Lily101 komentáře u knih

Na úvod nutno podotknout, že jsem knihu četla kvůli zkoušky na vysoké škole. Příjemně mě překvapila tím, že mi osvětlila zkouškové otázky, které jsem potřebovala trochu rozšířit o vědomosti nad rámec zákona, což jsem si od knihy vlastně tak nějak v hloubi duše přála, ale současně jsem si ponechávala prostor, ať případně nejsem zklamaná. Za mě zvláštní část dosahuje 4,5-5 hvězdiček, ale část obecná už pro mě (příp. i pro mé zkouškové okruhy) tak moc podnětná nebyla, i proto, že se trochu opakovala (Ano, mohla jsem číst napřed část obecnou, ale potřebovala jsem si primárně osvojit poznatky ze zvláštní části, protože co kdybych si ji nestihla před zkouškou pročíst celou?)-3 hvězdičky. Celkem tedy 3,5hvězdičky, ale přikláním se ke třem.

Závěrem apeluji hlavně laické čtenářstvo, že kniha byla vydaná v roce 2018 a od té doby se v právní legislativě pár skutečností změnilo. I přesto mě překvapilo, že jich nebylo tolik, kolik jsem očekávala, ale podstatně méně.

31.01.2020

Tato kniha mi byla doporučena s ohledem na to, že obsahuje návod, jak zkloubit kariéru s dětmi (SPOILER: zaměstnáte chůvu, či vypomůže kamarádka, jež má sama dítě/děti, ale bude vstávat každý den dřív a jezdit Vaše děti hlídat, abyste mohly brzo ráno zajít do posilovny) a s ohledem na motivaci ke studiu práv (ehm, netuším, jak dlouho se právo v Americe studuje, neb to nebylo nikde zmíněno, ale předpokládám dva-tři roky s ohledem na to, že můžete vystudovat v bakalářském studijním programu/bylo to tak označeno v knize/ cokoli, což mě velice překvapilo- a to, že po kratším než pětiletém studiu a cca roku v práci může mít někdo "syndrom vyhoření" mě vyděsilo-co pak mají říkat naši studenti, když studium práv u nás trvá pět let a získají z něj až po pěti letech titul Mgr., do té doby nic). V tomto jsem byla zklamaná, ovšem za to kniha nemůže.

Líbilo se mi, jak otevřeně autorka píše o manželství (cca v 1/2 knihy) a v tomto mi byla kniha přínosná, neb mě obohatila myšlenkami (především nejspíš autorčinými, které rozvíjely takové ty obecné a ne úplně neznámé á la "manželství se po první krizi/neshodě nerozvádí") a vedly mě tak k hlubšímu zamyšlení. A otevřeně (+ veřejně) přiznat, že byla s manželem v manželské poradně, že se jí nezamlouvala kandidatura na post prezidenta a asi i to, že měla pro své dcery chůvu či jí vypomáhaly kamarádky, to chce odvahu, kterou oceňuji.

Očekávala jsem, že kniha bude čtivější. Realita byla v mém případě taková, že jsem ji musela opakovaně odkládat, což se mi nestává. Navíc jsem se musela "dokopávat" k dočtení a to kvůli výpůjční době v knihovně. Dále mi kniha připadala místy velice diplomaticky napsaná (mnohdy mezi řádky kladla otázky, na které nehodlala poskytnout odpověď), místy mi připadaly některé drobnosti hůře uvěřitelné (Vážně se dá "jen" z jedné vydané knihy nakoupit nábytek do sídla, když si oba manželé uvědomili, že potřebují víc nábytku, než původně očekávali, aby jim bylo v místnostech příjemně a není zapotřebí tak dostat finance, jež obdrží každý prezident právě k rekonstrukci?) a místy (třeba se ale mýlím) se text trochu vylučuje (Jsem stále pracující ženou, když podám výpověď z práce, abych mohla podporovat muže/ v průběhu kandidátské kampaně/ s ohledem na to, že tím pomáhám jeho kariéře než své a musím svou roli pracující matky v rámci knihy tak často zmiňovat? Jak je možné, že v druhé části knihy se autorka podceňuje tím, že vlastně nemá žádné zásluhy na zvolení manžela prezidentem /A co x hodin týdně stráveném na cestách napříč Amerikou, nesčetnými proslovy právě v rámci kampaně, vzdání se vlastní kariéry výměnou za tu manželovu?/ a následně tvrdí zcela opačné stanovisko, kde na můj vkus až moc dává najevo, jaký vliv na manželovu "profesi" měla?/abychom si rozuměli-podíl práce a zásluhy na tom jistě má/). Vadilo mi opakované zdůrazňování role matky a pracující ženy s ohledem na text knihy. Děti už jsou velké a v knize opětovně (poměrně krátce před začátkem kampaně a v době, kdy dcery vyrůstaly v Bílém domě, jak bývá sídlo prezidenta USA tradičně nazýváno) chybí informace, kdo se dětem věnoval, avšak možná mají být tyto informace z nějakých důvodů záměrně opominuty.

