Litocha komentáře u knih
Půvabné ilustrace a jednoduchý příběh s originálním a poněkud drsným vyústěním (alespoň syn se nad osudem hada pozastavoval). Mě trošku zarazily role manželů a jejich na dětskou knížku možná až příliš dospělé rozhovory – tady je poznat, že text vznikl v první polovině dvacátého století. Oceňuji naopak poznámku překladatele, která vysvětluje okolnosti vzniku a vydání knihy.
Fantazií a hravostí oplývající knížka, která ale asi není pro každého. Velké ocenění zaslouží Kateřinina vnímavost k přírodě, tvorům malým i velkým. Chroustí básnička je naprosto okouzlující, jiné příběhy mě tolik nezasáhly. Celkově u mě stojí výše Jácíček.
Co k tomu říct. Celkově je knížka o něco lepší než první díl, i když po pár desítkách stran jsem myslela, že ji odložím nedočtenou. Nakonec jsem se docela začetla, i když je to taková spatlanina všeho, co je pro tyhle knížky typické. Jsem už ale přesycená namachrovaných týpků přesvědčených o své neodolatelnosti, vyhrocených charakterů, hystericky pubertálního chování postav i sexuálního vztahu prezentovaného jako hluboká láska. U autorky mi navíc dost vadí, že je podle ní normální chovat se k partnerovi jako k onuci. Však jedno nebo dvě miluji to všechno spraví, ne?
Už z prvního dílu jsem nebyla odvázaná, i druhá šance vyšla naprázdno, takže další autorčiny opusy si s radostí nechám ujít.
Na autorku jsem četla samou chválu, ale po přečtení téhle knížky jsem trochu na rozpacích. Kniha má sice zajímavé ilustrace a užitečné téma, ale zpracování mě nenadchlo. Knížka je na mě příliš poučující (bohužel nejen o rostlinách, didaktický tón jsem cítila i v dalších pasážích) a popisná na úkor dobrodružnosti. Věty jsou mnohdy poněkud kostrbaté a nejvíce mi vadí slabá charakteristika víl – byl jich celý chumel a všechny mi splývaly, žádná neměla pořádnou osobnost (a jména si byla dost podobná). Možná by bylo lepší jich mít míň s jasně daným charakterem. Hlavně zpočátku to bylo navíc jen o potácení se od jedné rostliny k další (a víly působily neschopně a bezradně, protože je pořád musel někdo zachraňovat).
Ilustrace jsou magické a strhující. Příběh bohužel pokulhává. Autorům se naneštěstí nepodařilo do těch pár vět vpravit nějaký zajímavý děj, přitom potenciál by tu byl (ta příšera vykukující na ptačím ostrově si vyloženě říkala o nějakou zápletku, stejně tak mě nemůže uspokojit konstatování, že prozkoumali ostrov mušlí – to tam jako nic nezažili?). Přišlo mi líto, že v knížce tak úžasné napohled se neskrývá nějaký dobrodružný příběh nebo nějaký přesah, ale dost tuctová pointa. Velká škoda.
Nevím, na romanci je tam málo pozornosti soustředěno na hlavní dvojici (a necítila jsem tam moc vzájemné přitažlivosti), na humorný román je tam málo humoru a nadsázky, na vážněji míněné dílo to nejde dost do hloubky. Ve výsledku je to takový kočkopes, od každého trošku.
Možná až moc pozornosti bylo věnováno tomu, jak se v tom Darby plácá, chvílemi se kniha docela táhla. Chyběl mi zajímavější děj a styl psaní mě tak docela nevtáhl. Scény ze světa celebrit na mě působily uměle. Kamarádky byly skvělé.
Celkově je to taková kniha neurazí, nenadchne, kterou nemám nejmenší potřebu číst znovu. V porovnání s předchozí autorčinou knížkou vycházejí obě dost podobně, i když Ve třiceti (poprvé) single se mi asi líbila o něco víc.
Fotografie strojů jsou názorné a přehledně dělené do skupin, ale u knížky mi není jasné, komu je vlastně určena. Pro větší děti je tam málo textu (a taky je to leporelo), pro malé se zdá být v textu až moc cizích slov a odborných výrazů.
"Secím strojem se sejí semena plodin do řádků. Moderní secí stroje umí zároveň s osivem aplikovat také hnojiva."
