Lily101 komentáře u knih

Proč si přečíst tuto knihu? Protože se v ní probírají aktuální témata na youtube (a to kniha byla vydána v roce 2016!!) tak nějak svou cestou, kdy si uvědomíte, jak se něco, co se vám jeví jako těžce uchopitelné, lze vysvětlit jednoduše a současně tak cestopis nabývá jiných rozměrů. Milé čtení (psané mladou ženou-22let) orámečkované pěknou grafickou úpravou, jež provází čtenáře od počátku do závěru.

SPOILER: Nějak mi z textu není jasné, zda si resort “Makawi Tuwa” Annie s Lukášem koupili či za práci v resortu dostali ubytování (příp. i mzdu). Spíš mi z psaného projevu vyplývá první varianta, ale pak nechápu, kde na to vzali peníze, když je po celou dobu cestování údajně neměli (#americandream? #kritickemysleni)-KONEC SPOILERU.Dále mi připadá kapku divné vyjadřovat se k tomu, jak správně vychovávat děti, když vlastní nemám(Annie už tedy má, ale v době psaní a vydání knihy neměla), tudíž nedisponuji dostatečnými zkušenostmi (i kdyby-hlídání se nemůže vyrovnat péči o dítě 24h/7 dní v týdnu), abych mohla něco šířit dál. Pro upřesnění: Jsem bezdětná a netroufla bych si proto o tomto tématu psát, dokud jej “nemám odžito”. Současně mám drobnou výhradu k poměrně hodně prázdným stránkám.

Ačkoliv nemůžu knize udělit plný počet hvězdiček, uvažuji, že si knihu pořídím s ohledem na první odstavec recenze.

5 23.11.2019

Krásně graficky zpracované. Po obsahové stránce také v pořádku. Není to čtení na jedno či dvě podzimní/zimní odpoledne (jeden či dva jarní/letní večery) a neopomeňte si přečíst slovník na konci knihy před samotnou četbou(já to bohužel zjistila až na konci knihy).

1 22.11.2019

Kniha se mi líbila. Je to trochu jiná platforma než na kterou je asi většina čtenářů zvyklá, ale mi to přišlo vhod i s ohledem na hlavní téma knihy. Dotazy, které mi vyvstávaly na mysli, mi na nadcházejících stránkách byly osvětleny a inspirace z fotek přímo sálala. Rovněž se domnívám, že již nyní se poznatky v knize promítly do fotek, jež jsem dnes (v době mezi čtením) zkusila pořídit, leč to už je subjektivnějšího rázu, protože posouzení rozdílu mezi vyfocenými snímky před čtením a po čtení náleži nějaké třetí osobě.

20.11.2019

Tak tuto báseň čtu již potřetí (poprvé v rámci školní výuky na SŠ, podruhé v rámci osobní výzvy přečíst knihu "Slezké písně" od pana Bezruče a nyní v rámci čtenářské výzvy) a opět mě z ní mrazí. Příběh apelující na správný výběr partnera, ale hlavně ukazující těžký osud jedné ženy z ostravského regionu.

8 19.11.2019

Vím, že člověk nemá nic očekávat, aby nebyl nemile překvapen, ale vlivem boomu, který tato kniha prožívá jsem k tomu snad měla dobrý důvod, jež mě ospravedlňuje z očekávání něčeho velkého.

Za mě takový hodně plytký příběh obohacený zajímavými poznatky z jogy (asi povrchní, ale pro mě jako neznalce vcelku přínosný a nezahlcující) a citáty. Plytký myslím hlavně volbou slov, otevřeným koncem, kdy poslední strana je snahou nějak knihu ukončit a současně si nechat prostor pro vydání nové knihy, když ten konec nastavím tak obecně (z hlediska času), z ničeho nic zmíním, že se mi povedlo něco, o čem je v knize jen jedna malá poznámka. Téma anorexie rovněž odfláknuté stylem přestala jsem jíst to a to, neměla jsem se ráda a nové téma. Rozumím, že hlavní motiv knihy není o trápeních z minulosti, ale když o poruchách příjmu potravy nechci mluvit, tak nepíši. Když chci, tak aspoň dvěmi třemi větami, jež čtenáři podají nějakou informaci. Současně mě fakt autorčiny exkrementy a střevní pochody nezajímají a v souvislosti s výše uvedeným nemůžu uvěřit tomu, že se tomu věnují min. dvě strany textu v knize.

