Lily101 komentáře u knih

Téma "Zastavme se a zamysleme se..neutíká nám čas mezi prsty?" mi připadá příliš ohrané a nikoli pracně originální. Příběh mě moc neoslovil, připadal mi nereálný, leč o Vánocích je vše možné, neb zázraky se mohou dít, takže to bych moc nepřikláněla k tíži textu, jen mu to dodává míru pohádkovosti.

06.02.2018

Jedním slovem: zajímavé! Při troše zobecnění lze počínání mladého lékaře přirovnat ke každému absolventovi střední či vysoké školy, který je poprvé konfrontován s praxí/realitou.

Poslední dvě kapitoly mě nezaujaly tolik jako ty předchozí, chyběl mi tam šmrnc těch předchozích, proto nedávám plný počet *.

1 06.02.2018

Když jsem knížku četla poprvé, líbila se mi. Zajímavý námět. Tenkrát bych dala hodnocení ****. Dnes jednu hvězdičku ubírám, protože jsem ji četla potřetí a to ještě jen kvůli čtenářské výzvy s vypětím všech sil, neb jsem na ni neměla moc náladu (za což kniha nemůže, tudíž tento fakt není součást hodnocení).

Tři hvězdičky si zaslouží za ony hodnoty, jež v ní jsou. Čtenář čítající mezi řádky si je může přetransformovat do svého každodenního života, a proto je nejspíš tak nadčasová..

Zpočátku je naděje, následuje touha splnit si sen s ještě větší dávkou naděje. Pak se sen stane realitou, ale stále není vyhráno! A dále psát nebudu kvůli možnému spoileru...

4 05.02.2018

Teoreticky se jedná o pohádku s koncem, který není nejšťastnější. Největší význam má dle mého poslední odstavec. Chlapci umřela matka a nikoho jiného nemá. Potřebuje se s tím vyrovnat. Ale interpretace vícero lidí se samozřejmě mohou lišit s ohledem na věk, zkušenosti apod., tudíž se do toho nechci moc zaplétat, ať se nezamotám úplně. Hodně nadneseně řečeno by se dalo říct, že se jedná o pohádku, která ve Vás zanechá stopu. Je to má první kniha od tohoto autora a nejspíš ne poslední:).
#ctenarskavyzva2018

3 04.02.2018

Jsem zaskočena, že kniha má v celkovém hodnocení, v okamžiku, kdy tuto recenzi píši, jen 60%. Možná mám o knize lepší mínění proto, že jsem ještě mladá a ne natolik zkušená jako jiní čtenáři, jenž v určitém čase tuto knihu četli. Osobně jsem s knihou spokojena. Jednotlivé moudra mi nepřipadaly nikterak "recyklované". Místy i zábavné čtení. Slabší mi připadal leda bonus, ale proti gustu žádný dišputát.
#ctenarskavyzva2018

2 04.02.2018

Pro všechny hlásající, že kniha je bez závěru. Kafka chtěl, aby jeho důvěrný kamarád Max Brod všechny texty po jeho smrti spálil. Brod to naštěstí neudělal. Toto dílo tedy vyšlo posmrtně a nejspíš ho Franz Kafka nestihl dopsat. Myslím, že do závěru Max moc nezasahoval (neupravoval, nedopisoval) a kniha závěr má (četla jsem od vydavatelství Dobrovský z roku 2015, tak když tak zkuste tuto).

Toto dílo vnímám jako jedinečné proto, že Kafka vystoupil ze své dosavadní tvorby. Zdá se mi, že je "Nezvěstný", jak byla kniha původně nazvána autorem, velice konkrétní a jasná. Poslední kapitola je asi trochu vytržená z kontextu (ztráta cestou do Izraele Maxem B.? chyba na straně autora?), ale to není překážkou porozumění. Líbilo se mi, jak si dr. Franz pohrál s námětem snu, byť dnes se jedná o vcelku všední prvek literatury a kinematografie. Za odvahu vystoupit z vlastního literárního stínu dávám plný počet hvězdiček.Iritoval mě osud nebohého šestnáctiletého kluka, kterého mocně zakouší osud.