Tahle ulítlá věc mě docela pobavila, ale nějaký hlubokomyslný přesah jsem v ní neodhalila. Ilustrace jsou povedené, ale příběh by chtělo ještě trochu dotáhnout. V práci jsme si ji postupně přečetly všechny a knížka nám zpestřila dopoledne.
Jiné díly se mi líbily více, ty tři holčičky tam byly nějak navíc (ke všemu byly libovolně zaměnitelné). A koho proboha napadlo vyžvanit pointu už v anotaci?
Slabota. Po nadějném začátku prudký sešup dolů. Nijak zvlášť objevné téma, protivná hrdinka, protivný hrdina (kdyby mi někdo dělal to, co on, určitě bych mu skočila do náruče, to zrovna - a chabé a pomýlené vysvětlení jeho chování na tom nic nezmění), protivná většina vedlejších postav (hlavně K.C. mi pila krev, jsou věci, které se mezi kamarádkami fakt nedělají - no, ne že by Tate taky neměla máslo na hlavě...), nepravděpodobný příběh, neustálé omílání jednoho a téhož pořád dokola... Na druhý díl jsou lepší ohlasy, tak ho možná někdy zkusím, ale tohle už znova fakt ne.
Po delší době konečně kniha tohohle typu, která mě bavila a kterou jsem nedokázala odložit. Lola mi sice povahově moc blízká nebyla, ale to mi nebránilo, abych jí nedržela palce. Stephanie Perkinsová totiž umí věrohodně a plasticky vykreslit postavy, barvitě líčí prostředí (i když Paříž je možná atraktivnější) a moc se mi líbí zachycení toho, co se s postavou děje, jak prožívá různé události, které ji potkají. Z jejích knih mám pocit, že se jedná o skutečné lidi a že je po přečtení knihy znám a chápu. Navíc vše umí podat tak, že mě opravdu zajímá, co se bude dál dít. Moc se mi líbil Cricket. Bylo fajn se znovu setkat s Annou, i když Étienne mi místy trošičku lezl na nervy. Anna a Isla se mi možná líbily o něco víc, ale i tahle knížka stojí za přečtení.
Spousta informací zpracovaných formou srozumitelnou i malým dětem, navíc s oblíbenými odkrývacími okénky. Pobavil mě genderový aspekt - máme tady holčičku hrající fotbal i kosmonautku.
Hezké ilustrace, sympatický a věrohodně napsaný hrdina, zápletka ukazující, že i z jednoduché záležitosti se může vyvinout dobrodružství a trocha nenásilných mouder k tomu. Jako dospělá bych si možná představovala o něco složitější zápletku, ale myslím, že malí čtenáři, kterým je příběh určen, budou spokojeni.
Knihy ze série Stage Dive (no, četla jsem jednu a kousek) mi připadaly pitomoučké a i tady jsem myslela, že knížku odložím nedočtenou. Nakonec jsem se začetla a nebylo to tak špatné, i když u mě Edie moc bodů za sympatii nepobrala a John byl jako postava naprosto nevěrohodný (drogový dealer se srdcem ze zlata, no jasně, sem s ním). Nemůžu posoudit, jak s člověkem zamává takhle traumatický zážitek, ale Ediina postava mi připadala nekonsistentní, chvíli jednala nějak, chvíli přesně opačně. Hlavní postavy se celkově občas chovaly jako pětileté děti.
Knížka by si zasloužila propracovat, takhle všechny problémy prosvištěly kolem, aniž by po sobě zanechaly nějakou hlubší stopu. Celkově zapadá do kategorie nenadchne-neurazí, prošumí okolo bez jakékoli trvalejší stopy.
S Norou mám ten problém, že už notně dlouho vykrádá sama sebe, její knížky (zvlášť ty s magií) jsou jak přes kopírák (ať už charaktery postav, vztahy mezi nimi nebo samotným dějem). S nostalgií jsem vzpomínala na knihy ze série Zrozená z..., které se taky odehrávaly v Irsku. Tohle byl proti tomu bohužel slabý odvar.
Ale zase - tentokrát mi hrdinka nelezla na nervy (zato Branna mě poněkud dráždila), Nora pořád umí psát celkem poutavě, příběh docela pěkně plyne a je dostatečně jednoduchý, aby nevyžadoval žádnou intelektuální aktivitu - to se po celém dni v práci hodí. Za mě tedy průměrné tři hvězdy, a i když už se k téhle knížce nemám důvod vracet, po pokračování možná časem sáhnu.