Závěrem bych podotkla, že životní příběh autorky je vskutku zajímavý, v průběhu čtení knihy jsem si všimla, že držím celé rodině palce, v politice se nevyznám-proto nemůžu knihu hodnotit z tohoto hlediska (á la co vše prosadil manžel autorky, zda aktivity autorky v podobě první dámy odpovídají /zdá se mi to, či opravdu o její zahradě-moc fajn nápad-se v ČR ani jedno médium nezmínilo?), škoda jen, že je kniha místy zdlouhavá, místy Vám mezi řádky podsouvá otázky, na něž Vám však v žádném případě nehodlá odpověděť, místy Vám přijde, že si trochu protiřečí a neposkytne Vám odpověď na to zdaleka nejzajímavější: čemu se autorka dnes věnuje? Věnuje se práci v oblasti práva, jež vystudovala? Jak si již zvykla na všechny ty změny související s přestěhováním ze sídla, kde s manželem coby prezidentem nějakou-ne úplně zanedbatelnou část života-pobývali? Ano, je to v knize naznačené hned v úvodu, ale uvítala bych klidně trošku podrobnější sdělení.

I přes to všechno moc děkuji autorce za napsání této knihy, protože to jistě nebylo snadné (emočně-některé témata jsou hodně smutná, časově-určitě sepsání nebyla otázka týdne či měsíce a jistě i z hlediska dalších nezanedbatelných aspektů) a přeji celé její rodině hodně zdraví, štěstí a radostných chvil strávených spolu.

2 23.01.2020

Úplná znění zákonů se těžko hodnotí již čistě z povahy věci (jejich text prochází legislativním procesem, tvoří platné právo,...). Nicméně toto ÚZ mě obohatilo svým obsahem a rozšířilo mé dosavadní poznatky jak právní, tak i v rámci oblasti práva duševního vlastnictví (první setkání s tímto odvětvím práva).

21.01.2020

Novela “Životní terno” má jeden zásadní nedostatek-úvodní text mi nekoresponduje se závěrem. Autor(či překladatel) užitou právní terminologií dle mého plete hrušky s jablky, což pak nemůže vést k závěru, ke kterému nás novela v závěru přivádí.

Za moudré myšlenky vetkané do “Životního terna” dávám hvězdičku navíc. I grafická úprava byla povedená, ale toto zůstalo při hodnocení opominuto, neboť o tom databáze knih úplně není a závěr nebyl kompatibilní s počátkem knihy, což je poměrně velký nedostatek.