S ohledem na znalosti čerpané z knihy od R. Stacha jsem spatřila však v díle i autobiografické prvky(není jich mnoho, jsou decentně naznačeny), jež by jinak zůstaly mým očím nejspíš skryty, přičemž za toto poznání jsem vděčná.

Rovněž myslím, že k autorově tvorbě musí člověk dospět, resp. se na četbu jednotlivých, konkrétních děl "cítit":), což také vypovídá o tom, proč jsem ji přečetla poprvé až v roce 2018, ačkoliv k dr. Franzi Kafkovi tíhnu od roku 2011.

4 01.02.2018

Kniha mě, s ohledem na dosavadní hodnocení zde, totálně zklamala.
SPOILER:
Co to je za závěr? Sice jsem pod 800km (přesné číslo v knize není) neujel z náhlé technické závady (porucha řetězu), ale jsem na mysu a hrooozně jsem dospěl! Nejspíš dozrál ohledně toho, jak mladí lidé tráví hodně času na facebooku. Neutřídil by si však myšlenky týkající se jeho otce plus "nově zjevené" sestry, i kdyby se to dozvěděl doma a pár dní by to vstřebával? Od cca 40strany do poloviny knihy nezáživné a nebýt zápletky s "rodinou", tak by rozsah nezáživnosti byl pochopitelně delší.

Vzhledem k tomu, jak kniha vznikla (kluk oslovil autorku na přednášce s podklady a fotkami, viz vnitřní přebal knihy) a práci, jež s tím autorka musela mít, dávám této knize dvě hvězdičky.

1 28.01.2018

I když jsem četla už třetí biografií o symbolu města Prahy, Franzi Kafkovi, měla jsem pocit, že mi něco podstatného stále uniká. Nejsem dostatečně erudovaná? Postrádám elementární znalost nějaké problematiky? A do tohoto vnitřního chaosu pronikla informace: byla vydána další biografie o dr. Františku Kafkovi!

Tato kniha předčila mé očekávání. Náročnost čtení je přímo úměrná rozsáhlosti poznámek pod čarou a spektakulárně užitými slovy, kdy je místy zapotřebí slovník cizích slov. Už jen slovní zásobou mě kniha obohatila. Tímto děkuji překladateli Vratislavovi Slezákovi!

Dějepis mě, kromě některých událostí, baví. Dokonce mám z dějepisu maturitu, avšak v dějepise vyučovaným na školách, a to je holý fakt, nikoli kritika z mé strany(!), není šance s ohledem na časové možnosti získat ucelený pohled na jedno místo po několik desítek let. A to mi přesně celou tu dobu unikalo a žalostně chybělo! Nadstavbou jsou pak fakta tohoto druhu; v Praze od roku 1907 jezdily taxíky, existovaly první automobily (byť vzhledem k pořizovací ceně nebyly v Praze moc k vidění), v Paříži již lidé jezdí metrem…

K Praze mám, možná až iracionálně silný, citový vztah od mé historicky první návštěvy a nejspíš i počátek četby Franze Kafky. Přečtením tohoto brilantního díla mi hlavní město přirostlo ještě více k srdci. Na přelomu 19. a 20. století Pražané uzavírají obchodní transakce pod širým nebem na Staroměstském náměstí a město žije. Probíhá nesčetně kulturních událostí, lidé žijí v rámci spolků, kde probírají aktuální trendy (počínaje psychoanalýzou a technickými vynálezy konče). Upozornění na závěr: Nepocházím, ani nebydlím v hlavním městě.

Práce na knize musela zabrat několik let intenzivního studia. Ačkoliv jsem již půl roku neužila německý jazyk, situace si to zoufale žádá, a tak z rozpaky posílenou nesmělostí (když tak mě, prosím, kontaktujte formou zprávy ohledně korekce :-))…

"Vielen Dank, Herr Reiner Stach, für mich an neue Quellen zu erkennen und das abenteuerliche Erlebnis bei dem Spaziergang durch Prag in der Fußspur von Franz Kafka durchzuleben."

