LordSnape komentáře u knih

Kniha určitě vhodná pro hlubší studium tarotu a to zvláště v jeho hermetickém pojetí - iniciaci. Není to příručka jak vykládat karty! Lasenic zde rozebírá historii i předchozí publikace o tarotu a postupně pak jede kartu po kartě od velkých arkán až po malé karty. Ty rozebírá přeci jen stručněji dle symbolických obrazů. Najdeme tu i kosmologické vztahy, numerologii či Kabalu. Kniha se hlavně opírá o obrazy z Mairselleského tarotu, takže se namísto takové Velekněžky objevuje ještě Papežka.

Najdeme zde i klíč k řazení malých arkán (fungují ve skupinách), vztah mezi malými a velkými kartami, pozice v makro i mikrokosmu. Vůbec nejlepší kapitoly jsou o mantickém významu tarotu, 21 pravidel tarotové hieromancie a dále 16 způsobu jeho mantického výkladu, přičemž některé jsou naprosto šíleně složité, ale o to více zajímavé. Myslím si, že kniha funguje skvěle s autorovým tarotem, protože teprve tam pak adept vidí, o čem je vlastně řeč. Jo a kniha mě též naučila se nebát a mít rád lichá čísla!

5 30.06.2019

Je mi jasné, že se jedná teprve o první díl a manga se bude určitě vyvíjet a spoustu věcí vysvětlovat, ale prostě mě tam skoro nic nezaujalo... Je to takové plytké, průměrné a prostě tam není žádná zajímavá postava, co by to celé táhla. Místo toho se tam jen dohadují a křičí na sebe. Dost mě též vytáčí, že už z prvního dílu je hodně cítit, jak se vše bude strašně natahovat. O Gantzu jsem před lety slyšel samá pozitiva a tak jsem po dočtení mírně zklamaný. Pokud na další díly narazím v knihovně, asi si je půjčím, ale rozhodně to pro mě nemá cenu kupovat. Alita nebo GITS jsou úplně jinde a jako alternativa se nabízí uzavřená All you need is kill - Stačí jen zabíjet.

5 29.06.2019

Šeptači se vybarvili a po tom všem byla otázka času, kdy dojde k válce. Tenhle díl ji dokonale promítá a oko čtenářovo neunikne nádhernému masakru. Válka celkem rychle skončí a konec tohodle dílu přináší s sebou další dost veliký problém. Osobně se mi líbí Neganův vývoj, jak se z brutálního a nelidskýho psychopata stává člověk, co v něco věří a zpytuje i svoji minulost v podobě Lucille... I Carl se začíná prosazovat coby leader a hrdina, očividně se totiž potatil. Věřím, že i Beta neřekl své poslední slovo. Další výživný díl nabitý akcí i emocemi.

5 29.06.2019

V podstatě hodně vývojový a kecací díl, který vás má ukolébat, aby vám na konci zkazil poslední zbytky iluzí o člověku, který tohle celé píše...

5 26.04.2019

Nejsem žádný začátečník a možná proto mi přijde kniha směšná. Už jen další ichtylní dělení na bílou a černou magii. Nic takového neexistuje! Magie je jen jedna, a záleží jen na způsobu jejího použití... Základy čarodějnictví tady zřejmě nějaké pochytíte, ale používat k rituálu mikrovlnnou troubu je fakt bohužel už další smutná degradace krásného umění v post-moderní době.

Moje první LitRPG, které jsem koupil ještě se Sektorem Osm na Světě knihy. A musím říci, že po dlouhý době kniha, co mě fakt chytla, kterou jsem četl s chutí a skoro pořád až do konce. Mahanovi lze jedině fandit, super vývoj postavy i když mě pak ke konci už trochu rozčilovaly všudepřítomný statistiky. Na překážku není ani fakt, že se celý příběh odehrává téměř na jednom místě. Čte se to lehce, taky to není žádná těžká literatura, ale rozhodně jsem zvědavý na další pokračování. Škoda jen nedůsledné redakce ze strany vydavatele a šotků v první půli.