#ctenarskavyzva2020

3 11.01.2020

Čekání v knihovně na tento titul a tak nějak vcelku zklamání protkané množstvím obsahových chyb(str. 50 dole/"Alkohol v množství větším než malém. Ideálně opravdu jen jednou týdně a o hlavně na počátku." Pod tímto na novém řádku: "Všechny výše vypsané věci zpočátku hubnutí nekonzumujte."/ jakože trochu se věty č. 1 a č. 2, č. 2 a č. 3 vylučují, ale naštěstí mi alkohol nechutná, tak mám o starost méně, dále str. 55 zhruba uprostřed:"Představte si, že dáte lžíci kečupu do porce masa pro čtyři osoby. I kdyby v tom kečupu bylo 5g cukru, tak je to na jednoho člověka jen 1 g cukru."-ehm, tak pro kolik osob dle autora obrazně v moment čtení vařím?) i chyb v čirém překlepu (např. str. 70 12. řádek, když nepočítám nadpisy-"tatímto"). Formát knihy, kdy na jedné straně je text do poloviny stránky a jindy je nahuštěný hutný obsah na téže jednotku/=stránka knihy/, možná se mi to zdá/přeci jen jsem knížku četla dnes večer/, ale není čistě náhodou občas i písmo odlišné z hlediska velikosti vzhledem k jednotlivým stranám?

Úsměvné jsou obrázky, protože dnes již máme lepší technologie k zachycení reality a mnohdy poměrně rozmazané fotografie (možná záměrně, aby nebyla vidět konkrétní značka soli, leč koření na fotografii nejblíže je rozeznatelné včetně firmy), rovněž i aranžování jídla, jež bylo vyfoceno je již překonané.

Za recepty jsem chtěla původně dát hvězdičku navíc, protože na rozdíl od některých moderních kuchařek neobsahují pro průměrného člověka extrémně nákladné či nesehnatelné suroviny, nicméně vymyslet např. kuře s vařenou mrkví a rýží mi až tak světoborné nepřipadá (samozřejmě byly v knize recepty, které by bylo fajn vyzkoušet). Z hlediska rad mi přijde, že to jsou vše skutečnosti již objevené, které člověk zjistí během pár minut zdarma na internetu a osoba, která se někdy o zdravou stravu či hubnutí zajímala už vědomosti z knihy zná (možná až na intervalový trénink). Při čtení mi připadalo, jako bych četla článek o hubnutí, jenž je na můj vkus zbytečně dlouhý a na jehož konci zjistím, že mě vlastně ničím neobohatil.

Suma sumárum: Měla jsem v průběhu četby za to, že kniha byla vydána kolem roku 2008 a chtěla jsem to zohlednit v hodnocení (př. nebylo tolik internetových blogů, článků na internetu), ale kniha byla vydána v roce 2015. Dvě hvězdičky za snahu autora s psaním této příručky.

6 09.01.2020

U takového to druhu čtiva je obtížné hodnotit, přičemž nemohu užít odkladného účinku recenze, neboť ani správní řád, ani správní řád soudní, ani zvláštní zákon v tomto případě nestanovil jinak. Současně bylo stanoveno, že zmeškání lhůty k napsání recenze (zde bezprostředně) nelze prominout.

Milé na tomto "souboru" předpisů je, že jsou poměrně krátké vůči jiným ÚZetků, poměrně dynamické a přehledné (obojí nejspíš "způsobené" tou délkou z hlediska §, stran).

#ctenarskavyzva2020

08.01.2020

Za mě neskutečné zklamání, na které jsem čekala skoro rok v knihovně. Autor první části knihy bohužel třičtvrtě knihy napsal sám, za tímto účelem "vyzpovídal" další dvě osoby, které prošly tím, co on, nicméně z položených dotazů na mě doléhá, že se ptal čiště z vlastního zájmu a pojal to formou psychoterapie (á la podsouvání názoru na straně 8í-přeci jen sport nepomůže-asi ne, ale srovnávat sportovkyni s osobou, jež nesportuje, neb na to nemá kvůli kariéry čas je trochu rozdíl, navíc v části, kde popisuje svůj příběh se zmiňuje, že mu procházky/dle mého také pohyb/ pomohly), o čemž svědčí i vyvozování závěrů vždy v "Intermezzo 2" a "Intermezzo 3". Nic proti osobě "hlavního autora" nemám, ani ho neznám z TV či tak, ale ten styl psaní (+viz výše) se mi prostě nelíbil, obzvláště jsem těžce nesla opakovaně používané slovo "skopec", a to i v rozhovoru v rámci prostřední otázky na straně 92).

