lioncel
komentáře u knih

Tak tohle byla opravdu docela parádní a rychlá a vtipná jízda - úplně podle mého gusta. Tedy, až na ten samotný závěr, kterému už chybělo předchozí odlehčení a vtipnost, ale jinak z mé strany veliká spokojenost. Pro mě příjemné překvapení, je to druhá autorova kniha, která mě zaujala .. pobavila. Rozhodně se jeho knihám budu věnovat s důvěrou i nadále.


"Rift se pousmál a lehce zabubnoval prsty na pult. Pořád jedna a táž otázka: činí poznání člověka šťastným, nebo je lepší úplná nevědomost v souladu s přírodou, jednoduchý život, prosté písně?"
"Rifte, kde jste viděl jednoduchý život? Ten je jen v pohádkách. Pro myslícího člověka byla vždycky jediným východiskem poznaná nutnost. Může si vybrat buď cestu dolů, do otroctví, nebo vzhůru, k poznání a tvůrčí práci."


(SPOILER) "Ve druhé polovině 18. století vypukne v carském Rusku, jemuž vládne carevna Kateřina Veliká, povstání, které postupně zachvátí celou říši. Jeho iniciátorem je kozák Jemeljan Ivanovič Pugačov. Na pozadí těchto dějinných událostí se odehrává příběh lásky mladého důstojníka Petra Griňova a dcery jeho nadřízeného důstojníka Marji Mironovové."

Nejen zde uváděná anotace "Šumící vánek, vyprávění líčící bitvu u Little Big Hornu a masakr vojáků generála Custera." absolutně neodpovídá autorovu textu této povídky.

...
Lichotíc se, zahovoří:
„Talisman můj dobře chraň –
v něm jest moc, jež divy tvoři!
tobě mé to lásky daň.
Před nemocí, před mohylou,
v bouři, v hrozný vichru van,
druhu můj! tvou hlavu milou
nespasí můj talisman.
...
Ale jestli kdy zlou mocí
oči očarují tě,
neb ret cizí ve tmě noci
zlíbá, lásky necítě;
druhu můj! pak před úkladem,
před bolestí nových ran,
zradou, zapomnění chladem –
spasí tě můj talisman!“


Zdá se mi to kacířská myšlenka, ale nemohu si pomoc a musím ji vyslovit nahlas. Mam dojem, že Petr Emanuel není tak dobrý vypravěč, jako byl jeho otec Petr ze Sioraku. Chápu samozřejmě moc dobře, že oba nemohli psát, vyjadřovat se úplně stejně, že nějaká změna, rozdíl, posun mezi nimi musel nastat, ale… On se nezměnil jen styl. Druhá řada této celkově pořád skvělé série obsahuje navíc bohužel i některé jen těžko pochopitelné chyby* a nebojím se to říct i nedostatky v samotném vyprávění, vnímavým čtenářem jen posmutněle přijímané – třeba to, že dříve často zmiňované a Petru mladšímu tuze blízké postavy byly úplně upozaděny, případně rovnou a bez jakéhokoliv slůvka vysvětlení, z děje zmizely… (Lojzička)
Po celou dobu jsem si říkal, že Jarmila Fialová a Marie Janů, prostě nejsou Miroslav Drápal, který tak mistrně přeložil prvních 6 dílů. Některá jejich slova, použité obraty, výrazy, vyvolávají mé pochybnosti o jejich vhodnosti použití v daném textu, století… Naskýtá se tedy otázka, nakolik mohou tyto dvě překladatelky za mé rozpaky…
*( např.: princezna z Conti je v tomto svazku na začátku nazývána kněžnou – říkal jsem si, tajně se vdala, tak možná proto – ale nikoliv, vzala si přec vévodu, takže... navíc, ve finále je opět princeznou )


‘Sašenka' je další román v mém seznamu vyvolených, nikdy na ni nezapomenu ( už jen ten název ) _ Pozoruhodné dílo, místy hodně mrazivý děj - děsivé reálie Ruska první poloviny 20. století - zajímavě zpracovaný příběh, rozdělený do tří etap, časově tak vzdálených, z nichž ta prostřední, svírající čtenáře pevně kol krku ledovou rukou hrůzy a odporu, ta se mi jevila zdaleka nejsilnější. Nečekaný příchod J.V.S. na večírek k Palicynům, už dopředu prozradil, co bude asi tak následovat… Sevřela mě převeliká lítost a držela se mě do poslední stránky.
Mé uznání a upřímný obdiv pro autora, Sebag-Montefioreho jsem doposud neznal .. pár papírových kapesníků pro Sašenku. Uff, to byla tedy síla...


(SPOILER) Za sebe musím říct, že tato kniha se mi líbila o něco víc, než autorova slavnější Mlhovina v Andromedě. Možná i proto, že zde je sice také popisováno ono pro nás hodně naivní nadšené budovatelské úsilí a odhodlání ´moderní vyspělé společnosti´ pomáhat všem okolo - to tady ovšem ve finále tvrdě, až fatálně narazí. Narazí na ´lidský faktor´, který i v reálném světě spolehlivě vždy zneužil a zneužije, zazdil a zazdí každou dobrou myšlenku směřující k ´blahu´ všeho lidstva. Závěr byl pro mě mrazivý a velice smutný - je to opravdu hodně silné a nádherné finále. Autor do něj na úplném konci vkládá sice svůj velký optimismus a naději, na mě to ale v ten moment už vliv nemělo.


Poslech audio-knihy... která naštěstí pár chyb z překladu, ale především a hlavně v textu, jako takovém, zachránila.
