Lily101
komentáře u knih
Umění nemoci
Jan Vojáček
Rozjezd byl pozvolný, ale vlastně čtivý. Pak text nabral na obrátkách, aby se následně zastavil, protože proč nedat do české knihy reklamu v duchu amerických spisovatelů, jen jí tam dáme trochu víc pod nalákáním čtenářů, že jim příběhy lidí něco přinesou a dají. Zkoušela jsem obdobně jako recenzent schumak (viz jeho recenze níže) se příběhy lidí pročíst a závěrem je vždy reklamou. Přiznávám, že než číst knihu celý týden, pracně se nutit po práci číst příběhy, které vlastně nemaji závěr (za mě, ale zvládla jsem přečíst tak 4), tak to si radši budu číst novou knihu.
Všechno zlé je pro něco dobré
Charles Pépin
Zajímavá kniha. Pomůže, podpoří, rozšíří obzory a třeba Vás i inspiruje. Nevzdávat se.
Knihu jsem původně chtěla doporučit studentům posledního ročníku středních škol, kde se vyučuje filosofie, ale možná by je v maturitním ročníku mohla odradit kapitola věnovaná vzdělávání, kde je popisován vzdělávací systém Francie (dle popisu v knize je nám vzdělávacím systémem blízká) a tuším USA . A ono není vhodné maturanty tímto způsobem rozesmutňovat, tak této věkové skupině doporučuji číst nejdříve o prázdninách po maturitě a příp. i příjímacích řízeních na VŠ.
A ostatním doporučuji přečíst, pokud máte pocit, že se Vám nějakou dobu nedaří. Nebo máte za sebou neúspěch, který Vás rmoutí. Tato kniha by Vám mohla pomoci.
P.S.- Na mě je to moc jednospektrální. V knize se probouzí vlastenectví Francouzů. Jsou zde jmenováni hlavně Francouzi, pak snad pár jmen z anglosaských zemí a tím to hasne, což mi přijde jako velká škoda. Kniha současně nevzbuzuje dojem, že byste z výše uvedeného důvodu nedočetli, to ne. I přesto je to zajímavé čtení. Jen prosím nepočítejte s tím, že za den až dva máte přečteno. Pravděpodobně to bude na dny tři, přičemž jeden den se budete do čtení možná nutit, ale na konci si myslím, že za své vytrvání ve čtení budete odměněni. Anebo také ne, každopádně já nelituji, že jsem si knihu pořídila v akci nejmenovaného knihkupectví za 39,- a umím si představit, že jsem knihu nečetla naposled.
Manuál zralé ženy
Halina Pawlowská
Za mě příjemná oddechovka, kterou min. občas každý rád přečte.
P.S.- Divadelní scénář o tom, jak to bylo s Adamem a Evou byl hodně zajímavý a poměrně kreativní.
Dívka na neděli
Pip Drysdale
V příběhu by se daly najít drobnosti, které nejsou úplně jednoznačné či tak (např. lekce jógy v úplné tmě? ), ale jinak napínavé a čtivé.
E-maily a jejich (ne)pravidla
Červená propiska
Knihu doporučuji každému. Člověk, který povědomí má, se aspoň ujistí v testech, že opravdu píše emaily správně a něco malého se i naučí. Člověk, který nemá povědomí, se aspoň naučí, ačkoliv bohužel se ke knize mnohdy nedostane.
Dva překlepy v knize, které Vás lehce naštvou, protože způsobují rozpory v textu dříve řečeném, ale přínos tyto překlepy jednoznačně překonává a buďme upřímní; překlep se může stát každému, i jazykovým korektorům, kteří přeci jen knihu možná četli vícekrát a ono se to prostě jinak čte, když je člověk sám autorem, než když není.
#prvniknihavbreznu2023
Co na tobě miluji - Originální vyznání lásky, které můžete vyplnit a darovat
Alexandra Reinwarth
Občas velmi těžce formulováno.
Banánové rybičky
Halina Pawlowská
Nenáročné oddechové čtení, které Vám občas probudí úsměv na rtech.
Dala bych klidně i vyšší hodnocení, ale text mi přišel místy až moc primitivní a celkově mi přišlo, že se všechny texty točí stále kolem pár témat bez ohledu na název kapitol. Takže to vidím na milé tři hvězdičky.