4 22.01.2018

Velice těžko se mi pro toto dílo hledají slova. Perfektně psychologicky vykreslené. Mladí studenti odsuzující úplně všechny, jež v období druhé světové války v Německu(možná nejen tam?) žili. A pak..vztah, kde věková "bariéra" činí jedenadvacet let. Evidentně hodně silný. Přihláška Michaela Berga do semináře na právnické fakultě a už se začíná rozjíždět spirála. Spirála náhlého procitnutí, odhalení, viny a výčitek svědomí. V průběhu protkané myšlenkami, které stojí za to si přečíst.

Druhá část mi připadala pomalejší a tak temná, že by člověk knihu nejraději odložil. Aby vyčpěla jednotlivá slova během procesu, ačkoliv se tak zcela logicky nemůže stát. Do hodnocení jsem zohlednila to, že jsem druhou část viděla před cca dvěmi lety(tedy před četbou) zfilmovanou, takže můj dojem je možná zapříčiněn tím, že už jsem alespoň zběžně věděla, co se bude dít. Co bych naopak vyzdvihla, ale v rámci ocenění hvězdiček nemůžu, bylo užití pojmu "klauzury", což mě opravdu potěšilo.

Povedené...bajky, v nichž se ukazuje, že vynikat chytrostí se vyplácí. Moc fajn odreagování od hektického 21. století.

16.01.2018

Vzhledem k ocenění jsem čekala od knihy víc. Povrchně se mě dotkl děj, ale nic hlubokého to ve mně nezanechalo. S klidným srdcem bych knihu doporučila dětem. Neberu to autorovi k tíži (ve smyslu hodnocení), ale iritovalo mě, jak děti odsuzovaly Edu kvůli tomu, že je z Prahy.

2 14.01.2018

První dvě třetiny skvělé. Poslední část však už děj trochu zaostával jako by vyschnula studnice nápadů.
SPOILER:
Odejít s domova kvůli egu s tím, že si vybere peníze z vkladové knížky, ačkoliv na tom jsou finančně mizerně?Od mladého intelektuála bych čekala, že bude moudřejší a peníze si nechá do budoucna, obzvláště když vidí, jak na tom jsou rodiče.

1 13.01.2018

Opravdu zvláštní kniha, která pohltí a "vyplivne" čtenáře na poslední straně. Ztotožňuji se s názorem níže pode mnou, neb mi také vadila absence uvozovek, kterou jsem ale po poměrně krátké době přestala vnímat.Ale to byla asi jediná "vada na kráse". Konec knihy mi nevadil. Hlavní bylo, že mi dal odpověď na můj "němý" dotaz ohledně Joeho. P.S.-Mám problém, když jeden rodič (v horším případě-oba) protěžují jedno dítě na úkor dítěte (zde matka Joeho), leč toto nespadá pod působnost hodnocení.

10.01.2018

Čekala jsem něco ve stylu básní "Hradec-Podolí" a "Valtice" ("oslava" jednotlivých obcí), ne antisemitismus a rasismus, přičemž ani s jedním nemůžu souhlasit, ba naopak je to odsouzeníhodné!! Navíc, když se český národ vzpírá nadvládě Poláků a Němců, proč se chová stejně jako oni a vyjadřuje se hanlivě k židům a černochům? Nepřípustné! Navíc nenávidím nárečí všeho druhu, byť dokáži pochopit, že se jedná o století devatenácté, tudíž to moc nezohledňuji v hodnocení. Zásluhou pár básní, které jsem znala ze střední školy a už tenkrát se mi líbily, dávám dvě hvězdy.