V recenzích pode mnou se někdo vyjádřil, že pozitivně oceňuje, že veřejně známé osoby přiznaly, že je něco takového postihlo. Za mě si nemyslím, že by tím osoby utrpěly, ba možná naopak, protože "burn out" nevnímám jako negativní záležitost (dle knihy je zřejmé, že ani zaměstnavatel či kolegové osoby min. prvního příběhu to tak nebrali-jinak to ale samozřejmě vážné je, beru to z hlediska profesního života a i veřejného života/jakmile odezněl prvotní průhon informací bulvárním tiskem, samozřejmě/). Prostě hodně pracovali, protože se bály o svou kariéru, říct v kariéře ne, odmítnutí zaměstnavatele i veřejnosti,...což se může stát a jak by se někdo mohl stydět za to, že pracoval a snažil se, aby výsledek práce stál za to? Myslím si, že "burn out" je nebezpečný a v dnešní společnosti postihuje víc profesí (zahrnujících práci s lidmi), než si myslíme a je dobře o něm mluvit, nicméně nic až tak neočekávatelného v průběhu úvodního příběhu či rozhovorů dle mého řečeno nebylo, spíš bych řekla, že rozhovory mělce našlapovaly kolem hlavního epicentra "burn outu" a potenciálního zájmu čtenářů ohledně dané problematiky. Za snahu uděluji dvě hvězdičky.

Očekávala jsem, že kniha bude především z pera pana doktora s jednotlivými příběhy a ne tak nějak formou článku, jenž byste si přečetli v časopise, lehce horkou jehlou šitá kniha. Překvapil mě i komentář psychiatra k osobě p. Šípkové (str. 106 3.-5. řádek v knize: "O. Š., místo, aby si užívala triumfu královny, v naprosto neodůvodnitelných obavách ze schudnutí v roli služky brečí ve skříni."), protože podnikání není lehké (nemám osobní zkušenost, studuji na VŠ) a v jejím případě bylo min. z části vázané na výše uvedenou osobou, přičemž věřím, že dluhy z podnikání mohou být strašákem a na dva měsíce si jen tak asi fitness centrum zavřít nemůžete (mzdy zaměstnancům, odvody,...).

Přeji nám všem, ať se nám syndrom vyhoření vyhne obloukem, protože to není nic příjemného a zdraví máme jenom jedno :-)!

1 07.01.2020

Jedná se o precizně napsanou knihu o asertivitě, která obsahuje jak teoretickou část se situacemi ze života, tak ryze praktickou část, kde je čtenářům odhalen postup řešení ve vybraných situací z různých oblastí života (práce, rodinné vztahy, společenské vztahy) formou strukturovaného rozhovoru s druhou stranou včetně jejích odpovědí a dalšího řešení situace. Prvních cca 100 stran se četlo obtížněji, leč se prostě takové množství nedá přečíst za jeden den, jak jsem si původně předsevzala s ohledem na naučnou publikaci i přes to, že samotný text je zajímavý.

Závěrem bych vyzdvihla, že se nejedná o teoretickou knihu s líbivým názvem, nýbrž jednu z těch knih, kterou by si lidé mající zájem o tuto oblast, měli přečíst. Hodně výmluvně asi vyzní, že jsem si bezprostředně po dočtení publikace z knihovny, také jeden výtisk pořídila (=jsem náročný čtenář a koupi knihy vždy pečlivě zvažuji), protože takových knih z oblasti asertivity (čtivých, praktických) není dle mého skromného názoru(nepřečetla jsem všechny knihy v této oblasti, ba spíš málo-ale některé z řad mých přátel či známých jsem měla možnost prolistovat) mnoho.

