Lily101 komentáře u knih

Knížku měl v knihovničce příbuzný, kterou dostal darem(dodnes ji nepřečetl, tak mi ji ochotně zapůjčil). Mě oslovila až v momentě, kdy jsem měla tu čest, dle slov v knize užitých, být "adoptována kočičkou". Do té doby jsem měla o kočkách a kocourech jisté mínění (ve své podstatě spíš na základě obecných faktů než vlastních zkušeností), jež se ale zkušeností změnilo. Knížka zahřeje u srdce milovníky zvířátek, ale především, dle mého skromného názoru, osloví ty čtenáře, kteří s kočkami/kocoury mají pozitivní zkušenosti :-).

P.S.-Nenašla jsem na knížce nic, co by stálo za vytknutí, což je co říct :-)!!

1 25.02.2019

Tato kniha se ke mně dostala v době, kdy je již youtube zahlcený videi. První část mi přijde ve stylu deníku Adriana Molea, která se těší velké oblibě, takže jsem překvapená, jak špatné hodnocení si tato kniha vysloužila.

Z první části knihy jsem také (spíš nemile) překvapená. Prostě kopie Adriana Molea v méně čtivé verzi plná pojmů, které již známe, ale pár ne tak známých, takže to hodnotím vcelku pozitivně. Tipy, které jsou hodně povrchní a napadlo by to člověka samo min. kdyby se tedy již rozhodl zkusit své štěstí také, ale na druhou stranu je to knížka pro cílovou skupinu, kam nespadám, a současně proč radit potenciální budoucí konkurenci?

Nejvíc jsem se těšila na Gabrielle Hecl, jež jsem jako jednu z prvních na českém youtube objevila. Tak jsem si nostalgicky chtěla pustit jakékoli z jejích videí a jaké bylo mé zklamání, že si kanál zrušila. A rovněž jsem se v rozhovoru s ní obsaženém v knize ujistila, že je opravdu těžké prorazit ve světě youtube, i když jste zajímavá osobnost.

P.S.- Natolik mi vadilo označení "jůtuber" místo "youtuber", až se to bohužel musí projevit na hodnocení, protože představa, že to čtou mladší čtenáři a pak někam (např. do slohové práce) napíší výše uvedené slovo, mi stojí vlasy na hlavě.

1 23.02.2019

Komiks nebyl špatný, ale opět už jsem se nezasmála tak, jako napoprvé. Nechci to úplně dávat autorce k tíži, neb nelze pořád produkovat 100% vtipné "minipříběhy". "Tvorba ve 21. století" se mi vcelku líbila (koneckonců by se dala vztáhnout i na spisovatele, což může být některým uživatelům či návštěvníkům této webové stránky bližší), leč bych možná drobet zvětšila písmo v této části knížky, bylo-li by to možné :-).

3 22.02.2019

Absolutní nadšení. Zajímavé a věřím, že každého dokáže kniha obohatit, ať již více či méně.

2 22.02.2019

"Dospělost je mýtus" byla vtipnější a dynamičtější, avšak věřím, že napsat druhou knihu s ještě vyšší (či alespoň srovnatelnou) laťkou je náročné, leč já zase nemůžu hodnotit obě knížky plným počtem bodů, protože tam rozdíl prostě je. Zasmála jsem se, ale už ne tak moc jako u prvního dílu. Delší průvodní text v druhé části k následnému komiksu mi až tak nevadil, chápu záměr autorky. Obecný postřeh: Knížka se již začíná zaměřovat na specifické problémy (sociální úzkost, kočky,..), jež rozvíjí na vícero stránkách, tudíž si z mého úhlu pohledu buduje užší čtenářský okruh.

1 22.02.2019

Dlouho jsem se knihám v oněch specifických obalech vyhýbala a nejspíš zbytečně. K této knize jsem se dostala ve správný čas, čili vyčerpaná po náročném zkouškovém období, kdy i vstaní z postele představovalo problém a potřeba spát méně než 8hodin či rovných 8hodin se zdála být nemožná. V tom mi kniha asi dokázala pomoci. Nádherné obrázky byly potěšením pro oči a možná i inspirací pro vlastní fotky v budoucnu. Samozřejmě některé informace jsou již známé, ale překvapilo mě, jak máme ne zrovna málo věcí či činností společných se Švédy (např. zouvání bot v předsíni) a některé zase naopak s Brity. Našlo by se ale pár drobností, které mi úplně nesedly a poměrně se nakumulovaly, takže celkově hodnotím **** a půl hvězdičkami,leč půl hvězdičky udělovat nelze, tudíž zaokrouhluji na ***** a doporučuji všem lidem, kteří jsou (či v nedávné minulosti byli) zahlceni prací, školou či jinými povinnostmi a sotva popadají dech. Tato kniha Vám pomůže znovu se nadechnout.

