Livilla komentáře u knih

Na tuhle knížečku, která má jen málo přes dvacet stránek, člověk asi jen tak nenarazí, i když, jak jsem se i u příležitosti Mistrových dnešních narozenin (happy birthday to Oscar!) koukla, dva české antikvariáty ji momentálně nabízejí. Pro toho, kdo s Wildem zatím žádnou zkušenost nemá, by mohla být trochu matoucí, ale na druhou stranu, bude-li správně naladěný, třeba se právě na ni chytí. Jde o hrstku bajek a podobenství připomínajících některé kousky např. ze Šťastného prince, jen jsou mnohem stručnější a tudíž i méně ornamentální. Něco jistě prozradí už jejich názvy: Umělec, Strůjce dobra, Učedlník, Mistr, Dům soudu a Učitel moudrosti. A jméno autora zase jistě prozradí, že úplná blbost to zřejmě nebude....

V tiráži se dočteme, že "přeložil A. P.", což, jak se zdá, znamená Arnošta Procházku.

1 16.10.2021

Podle mě nedoceněná kniha, v níž je toho mnohem víc, než se na první pohled zdá. Zároveň ale přiznám, že autor u mne už nastupuje se značnou výhodou, je docela možné, že napsat to někdo pro mě neznámý, nebyla bych ochotná věnovat knize tolik pozornosti, i když bych ji nejspíš stejně přečetla celkem rychle a s potěšením. Ale pravděpodobně bych nenutila pana profesora Hilského a spolužáky, aby si na semináři o současné britské próze vyslechli můj referát na toto téma, což jsem v tomto konkrétním případě udělala. :)

Zaujal mě komentář zdennyrakky, s nímž částečně vřele souhlasím, částečně vůbec. :) Nesouhlasím především s tím hodnocením části, kde se čtenáři nejprve zdá, že jednotlivé kousky příběhu vyprávějí různé postavy z Baldova okolí, ale nakonec zjistí, že je všechny napsal sám Balda - podle mě to nejen dává perfektní smysl (Balda jejich sepsání jednak dostal "za úkol" od své terapeutky, jednak je to profesionální a úspěšný scénárista s dlouholetou praxí, nepřipadá mi tedy nijak neuvěřitelné, že se umí aspoň na chvilku vžít do perspektivy i způsobu vyjadřování jiných lidí), ale hlavně je to naprosto mistrovsky provedený a nadstandardní trik v disciplíně "nespolehlivý vypravěč". No, je možné, že celé věci na půvabu ubírá český překlad, protože tady zase s komentářem zdennyrakky zcela souhlasím; ten překlad má "potenciál" v tom smyslu, že nabízí bohatou slovní zásobu a místy i nápaditost, ale bohužel se v něm zároveň často vyskytují vysloveně školácké chyby ("Brussels sprouts" je "růžičková kapusta", fakt ne "bruselské šproty", "overdressed" neznamená "oblečená poněkud víc, než je třeba", což vyznívá ve smyslu "nabalená", ačkoli správný význam je "oblečená formálněji, přehnaně vyfintěná"....) a opravdu spousta stop zanedbané redakční práce.

No ale bez ohledu na toto vše, kniha má sice nepochybně slabší místa, ale ta vtipná, dojemná a především skvěle napsaná podle mě jednoznačně převažují. Milovníkům Lodge rozhodně doporučuju, já se ke knize čas od času vracím.

16.10.2021

Jo a ještě P.S.: toto vydání z r. 1976 obsahuje i velmi zajímavý doslov od Radoslava Nenadála, skvělého překladatele i autora (především) povídek a novel. Najdeme v něm lehký politický nádech ve smyslu, jak se v Americe žije zle, k čemuž RN zřejmě donutila normalizační doba, ale také řadu jiných, pozoruhodnějších postřehů. Musím zdůraznit, že s tím, jak podle RN Rosemary vyznívá, vůbec nesouhlasím, ale jeho úhel pohledu každopádně poskytuje (další) námět k přemýšlení.