#ctenarskavyzva2020

3 06.01.2020

Bylo fajn ocitnout se znovu v Medvědíně a sousedním Hedu, leč tím má pochvala bohužel prakticky končí. Prvních 200 stran se točíme v bludném kruhu neb se stále dokola omílá totéž, následně se tedy příběh trošku rozjíždí, ale není to již tak zajímavé, jako byl první díl (=kniha Medvědín). Musím uznat, že když jsem se krátce po přečtení prvního dílu dozvěděla, že se bude vydávat díl druhý, byla jsem v šoku; na jednu stranu jsem se těšila, že budu moci znovu “navštívit” Medvědín a zažít atmosféru onoho města, na druhou stranu jsem již tehdy vnímala riziko, protože první díl byl absolutní špička, takže autor nastavil laťku vysoko. Kdybych četla tuto knihu hned po knize “Medvědín”, vadilo by mi, jak autor opakuje základ prvního dílu (á la Bobo má malé sourozence, Benji tři starší sestry a jejich popis), zatímco takto mi to oživilo pamět(Medvědín jsem dočetla v 2.8.2018 a od té doby jsem pár desítek knih přečetla). Co už jsem nesla hůř bylo nikoli ojedinělé opakování informace, jež již byla zmíněna v textu dříve(např. omílání, že Amat se jednou stane profesionálním hráčem /NHL/-str. 404 a 416 + další) a obecné rozpravy v každé kapitole,kdy se autor snažil nám vnutit vypravěče jako důležitou postavu knihy a někdy záměrně dramatizuje něco, co se ani nestane až tak překvapivou skutečností v dějové linii knihy (jak by se dle vyprávění mohlo zdát), která hojně komentuje a mnohdy zbytečně. Z postav mě vytáčela Mira, protože se pořád profesně obětovávala manželovi a dětem, které už ve svém věku o takovou obět ani nestály(nepotřebovali mít matku doma). Pokud si dobře pamatuji, tak kniha “Medvědín” končí tím, jak o několik let později potká Maya Kevina s těhotnou partnerkou. Druhý díl na to nijak nenavazuje, ani nerozvíjí. Abych jen nekritizovala; líbilo se mi, jak nám autor předestírá, jak protagonisté za pár let dopadnou (jakou práci budou vykonávat, jaký budou mít život-např. že již budou za 10let rodiči/str.404/) a objevují se v textu zajímavá životní moudra, které stojí za to.

Stručné shrnutí obou dílů: v knize “Medvědín” je přítomen testosteron na ledě, v knize “My proti vám” je přítomen testosteron mimo led (a násilí mimo ledovou plochu hokejové haly se vyskytovalo na můj vkus/jsem silně proti násilí, válkám, rozbrojům/ opravdu hojně).

#ctenarskavyzva2020

4 01.01.2020

Thriller, který mě pohltil a během necelých 24 hodin byl přečten bez ohledu na počet stran. Velmi čtivé, obě dějové linie(současnost vs vyšetřování v létě 1983) bylo napínavé, což hodnotím kladně, neboť vytvořit takové napětí, až nevíte, na které pokračování časové linie se těšíte víc, se nezadaří každému. Leč na stranách 143 až cca 150 se vyskytují popisné části, které možná smysl mají (hlavní protagonistka se navrací po pěti letech domů-popis obce, ale hlavně okolí domu), ale zdrží to čtenáře a sníží to napětí, jež v knize graduje. Za polovinou knihy jsem měla pocit, že knihu na chvíli odložím, ale paradoxně se následně děj rozjel a nabral spád. Když pominu tyto drobnosti, má kniha ještě jeden opravdu velký nedostatek s ohledem na žánr. SPOILER: Úvodní text nesedí se závěrem. Což je u detektivky na marginální snížení bodů, protože autor v úvodu nastolí situaci, ke které nikdy nedošlo, čímž i spolu s gradováním napětí jsme trošku "obelháni" a na konci knihy se můžeme cítit jakožto čtenáři zklamáni. Věřím, že je těžké napsat detektivní příběh, jehož rozuzlení by nebylo hned čtenáři zřejmé, ale zde by stačilo přepracovat těch pár stran na počátku či tomu uzpůsobit závěrečné rozuzlení).

6 28.12.2019

Počátek mi připadal utahaný a nezáživný. Poté se děj trošku víc rozjel a kniha tím nabrala spád.