Netěhotná
Jenni Hendriks
Ztotožňuji se s recenzí od lucisa.n (rozhodně pár hodin po zákroku podstupovat něco takového jako lézt na vysokou sochu je blbost). Dále dost tristní hádka dvou kamarádek, občas nelogické chování a jednání, Veronika (Ronnie? To jako fakt?) pořád zpytující své chování, ačkoliv se snaží seč může, chování Kevina je dost ujeté, problémy na cestě ztěží uvěřitelné, finanční negramotnost a vlastně celkově…nic moc kniha. Moc z toho čiší to, že byla kniha napsána Američany.
Na druhou stranu oddechová, byť se část odehrává na cestě, tak je obsah zajímavý. Ale jen za to si kniha rozhodně nezaslouží takovou pozornost na sociálních sítích, které se jí dostává.
Denní naučení
Rhonda Byrne
Skvělá knížka na nastartování pozitivního myšlení. Nejlépe ještě s příjemnou hudbou ve sluchátkách, ať se ten dobrý pocit ještě více prohloubí a semínko pozitivního myšlení tak může být úspěšně zaseto.
Jak mít všechno
John Assaraf
První polovina knihy je vlastně zbytečná, pokud jste se již s motivační literaturou či s motivačními filmy setkali. A pro někoho, kdo o tom bude číst poprvé, je první část asi i zbytečně “upovídaná”.
Příklady jsou často tristní až infantilní, ale v jednoduchosti je krása, takže knihu pochopí opravdu každý.
Druhá část knihy je opět dost a zbytečně “upovídaná”, ale na druhou stranu přínosná. Úplně mi nevychází metoda napiš si, co chceš a sleduj, jak se vše plní, ale asi tomu dám aspoň jednu šanci.
Knihu jsem četla k podpoření pozitivního myšlení, které mě cca v červnu 2022 opustilo a také trochu k tomu, abych znovu začala věřit svým snům a třeba i objevila nějaké nové sny, které bych si přála splnit (ne, že bych měla málo snů, ale jeden nikdy neví, jak se změní priority a s tím i sny samotné atd.). A k tomu mi kniha pomohla. Trošilinku mi znovu ukázala směr, kterým bych chtěla jít vstříc svým snům.
Suma sumárum: První část knihy je na obligatorní dvě hvězdičky za snahu autorovi i dalších lidí podílejících se na americkém i českém vydání knihy. Druhá část je na 4 hvězdičky. Průměr obou částí je 3, tak proto dávám hodnocení 3 hvězdičky.
Vražedná aplikace
Robin Cook
Poprvé jsem u autora narazila na knihu, kde je hlavní protagonista neskutečně důvěřivý, naivní až “hloupý”(co se týče svého oboru, tak je inteligentní, ale ty lidské vztahy mu moc nejdou).
Prvních pár stran bylo skvělých, kolem padesáté strany jsem myslela, že odložím knihu (a po trápení i počínající čtecí krizi v rámci četby: “Kritický bod”, jsem tak málem učinila) a jsem ráda, že jsem to neudělala. Byl to dobrý čtenářský zážitek! A na to, jak otevřené konce nemám ráda, tak mi to nikterak nevadí. Asi to je i tím, že on tak úplně otevřený není.
Mocné myšlenky
Louise L. Hay
Zajímavá knížečka, kterou jsem nečetla 365 dní (kniha byla z veřejné knihovny), ale jen den. Je zvláštní, jak některé afirmace ve Vás rezonují víc (ty asi člověk potřebuje číst či vidět) a jiné méně (neb se jej aktuálně až tak nedotýkají).
V průběhu čtení možná vymyslíte vlastní afirmace. Rozhodně neváhejte a zapište si je, ať je můžete aplikovat vedle těch v knize uvedených.
Pět základních životních otázek
James E. Ryan
Dočtení této knihy vzbudí ve čtenáři dilema, jak knihu vlastně hodnotit.
