lisc komentáře u knih
Úplně mě nenadchla, vadila mi Mia se svými depresemi, alkoholem a léky (už by se mohla vzpamatovat aspoň trochu) a taky opětovné zatažení Holgerovy rodiny do případu mi přišlo poněkud šablonovité (viz V lese visí anděl) a navíc jsem úplně nechápala jeho dceru.
Jsem nadšená, příběh mě rychle strhnul a určitě si přečtu i jeho další knihy. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo téma homosexuálů (i když je sám autor gay, podle mě nemusí tohle téma vyzdvihovat).
Tento třetí díl se mi líbil zatím nejvíc, některé pasáže jsem doslova hltala, z postav mi byla moc sympatická Barborka a taky jsem víc pochopila Markétu a Jošta, zato Olbrama jsem nemusela. Prostě pan Vondruška to umí! Taky získávám na husitství jiný pohled než ze školního dějepisu. Kde jsou ideály mistra Husa, když jednotliví kazatelé hledí víc na své ambice, než na cokoliv jiného a vírou se jen zaštitují.A chudáci venkované , pro které je nakonec jedno , jestli jim úrodu zničí nebo seberou vojska té nebo oné strany.
Čistá radost ji znovu přečíst. Když jsem ji četla v čekárně u zubaře a občas se nahlas zasmála, ostatní čekatelé na utrpení na mě hleděli poněkud udiveně, jako jestli nepotřebuji pomoc psychiatra a ne zubaře!
Proti filmu mi kniha připadá ne tak úsměvná a zábavná, někdy mě spíš zamrazilo, když se mi oživily vzpomínky minulý režim, ve kterém jsem prožila velkou část svého života.
Ačkoliv nemám příliš v oblibě duchařské příběhy, tuto knihu jsem přečetla s chutí, i když chvílemi jsem se docela bála. Vyzdvihla bych i psychologické profily postav v linii ze současnosti. Tentokrát se mi stejnou měrou líbily obě dějové linie, o třetí se nedá mluvit - je to jen "zlo prosakující z dávných časů". Celkově působivá kniha , doporučuji přečíst.
Asi ve třetině děje jsem se nemohla rozhodnout, jestli číst dál, nebo ne, nakonec jsem dočetla a konec mě naprosto překvapil a trochu znechutil.
Knihu jsem četla o dovolené a přesně k tomuto účelu vyhovuje. Ačkoliv dívky pocházely z rozdílného sociálního prostředí, spojovala je touha vystudovat prestižní školu pro ošetřovatelky a tím mít možnost vymanit se z předurčeného života. A všechny tři bez rozdílu toužily najít opravdovou lásku. Doufám, že budou i další díly.
Skvěle jsem si početla a taky se dozvěděla něco z naší dávné historie. Obdivuji fantazii spisovatele, že dokáže k historickým faktům přidat život (byť určitě v mnohém nepřesný) dávných hrdinů a představit je jako lidi s jejich touhami, city i slabostmi.
Jímavá kniha - napoprvé jsem ji odložila, že nemám zájem číst nic depresivního, po druhé jsem se začetla a depresivní jsem ji neshledala, naopak ukazuje válku bez patosu z pohledu obyčejných lidí, kteří i ve válečné mizerii neztratili srdce a lidskou laskavost. Chvílemi jsem přes slzy neviděla na text. Pro mě bylo tohle čtení opravdu silný zážitek a nevím jestli si ho chci rozmělňovat filmem.
Jsem ráda, že pan Vondruška tuto knihu napsal, a jsem ráda, že jsem se pustila do čtení. O době husitství mám chabé znalosti a tato kniha mi objasnila jeho počátky, navíc zábavnou formou - životní příběhy rodu Prokopů. Některé postavy jsou napsány plastičtěji , jiné jsou trochu ošizené, ale celkově oživují historická fakta a činí historii stravitelnější I pro běžného čtenáře. Nemohu si však odpustit, že Přemyslovská epopej (všechny 4 svazky) mě bavila víc. Přesto už mám rozečtený 2. díl HE.
Začala jsem ji číst kvůli čtenářské výzvě, ale moc se mi nedařilo se začít a prokousávala jsem se jí doslova "násilím". Přitom si vzpomínám, že před lety jsem s chutí přečetla od Hemingwaye několik knih. To mě přivedlo k úvahám, nakolik čtenářský vkus podléhá módním vlivům, nebo jak se mění s věkem člověka.
Doslova jsem si užívala při předčítání svému vnukovi. Pohoda poetický jazyk, jemný humor, který myslím ocení víc dospělý než dítě.
Je to oblíbená kniha mojí maminky, kterou jsem já četla poprvé asi ve dvanácti, od té doby ještě několikrát a s chutí teď znovu. Pro mě nesmrtelná klasika romantického románu. Ačkoliv se se Scarlet často nemohu ztotožnit, přesto ji obdivuji, že se nevzdává a bojuje za to, v co věří.
Knihu jsem neměla v ruce drahně let (od své maturity,a to ani nechtějte vědět, jak je to dlouho!) a těžce jsem se prokousávala.
Klasická anglická detektivka, vcelku pohodové čtení, i když chvilkami trošku nudné.
Byla jsem trochu skeptická, už víckrát se mi stalo, že navzdory skvělým recenzím mě nějaká kniha příliš nezaujala. Ale to není případ této knihy, líbila se mi o dost víc než Dívka ve vlaku, asi i proto, že mi postavy byly vesměs sympatické, i když jsou všechny víceméně záporné. A taky zápletka je více propracovaná. Připouštím, že ze začátku chvilku trvá, než se čtenář zorientuje ve vztazích a časech, ale když se začte, není s tím problém.
Historie mě baví, proto jsem byla zvědavá, jaké bude zpracování této nepřehledné doby od p. Vondrušky. Přemysl mi byl sympatický od prvních stránek, netušila jsem, že jeho cesta k titulu českého krále byla tak složitá. Už mám vypůjčené další díly a tím čtení na celé léto zajištěné.
Po superlativech z marketingové masáže jsem čekala víc. Dost brzy jsem odhadla zápletku (což se mi u detektivek málokdy stane) a ani jedna z postav mi nebyla moc sympatická.
Přečetla jsem za 3 dny, ale úplně nadšená nejsem, třeba Písečný muž se mi líbil víc. Nicméně Joona Linna je sympaťák, i když chvilkami se mi zdálo, že by to zvládli i bez něho. Pro mě trochu nelogicky mimo děj scéna v loděnici - měla to být kritika určité hysterie policie kvůli hrozbě terorizmu? Otevřený konec dává tušit, že se dočkáme dalšího příběhu s Joonou.