamání čtenáře neb min. u vyjednávání (a částečně i mediace) končí kapitola v nejlepším, zatímco čtenář má zájem o pokračování a klidně větší hloubku, aby si rozšířil teoretické know how.
Atypický styl pojetí knihy. Jak je již zmíněno recenzenty níže, kniha obsahuje hodně zpráv jiných osob, jak jim pravidlo v knize popsané změnilo život. Autorka tyto recenze na její pravidlo rozvíjí už v textu, což Vám občas dá úplně to samé co do obsahu následující zprávy osoby, které aplikace jejího pravidla změnila život. Myslím, že to máš spíš ten efekt Vás podnítit k praktické aplikaci pravidla pěti vteřin, což se domnívám je více než vhodné, vzhledem k tomu, že Vám výše uvedené pravidlo může pomoci.
Já tedy strhávám jednu hvězdičku za velmi rozvláčný úvod a dále i za ten doslovný popis následujicí zprávy od osoby aplikující dané pravidlo (proč číst něco dvakrát, když na to stačí odkázat v rámci následně citované zprávy/která má povahu důkazu, že dané pravidlo opravdu funguje/). Jinak a hlavně závěr knihy totálně úžasný (netrpím naštěstí úzkostmi, ale konečně vím, jak si to představit a mohu i takové osobě pomoci nejen odkazem na odborníka, ale také nově na knihu). Stres prožívá jednou za čas každý z nás a vlastně i na ten návod je, byť mohla autorka uvést více příkladů ze své praxe, než omílat jeden problém, u něhož se v počátku obáváte, že na základě něj nezískáte
to, jak se se stresem vypořádat (získáte). Ohledně obav; podobnou metodu jsem již aplikovala sama nějakou dobu, neb mě napadla a mohu z osobní zkušenosti potvrdit, že je dobrá (ale vzhledem k tomu, kolik je mi let/jsem dvacátník/, jste již možná na totéž přišli sami). Kapitola k sebevědomí a k tomu dokopat se jít za svými vlastními sny (a objevit je), je super, a ačkoliv opět co do snů již něco obdobného nějakou dobu dělám také (prostě mě to napadlo rovněž), tak mohu doporučit, neb mám ve svém okolí lidi, kteří prostě nejsou schopni se dokopat k
tomu plnit si sny a po těch letech už nejspíš ani neví, co by vlastně chtěli.
Svět by přitom byl mnohem lepší místo, kdyby si lidé šli za svými legálními a legitimními sny, protože by se pak k jiným chovali lépe (nebyli by “zapšklí, “naštvaní či “nepřejícní), a proto bych knihu doporučila jednak mladým (ať své sny objeví, nebojí se za nimi jít a neodkládají konání za účelem jejich dosažení) a jednak všem ostatním, kteří ty sny měli, ale z nějakého důvodu je nenásledovali (např. nemohli) a dnes neví, co chtějí či se bojí vykročit svým snům naproti, anebo mají velký
problém vstát každý den z postele (může se jednat o vážné onemocnění; depresi). Plnit si sny je náročné, neb Vás čeká překonávání mnohých překážek, ale na konci té cesty zažijete zadostiučinění tak velké, že to za tu vynaloženou energii bude stát za to.
Čekala jsem od knihy asi trochu více, než jen popis zákona, pár judikátů a mnohdy lehce nadbytečný text. Poslední část knihy byla za mě nejpřínosnější.
Třetí hvězdičku dávám za to, že kniha mohla být inspirativnější v době jejího vydání, neb se od té doby (hl. zákonné předkupní právo) mnohé změnilo, za což ale autoři knihy pochopitelně nemohou (právo je holt velice dynamická oblast).
Kniha, která mi navodila čtecí krizi. Byla vcelku fajn, ale rozjezd děje až krátce před polovinou knihy, je prostě na čtenáře moc (hl. když má kniha “jen dvě stě stran). Rozumím, že se asi musel děj natáhnout, aby redakčně vyšel na určitý počet stran, ale vzhledem k tomu, že je autor novinář (jsem zvyklá od autorů této profese číst velmi napínavé knihy) a současně knihu doporučovala jedna nejmenovaná knižní influencerka, což vzbudilo mé důvodné očekávání, že je kniha úžasná a skvělá (za což autor nemůže), ale pak je možná vhodnější vymyslet zajímavější zápletku, neb 200 stran zase není tak moc. Dostavilo se tedy bohužel jen zklamání, a to i přesto, že pak kniha nabrala nějaký spád, ale až velmi pozdě (většinou mám zkušenost, že cca do 75 strany se děj rozjede a to u knih nad 350 stran). Nechci hodnotit chování jednotlivých postav, protože nejsem v jejich věku (není mi ještě ani třicet let, natož skoro padesát) nebo jsem jiné povahy (než Kristýna), četla jsem knihu spíš ze zvědavosti, jak může život kolem padesátky vypadat a jak se projevuje krize v tomto věku.
#prvniprectenaknihavzari
Autora jsem jako spisovatele neznala, sle zahlédla jsem paní/slečnu v metru, jak knihu se zaujetím četla, tak jsem se rozhodla si knihu také přečíst.
