lordchaos
komentáře u knih
Fimfárum
Jan Werich
Od postaršího člena rodiny, který má jinak Jana Wericha, co se týče umělecké tvorby, v oblibě, jsem slyšel názor, že jeho Fimfárum se mu vůbec nelíbí. Vzal prý krásné známě pohádky, které následně zparchantil a zpitvořil do zrůdné podoby. Sám bych to definoval trochu jinak. Běžnými pohádkami se jistě inspiroval, ale vytvořil naprosto originální pohádky oproštěné o klasickou naivitu a zažitá klišé. Ovšem opřené o důkladnou znalost světa a lidských povah. Vdechl do nich skutečný život ve vší jeho absurdnosti i kráse. Není to školometské, ale přesto poučné. Není to ani smutné (či dokonce depresivní), ale plné srandy!
Ostatně pohádky Jana Wericha považoval, vedle těch Čapkových, za ty nejlepší v české literatuře dokonce i Karel Kryl (více v knize Půlkacíř).
Utekl jsem z Osvětimi
Rudolf Vrba
V rámci žánru to nejlepší, co si můžete přečíst. A je to z první ruky!
O chytré kmotře lišce
Josef Lada
Hezké čtení, které se snad líbí každému, kdo má dětskou duši. V televizním večerníčku jsem lišce hrozně závíděl tu velkou šunkovou kýtu schovanou ve vykotlaném stromu. Mnoho let jsem o ní jen tajně (a mlsně) snil, až mi ji (včetně knížky) nakonec daroval bratr ke třicátým narozeninám. Jen ji tehdy neschoval do stromu.
Tři muži ve člunu
Jerome Klapka Jerome
Anglický (nikoli suchý) a hodně nadčasový humor! Ke knize mě přivedly některé vybrané pasáže skvěle interpretované MIroslavem Horníčkem. Slyšel jsem i od dalších herců (Hartl, Navrátil, Kaiser, Vízner), ale Horníčkovo podání, to ani není čtení, to je přímo herecký koncert! Doporučuji překlad J. Z. Nováka, který si s jazykem přímo hraje. Narazil jsem i na nějaké pozdější překlady, které už tak hravé nebyly.
Jeden den Ivana Děnisoviče
Alexandr Isajevič Solženicyn
Když to budete mít v životě někdy naprd, sáhněte místo vodky po Solženicynovi. Možná zjistíte, že by to mohlo být daleko horší.
Italské prázdniny
Jan Werich
Takhle si představuji "cestopis", který nečteme kvůli zeměpisným reáliím, ale kvůli osobnosti autora, jejím postřehům a úvahám. Rozsah ideální. Kdo hledá, kousek duše Jana Wericha, nebude zklamán. Koho bolí očička, nebo neumí číst, může si pustit i jako audio. Třeba při cestě do Itálie.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV
Jaroslav Hašek
Nejznámější česká foják v akci!
Nadčasové, vtipné, nesmrtelné!!!
„Neslevíš?“otázal se Švejk, „tak já ti to vysvětlím ještě jednou. Tady si slyšel, že se musíš držet podle toho, jakej duch panuje v armádě, že budeš věřit v svatýho Josefa, a když budeš vobklíčenej vod nepřátelů, že budeš koukat, kde tesař nechal díru, abysi zachránil sebe pro císaře pána, pro nový vojny. Teď tomu snad rozumíš a uděláš dobře, když se nám vyzpovídáš trochu důkladněji, jaký si ty nemravnosti páchal na tý mlejnici, ne ale abys potom vypravoval něco podobnýho, jako je v té anekdotě vo té děvečce, která se šla zpovídat k panu faráři a potom, když už různý hříchy pověděla, začala se stydět a řekla, že každou noc páchala nemravnosti. To se ví, že jak tohle pan farář uslyšel, hned mu začaly téct sliny z papuly a řek: ‚No, nestyď se, milá dcero, já jsem přec na místě božím, a vypravuj mně pěkně dopodrobna vo svejch nemravnostech.‘ A vona se mu tam dala do pláče, že se stydí, že je to taková hrozná nemravnost, a von ji zas upozorňoval, že je otec duchovní. Konečně vona po dlouhým zdráhání začala s tím, že se vždycky svlíkla a vlezla si do postele. A zas z ní nemoh dostat ani slovo a jen se ještě víc rozeřvala. Von tedy zas, aby se nestyděla, že von je člověk hříšná nádoba vod svý přirozenosti, ale milost boží že je neskonalá. Vona se tedy vodhodlala a s pláčem povídala: ‚Když jsem si teda lehla svlečená do postele, tak jsem si počala vybírat špínu mezi prsty u nohou a čichala jsem k tomu.‘
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Co se může vylíhnout z nenápadné šedé kukly... Jiné než film, ale vynikající.
Nevím, zda jsem jen nedával dobrý pozor, ale mám pocit, že oproti filmu, zde chybí: "Dáš si rakvičku, nebo věneček?"
Vzpomenu si na to, kdykoli vidím nějaký z těchto cukrářských výrobků.
Maus – Souborné vydání
Art Spiegelman
Tohle by mělo být v povinné školní četbě! Některé knihy totiž vypravují o věcech, které by neměly být zapomenuty a komiks je vynikající formát, jak se pokusit oslovit vícero čtenářských skupin.