27.12.2019

Úchvatná kniha plná moudrých myšlenek. Domnívám se, že se ke mně dostala v pravý čas, takže ji dokáži náležitě ocenit. Na konci mi trochu vadil přístup hlavního protagonisty( á la chci dosáhnout cíle, ale nejlépe bez práce či s minimem úsilí), leč tato “filosofie” bývá uplatňována jedinci (pár jsem jich v životě potkala) a je to v podstatě nešvarem.

“Chtěl bych jen, abyste si uvědomil, že chcete-li uskutečnit svůj životní sen, budete se muset snažit a v případě nutnosti i něco obětovat.”(str. 83)
=)Konečně v nějaké knize stojí tato moudrost. Dodala bych, že vždy je třeba pro cíl něco obětovat (čas, záliby, někdy i finance,...). Suma sumárum- nikdy vám nic nespadne do klína samo, ale ten pocit, když dosáhnete toho pomyslného vrcholu spočívajícího v dosažení snu, je k nezaplacení :-)!

“Nemohl jsem se ubránit myšlenkám na Obraz Doriana Graye, úžasný román od Oscara Wilda, který vykresluje člověka, který se chová špatně a jehož každý špatný čin se vrývá do tváře osoby namalované na obraze, stále více ji poznamenává, až ji nakonec zcela zohaví.”(str.117)
=)Kniha, kterou jsem četla před touto knihou, takže dokáži myšlenku ocenit.

2 23.12.2019

Takový snadno předvídatelný děj a závěr. Na druhou stranu jsem sledovala tu zdrženlivost mezi párem s úžasem, protože dnes již to není, což ale neznamená, že porovnávám, který z přístupů je lepší neb mi něco takového ani nepřísluší.

SPOILER: Od počátku jsem tipovala, že se osudy hlavních protagonistů rozdělí právě Petrovou povinnou brannou službou, nicméně na konci knihy již bylo zřejmé, že tomu bude jinak. A na to, že knihu napsal muž, jsem byla příjemně překvapená “osudovým” znamením, jež Lucii (coby osobě na toto asi citlivější, leč mohou být páry, kde je citlivější muž) bylo v knize dopřáno zažít.

4 22.12.2019

Úplný závěr knihy( á la poslední dvě strany) byl úchvatný. Jinak kniha měla spád, až na rozmezí stran 143- první polovinu strany 150, kterou jakoby psal někdo jiný, kde je popis toho, co Dorian Gray začal sbírat a začal se o to zajímat víc(šperky, vůně), aniž by to mělo pro další vývoj příběhu v knize nějaký význam. Je to na můj vkus poměrně hodně nemorální dílo( a to žiji ve 21.století-kniha poprvé vydána v roce 1891 dle knihy), nicméně prvotní nápad s obrazem hodnotím jako neotřelý a velice zajímavý.

Dovolím si vyjádřit jistý nesouhlasné stanovisko vůči anotaci. Ani mezi řádky nedokáži z knihy odvodit, že by lord Henry k něčemu Doriana ponoukal. Lord Henry na mě působil jako intelektuál, jež v hovorech mluví tak, aby šokoval společnost, ve které se nachází a tím to končí. Možná, že pokud bychom Basilla a Henryho brali jako hodnou a zlou část duše “peroucí” se v Dorianovi Grayovi o nadvládu, pak možná. To, co Dorian dělal, činil sám a rozhodně ne na základě nějakých intelektuálních řečí Henryho. Navíc na konci knihy se hlavní protagonista snaží zbavit svých hříchů tím, že svádí vinu na ostatní (ty, kterým údajně ublížil a pak vše přičítá Henrymu).

Nemorálnost, jež obsah knihy provázel, bych sice ráda zohlednila v hodnocení knihy, leč téma knihy je výlučnou záležitostí autora a ne mě. Nejspíš potřeboval “materii“ pro velký kontrast mezi Grayem a obrazem. Kniha byla čtivá a vcelku mě mrzí, že jsem si ji nepřečetla dřív přes výstrahu spolužačky, jež ji četla k maturitě, že mě to bavit nebude, protože kniha je nadmíru popisná (až na stranu 143- první polovinu strany 150 knihu hodnotím jako čtivou).