20.02.2019

Kdo by byl býval řekl, že komiks v dospělosti může být tak humorný a možná i něco ve čtenáři zanechat?

4 19.02.2019

Z hlediska objektivity se vyjádřím pouze stručně (a bez hodnocení). Učebnicový výklad, který by možná napomohl lidem, koukajícím na jistý nejmenovaný seriál, k tomu, že jednání před soudem vypadá trochu jinak než v onom seriálu, přičemž neznalost v žádném případě nepřisuzuji k tíži divákům, ale spíš scénáristovi či scénáristům. A naopak existuje jiný seriál ze soudního prostředí, který byl natočen také v ČR a je hodnověrnější.

Čeká-li Vás soud ve věci soukromoprávní, pak se domnívám, že toto nebude špatná volba, leč je nutno brát v zřetel, že se nejedná o knihu, jež se bude číst sama (alespoň ne vždy).

Za mně bohužel obrovské zklamání. Na to, jak z počátku kniha měla dle mého názoru obrovský potenciál z hlediska námětu (problém v rovině IT, etiky, biologie/neurologie/ a práva/zásah do tělesné integrity/), tak končí absolutně trapně plytkou love story.

Věk autora v době sepsání knihy odpovídá hlavnímu protagonistovi (možnost autobiografických prvků). SPOILER (celý zbytek tohoto odstavce): Hlavní protagonista se chová arogantně, ženy jsou vykresleny jako pouhý objekt chtíče, přičemž jinou funkci v knize (kromě "tlusté dívky", jež ho provází podzemím) nemají a na konci každé z nich zalže (slíbí něco, čemu nemůže dostát) a zbaběle uteče. Proto chápu, proč mimo jiné do tůně neskočil(náhlá a silná láska u hrdiny v knize líčená mi připadá ne příliš uvěřitelná vzhledem k jeho předchozímu způsobu života, ale mohl procitnout); měl by problém dostát slovu daném oběma ženám. Bohužel milostný trojúhelník je u Murakamiho častý.

Na 499 stranách místy nadbytečné popisy a opravdové zklamání, jak z opakování námětů z jiných autorových knih. SPOILER: Dále mi vadí vykreslení autora, jak mladé holky skáčou do lože hlavní postavě samy a podbízejí se, ať už to mají za úplatu či ne. K tomu mě napadá, leč nechci nikoho bez důvodu osočit, zda si tím autor něco nedokazuje (např. že po pětatřicítce život nekončí-dle mého skromného názoru opravdu nekončí). V „Norském dřevu“ postavě, která je o pouhý rok starší než on sám, vkládá opakovaně do úst: „Jsem stará paní.“ KONEC SPOILERU: Zastávám názor, že po třicítce je člověk stále mladý, avšak oproti dvacetiletým, již zkušený/zkušenější, asi proto mě to lehce dráždí. Navíc mě absolutně nezajímá, zda hlavní postava vyprázdnila močový měchýř či ne, příp. kolikrát, což ve mně vyvolává otázku, zda by se nějaký třicátník (=mladý člověk) takovou věcí vůbec zabýval.

Dle výkladů, popisu a doslovu ke knize má být toto dílo o profesním selháním hrdiny. Bála jsem se, co se mu přihodí a na konci má znovu zasáhnout rána osudu pro hlavního hrdinu. Jestli to má být volba, která je na posledních stránkách knihy, tak mám za to, že svobodné rozhodnutí mezi dvěma alternativami nejsou nijak dramatické, či snad „pošklebování“ autora nad onou 35-letou postavou muže.

Shrnuto a podtrženo: dávám dvě hvězdičky za úsilí, které do knihy autor vložil

3 18.11.2018

Čtvrtá česky vydaná kniha pana Murakamiho, má čtvrtá čtená kniha od autora. Zvláštní atmosféra provázející celý příběh možná za podpory místy velice specifického stylu psaní- á la „pohled kamery“, který mě osobně oslovil svou originalitou a pestrým popisem reality, o němž bych neřekla, že lze tímto způsobem zachytit, to vše podkreslené hudbou. Dokonce žádné výjevy ryze perverzního stylu na rozdíl od knihy „Norské dřevo“.

