lilycharlybeth komentáře u knih
Nečekejte nic přehnaně intelektuálního, tohle je prostě dobře a trefně napsaná sranda.
"Jak víte, nemám ve zvyku stavět na odiv svoji funkci, ale jako vedoucí klientských služeb..."
Nejsem si jistá, jestli jsem někdy četla zvláštnější knihu...
Zajímavé. Mám tak všeobecně ráda knihy od Portálu a tato se mě, bohužel, docela dost týká. Nenahrazuje sice návštěvu psychologa nebo psychiatra (což snad ani nikdo neočekává), ale pomůže člověku docela dobře utřídit myšlenky. Na konci je dokonce uveden i slovníček a adresář. Tím, že autor není psychiatr, ale novinář (který knihu konzultoval s odborníky), je kniha krásně srozumitelná.
Možná bych ale autorovi vyčetla jeho snahu odlehčit text malými vtípky, které mi ovšem místy připadaly trochu křečovité a nepatřičné.
Dokonalé. Ani nepočítám, kolik zastávek autobusu jsem díky této knize minula. Kdybych byla schopná číst při chůzi bez možnosti nárazu do lampy/dopravní značky/nebohého chodce, tak tu knihu neodložím ani na chvíli.
Bylo to moc hezky napsané, ač muž psal z pohledu dívky a ano, měla jsem ráda Mina... Ale Adrianu jsem nemohla vystát už od první věty. Jak já ji nesnášela!
Jednoho víkendového odpoledne jsem náhodou viděla film na motivy této knihy. A jako u všech filmů, chtěla jsem si přečíst knižní předlohu.
Ehm.
Musím říct, že dle mého naprosto subjektivního názoru byl film prostě lepší. Tohle není závěr, ke kterému bych docházela často. Hlavním důvodem bylo, že ve filmu nebyly tak rozvlekle zachyceny myšlenky hlavních protagonistů (logicky), které mě vytáčely od začátku až do samotného konce. Obzvlášť z Angeliny jsem někdy rostla. Možná mi nesedl styl psaní, možná byl vážně problém v hlavních hrdinech.
Jedna hvězdička za námět, druhá za historické části.
Jedna z nejúžasnějších knih, co jsem kdy četla. Vybrala jsem si ji původně ke čtení jen proto, že má hezký název a že je španělská - a příjemně mě to překvapilo. Možná je to přeskakování v časových rovinách a místech zpočátku trochu matoucí, ale to se časem srovná. Jako velké plus bych ještě přiznala, že součástí této knihy, jako i ostatních knih v této edici, je i obsáhlý doslov.
Přátelství mezi Santiagem a Guillermem považuju za jednu z nejkrásnějších věcí na téhle knize, ač to nebyl tak úplně ústřední motiv. Ale tahle dvojice mi "seděla" o mnoho víc, než Santiago a Montse.
Ovšem konec je nepřekonatelný :)
Pokud bych měla patnáctileté dívce dát jednu jedinou knihu, kterou by si opravdu měla přečíst, tak je to tahle. Ono to není jenom o té váze :)
Kde začít... Hlavní důvod k přečtení této téměř šedesát let staré příručky byl prostý - chtěla jsem zjistit, jak se tehdy přemýšlelo. Jedna kapitola je tu věnována emancipaci (pobavil mě pán, který se demonstrativně odstěhoval z domu v reakci na to, že jeho manželka začala chodit do práce), další hledání vhodného partnera, ale doktor Žalman se věnuje i problémům žárlivosti a alkoholismu. Je zde zmiňováno i srovnávání se Západem (a samozřejmě naše socialistická společnost zvítězila na plné čáře) a hlavně u emancipace velká kritika "buržoasní" společnosti.
I v dnešní době se zde dá najít mnoho užitečných věcí a jsem si jistá, že v době vydání to byla vysoce kvalitní publikace. Ovšem dnes je potřeba některé pasáže brát s velkou rezervou (například na straně 91 se nějaký pán léčí z homosexuality).
Sečteno a podtrženo: zajímavá četba.