5 31.07.2018

Tak předně musím pochválit Sundeenovu práci s textem. Ta je opravdu bravurní. Už si ani nepamatuji, kdy se mi kniha četla tak dobře a byla tak zajímavá, že jsem ji neměl moc chutí ani odkládat. Samotný příběh Daniela Suela je obdivuhodný a krásný, jen v něm opravdu chybí pár detailů. Ale to je jen malinká piha na jinak celkově nádherném obraze. Když bych srovnal Život bez peněz s knihou jako Muž, který se zřekl peněz a přežil, vychází mi tahle jako více autobiografická a méně naučná, protože tady nikdo nepropaguje žádné hnutí. Jen se snaží žít tak, jak sám chce. Autor se často vrací do Suelova dětství, k jeho rodičům a vztahům ve společnosti i rodině, aby jeho nynější cestu nějak zmapoval. Přitom naráží na filosofické otázky samotného bytí, existence či dopadu na přírodu a naši planetu. Řekl bych, že každý si v tom najde něco. Někdo zde uvidí následnictví učení, které propagoval Ježíš, jiní anarchistické myšlenky nezávislosti na státu, vládě a cizích korporací, zatímco opatrní vegani a ekofriends v tom naleznou odkaz na odpovědné žití s možností zůstat v centru dění a nevyhýbat se i tak moderním pomůckám 21. století jako internetu. Daniel Suelo předává světu příkladný odkaz a obdivuji jej za tu odvahu, kterou zákonitě musí mít k takovému kroku.

5 15.10.2017

Už podle názvu a dle anotace mi bylo jasné, jakým směrem se budou autoři ubírat. Knize nesmím upřít předně velmi dobře čtivou formu a srozumitelnost. Je mi jasné, že člověk, který se zabývá kybernetikou a IT technologiemi, zde nebude nacházet nic extra nového. To však ale není problém textu jako takového, ale spíše onou rychlostí vývoje a pružností internetu, který je zkrátka rychlejší. Překvapil mě i ten pozitivní náhled do budoucna a možné plány ohledně měst budoucnosti atd. Druhý věk strojů představuje prakticky jen jeden pohled z části veliké okenní tabule podpořený čistě ověřitelnými zdroji (ne domněnkami), takže bude nutno v tomhle tématu asi nastudovat další možné vize jiných autorů, které na to koukají zas z jiného úhlu.

5 15.10.2017

Tahle kniha bude asi osudová, protože to pro mě byla také první manga. Příběh je dobrý, postavy také a samotná zápletka, jak se dostali oba hrdinové do smyčky je mnohem lépe a uvěřitelněji vysvětlena, narozdíl od filmu. Romantická linka nekazí dojem, ale je dobrým doplňkem. Vlastně, když se nad tím zamýšlím, tak film je oproti předloze neskutečná blbost. Jediné, co v mém vidění samotnou knihu kazí, jsou poněkud nepřehledně nakreslené bitvy.

5 01.07.2017

Je mi jasné, že Kirkman svoji ságu potáhne ještě asi dlouho, proto současný konflikt asi nebude ani konečný, ani nejdrsnější i když se k tomu zatím hezky schyluje. Umí čtenáře napínat a udržet v očekávání. Zobeme mu z ruky a líbí se nám to.

5 09.05.2017

Přečetl jsem to celé během hodinky v čekárně u doktora a úplně mě to rozštípalo. Ten pocit, že milujete někoho, kdo pomalu umírá a kolikrát se jej i bojíte intimněji dotknout ze mě jen tak nevyprchá.

5 16.03.2017

Je mi jasné, co tím chtěl autor říci, ale já už jsem přeci jen četl životopisy Marpy nebo Milarepy a za nimi přeci jen Siddhártha pokulhává. Jazyk je krásný, místy trochu poeticky komplikovaný, ale to dle mě nestačí.

5 15.01.2017

Bože! Tak musím říci, že Negan předčil má očekávání a psychologie Ricka opět nezklamala. Občas přemýšlím and tím, jestli má Kirkman nějaké hranice v té nenávisti ke svým postavám anebo je bere jako figurky v rozehrané šachové partii, protože ten svět, kde původně vládli zombie, začíná být díl za dílem mnohem krutější díky samotným přeživším.

5 15.01.2017

Zajímavé, ale přesto, jak psala kolegyně LilianaNox, nejedná se prostě o osobní příběh. Stossel nahlíží na úzkosti a depresivní poruchy ze všech možných stran a úhlů. V jedné kapitole balancuje na hraně o možnosti předávání určitého genu z generace na generaci. Dlouze rozebírá své úzkostné trable od emetofobie přes performační úzkost až po agorafobii. Na druhé ale jde špatným příkladem, kdy třeba popisuje jak benzodiazepiny zapíjí panáky vodky, aby se cítil "v pohodě". Nejen, že se to nesmí z důvodu poškození jater a jiných orgánů, ale ještě si tím vytváří návyk. Z těch osobních příběhů občas něco vyplave na povrch. Jako třeba při pátrání o problémech svého dědečka, vzpomínek na školní léta anebo strach u svých dětí a jejich možných problémů. Obdivuji, kolik práce musel autor vynaložit při sesbírání všech těch podkladů a informací z psychiatrických příruček, ale ono dělení kde a kam nyní nějaká porucha patří, je ve výsledku stejně k ničemu, protože jak i sám Stosselův lékař potvrdí, je to spíše formalita. O to více je pak smutné, že tato část vytváří dost velikou část knihy. Bavily mě sondy do minulosti a postupy, jak se dřív třeba vše léčilo valiem a elektrošoky. Při představování plejády známých autorů, kteří se museli též potýkat s úzkostmi a depresemi opomněl Pirsiga, což je škoda. Ve výsledku Stossel se představuje jako pacient, co jakoby snad rezignoval na své uchopení a vyléčení. Jeho výhledy do budoucna nejsou zrovna růžové a zdá se mi, že si z práce na knize i svých dalších poruch a jejich dokonalého rozumění udělal jakýsi program, který by ho měl od toho spíše odtrhnout, než dobrat k nějakému vyrovnanému stavu.