Jediná věc k vytknutí je závěr, za nějž nakonec musím ubrat hvězdičku, protože takové zakončení ve mně nezanechalo, např. ve srovnání s knihou „Norské dřevo“, nic než krátké zamyšlení. Za pomocí opravdu kvalitního doslovu, jejž doporučuji po poslední stránce novely „Afterdark“ přečíst, neboť stručně a poutavě některé souvislosti spjaté s knihou doplní, příp. i lehce poodkryje komparaci s jinými-v té době dosud vydanými-knihami pana Murakamiho bez toho, aby to na čtenáře působilo únavným či příliš poučným dojmem. Tímto za výše uvedené děkuji panu Tomáši Jurkovičovi. Tak skvělý doslov jsem bohužel (minimálně za poslední měsíc /to jest od 3. října do dnešního dne/) nečetla.

2 03.11.2018

Velice zajímavá skupina vrstevníků z hlediska myšlení a osobností (trošku mě to vrací ke knize:„Spisovatelství jako povolání“ od pana Mukaramiho, dále jen „autobiografie“, kde se o výběru postav píše). Po přečtení ve mně jím napsaná kniha něco zanechala, ale nedokáži popsat, co přesně to je, což mi připomíná část knihy, kdy hlavní protagonista cítí, jak z Hacumi vnitřně něco vyzařuje a až po více než 10letech je schopen sdělit, co to tenkrát bylo.

Oblíbila jsem si styl autora, ale vadí mi-dle mého názoru-hodně perverzních částí textu. Chápu, že autor byl v době psaní v produktivním věku (snad jej neurazím, když napíši konkrétní věk: 38 let) a je mužem, ale sám v „autobiografii“ píše, že považuje své čtenáře za bystré a tak některé věci neobjasňuje, přičemž aplikace výše uvedeného by v těchto situacích vůbec neuškodila, ba naopak byla přínosná a věřím, že by si čtenáři napříč celým spektrem nyní žijících generací na Zemi čtoucích „Norské dřevo“ z jedné věty dokázali dovodit, co se asi dělo dál. Naopak mi chybělo vysvětlení z náhlého vyvození závěru na str. 12 (cituji: „Naoko mě nikdy neměla ráda.“), kde nejspíš autor předpokládal, že čtenář pochopí. Opravdu by mě zajímalo, z čeho hlavní protagonista tak soudí, ale to pravděpodobně pochopím, až budu starší. SPOILER: Snad i proto jsem očekávala napojení závěru na úplný začátek knihy z hlediska ujednocení času a podloženým faktem, z čeho hypotéza vyplývá, ovšem volba zakončení je výsada spisovatele, což respektuji. Závěr mě zklamal i z vyvinutí situace mezi Reiko a hlavní postavou, přesně z něčeho takového jsem měla obavu.

Po přečtení poslední stránky samotného textu (nikoli doslovu) doporučuji znovu přečíst prvních pár stran novely. Kniha je pojmenována podle písničky od Beatles. Mi osobně více k celému příběhu (zpětně bezprostředně po dokončení čtení) sedí píseň „Yesterday“, a to, jak lehce sentimentální melodií, přičemž sentiment v hudbě se Naoko líbil (viz strana 293), tak i textem, ale jako název knihy by nejspíš nezněl tak dobře jako „Norské dřevo“.

Resumé: Přílišný a místy hodně nadbytečný popis jistých "scén" mi vadil, dokonce tak, až jsem je musela přeskakovat, za což musím ubrat hvězdičku. Celý příběh měl něco do sebe a připadá mi natolik silný, až mi nezbývá-po zvážení-dát 4/5 hvězdiček.

10 30.10.2018

Doporučuji napřed přečíst doslov, neboť povídky pojí pouze časové hledisko (postavy jednotlivých příběhů se nacházejí ve stejné době), nikoli to, že by se osudy protagonistů mohly protnout. Spoiler: protnutí nehrozí!

Četla jsem se skoro zatajeným dechem. Některé povídky mě v něčem šokovaly (např. závěr u "Krajina s žehličkou", nebo někdy místy přílišná sexuální otevřenost ve smyslu nazývání věcí pravými jmény a jednoznačnosti psaného, snad kvůli možným potenciálním pochybám čtenáře, spíš dané asi stylem psaní).

