logopedka
komentáře u knih
Slepičí krok: 111 fejetonů ze zvědavosti
Rudolf Křesťan
Četla jsem dlouho - každý den několik fejetonů. Byly vtipné, nápadité, ze života, čekaných i nečekaných závěrů. Pobavila jsem se.
Kamarádi ze záhrobí
Iva Gecková
Předpokládala jsem, vzhledem k větší velikosti písma, že kniha je určena pro "druhé", "třetí" čtení. Nemyslím si však, že text je vhodný pro takto malé děti.
Příběh bohužel nezaujal ani mě - dospěláka. Od knihy jsem očekávala víc.
Spolubydlící
Beth O’Leary
Milý romantický příběh obklopený situacemi, které mohou potkat každého z nás. Následky soužití s psychopatem, omyl justice způsobený nezájmem a neověřováním si faktů, vážně nemocné dítě, umírající starý člověk, stereotyp...
Přečetla jsem jedním dechem. Rozhodně jsem se nenudila.
Sezdány válkou
Soraya M. Lane
Romanťárna. Juch. Vše dopadlo tak, jak mělo. Žádné těžké myšlenky mě po přečtení nepronásledují.
Veselý rok s pohádkami
Eva Fošenbauerová-Štanclová
Povedené ilustrace. Návody na celkový rozvoj školkáčků v kontextu celého roku. Pěkné, ucelené.
Člověk jménem Dave
Dave Pelzer
Je obecně známo, že dítě, které je týráno/vidí týrání jiného (nejčastěji matky otcem), bude v dospělosti samo týrat. I autor tuto "zákonitost" ve své autobiografii zmiňuje. Je si jí velmi dobře vědom a snaží se udělat cokoli pro to, aby to v jeho případě neplatilo. A daří se mu to, myslím, skvěle. Vážím si ho za to, z jakého srabu se dokázal vyhrabat.
Další otázkou, na kterou trilogie poměrně dobře odpovídá, je to, proč oběť setrvává pod vlivem tyrana. Proč se nevzepře, neodejde? Pokud vám někdo bude měsíce, roky... tvrdit, že si za vše můžete sám, že jste neschopný, hrozný, slabý, nic nedokážete, nevíte, neumíte, že vy jste ten špatný... začnete tomu postupně věřit.
Je otřesné, když toto provádí matka vlastnímu dítěti. Kdo jiný by mě měl milovat, brát se za mě, podporovat mě, věřit mi, být na mě pyšný... než rodič?
Jsem ráda, že pan Pelzer svůj smutný život vložil do knih, které jsem si mohla přečíst. A jsem ještě radši, že trilogie má šťastný konec.
Zkrocený
Emma Chase
Paní knihovnice mě upozornila, že si půjčuji třetí díl. Zavedly jsme debatu na téma, jak důležité je přečtení prvních dvou dílů pro pochopení obsahu třetího dílu. Shodly jsme se na tom, že bych s pochopením neměla mít až takový problém. A měly jsme pravdu. :-)
Knihu jsem si půjčovala jako jakési vyvážení ke třetímu dílu autobiografie Davida Pelzera. Chtěla jsem nějaké odlehčení. A podařilo se. Některým hlodům zkroceného hrdiny jsem se ze srdce zasmála.
Na hraně zapomnění
Jessica Ann Redmerski
V knihovně jsem si připadala lehce nepatřičně, když jsem knihu brala v dětském oddělení z části pro mládež 15-18 let. :-) Ale což.
Čtení je kouzelné v tom, že můžete prožít něco, co v reálu nepřipadá v úvahu. Příjemná oddechovka.
Miláček
Guy de Maupassant
Když jsem knihu četla v pubertě, zaujala mě víc. Maupassant je můj oblíbený autor, proto dávám čtyři hvězdičky.
Děvčátko z Itálie
Kamil Bednář
Váhám, co napsat. Nechci knihu šmahem odmítnout, ale...
Přestože jsem v knize na zmínku o dětské obrně nenarazila, předpokládám, že italské děvčátko Adrianka prodělalo právě tuto nemoc. Z profesního hlediska by mě tato kniha měla zaujmout. Bohužel se tak nestalo. Do děje mě nic nevtáhlo. Nedovedu si představit, jak u knihy může vydržet člověk, který k této problematice nemá bližší vztah.