3 05.10.2021

Kniha je doslova úchvatná i pro člověka jako já, který na horory coby žánr kašle. :) A přitom to v podstatě čistokrevný horor je! Četla jsem mnohokrát a pokaždé oceňuju, jak nenápadně dokáže autor do zprvu zdánlivě banálního příběhu vplétat náznaky, ke kterým se po dočtení nejspíš vrátíme. :) Vypadá to jednoduše, ale podle mých zkušeností to takhle účinně dokáže opravdu málokdo. Slavný film jsem neviděla, ale tu adaptaci Českého rozhlasu jsem poslouchala a souhlasím se svou předřečnicí :) že ta volba hudby i jiné zvukové efekty působily trochu divně; jinak to špatné nebylo, i když román byl z pochopitelných důvodů poněkud očesán.

4 05.10.2021

Prostřední povídka je natolik smutná, že ji raději pomíjím, ale v té první je velice zajímavě zpracované téma dvojčat a jejich vztahu, kterým se Nenadál zabýval už v jedné povídce sbírky Ovčáci čtveráci. Tam šlo ale o dámy po čtyřicítce, zde to jsou dva kluci kolem dvacítky a jak zkušené čtenáře nepřekvapí, jeden z nich je homosexuál. Druhý to těžce nese, i když nakonec....? A poslední povídka o Havířce a její slepičí kamarádce je možná z celé knížky nejvíce nenadálovsky hořkosladká. Knížku doporučuju, ale raději jen těm, kdo 1) už zhruba vědí, co od autora čekat, a 2) nejde jim o bouřlivou zábavu (kterou Nenadál taky umí).

05.10.2021

V první povídce, což je stejně jako přinejmenším ta druhá spíše novela, si krásný a inteligentní mladý muž řeší problémy s vlastní (mj. sexuální) neukotveností a maminkou-primadonou, ve druhé sledujeme dospívání, mládí i postupující střední věk ženské hrdinky, na níž se zase (snad bez vlastní viny) osudově podepsal tatínek, nejprve úspěšný hudební skladatel, později trochu bezděčný disident. Poslední povídka (u té bych uznala, že je to povídka, má jen málo přes 30 stránek :) ) se tak trochu vrací ke staroměstskému světu autorovy Rakvářovy dcery a vrcholí děním kolem povodní v létě 2002. Jak je u Nenadála obvyklé, mísí se tu vtipné postřehy s melancholicky laděným vhledem do nitra postav, a melancholie zde výrazně převládá. Je to samozřejmě velmi dobrá knížka, u které mě "nebaví" nenapadlo ani na okamžik.

05.10.2021

Pozdní Amis - jde o jeho vůbec poslední dokončený román - je pořád velmi dobrý Amis, zde dokonce možná lepší než v některých dřívějších dílech. Příslovečný "anglický humor" se tu ukazuje z té méně rozverné a rozkošné stránky, spíše tu zní sžíravě a pro citlivější čtenáře až nepříjemně "zle". Samozřejmě to však není samoúčelné, velmi zasvěceně a místy sebeironicky se tu pitvají různé druhy snobismu, třídních rozdílů a postojů, které k nim lze zaujmout. (Mluvíme ovšem o středních a vyšších vrstvách Anglie v 90. letech, v naší české současnosti to je pochopitelně výrazně jiné a svým způsobem méně zajímavé.) A taky se to dá číst jako prostě vtipně plynoucí konverzačka s přinejmenším dvěma pozoruhodnými a (zvláště v jednom případě) často obtížně snesitelnými hrdiny.

05.10.2021

V kontextu Amisova díla (z něhož si nejvíce cením, stejně jako asi většina čtenářů, Šťastného Jima a Egyptologů, ale MOC se mi líbí i Jakeův problém, Staří parťáci, Obojí dělat nemůžeš a český dosud nevydaný román The Folks That Live on the Hill) to není žádná bomba a už vůbec ne extra veselá četba, ale pořád je to Amis a to znamená, že je to přinejmenším velmi dobře napsané. Jde o spíše "chlapské" povídky, nejen kvůli často se objevujícímu armádnímu prostředí - sám Amis koneckonců v armádě strávil tři roky za druhé světové - probere se tu ale například i mužský pohled na rodinu. Povídka Zajímavé věci je ale napsaná z pohledu osmnáctileté holky a taky se povedla. Nejvíc mě zaujala asi Morální síla, v povídce Vetřeli se nepovolaní se několikrát hovoří o Československu.