2 21.10.2018

Kniha sama o sobě skvělá. Doporučuji čtenářům, kteří mají o životě Franze Kafky určité povědomí (např. četli některou z dosud vydaných biografií této osobnosti); nebude to ztráta času, jakkoli si myslíte, že pana doktora Kafku znáte. Některé vědomosti se Vám prohloubí o pochopení něčeho ještě hlubšího, co byste si bývali nebyli vůbec spojili dohromady, což je nejspíš dané i četností fotografií v dobré kvalitě, jež je v naprosté harmonii s probíranými tématy. Jedinou výtku bych měla k textům v samotném závěru knihy, kdy se vícero lidí (nejspíše odborníků) písemně vyjadřuje o určitých tématech v souvislosti s životem pana doktora Kafky, leč v nich cítím odstup (převážně časový), lehkou suchopárnost a přílišnou obecnost s ohledem na problematiku, které se celá kniha věnuje.

Průměrem tedy hodnotím knihu ****, a to se zohledněním skutečnosti, že samotná odborná pojednání na konci knihy není nikdo povinen číst (při absenci v této větě vytknutého bych udělila plný počet hvězdiček)!

1 20.10.2018

Zvláštní kniha. Od autora jsem zatím četla jednu krátkou knížku a v brzké době plánuji rozšíření mých obzorů o něco dalšího z jeho tvorby. Neztotožňuji se úplně se vším, co autor napsal (př. strana 210-211, kde se pojednává o důvodu čtení knih od pana Mukaramiho po revoluci v celé řadě zemí v Evropě roku 1989), avšak bylo by divnější, kdyby tomu bylo naopak a ruku na srdce, většinou to nejsou skutečnosti extrémně podstatné. Jak již píší recenzenti přede mnou, k pochopení díla je důležité přečíst si doslov a možná bych ho v tomto případě zcela výjimečně doporučila přečíst jako první, min. poslední větu prvního odstavce hned na straně, kde doslov začíná (konkrétně strana 219).

Upozornění: Vážení potenciální čtenáři, neočekávejte od této knihy oddechovou četbu do vlaku (to jest knihu extrémně čtivou) či možnou četbu, kterou se dá přečíst v kuse za váš běžně strávený čas nad knihou obdobného rozsahu. Nedá (!), spíš počítejte, že budete číst etapově.

3 15.10.2018

V této knize se jednoznačně ukazuje, že není vhodné soudit lidi, v jejichž botách jsme neušli ani krok, resp. povrchně přistupovat k posuzování druhých. Vyšší úroveň je pak snažit se tyto lidi povzbudit a pomoci jim z jejich "zatrpklosti" získané životními zkušenostmi (Ove to skutečně neměl jednoduché), což udělala Paravenah. Toto poselství je mi již známo, ale někomu mladšímu či neznalému, by mohl takovýto text změnit život (k lepšímu).

Co mi vadilo, byla neustálá touha Oveho vzít si život, ačkoliv chápu velikost lásky k Sonji. Některé věty měly hlubší podtext (dalo by se říct až moudro), což oceňuji, protože mi i něco nového daly. Každopádně od autora u mne zatím vede jednoznačně "Medvědín", což ale neznamená, že se netěším na četbu dalších autorových knih. Těším. A moc!

3 04.09.2018

Celá kniha byla výtečná. Perfektně vypracovaný "fantasy" svět, sem tam nějaké moudra a děj pohladí na duši (krásný vztah babičky a vnučky, lidská soudružnost atp.). Leč závěr mě zklamal natolik, až plný počet hvězdiček dát nemohu. Absolutní kýčovitost a to i přesto, že chápu, proč autor takový závěr zvolil (mám na mysli poslední stranu a půl, konkrétně od části, kdy se píše, jak skončily vánoční prázdniny).

I přesto jsem s autorem spokojená (poprvé mě pan Backman zavedl do městečka Medvědín /stejnojmenná kniha/, následovala "A každé ráno je cesta domů delší a delší" , toto je má třetí přečtená kniha) a těším se na další knížky od něj, ke kterým se dostanu v budoucnu.

5 30.08.2018

Zajímavý námět, pěkné zpracování, ale nemohu se ubránit dojmu, že něco k plnému počtu hvězdiček chybí.