Měla jsem pocit, že čtu nějaký článek v ženském časopise, než knihu. Nicméně velké plus autorce náleží za objasnění základů jogy čtenářům a kdyby poutavých příběhů (až vlastně bajek) z indického prostředí spjatých s jogou bylo víc, vůbec bych se nezlobila, ba naopak.

18.11.2019

Kniha, která vás nadchne a nepustí, dokud ji nedočtete. Dokonce mi, jakožto čtenáři, jenž otevřené konce nesnáší, styl ukončení nevadil, protože vše podstatné bylo řečeno. Možná se trošku vlekl závěr, ale nějak bytostně jsem to nepocítila, a i kdyby, musela bych stejně zohlednit název knihy (viz SPOILER).

SPOILER: Autorka brilatně zastírala, proč se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje. A to se považuji za bystřejšího čtenáře. (Když jsem listovala zpětně, tak mi nic neuniklo, jen vše bylo hezky zastřené slovy tak, aby to čtenáři nebylo na první čtení jasné hned.)

16 15.11.2019

Promarněný čas čtení této knihy? Asi ne. Paní MgA. Magda Kadlecová coby ilustrátorka odvedla dobrou práci. Bohužel jsem se knihou musela prokousávat a místy se dost přemáhat, abych ji dočetla. Autora chválím za druhou část knihy, která mi přišla zajímavější a pár mouder napsaných velice úderně, jež jsem si poznačila na papír (samozřejmě vždy s příslušnou stranou knihy). Současně beru v potaz také to, že se autor pokusil napsat knihu o něčem jiném, než doposud.

Určitě doporučuji lidem ve věku 12- cca 15let a i starším, jež nemají příliš zkušeností v životě. Pro mě jako dvacetiletou již nebyla moc přínosná (hodně věcí jsou omílané/až je vám nevolno jen z pouhého nadpisu/ jinými motivačními knihami, youtubovými videi a nebo si na ně člověk již od doby svého bytí na této planetě přišel sám). Holt nejspíš nejsem cílová skupina (a trochu mě děsí, že bych knihu četla ve věku pozdějším, kdy by "moudra" člověk nesl ještě hůř vzhledem k neobohacení, neboť již si na věci v knize přišel sám).

2 12.11.2019

Trochu to na mě působilo jako "šité horkou jehlou". Čekala jsem rozhodně víc ze sekce "život modelky" a tak nějak méně romantiky. Rozhodně a důrazně nedoporočuji lidem krátce po rozchodu a těm, kteří partnera nemají, ale moc by chtěli.

Počátek je fakt stylem slohová práce žáka základní školy, jak psal/i recenzent/i pode mnou. Trošku mě zarazilo, že dle jedné recenze prý popis z mládí až tak úplně neodpovídá reáliím, protože jsem měla za to, že s jistou nadsázkou v podobě subjektivní míry vnímání reality, text můžu považovat za výpověď pamětníka, byť je paní Petře teprve čtyřicet, protože jsem tuto dobu naštěstí nezažila a první poznání o tomto období jsem získala na hodinách dějepisu. Neposoudím tedy pravdivost, proto to do hodnocení zahrnout nemohu.

Hodně zmateně je popsána situace na straně 19. Ono, zmatečných pasáží v knize byly asi tři, ale ze dvou jsem se po druhém, max. třetím čtení, nějak dostala a pochopila, nicméně té z počátku knihy fakt nerozumím. SPOILER: To se jako domluvili, že se vezmou? Nebo se domluvili, že se na základě smluveného znamení, dají vědět a do té doby se o tématu manželství a dětěch bavit nebudou? Vyplývá mi kladná odpověď na otázku č. 1, protože rovněž v článcích českých médií byl Simon Atlee označen jako snoubenec, ale text je zkrátka kompletně zmatený.

Co oceňuji jsou části věnované modelingu a je mi líto, že taková tragédie stála život mnoho lidských životů (včetně Simona Atleeeho s opravdu moc pěknýma modrýma očima a evidentně i úžasným profesionálním přístupem plus humorem). Líbilo se mi, jak se modelka snažila pomoci v Thajsku, bojovala a i přes bolesti se nevzdávala.

P.S.-Možná jsou na Moravě oblasti, kde se mluví dlouze, ale rozhodně bych to negeneralizovala na celou Moravu. Zaslechla jsem, že spíš v Praze se mluví dlouze vůči Moravě, ale ať tak či onak, záleží na tom? Ne :-).