Necítím z knihy potřebnou hloubku, dostatek citu, empatie. I když je v knize mnoho slov, která city popisují, mám pocit, že autor klouže po povrchu.
Celkově hodnotím čtyřmi hvězdičkami:
Jednu hvězdičku dávám za to, že se děj části knihy odehrává v ČR - v Janských Lázních v Krkonoších.
Druhou hvězdičku přiděluji za to, že se v ČR podařilo díky očkování výmýtit dětskou obrnu. (Uvědomuji si, že tento bod má prachbídnou souvislost s textem knihy, ale opravdu bych nerada, aby kniha zapadla.)
Třetí hvězdičkou oceňuji volbu tématu dětské obrny, i když v knize není zmíněna. :-)
Čtvrtou hvězdičkou děkuji za to, že je kniha stručná.
Ondřej jde do školy
Carrie Weston
Juch. Milá...vtipná...svižná...krátká...čtivá... útlá knížečka. Odlišnost nerovná se špatnost. Pravdivé poselství pro malé děti. Kniha zaujme i ilustracemi.
Můj brácha Tornádo
Petra Štarková
Oceňuji nápad - přiblížit dětem život vrstevníka s ADHD. Rychlý, zbrklý, zapomnětlivý spolužák, nemusí být jen nevychovaný zpovykanec, který je sobecký a chce ostatním jen škodit.
Líbí se mi zmínka o tom, že dítěti s ADHD může jeho vlastní chování vadit; sám má však velmi malou šanci své projevy ovlivnit. Potřebuje pomoc a pochopení okolí.
Velkou měrou vstupuje u ADHD do hry dědičnost. Znáte hyperaktivní dítě s poruchou pozornosti? Jak jsou na tom jeho rodiče - jak se projevují? :-)
Ztracený chlapec
Dave Pelzer
David se stále musí vyrovnávat s přítomností matky, z jejíhož vlivu se nedokáže vymanit, přestože jí byl soudem odebrán a umístěn do pěstounské rodiny. David postupně projde několika pěstounskými rodinami, ve kterých pomalu dospívá.
Touží po obdivu, respektu, uznání. Hledá u jiných to, co mu vlastní rodina upírala. Je děsivé, jak dokáže několik pekelných let ovlivnit člověka na dlouhou dobu, ne-li na celý život. Jsem zvědavá na poslední díl této trilogie.
Dítě zvané „To“
Dave Pelzer
Říká se, že nenávist a láska jsou dvě strany jedné mince. Nedokážu však pochopit, jak se z milující matky může během krátké doby stát krvežíznivá bestie, která se zaměří na vlastní dítě. Jsem daleka toho, abych odsuzovala okolí malého Davida, že si ničeho nevšimlo, že nezasáhlo. Takový zásah není zdaleka tak jednoduchý, jak se pro nezúčastněného pozorovatele může zdát. Jak David líčí v další knize, to, že ho odebrali matce, nebylo šťastným koncem jeho strastiplné pouti.
Artur: Příběhy veselého pejska
Jindřiška Kratschmarová
Knihu jsem dnes vzala do ruky jako "další v pořadí k večernímu předčítání dětem", a nestačím se divit, jak mi styl psaní paní Kratschmarové sedí. Příběhy jsou krátké, srozumitelné, jednoduché, žádné nesmyslné konstrukce. Slovní zásoba je bohatá. Jásám. Na zítřejší čtení se vysloveně těším. A vím, od které autorky budou v opavské knihovně knihy vypůjčené a u koho budou. :-)
Pláč v poušti
Warda Saillo
Přestože se při četbě dojmu poměrně snadno, u této knihy jsem neuronila ani slzu. Příběh je bezpochyby emočně náročný, ale asi je až příliš vzdálený světu, ve kterém žiji, že všechny popisované hrůzy nedokážu naplno prožít.
Je to jedna z těch knih, díky které si uvědomuji, že žiji šťastný a spokojený život.