Shrnuto: pokud máte Amise rádi natolik, že vás zajímají i jeho méně líbivé stránky, za přečtení tahle knížka rozhodně stojí.

05.10.2021

Chytré, legrační, výborně přeložené. Ezomagoři, resp. ezomagorky, které se oblékají do batiky a hovoří s kameny, jsou samozřejmě snadný terč, ale v téhle knize zdaleka nejde jen o laciné humory na toto téma. Konec může někomu připadat neuspokojivý, mně nevadí.

29.09.2021

Žádná řachačka, jakou od Lodge často čekají milovníci Hostujících profesorů, ale nuda to rozhodně není, zejména pokud se čtenář aspoň trochu zajímá o "mechaniku" procesu, jakým vznikají romány. Rozebírá se tu například Amisův Šťastný Jim, Joyceův Odysseus, Nabokov, Burgess, D. H. Lawrence.... Ten, kdo sám romány píše nebo se o to pokouší, v knize najde i něco praktických rad, včetně krátké eseje s titulem "Tvůrčí psaní: Je jeho výuka možná / žádoucí?". A ten, kdo si ji vybral jen proto, že ji napsal humorista Lodge, taky pěkných pár citátů a zákulisních informací k Hostujícím profesorům i jejich pokračování.

29.09.2021

Souhlasím se Skipem (i s tou anotací z Kosmasu :) ). Výborně se to čte, místy je to velice zábavné, a jakoby mimochodem se přitom nabízí záplava schůdně podaných informací o španělské a (především) latinskoamerické historii, kultuře i společnosti. České vydání je navíc velice kvalitně pojednáno, s obrazovou přílohou a bohatou, přehledně zpracovanou bibliografií doporučených knih dostupných v češtině.

A líbí se mi autorův citát uvedený na zadní záložce, v němž Fuentes (syn diplomata a sám diplomat, v 70. letech mexický velvyslanec ve Francii) shrnuje svůj vztah k Mexiku: "Tuto zemi potřebuji, ale nemohu v ní žít. Musím svou zemi vidět z dálky. Jsou lidé, kteří potřebují být blízko, já ne. Jako Gogol pohlížel na Rusko, tak já se dívám na Mexiko."

1 29.09.2021

Podrobná, ale vzhledem k hutnosti a početnosti údajů vlastně velmi stručná publikace uznávaného odborníka na dané období. Jak vyplývá z titulu, pojednává o vládě Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského, tedy panovníků, kterým papež udělil titul "katolických králů", a to především za dovršení reconquisty, dobytí Granady a sjednocení Španělska pod jedinou, katolickou vírou. Za jejich vlády a pod jejich taktovkou ovšem došlo k řadě dalších zajímavých věcí, například ke Kolumbovým výpravám do Nového světa, obnovení inkvizice, početným správním a finančním reformám, vyhnání židů a vydání prvních ve Španělsku tištěných knih. Pro české, španělštiny neznalé zájemce o toto období španělských dějin jde o neocenitelný zdroj informací.

29.09.2021

Skvělá kniha o (většinou) příšerných lidech, krásně vystavěná a vypointovaná. Poutavě zachycené prostředí, doba i rodinné vztahy. "Akce" tam čtenář moc nenajde, ovšem o tu v tomto případě také nejde.

29.09.2021

Zolovská klasika té "méně depresivní" odrůdy (proti Zabijákovi nebo Tereze Raquinové), ve výsledku samozřejmě pořád slušně depresivní, nicméně tam aspoň nikdo neumírá hlady, špínou ani násilnou smrtí, naopak nám velekněz naturalismu po značnou část knihy nastavuje svou příjemnější tvář, která přináší rozkošné (pro toho, kdo má tyhle věci rád, jako já :) ) popisy úchvatných šatů a všeobecného přepychu. To jsou ovšem jen kostýmy a kulisy, v nichž se odehrává v podstatě docela brutální příběh neobvyklého milostného (kolem toho slova by asi patřily uvozovky) trojúhelníku a jeho okolí. Postavy a jejich vzájemné vztahy jsou jako obvykle vystižené fantasticky a působí velmi životně. Kniha by i vzhledem ke svému nepříliš velkému rozsahu mohla sloužit jako docela slušný úvod do Zolova díla nebo pokusný králík, který čtenáři prozradí, zda tenhle autor bude nebo nebude jeho šálek čaje. Pro mě patří k těm nejoblíbenějším a nadčasovým.