2 08.01.2018

Kniha byla velice čtivá. Odtrhla jsem se od ní až na úplném konci. Nedokáži vyhodnotit, na kolik je "nevědomost" Rosemary uvěřitelná z pozice nastávající matky. Je zaslepená z důvodu hormonami zaplaveného těla v požehnaném stavu nebo si prostě nespojuje souvislosti v průběhu? Místy mě její uvažování iritovalo, ačkoliv chápu, že se možná snažila jako racionálně smýšlející člověk o logický úsudek. Proč ji alespoň nepřišlo zvláštní to, k jak prudké změně osobnosti jejího manžela došlo?
V knize jsem našla dvě nesrovnalosti- první na straně 99, kde se první píše, že je ve druhém a následně prvním měsíci a podruhé při rozporu logiky na stranách 27 a 30. Možná jsem to špatně pochopila, ale když bydlí v 7E, tak proč jsou jako nejbližší sousedé 7A, když řada dále pokračuje 7F, 7G atd.? Detaily, ale u knihy bych čekala jistou dávku preciznost. Nicméně toto se v hodnocení odráží spíš nepatrně, protože stát se to může. Iritovala mě ještě jedna drobnost, vyjma konce. Jak je možné, že těhotná Rosemary pije alkohol a dokonce opakovaně (str. 98 a str. 133)? Vážně v té době nebylo známo, že to škodí? Konec pro mě byl naprostým zklamáním. Zase ale opakuji, že to možná hodnověrné je, neb jest známo, že matky v šestinedělí...a navíc to pouto, které cítí matka ke svému narozenému dítěti musí být asi silné.

3 04.01.2018

Když jsem knihu poprvé spatřila v knihkupectví, čekal mě šok. Připadalo mi, že v knize je hodně fotek a zároveň méně textu s výraznějším řádkováním. Nechala jsem se unést prvním dojmem a posledními zkušenostmi s četbou, které nebyly zrovna nejpositivnější(viz mé poslední recenze). Na obě chyby se pokusím dát příště pozor.Naštěstí mi knížku koupila sestra k Vánocům a toto literární dílo je fakt super. Kovyho na youtube sleduji cca rok, takže vím, o koho šlo i před vydáním "Ovšem". Jednu hvězdičku však musím "ubrat" za, pro mě, částečně nezáživnou kapitolu "O cestování" (str.158 a násl.), jež mi připadala místy rozvleklá, ačkoliv vůči cestování nic nemám, právě naopak.

4 25.12.2017

Kniha je pro mě totálním zklamáním. Vadilo mi členění na přítomnost a minulost, protože místy byla zajímavější jedna část víc než druhá, ačkoliv na druhou stranu vcelku respekt autorce za to, že dokázala děje v obou časech (minulost-přítomnost) v mnohém tak dobře propojit. Za částečné vcítění se do postavy a "otevřením očí" nad tím, že nikdy nevíme, co se děje vedle, dávám druhou hvězdičku.
Příliš obšírně pojaté jinak zajímavé téma.

1 24.12.2017

Jediným důvodem, proč jsem knihu četla, byl ten, abych pronikla do světa příslušníků mužského pohlaví. Mé očekávání bylo jakž takž naplněno, ačkoliv i přesto mi kniha připadala velmi povrchní. Líbilo se mi pojednání o tom, jak je těžké ustát zatěžkávací zkoušky vztahu(první dovolená, společné bydlení), dále o souvislosti vulgarismu v řeči muže a skutečných citech nebo vlastnostech tohoto muže. Opravdu mě pobavila strana 95, kde nejstarší poučuje své sourozence o promocích jakožto radostné události.


Uvědomuji si, že se u hodnocení zohledňují pouze záležitosti týkající se knihy. Chtěla bych tedy tímto alespoň bokem vyjádřit obdiv autorovi za to, jak si dokázal poradit ve velmi těžké chvíli (odvést děti k sousedům a zavolat si záchranku). Autorův žánr není úplně moje gusto, ale určitě si od něj ještě něco přečtu (snad vlivem oné prosincové události roku 2012).