2 07.11.2019

Zajímavá kniha, která ve mně zanechala smíšené pocity. Na jednu stranu některé tipy byly podnětné (á la rozložte si všechny věci určité kategorie na podlahu, postel,... v jedné místnosti a začněte třídit), ale hodně rad jsem již znala (např. pár týdnů před četbou mě také podobné tipy napadly či už jsem je někde zaslechla), místy se myšlenky hodně opakovaly, párkrát mě kniha uvedla do stavu zamyšlení (poděkování věcem-že by jiná forma projevu vděčnosti /á la zákon přitažlivosti/, knihovnička ve skříni /praktické, ale...chudák knížky/) a trošku mě vyděsila posedlost úklidem autorky již od dětství, což se avšak snažím v hodnocení příliš nezohlednit a navíc nejsem dostatečně erudovaná v oblasti psychologie (obor nestuduji, ani v něm nepracuji), tak do nějakých hlubších analýz zabíhat nebudu.

Zatím jsem teorie Marie Kondo do praxe nepřevedla, částečně i zásluhou toho, že jsem knížku měla půjčenou z knihovny, čekala jsem na ni přes rok a přes svou popularitu se kniha půjčuje jen na pár dní.

Resumé: Je to fajn knížka,pár poznatků z ní zkusím v brzké době převést do praktické podoby (úklidem), ale asi se mi více líbila kniha "Zbavte se nepořádku s feng-šuej" od Karen Kingston.

3 31.10.2019

Byla jsem unavená, ale přesto jsem včera otevřela tuto knihu. Přečetla jsem 70 stran, než jsem jí odložila, protože potřeba spánku začala být neúměrná. Tolik k tomu, jak mě kniha z počátku strhla. Jak jsem dnes byla překvapená, když jsem zjistila, že prostřední část knihy se začíná loudat a závěr už se vyloženě vleče.

Pokud někdy budu mít pocit, že chci dítě, tak si knihu (min. do těch cca 70-90 stran) přečtu zase :-). V průběhu četby jsem začínala mít pocit, že mi kniha něco připomíná. A zásluhou autorky, která mi v knize sama poskytla odkaz, jsem zjistila, že se jedná o knihu "Rok Kohouta".

Samotný konec knihy mi moc nesedl, což je ale asi můj problém, nikoliv autorčin.Trochu na mě působí, jako by těch posledních pár stran bylo dopsáno později než předchozí text, zkrátka mi to připadá vytržené z konextu celé knihy, což asi trochu souvisí s přeskakování autorky z "er/zde spíš sie/ formy" do "ich formy" (např. strana 233 vůči straně 232, dále 240-247), především na konci knihy.

Asi mi vadí postoj propojený celou knihou jako nit pavučiny, že kariéristky jsou automaticky špatné matky, což se ukáže minimálně postupem času při péči o dítě. Ono navíc vlastně jaké kariéry? Julie měla dobrou práci, ale po rodičovské dovolené nastupoupila na nové, hůře placené místo, i s ohledem na to, co vše údajně má (VŠ diplom, certifikace, praxe v oboru,...). Navíc kritizovat je snadné, ale Julie o myšlenkových pochodech a negativních zážitcích Anežky (bylo mi jí líto, co vše se jí stalo) neměla ani tušení. Autorka tak moc dobře nastínila potřebu komunikace ve vztazích.

Poslední věc, která mě mrzí, je ŠPATNÁ PRÁVNÍ TERMINOLOGIE. Chápu, že autorka nejspíš není vystudovaný právník, ale přeci jen když o něčem takovém píši knihu, tak si dám tu péči a něco si o tom zjistím či se někoho z oboru poptám, jako to dělá a již udělalo spoustu spisovatelů. V roce 2015 (+dejme tomu, že autorka psala knihu v roce 2014), kdy byla kniha vydaná, je v platnosti a účinnosti nový občanský zákoník, kde slovo "adopce" (ani předadopční péče) neexistuje. Navíc dle právního řádu je možné (i bylo v roce 2014) osvojit dítě bez partnera, přesně jako činí v knize Julie.

4 24.10.2019

Sladkohořký (někdy veselý, někdy smutný, někdy až trochu nechutný) pohled do běžného pracovního života lékaře po absolvování lékařské fakulty. Moc děkuji autorovi, že takovou knihu publikoval a překladateli za možnost si ji počíst v českém jazyce.

Závěr mnou hodně otřásl (podobně jako autorem), i přesto, že text obsahuje rozmanitou škálu případů, jež jsou veselé, smutné či až nechutné ( a šok, co některé lidi napadne a nějak pozapomenou domyslet následky svého chování; nemoralizuji neb to mi ani nepřísluší, ale lékařů je mi v těchto případech líto, notabene, když kvůli takovýmto pacientům jejich přesčas denodenně roste).