Kult svatého ohně
Vicente Segrelles
Kniha slibovala nádhernou kresbu a ženská prsa. Obojího se mi dostalo. Příběh tam také nějaký je, ale funguje to všechno především díky úchvatné výtvarné stránce. Uvažoval jsem o dalších dílech, ale dočetl jsem se, že se děj z hlediska scénáře kontinuálně zhoršuje, což by možná tolik nevadilo, ovšem navíc prý také ubývá ňader, což už by vadilo hodně! Do dalších dílů již tedy s největší pravděpodobností nepůjdu.
Dopis 44
Charles Soule
Sci-fi teda hodně můžu, ale původně jsem do toho nechtěl jít, zejména kvůli inzerované politické linii příběhu. Ostatně ani obálka není zrovna majstrštyk. Pak jsem ale četl nějaké recenze a rozhodl se zariskovat. Udělal jsem moc dobře! Ono to totiž ve výsledku skvěle hraje dohromady!
Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová
Kdo má děti, tak bude mít problém se ubránit slzám. Mnoho lidí z okolí mi říkalo, že takové knihy nečtou, protože ví, jaké jsou tam popsané hrůzy. Čtení to není hezké, ovšem nutné. Ono je něco jiného si říci, že se děly hrůzy a že to bylo špatné. Jakmile ale mají hrůzy konkrétní obsah, je to mnohem silnější a osobnější. U mě to vyvolalo velice nutkavou touhu podrobit dlouhému mučení konkrétní iniciátory těch hrůz (zejména při čtení pasáží od Dunaje a o dětech v "laskavé" péči "Dr." Mengeleho). To však není naneštěstí možné, tak alespoň doufám, že existuje peklo, protože pozemská spravedlnost zde zoufale selhala.
Udolí zrůd
Steve Niles
Příběh není nijak moc spletitý, ale dokáže oslovit, protože vypráví o lidech se všemi jejich kladnýmí i zápornými vlastnostmi. Navíc Je to moc hezky nakreslené i celkově vypravené (bonusy potěší), ale hrozně rychle přečtené.
Půlkacíř
Karel Kryl
Příjemný rozhovor. Esence Krylových názorů na život, vesmír a vůbec. Moc hezká je pasáž, kde charakterizuje některé známé osobnosti z někdejšího (i současného!) politického a kulturního života. Kniha je rovněž velkým přínosem pro všechny milovníky bulváru, neboť se zde dozví, kdy Karel prvně zasunul. Záměrně ovšem nepíšu, na které straně, protože milovníkům bulváru jistě prospěje, když se dozví i jiné, byť pro ně možná méně podstatné, informace.
Zbraně pro Erató
Karel Kryl
(SPOILER) Jedna je našišato, vidí-li dvě kila,
druhá se prodá za to, aby ctnostně žila,
té třetí stačí zlato, bourák nebo vila,
však nikdo nemá na to, aby koupil Kryla
za prachy, za prachy ...
Toliko Karel Kryl v písni Za prachy
V rozhlase jsem kdysi poslouchal pořad s Borisem Rösnerem, který si mě získal tím, že když hovořil o recitování a poezii, řekl, že za největšího českého básníka považuje Karla Kryla. Sám Karel Kryl v jednom rozhovoru zmíňil, že s přibývajícími roky jsou jeho písňové texty stále komplikovanější, tak utíká více a více k poezii. Někdo má radši Karla Kryla v jeho "klasické" písničkářské tvorbě, já ho mám rád v každé podobě. Jako bystrého komentátora, bravurního básníka... a především jako neskutečně nadaného a vynikajícího interpreta, který byl po celý život spojen pupeční šňurou se svou rodnou zemí. Takový člověk se nerodí každý den. Máme-li jako národ nějaký poklad, pak je jím Karel Kryl.
A Múza? Zemřela?
Ach, kdeže stařena!
Je studnou artéskou
v úhoru
rvaní se o krajíc.
Vypráví do hádek
o kráse
čistější anděla.
A byť i pohřbena
do krypty pod deskou
z mramoru,
zpívá si, čekajíc
na prince z pohádek.
Sokrates
Josef Toman
Některé knihy, jakkoli jsou nadčasové, postupně zavane čas. A je to škoda! Začtěte se a pozvěte (tak jako autor) Sokrata až k sobě domů. Velice zdařilá kombinace fikce a historické rekonstrukce.
Tomík na cestách
Tomáš Vejmola
Autora jsem slyšel v autě v rádiu při cestě na chalupu v pořadu Jana Rosáka. Tomáš mě tak okouzlil, že jakmile jsem zatopil v kamnech, knihu jsem si hned objednal.
Četba odsýpala rozhodně rychleji, než proclení tuk-tuka. Koupě nelituji, milé a pozitivní čtení. Je z toho cítit člověčina!
Druhá kniha hřbitovní
Neil Gaiman
Taková Kniha džunglí ze hřbitova, zápletka tedy není sice úplně originální, ale to knize nikterak neubírá na půvabu! Příběh, prostředí i ilustrace, mají své jedinečné kouzlo. Ideální pro milovníky lehce strašidelných příběhů se špetkou tajemství a nějakým tim hořkosladkým poučením do života (a asi i do smrti).
Byl jsem Mengeleho asistentem
Miklós Nyiszli
V českém vydáni jsou sice korigovány některé autorovy výroky, ale určité nesrovnalosti s realitou nijak nesnižují výpovědní hodnotu díla. Čtení rozhodně není veselé, ale rozhodně nezbytné. Minimálně proto, aby se na historii nezapomnělo a pak také proto, aby si člověk uvědomil, že byť současný svět zdaleka není růžový, k osvětimskému peklu a spol. má daleko.
Cesta kostí
Richard Douek
Je to čtivé, hororové a dokonce inspirované historickou realitou. V rámci žánru nemám co vytknout.