S recenzí jsem si dávala dost načas, protože jsem potřebovala odstup. Kniha byla místy čtivá, ale na můj vkus extra “uplakaná(ve stylu měl jsem opravdu těžký život, za vše můžou mí rodiče a spolužáci na základní škole), dále prvoplánovost jeho počínání až vypočítavost (skoro až manipulativní chování vůči druhým na úkor získávání profitu). Život není lehký a pokud chcete dosáhnout úspěchu, tak je potřeba překonávat překážky, které jsou vysoké a možná si i sáhnout na dno, abyste se následně odrazili ke hvězdám a opravdové city nejsou něco, za co by se měl člověk stydět. Čekala bych větší skromnost a úctu, neboť z textu plyne, že je autor velmi známý a úspěšný spisovatel (min. to o sobě tvrdí; já jsem o něm nikdy neslyšela, ale může se stát, že v záplavě novinek knihkupectví jsem jeho jméno jen nezaznamenala).
Bohužel je to kniha, která mi způsobila (i přes svou poměrně velkou čtivost), čtecí krizi, tak uděluji obligatorní dvě hvězdičky za snahu autora, jakož i týmu, který se podílel na vydání knihy (ať již v originále nebo v překladu do českého jazyka).
Pomalejší rozjezd, ale nebojte, on ten děj chytne spád. Za mě jsou vraždy dost brutální a z počátku se vyskytuje až moc popisný děj, ale má svůj důvod a opět se nebojte, děj následně bude zajímavý. Trochu překombinovanost postav (a osob poškozených - tedy obětí trestného činu). Závěr mě překvapil, a proto dávám o jednu hvězdičku navíc.
Počátek je zbytečně popisný. Kýčovitý děj protkaný láskou jak z pohádky a hlavní protagonistka, která Vás občas bude štvát a budete mít dojem, že je jí tak patnáct let. Pro milovníky hlubokého obsahu ukrytého za zdánlivě banálními větami to bude mít hloubku. A já zrovna texty protkané hlubokými myšlenkami ráda mám. Jen toho kýče kolem je na mě moc. Je to taková hygge kniha, která čtenářům poskytuje prostor ocenit některá slova, pokud budou chtít.
Kniha je psaná těžkým stylem a z počátku je velmi “ufňukaná. Pak se ale vše rozjede a kniha je plná rozumů (některé jsou již všeobecně známé, ale jistě se najdou čtenáři, kteří je neznají).
#prvniprectenaknihavsrpnu
Musím uznat, že po přečtení knihy “Mléko a med mi témata přijdou vlastně stále shodná a rovněž se zde objevuje stereotypizace, se kterou nesouhlasím (údajné názory “lidí světlejší barvy pleti, které je mohou urážet, neb se jejich názory neshodují s těmi prezentovanými v knize, které jim autorka vkládá do úst). S některými dalšími názory autorky uváděnými v knize se rovněž neztotožňuji, ale to pochopitelně nemůže být na újmu samotné knize v rámci recenze, neb ctím i jiné legální a legitimní názory druhých.
Opět nevím, zda je to překladem, ale za mě toto rozhodně není poezie, jako spíš myšlenky, občas až mantry, vymyšlené autorkou.
Rovněž (jako recenzenti pode mnou) bych knihu doporučila lidem kolem 15 - 18 let, pro které by snad mohla být kniha přínosem a otevřením očí (např. co do lásky apod.).
Skvělá kniha, která mi posloužila při přípravě na závěrečnou práci. Dobře napsaná, navíc ze zkušeností autorů. Doporučuji. Téma, které bylo hodně medializované v negativním slova smyslu, doporučuji přečíst všem, hlavně aby došlo k pochopení, že ministerstva mají ma vyřízení žádosti šest měsíců.
Čekala jsem víc, než jen plytké povídky, které po Vás jen ztečou jako zmrzlina z kornoutu. Bez přidané hodnoty, bez myšlenek k zamyšlení a bližšího vhledu do života ženy zralé, leč stále mladé.
Na to, že byla většina knihy na cestě, děj plynul a kniha byla poměrně čtivá. Ovšem hloupost hlavního protagonisty v závěru byla tak kontrastní vůči tomu, jak vystupoval v knize dřív, až to bylo vlastně zklamáním.
Za mě hrozné zklamání. Chaotická polévka postav, ve které se snažíte zorientovat tak moc, až jste nakonec zklamanízávěrem.
Není to úplně vhodná kniha na cestu MHD do práce a zpět nebo na četbu, když jste unavení z práce.
Kniha je poměrně útlounká a rychle se čte. Tím ale bohužel výčet pozitiv končí. Už dlouho mě žádná hlavní protagonistka tak neštvala. Rozumím, že je těžké ze situace, ve které byla hlavní protagonistka odejít, ale zrovna toto na mysli nemám. Jedná se spíš o chování kolem (např. přehnaná reakce na to, že se Maxim baví údajně dlouho s barmankou apod.).Děj samotný se od cca 2/3 do konce vlekl a může to čtenáře svádět k přeskakování textu, kde ale opravdu o nic nepřijdete v rámci děje).
#prvniprectenaknihavbreznu2024