2 19.12.2019

Interpretace je velmi subjektivní záležitost, jež bez opory (např. v zákoně, historických událostech, …), je prakticky neomezená. A o tom přesně tato kniha je. Nejsem zastánce hledání souvislostí, jež z textu ani mezi řádky nevyplývají, ba ani nejsou naznačeny, protože v tom případě je možné dovozovat z textu prakticky cokoli, a tím se stává pohádka „zneužitelnou“, byť pro dobrou věc (dodání sebevědomí ženám).

Od knihy fakt nečekejte, že ji budete číst po 100 stránkách (ano, i já ji měla půjčenou z knihovny) denně. Někdy je poselství hodně kostrbaté, ve většině případů je příběh (chcete-li pohádka) na necelou stránku a výklad se vleče přes 20 stran a víc, přičemž se rozebírá tak nějak pořád dokola to samé (v rámci jedné podkapitoly), jen je to tak nějak „opsáno“ různými slovy, větami, čímž je kniha samozřejmě z hlediska počtu stran rozsáhlejší.

Abych knize jen nekřivdila, tak se mi líbí koncept (poselství prostřednictvím pohádek), který je, pokud se nemýlím (v té záplavě knih, co byly od doby vynálezu knihtisku /i před ním/ publikovány), vskutku ojedinělé a originální. Jistě naleznete pasáž textu, jež Vás osloví natolik, až si ji zapíšete a následně použijete jako citát (samozřejmě dle citačních norem!). Některé myšlenky stojí za to a věřím, že mladým, nezkušeným ženám (cca od 15 let do … /záleží na rozumové a mravní vyspělosti konkrétního jedince/) kniha může dobře posloužit. Na konci nabrala kniha takový spád, že jsem se rozhodla udělit čtyři hvězdičky. Ale i přes (negativní) výše uvedené zvažuji pořízení do domácí knihovny, protože s postupem času se budu na věci dívat jinak a třeba mi přijdou podnětné (v rámci životní etapy dané v době četby knihy) jiné příběhy, než nyní.

8 12.12.2019

Pááni, jsem pár minut po dočtení a nějak mi došly slova. Strhující, unášející (jak by to asi označil hlavní protagonista/ lehký odkaz na stranu 155/) s dechberoucími dialogy /místy hodně vtipnými, místy vedoucí k zamyšlení čtenáře/. Doporučuji účastníkům čtenářské výzvy 2020 k tématu č. 5 (já si knihu s dovolením :) zařadím za rok 2019).

Drobnost: na straně 133, kdy (buď autorka či překladatel) bylo jaksi pozapomenuto, že je zmínka o tom, jak se hlavní protagonista domluvil s Jean na učení o půl osmé večer, o kterém není dále v knize ani zmínka, ba to vypadá, že s ohledem na nadcházející děj se učení nekonalo a evidentně i přes neodvolání schůzky si Jean na nic nestěžovala.

28.11.2019

"Vzpomínkám nelze upřít svobodné cestování..." (strana 27)

V první řadě patří autorovi upřímné poděkování za náhled do duše svobodného třicátníka. Mnoho podnětných myšlenek za přečtení opravdu stálo. Tak nějak ale doufám, že se každý bezdětný, svobodný chlap nad třicítku neopíjí z pouhopouhé samoty.

Počátek byl hodně pozvolný, ale následný text stál za to. Musím ale vytknout bezpočet lehkých scén a narážek bez kterých by se čtenář (alespoň některý) zajisté obešel. Z důvodu míry autenticity a svobody autora ohledně tématu psaní, jež ctím, stačily náznaky, ne poměrně dlouhé části (1-2strany), kdy se tak těžko odhaduje nutné přeskočení textu. Rovněž na počátku strany 117 pokus o vtip autora spojený s právní terminologií, se minimálně u mě minul účinkem. Holt nějak mi autorem užité právní instituty nesedí s aktuální dikcí zákona (nutno dodat, že kniha byla vydána v době platnosti původního občanského zákoníku).