3 11.08.2018

Autorka se často opakovala, dokonce místy uvádí stejné příklady (á la nekoukejte na Tv a raději napište knihu). Argumentace ve smyslu aplikace rčení: "Opakování matka moudrosti" by možná mohla obstát, ale přeci jen je život pestrý a existuje více příkladných situací, které lze uvést. Rovněž se mi nelíbilo bagatelizování typu "pozdrav formou vzdušných polibků na tvář je evropským způsobem vyjádření přivítání", mnohdy byly-bohužel-přisuzovány negativní skutečnosti pobytu v Paříži evropskému chování.

Na druhou stranu pár užitečných rad mi autorka dala, jež asi zkusím, ale nebylo jich mnoho. Některé jsem již znala a některé mi přišly za hranou (např. mějte jen 10 kousků oblečení v šatníku vyjma/!!/ kabátů). Líbila se mi positivně laděná myšlenka stylu: "Každý okamžik vašeho života může být jedinečný. Nešetřete si ty nejlepší kousky (oblečení, porcelánové talíře atd.) na později." Rovněž mi kniha pomohla nahlédnout i do života Američanů, byť teda spíš okrajově, ale i tak jsem byla místy překvapená způsobem života (á la okolo 8 hodin sledování Tv denně).

Při četbě jsem si připadala jako bych četla dívčí/ženský časopis, resp. sbírku nejlepších vydaných článků v nějakém konkrétním časopise. Takový druh tiskovin jsem však četla naposledy někdy v pubertě, takže jsem knihu nedokázala lépe přijmout, než dvěmi hvězdičkami. Věřím ale, že v Americe mohla mít kniha velký úspěch.

1 11.08.2018

Očekávala jsem romantiku, které se vyhýbám jak v knihách, tak ve filmu. Není to můj šálek čaje. Bohužel té romantiky bylo v knize hojněji, než jsem čekala. Četba se mi vlekla a čistý rozsah 337 stran jsem četla, s ohledem na své obvyklé tempo, pomalu a současně si přála, ať už se tím prokousám a mohu se dostat k další knize.

Knížka mi velice obecně nastínila, jak se vyrovnat s určitými pocity spjatými s konkrétními situacemi v mém životě. Bohužel natolik obecně, až nevím, jak s tím naložit. Dále mě místy motivovala k meditaci, ačkoliv ji neovládám a mám o ní jen obecné povědomí, tedy žádné praktické zkušenosti. Tento fakt ale podmiňuji také tím, že je meditace v textu opravdu hodně zmiňována, což už z jisté minulé čtenářské zkušenosti vím, že může být důvodem. Snaha poučovat ohledně informací ne vždy nezbytně zajímavých či nutných (např. válečná historie Bali) mě obtěžovala. Působilo to jako vychloubání ve stylu něco mě zajímá, mermocí to podsouvám druhým lidem, a ještě se podivuji nad tím, že to neví (toto ale v knize už nebylo). Překlad knihy vcelku OK, anglicky moc neumím, takže si vážím toho, že mi překladatel zprostředkoval text knihy v mé mateřštině, ale měla bych drobnou, jemnou výtku k syntaxu některých vět, leč nebylo to víc než na co by člověk spočítal na prstech obou ruk a nohou, má-li všechny prsty na horních i dolních končetinách.

Uděluji dvě hvězdičky za snahu autorky napsat knihu, což není úplně jednoduché (zohledňuji u všech autorů, zatím nikdy jsem neudělila jednu hvězdičku) a lehkou duševní osvětu s místy zajímavými myšlenkami, avšak bohužel jich není mnoho vzhledem k celkovému počtu stran. Skoro závěr knihy absolutní úlet (SPOILER): první den muže odmítne s ohledem na svou roční pouť, druhý den s ním nadšeně skočí do postele ještě na základě zcela jasného pokynu muže, co se bude dít dál, jako vážně? A co klišé vztahu s o více než 10let starším mužem? Pokud se toto skutečně stalo, tak poslední větu beru zpět.

2 08.08.2018

Jedna z těch knih, která vás natolik pohltí, až vás do reality vrátí budík s časem jedna ráno. Famózní, úchvatné, brilantní. A jak již píší recenzenti/uživatelé této skvělé webové stránky pode mnou/, není důvod bát se hokejového prostředí, ačkoliv hokej moc nesledujete.

6 02.08.2018