Na jednu stranu moc “americké” (hl. příběhy hala bala uspořádané do textu týkající se autora-jedna působí hůře uvěřitelně, ale mohlo se stát, že měl první dítě autor už na svých studiích), zbytečně “natažené” (některé příběhy základní otázku rozvíjely, ale čím víc čtenář postupuje v textu, tím víc ho to obtěžuje až nudí, a tím pádem i je zde vyšší míra “nucení se do čtení” + objasnění /mnohdy naprosto zbytečné, neb čtenář hned pochopí, co se otázkou míní a proč je dobré ji pokládat/ je čím dál delší, čím dál v četbě jste), dále mi min. jedna otázka přijde krajně nezdvořilá (hovorovým jazykem napsaná a v té hovorové podobě může, min. v českém jazyce, působit velmi nezdvořile) a samointerpretaci básně v samotném závěru (pokud není básník či čtenář básní anebo přímo kritik, tak nevím nevím, zda je vhodné něco takového udělat, nicméně jeho kniha, jeho pravidla, že?).
Oceňuji samotných pět otázek (byť u té jedné mám problém s hovorovostí), délku i formát knihy (byť by bylo moudré jej zkrátit, ale počkat…pak by to autor nemohl vydat knižně), poznámky z praktikování práva po škole (je to jiný systém, než máme my, ale v té práci, kterou popisoval, vidím jisté styčné body + se ale samozřejmě chtěl pochlubit, kde pracoval a min. třikrát uvést, jak jeho nadřízený dělal nejdůležitější práci na světě) a pár zajímavých pasáží, které stálo za to si označit malými lepícími papírky (většinou pasáže rozvíjející základní otázky a právě ony poznatky z prvního roku právní praxe po škole).
Knihu jsem měla v knihovničce cca od dubna roku 2021, kdy jsem si ji zakoupila za pár korun z jednoho nejmenovaného knihkupectví a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Nějakou chvíli jsem myslela, že ani nedočtu, tak děkuji své silné vůli, že mi bylo dopřáno knihu dočíst a vzhůru na zajímavější knihy.
Obecná teorie zapomínání
José Eduardo Agualusa
Jak píše recenzent hned pode mnou…jedná se spíš o soubor minipovídek na sebe nějakým způsobem provázaných postav tak nějak napříč časem. Pár se jich tam objeví víc (dvě za mě zbytečně), pár jen jednou až dvakrát.
Kniha byla velmi čtivá (překvapivě). Jako velké mínus naopak dávám knize za to, že se nakonec vykrystalizuje ve zcela jiné téma, o kterém nerada čtu a děsí mě (možná by bylo fajn upozornění; třeba i pro ty, které toto postihlo a neradi se k tomu vrací nebo pro ty, kteří to téma…nedokáží moc číst, neb je to děsí/já/). Chápu, že je možná třeba o tématu psát, ale na příběhu by za mě neubralo na samotném obsahu příběhu, kdyby to nebylo tak drastické. Pokud o daném tématu také nedokážete číst, tak těch cca pár odstavců přeskočte.
Kniha je celkově zvláštní, ale víc jak tři hvězdičky dát nemohu. Za velké odbočení od tématu a za to chybějící upozornění. Knihu bych nečetla nebýt čtenářské výzvy a i proto asi tolik oceňuji onu čtivost.
Co by měl kuchař dobře znát
Joy Manning
Jsem první z recenzujících, kterému se kniha líbila. Jistě, některé skutečnosti jsou úsměvné (typu, že kuřecí maso je zdravé, poslední dobou se spekuluje, zda je rostlinný olej /i řepkový/ dobré používat-v knize vychvalováno, gnocchi rozhodně není samo o sobě komplikované jídlo atd.).
Já ráda peču (začátečník), ale z vaření mám strach (omáčky a maso jsou pro mě zatím neznámou). Navíc jsem fakt nevěděla, jaký je rozdíl mezi nerezem a ocelí, za což bych se dle recenzujících pode mnou měla nejspíš stydět a pro jejich uklidnění, se vlastně i stydím za své neznalosti.
Něco z knihy člověk zná, něco si rád připomene a něco nového se naučí (u mě spíš více, než méně). Kniha byla čtivá (hltala jsem každou stránku, což jsem před četbou netušila, že mě kniha tak pohltí), zmírnila můj strach z vaření (dodnes mi zní v hlavě hlas jedné mé příbuzné, ať raději maso nikdy nedělám, že když se to pokazí, tak se tolik peněz vyhodí /neb maso je drahé/) a zaujala natolik, že jsem začala nad vařením přemýšlet (a aktivně vyhledávat nové recepty /vaření/ + přepisovat z mobilu těch pár stávajících/pečení/). Těším se, až si vyzkouším uvařit první maso či omáčku, ačkoliv ten vnitřní strach (=o tom, jak jsou ingredience drahé a když se mi to nepovede, tak je to škoda peněz) stále mám (měla jsem jej i u pečení; rovněž obdoba věty mojí příbuzné/použila tehdy jiné slovo, než maso a týkalo se to dortu/), ale stačí jeden úspěch a on ten strach odezní. Aspoň doufám!