25.11.2019

Ve srovnání s knihou "Čtěte, pokud chcete dobýt Instagram"(1.díl) slabší. Kniha byla vydána v roce 2018 a když jsem se schválně podívala na instagramové účty, jež mě v knize zaujaly, většinou text (ve stylu "Nedělám spolupráce" či "Můj Instagram je mým deníčkem.") v knize neodpovídal realitě (á la podprahová spolupráce, deník=krátké myšlenky, které nejsou nijak výjimečné a osobní,...) snad na jednu výjimku, což je poměrně málo.

Všichni v knize zmiňovaní mají většinou okolo 10 000 sledujících, což je slušné, ale čekala jsem, že se v knize setkám s influencery, jež jsou inspirativní pro větší skupinu lidí (cca kolem 100 000), nicméně chápu, že toho nejspíš dosahují ti, kteří se stali známějšími zásluhou jiné platformy (např. internetové blogy, youtube-videa či podcasty, "reálně"-vydali knihu, CD, jejich obrazy byly/jsou k vidění na výstavách,...) a tam už pak jejich úspěchem je právě již dřívější konání a aktivita jinde (youtube, internetové blogy, výstavní prostory, knihkupectví, ...).

Mám pochopení i pro to, že redaktor knihy se chtěl ujmout slova v knize, ale většinou mi přišly tyto části takové nadbytečné (např. Vážně mi musí být popsáno, co mě na následujícíh stranách čeká + čím jsou jednotliví "Instagrameři" zajímaví ve své tvorbě, když se to stejně následně dozvím přímo od nich nebo z jejich účtů?).

Závěrem nutno podotknout, že jsem se z počátku divila, jak je možné, že "Instagramerům" se od doby vydání knihy (Někteří jsou zmiňováni i v prvním díle, což je také trošku k tíži knihy,protože, proč číst dvakrát skoro totéž?) počet sledujících moc nerozšířil. Nicméně to přikládám skutečnosti, že knihu zřejmě moc lidí něčetlo (viz počet hodnotících jak první, tak druhý díl zde na databázi knih).

24.11.2019

Dvě hvězdičky za snahu autorů. Jinak za mě; nic nového mi “kniha”(kterou bych za “knihu” vzhledem k formátu a obsahu neoznačila) nepřinesla. Bohužel...

23.11.2019

Proč si přečíst tuto knihu? Protože se v ní probírají aktuální témata na youtube (a to kniha byla vydána v roce 2016!!) tak nějak svou cestou, kdy si uvědomíte, jak se něco, co se vám jeví jako těžce uchopitelné, lze vysvětlit jednoduše a současně tak cestopis nabývá jiných rozměrů. Milé čtení (psané mladou ženou-22let) orámečkované pěknou grafickou úpravou, jež provází čtenáře od počátku do závěru.

SPOILER: Nějak mi z textu není jasné, zda si resort “Makawi Tuwa” Annie s Lukášem koupili či za práci v resortu dostali ubytování (příp. i mzdu). Spíš mi z psaného projevu vyplývá první varianta, ale pak nechápu, kde na to vzali peníze, když je po celou dobu cestování údajně neměli (#americandream? #kritickemysleni)-KONEC SPOILERU.Dále mi připadá kapku divné vyjadřovat se k tomu, jak správně vychovávat děti, když vlastní nemám(Annie už tedy má, ale v době psaní a vydání knihy neměla), tudíž nedisponuji dostatečnými zkušenostmi (i kdyby-hlídání se nemůže vyrovnat péči o dítě 24h/7 dní v týdnu), abych mohla něco šířit dál. Pro upřesnění: Jsem bezdětná a netroufla bych si proto o tomto tématu psát, dokud jej “nemám odžito”. Současně mám drobnou výhradu k poměrně hodně prázdným stránkám.

Ačkoliv nemůžu knize udělit plný počet hvězdiček, uvažuji, že si knihu pořídím s ohledem na první odstavec recenze.

5 23.11.2019