Nenáročné (na nenáročné je důraz), nijak originální, ale docela milé čtení. Nejsem příliš příznivcem trapasů (Bridget mi moc neseděla), takže plus za to, že jich nebylo zas tak strašně moc a že nebyly zas tak strašně trapné. Když pominu obskurní povolání hlavní hrdinky (které prezentuje jako smrtelně vážnou záležitost), byla mi vlastně celkem sympatická (teda až na tu zabejčenost ke konci), k tomu některé zajímavé figurky a atraktivní prostředí, zidealizovaný hrdina - jako čtení do tramvaje ideální.
Jednoduchý, předvídatelný příběh. Emily má ale některé sympatické osobnostní rysy (snahu si nezadat a podceňování se přehlížím a připisuji věku hrdinky, k dospívání to prostě patří), třeba schopnost nebrat se smrtelně vážně (aspoň někdy). Je tady několik fakt absurdních situací (ale jo, zasmála jsem se). Nečekejte žádné hlubokomyslné dílo, ale myslím, že pro mladší čtenářky to může být příjemné čtení (jen by si možná knížka zasloužila zdařilejší překlad a pečlivější korekturu).
Četla jsem až po Isle, která mě okouzlila, ale vůbec to nevadilo. I tady se situace opakovala a moc jsem si to užila. Navíc bylo docela zajímavé sledovat postavy, o kterých jsem už věděla, jak to s nimi bude dál. Anna mi byla víc než sympatická, líbilo se mi líčení jejího sžívání se s novou situací, s novou kulturou. Prožívala jsem její trampoty i malá vítězství, měla pochopení pro její vnitřní konflikty a nejistoty. Étienne je skvělý. Autorka má dar úžasně zachytit ducha místa. Jedna z knížek, kde ani v nejmenším nevadilo, že je určená pro mladší čtenářky.
Na knížku jsem byla natěšená, ale moc nadšení u mě nevzbudila. Předně mi titulní postava byla většinu doby nesympatická - takovou herdekbabu bych za sousedku asi nechtěla.
Nad absurdními situacemi jsem zpočátku zdvihala obočí, ale časem jsem si zvykla. Taky línější tempo mi moc nevyhovovalo. Spíše než detektivka to většinou bylo líčení toho, jak si stárnoucí rázná žena z Londýna zvyká na anglickou vesnici, snaží se zapadnout a pozvolna se mění. Poměrně malým počtem stran jsem se prokousávala nečekaně dlouho (taky chyby působily občas rušivě, taková výřivka mě vyloženě nadzdvihla). Spád to nabralo až těsně před koncem, to taky můj dojem vylepšilo natolik, že možná časem sáhnu po dalším dílu. (Nový soused vypadá docela slibně, rýsují se tady zajímavé interakce.)
Na jedné straně oceňuji, že se autorka snažila realisticky zachytit myšlenkové pochody dospívající holky (i když mi Molly připadala spíš na čtrnáct než na sedmnáct), na druhé straně mě to moc nebavilo číst. Molly se pořád babrala ve svých pocitech (pořád stejných), komplexech (pořád stejných) a nejistotách (pořád stejných). Přestože jsem jí docela fandila, skoro celou dobu jsem si přála, aby už se konečně probrala. Když jí vadí, že je tlustá, proč s tím, hergot, místo sebelítostivých výlevů něco neudělá? Taky by neškodilo si uvědomit, že se všechno na světě netočí jen kolem ní. (Jasně, k dospívajícím tahle zahleděnost do sobe sama patří, ale tohle bylo na mě prostě moc.) Taky kvůli neustálému sebezpytování utrpělo tempo knihy.
Z dalších postav mě dráždil hlavně Will (a naprosto okrajový Max), který na mě od začátku působil jako pako a jehož chování jsem nepochopila. Ani Cassie mě svým překrucováním dvakrát neuchvátila. Když připočtu chvílemi nesmyslné dialogy a dost tuctový příběh spolu s těžce nepravděpodobnou rodinou, vychází mí tahle knížka jako průměrná.
Přesto se mi leccos i líbilo - jednak se autorce celkem podařilo vtisknout postavám osobité rysy, jednak se mi líbilo uvěřitelné líčení všednodenních záležitostí. Simonovo kouzlo se ale tady bohužel neopakovalo.