Každopádně tato kniha ve mně probudila touhu zkusit uvařit něco jiného, než jen přílohu. A za to jsem a budu autorce vděčná! Je to velký úspěch, když kniha má na někoho takový vliv, že prakticky zcela změní přístup člověka k lepšímu.
Sedmilhářky
Liane Moriarty
Z počátku si musíte zvyknout na atypický styl napsání. Záhy si však zvyknete.
Více jak polovina knihy je nečtivá, což mi přijde dost, na druhou stranu v posledních cca 50 stranách nabere kniha na čtivosti a stane se zajímavou.
Vraha jsem neodhadla, zavražděného
ano. Pokud se domníváte, že je lepší si přečíst knihu, než vidět krátkou sérii, tak jste na omylu. Minisérii jsem viděla před několika lety. Zápletku (vč. osob vraha i zavražděného) jsem paradoxně zapomněla (před samotnou četbou jsem se domnívala, že si děj rychle vybavím a nic. Avšak za mě je minisérie vskutku stejná jako miniseriál, který je ale více napínavý. Doporučuji tedy se spíš podívat na minisérii, než se trápit u ze skoro 3/4 nečtivou knihou a nutit se do čtení, a toto je poprvé v životě, kdy něco takového píši (mnohdy bývají knihy lepší, než audiovizuální zpracování).
P.S.-Překlad textu a opakované omílání napřed “školy”, pak “školky” byl šílený. První část knihy je to škola, další část začíná mišmaš (=jednou tak a jednou onak) a na konci je to školka.
Geneze
Robin Cook
Chtělo by to ubrat popisných částí (je mi fakt jedno, kdy se která postava prodírala městem z jednoho bodu do druhého, s popisem skoro každé ulice i celkově místa) a hned by to bylo napínavější. Kniha by mohla mít z důvodů popisů méně stran, což by napomohlo onomu napětí.
Jinak super kniha! Obávala jsem se s ohledem na hodnocení i mou, nyní, předposlední čtenou knihu: “Kritický bod”, která mě mírně řečeno zklamala, ale toto byla typická “cookovka”.
Ubrala bych půlhvězdičky za popisné části, které samozřejmě může čtenář přeskočit očima, ale vzhledem k tomu, že na této webové stránce nelze udělit půlhvězdičky v rámci hodnocení, zaokrouhluji na plný počet hvězd.
Zmizení Sáry Lindertové
Kateřina Šardická
Kniha byla nesmírně čtivá a byla bych bývala dala plný počet hvězdiček, leč bohužel nemohu.
Pár skutečností mi prostě nesedělo (např. příznaky jisté duševní nemoci-nejsem lékař, odborník ani nic takového, ale i přesto se domnívám, že je na pováženou, jak se nemoc vlastně projevuje a vlastně to asi ani člověk raději vědět nechce, neb hlavně ať jsme zdraví/fyzicky i duševně/, dále chování Klaudie na závěr/proč tak čekala?/ a anotace je také na pováženou /fakt je někdo především student, když studuje kombinovaně-laicky: “dálkově”?/,…).
Recenzenti pode mnou uvádí, že autorka byla v době vydání knihy mlaďounká. Kdyby jí bylo pod dvacet, tak udělám výjimku a budu zvažovat plný počet hvězd, protože do dvaceti napsat knihu, to je wow (vím o slečně/neznám osobně/, která napsala první knihu v patnácti letech, což je obdivuhodné, dokonce jsem ji i četla a slečna má fakt potenciál). Ale tato autorka vydala prvotinu v mém aktuálním věku, tak snad mohu trochu srovnat. Na pravou míru uvádím, že já do dnešního dne žádnou knihu nenapsala, ale věnuji se stále studiu (i při práci) a tak mám na “kontě” jednu diplomovou práci, před sebou bakalářskou práci a pak pravděpodobně ještě min. jednu závěrečnou práci na vysoké škole. Samozřejmě napsat knihu je prostě napsat knihu a třeba jednou…
#prvniknihalistopad