5 02.10.2016

Mark Millar není prostě jen další z řady autorů superhrdinských kokotů. Millar je doslova a do písmene pošahaný pračůrák, jinak by nemohl vytvořit zrovna tohle a přinutit Romitu Juniora pod pohružkou pomalýho znásilňování a pouštění elektrošoků do koulí, aby tak dobře kreslil. Je to asi jediný komiks, kde vystupují superhrdinové a který není zároveň vlastně ani sci-fi či fantasy. Tohle je zkurvená realita, vážení! Hlavně hrdina je totální přizdisráč, který se rozhodl, že si vezme tepláky a změní svět. Hned na první vycházce dostane nakládačku od bandy buzerantských vágusů a skončí ve špitále, kde mu daj do té duté hlavy kovové destičky. Pak se objeví Hit Girl s Big Daddy a komiks dostane úplně nový, brutální rozměr. Tady se pak láme chleba, odpadají zženštilí teplouši, frustrovaní panicové a kuřbuřti, co si doma honí péra nad Rihannou. Takže radím jedno - kupte si náhradní spoďáry, dejte si je do aktovky s kočkou Mícou, vemte si od maminky paličku na maso, běžte ven a kupte si ten zasraný komiks, ať vyjde další pokračování, vy zmrdský kundy!

5 22.09.2016

První povídka, která prakticky ten veletoč událostí odstartuje, mě neskutečně nudila, až jsem si říkal, že Terminátor bude první komiks, kterému dám nakonec podprůměrné hodnocení. Hrozně mě to nebavilo. Pak přišla druhá, kde kresbu měl na starosti Matt Wagner a já si říkal, že takový hnus jsem v profi komiksu snad jakživ neviděl! Ten, kdo to schválil, musel být minimálně na hlavu a slepý... Zachraňovat celou knihu musela až třetí povídka Plán B, kde na začátku nám scénárista aspoň ukáže trochu toho soukromí Skynetu. Sice se opět objevily staré známé postavy z Bouře, ale mělo to spád a švih. Poslední, závěrečná povídka zas má super rohatýho terminátora a další zamotaný přesuny v čase, ale vynahrazuje to Edgintonův cit pro správný masakr. Střílením a mrtvolami se skutečně nešetří.

Když to shrnu jako celek, byl pro mě první Terminátor zklamáním. Člověk by očekával trochu toho rozvíjení světa a konceptu Cameronova scénáře. Více nahlédnutí pod pokličku Skynetu a aspoň jednu povídku, odehrávající se v budoucnosti při boji se stroji. Tak snad se toho dočkám aspoň v druhé knize.

5 28.08.2016

Nikkiho Sixxe mám ve veliké úctě. Ani ne tak pro to, jakým byl a čím si prošel, ale spíš tím, jaký je dnes a jak se dokázal změnit. Heroinové deníky jsou skutečné zápisy deníku, takže místy je to čtení poněkud stereotypní a nezajímavé, jindy zas trochu sebereflexivní. Je v tom krásně vidět, jak Nikki trpěl díky všem těm okolnostem. Rozpadlá rodina, vztahy v kapele, kdy na vás vše stojí a leží a do toho hledání si svého místa na slunci. Na knize se mi hlavně líbily zpětné pohledy všech zůčastněných, až na panbíčkářskou Evagelist Denise Matthews (dříve Vanity), jejíchž kecy o spáse a hledání Boha či náruče Ježíše mě totálně iritovaly. Nejlepší byly historky o akcích s Tommym, bodyguardem Fredem Saundersem nebo Slashem, který se pochcával v posteli. Vůbec nejdrsnější, nejulítlejší a totálně nejvtipnější pasáž ever byla návštěva rádia, která se z rozhovoru s kapelou zvrhla v totálně ujetou soutěž: "Hádej, co to je za zvuk!" :-D Už na tomto deníku bylo hezky vidět, jakej je Axl Rose kretén, to mi dobře zvedlo náladu. Pak samozřejmě zpětný a střízlivý pohled samotného hlavního aktéra byl k nezaplacení. Nikkiho schízy ve skříni nebo když volal na ochranku, že mu po zahradě lezou cizí lidi byly docela drsný. A ty jeho nálady. Jaký byl tehdá pěkně namyšlený hovado a zničený člověk...