Jedna z nejlepších knih, co jsem min. za poslední rok četla, ne-li jedna z nejlepších, co jsem kdy četla. Výklad některých pojmů z lékařské terminologie je pomyslnou třešničkou na dortu celé knihy.

6 21.10.2019

Kniha se četla sama. Oproti knížky “Panda v nesnázích” mohu napsat, že obě dějové linie byly výborně napsané. Knížka mi pomohla pochopit praktickou stránku cynismu čili jak cynik myslí a co přitom prožívá. Představa nebe v podání autorky mi připadala úžasně propracovaná a osvěžující vůči všeobecné představě. Nicméně závěr (SPOILER: otevřený) mě natolik zklamal, že jednu * odebrat musím, i přesto, že bych mohla přihlédnout k tomu, že je to autorčina prvotina.

3 17.10.2019

Kniha to nebyla špatná, ale mě tedy příběh Marie zaujal až za polovinou knihy. Možná to bylo i tím, že jsem věděla, že příběh není skutečný a pro aspoň obecně se orientující osobu v historii by nebylo náročné vymyslet podobný (s ohledem na dějiny) příběh, nicméně později tato linie nabrala spád. Život Terezy(+jejích rodičů) byl poutavý od začátku do konce a některé životní moudra byly tak trefně napsané, že bych to nedokázala lépe vystihnout, za což autorku moc chválím.

Na co musím upozornit, je hojně užívané spojení “diplomová práce”, když Tereza je již na doktorském studijním programu a současně je pro mě těžko uvěřitelné, že téma vybrané Terezou by bylo možné jako závěrečnou práci doktorského studia zvolit, byť tedy nestuduji historii a nikoho takového v okolí nemám, takže třeba se v tomto ohledu mýlím.

17.10.2019

Na to, že jsem knihu odkládala, dokud nebylo nutné ji vrátit zpět do knihovny, jsem vcelku mile překvapená. Nejsem cílovou skupinou, leč pojednání o tom, jak vnímat mínění druhých by mi mohlo být přínosem (uvidíme časem), zato na mně moc nenadchla dlouhá část o fotbale (ráda se něco nového dozvím, ale v rozumné míře) a motivační části knihy, které jsou určené pro mladší čtenářstvo, protože takové myšlenky mě před nějakou dobou osvítili také (možná je to i tím, že jsme s Bárou skoro vrstevnice). Neodpustím si drobnou poznámku ke grafice: alespoň občasné zarovnání textu by nebylo k zahození, jinak grafika knihy ujde, ale ono to je i o zvyku, protože pro toto nakladatelství je takový styl typický, řekla bych, tedy dle toho, co jsem zatím od nich přečetla.

Závěr: Když nebudete čekat nic závratného, tak Vás kniha jistě osloví. Pro mladší (cca kolem 10.-12./15. roku věku) může být i motivační, co se týče výběru povolání a nebojácnosti jít si za svými sny.

1 14.10.2019

Úchvatná knížka, při které hrozí, že se zapomenete ve vlaku či MHD. Jsem nadšená, ale rovněž (jako někdo z recenzentů pod mým příspěvkem) musím
podotknout, že jistý nádech socialistického přístupu v sobě kniha má, ovšem není to nic, co by se nedalo zvládnout, a zalíbení v japonské kultuře je v knize rovněž patrné, ale mi osobně to nevadilo, ba naopak se člověk něco dozvěděl o životním stylu Japonců, což mi bylo přínosem.

Vřele doporučuji všem maturantům z předmětu “Základy společenských věd”, především kvůli uchopitelnosti výkladu filosofie hravější formou, než v učebnicích, ale současně upozorňuji, že je potřeba mít nějaký základní přehled o směrech filosofie, případně také čerstvě odmaturovaným z výše uvedeného předmětu.

6 12.10.2019

Jedna z mála knih, u které se generální hodnocení knihy čtenáři shoduje s mým názorem na knihu.

Knize jsem se vyhýbala kvůli tématu jako asi i někteří hodnotící pode mnou, přeci jen se jedná o smutné téma.

Ale příběh v knize je popsán tak nějak žensky, zkrátka jinak, než je člověk zvyklý, pokud již nějakou knihu o tak děsivé části historie Evropy, potažmo lidstva četl. Protkané životním příběhem, jenž je zajímavý napříč časem (v knize se mísí časová období) a teprve ve třetí části knihy má vše smysl a děj v tomto smyslu dosáhne svého vrcholu, protože sice již dříve tušíte, co se hlavní protagonistce stalo, ale nyní pochopíte naplno, byť je to část nepříjemná, (a podruhé užiji slovo) děsivá...