1 29.09.2021

Směju se nahlas už celá léta, kdykoli tuhle knížku vytáhnu. Pro každého to zjevně není, kamarádka, s níž se často shodnu, vůbec nechápala, co se mi na tom líbí, naopak bratr, s nímž se (v literatuře :) ) zas tak často neshodnu, byl naprosto nadšen. Já jsem taky nadšená a je opravdu škoda, že česky stále nevyšlo ani jedno z pokračování, kterých je v angličtině už několik. Chválím ale i výborný překlad!

27.09.2021

Četla jsem poprvé ve čtrnácti, byla jsem z toho úplně vedle. Od té doby jsem se mnohokrát vrátila a i když už určitě chápu o trochu více než ve čtrnácti, vedle jsem z toho pořád. Uhrančivý příběh, který jde až na dřeň, úchvatné secesní ornamenty, fantastická atmosféra, chvílemi groteskní, chvílemi děsivá, chvílemi obojí, a jindy zase půvabná a okouzlující. Je až neuvěřitelné, kolik se do téhle knihy podařilo dostat, a i když tohle neříkám často, podle mě jde o doslova geniální dílo. Vřele doporučuju každému, kdo zvládne literaturu, z níž může člověku být chvílemi dost slabo (a o žádné popisy fyzické brutality opravdu nejde) a v níž se vyskytují ruská jména. :)

1 27.09.2021

Nepřipadá mi úplně fér porovnávat tuhle knihu se současnými bestsellerovými (nebo wannabe bestsellerovými) thrillery. Tedy nepřipadá mi to fér k té současné thrillerové tvorbě, protože tahle kniha patří do úplně jiné ligy, do níž drtivá většina současných thrillerů, které jsem četla (ne že bych byla expert, ale pár jich bylo), ani zdaleka nedohlédne. Ve Sběrateli jde opravdu o víc než o to, že psychopat unese holku, kterou je posedlý, a že se ho máme bát, ale přitom s ním sympatizovat - to už bylo fakt napsáno mockrát i před Fowlesem a leckdy "akčněji" a "mrazivěji" (což například mě většinou moc nezajímá :) ). Sběratel jakoby mimochodem rozebírá mj. britskou společnost dané doby a "výsadu kléru" neboli pozici, kterou ve společnosti zaujímá umělec. Což myslím nabízí velmi zajímavý materiál k přemýšlení i českým čtenářům v 21. století.... Že je to skvěle napsané s krásně vystiženými myšlenkovými pochody dvou podivuhodných jedinců (a souhlasím s komentáři, které uvádějí, že ten vyšinutější a nebezpečnější z nich je často sympatičtější) i motivy, které je k nim vedou, to už ani nemusím zmiňovat. Myslím, že vzhledem k tomu, kolik toho v knize je, jde o velice úsporný a hutný text.

Četla jsem mnohokrát a mnohokrát ještě budu.

10 22.09.2021

Všechny zdravím u příležitosti svého vůbec prvního komentáře!

Začínám Obrazem Doriana Graye, protože, i když si uvědomuju, jak je takové tvrzení v podstatě přihlouplé, tahle kniha je podle mě nejspíš to vůbec nejlepší, co jsem kdy četla. Poprvé jsem ji přelouskala v deseti letech, kdy jsem jí pochopitelně vůbec nerozuměla, ale přesto mě okouzlila nádherným, vysloveně čarovným stylem. A pak jsem ji četla znova a znova, do dnešních dní určitě přinejmenším desetkrát, a ještě mnohem víckrát jsem jí jen tak listovala, abych se potěšila jednou či dvěma stránkami. To tedy u mne a knížek, které se mi zalíbí, není nic tak neobvyklého, ale s málokterou se to děje tak často jako s touhle. Doporučuju tak vřele, jak jen to jde.

7 22.09.2021