Možná se budu rouhat, ale mám přeci jen radši Tohle bude bolet. Tam Nikki ukázal, jak je hodně kreativní a nadaný člověk. Deníky ho ukazují jako slabocha, čímž vlastně také byl... Jsem rád, že o tom mluvíme již v minulém čase a že to vše přežil. Byla by ho škoda.

5 28.08.2016

Hodně dobrá a vypovídající srovnávačka napříč českým buddhismem. Samozřejmě některé informace v knize uvedené, dnes již neplatí, jako adresa BDC atd. Překvapilo mě, kolik máme v ČR theravádových a zenových skupin. V knize jsou uvedeny i krátké sondy do historie, sociologie východních náb. směrů a rozhovory s představiteli jednotlivých škol. Jan Honzík se snažil o hledání porozumění a poukázaní na fakt, že všem jde vlastně o jednu a tutéž věc, nicméně je z toho cítit, že tomu tak vlastně moc není. Někteří propagují tzv. Rime (nesektářský buddhismus), jiní se smějí theravádě tím, že jí nazývají hinajánou, a sympatizanti mistra Kaisena zase budou do skonání světa tvrdit, že jde vlastně jen o zazen.

Uvědomil jsem si ale zajímavé věci. Centrum Lotus, které je u nás docela známé a poskytuje prostor hodně skupinám, stále neumí bojovat se svou povýšeností. Zůčastnil jsem se jedné přednášky, kde byl jeden jejich představitel a na otázku ohledně vadžrajány prohlásil, že to není buddhismus. Příznivci theravády, její meditace a celibátu jsou zase na mě až příliš asketičtí. Není v nich život. Jsou jako roboti obklopující se zákazy. A zen je vážne divný. K tomu jsem dospěl při čtení rozhovoru s Mistrem Kaisenem.

Pak je tu stále ještě dle mě trochu kontroverzní aura okolo Lamy Oleho Nydahla a jeho názorů. Ve srovnání k přístupu sexu je to úplný opak oproti "škole starších". Ale jejich učení je mi prostě stále nejbližší. Osobně se mi zalíbilo i učení Shambhala od Chögyam Trungpa, který po přesídlení do USA sundal roucho, oženil se a začal přizpůsobovat buddhismus lidem západního stylu života. Musel to být parádní člověk, který se rozhodně nebál jít proti proudu. A to se mi moc líbí. Mrknu na Posvátnou cestu bojovníka a uvidíme. Každopádně tato kniha jako dílek velké mapující mozaiky buddhismu je nepostradatelná. Člověk si utvoří dle popisů, výčtu programu, učení a rozhovorů aspoň zběžný názor a zjistí, co by mu sedlo nejvíce. :-)

5 31.07.2016

Druuna je kost ze staré školy a svým způsobem si dokonale umí probít cestu skrze onen hnusný svět. Ten je mimochodem vykreslen vážně skvěle a velmi mě bavily ty morálně-filosofické perličky v ději. Serpieriho nahota a násilí rozhodně není samoúčelné.

Pro mravokárce: Co je vám po tom u čeho já si v klidu masturbuju?

5 03.07.2016

Povedená antologie, která má mezi milovníky steampunku své místo. Povídky jsou vyvedené a téměř všechny odkazují na asijskou mytologii, promíchanou s jednotlivými zvyky a věcmi, pro nás tak exotickými. Takovým ústředním tématem je určitě i vypořádání se s kolonizací, což má svoje opodstatnění. Obálka knížky je naprostý top! Z jednotlivých povídek mi nejvíce v hlavě utkvěla titulní Krocení sopek s výbornou postavou Cally, pak Pracující žena a Zkamenělý, odkazující na starou legendu. Osobně se mi nelíbila jen poslední věc Hmyz a ženy pějí spolu, která řeší jen postavení ženy ve společnosti s minimem fantazijních prvků a pak je tu povídka Posvátný, u které vážně nevím, co tím autorka chtěla říct. Doslov i životopisy jednotlivých autorů a editorek chválím. Narozdíl od české antologie Mrtvý v parovodu se jedná o skutečný steampunk! Jsem rád, že u nás vycházejí takové knihy a doufám, že tato není zdaleka poslední.

5 08.06.2016