V knize jsem našla nesrovnalost v textu na straně 278, kdy zdravotní sestra něco říká, ale asi omylem je následně na konci strany napsáno, že neměla sestra pravdu s tím, že se jí vkládá do úst opak toho, co říká na straně výše.A druhou bych také našla, ale v textu není taxativně řečená, tak si ji nechám pro sebe s tím, že možná si s následujícím textem neprotiřečí.

10 02.10.2019

První polovina knihy nuda. Pomalý rozjezd a nebýt doporučení na knihu od “kolegyně” z práce, tak asi nedočtu. V druhé polovině zase snaha o maximální napětí, přičemž dílčí kroky (kdo by mohl být ten, kdo zná pravdu a koho půjde Sára navštívit včetně dotazu, kterýmu asi položí) byly hodně okaté, aspoň za mně. Závěr však překvapil a byl děsivý, stejně jako to, jak jsou mezilidské vztahy křehké, což mě ale děsí i v reálném světě v tom smyslu, že stačí tak málo(a mnohdy bezvýznamné nedorozumění, např. výměna názorů) a kamarádství je pryč (viz malá hádka Sáry s Islou, přičemž, jak je již psáno v recenzích níže, z toho autorka dělala velké drama skrze odkazy na hádku, než objasnila, co si hlavní protagonistky řekly-působí to trochu, jako by autorka hádku sama prožila /třeba v době, kdy knihu psala/ a stále ji tak vnímala subjektivně s ohledem na výsledek/ztráta kamarádky/, než jako vzdálený pozorovatel, jež jen zachycuje slova). Třetí hvězdičku dávám za závěr, takže spíš stojí za to si knihu přečíst, navíc autorka má u mně plus za místy hodně trefné vystižení atmosféry či myšlenky, jež odpovídá tomu, co čtenář zažil či si dokáže představit, ačkoliv ještě nemá vlastní potomstvo, a přitom ví, že by to líp nenapsal, za což ale patří díky nejspíš hlavně překladateli.

2 23.09.2019

Ano, není to klasická obsahová platforma knihy. První díl mě moc nenadchnul, ale nikdy jsem žádné knize nedala jednu hvězdičku, protože zohledňuji autorovu snahu a také skutečnost, jak je vydání knihy náročné, přičemž jistě prochází rukama osoby, která posléze uváží, zda knihu vydat či ne.

No a tato “kniha” se mi líbila mnohem víc než první díl, obrázky mi dávaly větší smysl k obsahu, texty byly ucelené pod jednotlivými hashtagy, jež uvozovaly téma jako kapitoly.

22.09.2019

Úžasné i napodruhé (poprvéčteno před lety), ovšem odečetla bych půl hvězdičky za “vieweghovost” (=narážky se sexuálním kontextem), leč kniha je hodně vtipná a velice čtivá nejspíš bez ohledu na věk a z tohoto důvodu jí plný počet hvězd udělím.

6 19.09.2019

Úžasný námět, který bych spíš než jako “romantický”, což bez ohledu v jistém měřítku je, zařadila primárně do sekce “ze života”.

Napřed jsem se, zásluhou tipu od již nějaký ten čas bývalé spolubydlící, “dostala” k filmovému zpracování a až nyní (po snad třech letech) mě napadlo zkusit si přečíst i knihu, hlavně pro srovnání, jak se adaptace právě této knihy na filmové plátno povedla. Některé věci jsou trošku jiné, vesměs jde jen o pár situací a několik detailů, což vedlo k tomu, že mi pár záběrů dává víc smysl (á la proč se tento choval takto a onen se začal v určitou dobu věnovat zrovna této činnosti,...).

Vzhledem k tomu, že se pomalu (snad, ťuk ťuk) blížím oné osudné chvíli, kdy se Dex a Em poznali, se domnívám, že film a kniha u mně ještě min. pár let na významu neztratí. Současně je to jediná rádoby romantická záležitost (jak ve filmovém, tak nově i knižním zpracování), kterou snesu, což přičítám hlavně tomu, že kdo chce, najde v knize drobné až větší moudra, které ovšem neruší ve čtení ty, jež nezajímají, a jsou psána ladně a lehce, nikoli nabubřele a arogantně, protože jinak jsem z romanticky laděných příběhů již dávno vyrostla.

1 07.09.2019