23.12.2017

„No a jak jsem měla vědět, že se brambory do bramborovýho salátu musejí uvařit? Vždyť je to jen salát, proboha!“ (str. 153)

Čekala jsem knihu, jež mě ohromí a nepustí do poslední strany. V krátkém časovém horizontu před obdržením emailu s informací, že na mě čeká rezervace v knihovně, mi zesnul příbuzný a předpokládala jsem, že přečtením "Život po tobě" se s tím snáz vyrovnám a třeba si osvojím vzorec, jak se s něčím takovým jako je smrt blízké osoby vyrovnat komplexně, a ne po dílčích částech, jež mohou být bolestivé (vzpomínky na společně příjemně strávené chvíle).

Místo toho jsem se párkrát lehce zasmála a po většinu času byla zklamaná z hlavní protagonistky této knihy. Asi za tímto ovšem vidím záměr autora této knihy. Ani smrt blízkého Vás nemusí nakopnout změnit si život k lepšímu. Je to něco jako když osoba s nadváhou hubne a celou dobu procesu diety si představuje, jak bude šťastná, až dosáhne vysněné váhy. Jenže jednoho dne zjistí, že ručička na váze ji pocit štěstí sama o sobě nepřivodí.

Text mi připadal místy hodně zmatený jako by dočasně autorka ztratila schopnost psát tak úžasně čtivě o každodennosti. Abych paní Moyes ospravedlnila, při druhém, pečlivějším čtení na sebe věty opravdu navazují, jen některé věci nejsou výslovně zmíněny asi kvůli nezajímavosti (především nesoulad stran 337 a 338- kdy si Lou smyla z vlasů onen šampon?). Dvě odchylky jsem našla: Proč se na konci první knihy zmiňuje, že Trina si našla přítele, když v druhé knize o něm není ani zmínka? A proč se navzájem popírají věty na straně 128: napřed „Neopírej se o mě.“ A na konci „Nezbylo mi než zavřít oči, přitisknout se k jeho zádům a …“.

Na stránkách ohledně ceny „Romantic novel of the year award“ vévodí tato spisovatelka pouze jednou a sice s knihou „Poslední dopis od tvé lásky“. Proto se mi nějak těžko věří, že každá kniha, která projde pod jejím pérem je ihned bestseller. Ani věhlasným spisovatelům nepovedlo/nedaří, aby každou jimi napsanou knihu každý oceňoval tak kladně v krátkém horizontu po vydání (nebo je v tom předvídavost nakladatelství?).

Omlouvám se za zdlouhavou recenzi, ale chtěla jsem shrnout ty nejpodstatnější aspekty pro budoucí čtenáře se záměrem usnadnit jim rozhodnutí, zda tuto knihu koupit/darovat/půjčit a přečíst či nikoli. Konečné rozhodnutí je ale stejně na Vás.

Nejvyšší čas na trailer úspěšnější "prvotiny"..moc mě zajímá, jak Louisa vypadá ve filmovém zpracování. Dokonce i autorka ve svém poděkování (na straně 393-394) k filmové podobě odkazuje jeden ze svých díků. Poděkování napsala fakt pěkně a osobně, ale zároveň i tak, aby čtenář pochopil, v čem se konkrétní lidé na knížce podíleli.
P.S.-Od autorky už se nic číst nechystám kvůli žánru. Jsem ráda, že jsem "Než jsem Tě poznala" přečetla, ačkoliv "romantiku" nemusím.

3 18.12.2017

Knihu jsem četla asi před rokem zásluhou čtenářského deníku mladší sestry. Moc pěkná kniha, občas mi některé části přišly zdlouhavé či kapku zbytečně roztáhlé plus mi vadilo, jak nezodpovědně se otec choval (spisovatel na volné noze, který nějak rezignoval na psaní). Úvahy a rozhovory malého chlapce s tatínkem poměrně obohacující. Četba mě vedla k zamyšlení, jak děti dokáží přemýšlet a upřímně sdělit to, co si myslí, což hodnotím jako kouzelné.

1 07.12.2017