lucakuca komentáře u knih
Obrázky jsou lákavé svou jinakostí.
Na začátku: dostane pejska nebo ne?
No, takže dočteno a ten konec se mi zdá nějaký jalový. Takový useknutý.
Vendula je blbá.
Říkají to všichni, a co říkají všichni, je pravda.
Nebo ne?
Jak to tedy je? A teď naskočí kniha, která nás s Vendulou seznámí. S ní, s okolím, s rodinou a s neřádem....
Jsou tam chvilky, které jsou pro příběh zásadní, jak se chová okolí, tak Vendula reaguje...
Co dokáže jedno slovo či věta? Zachránit nebo zranit. A tady naskakuje originalita, kdy se příběh rozdvojí.. Ve variantu jsem fakt zlá a blbá a ve variantu, vždyť jsem přece v pohodě, jen mi dejte šanci...
Dalo by se říci - nastavení zrcadla, na hrubý pytel hrubá záplata a jaký si to uděláš, takový to máš...
Krásné fantasy s lehkým dějem (pro zúčastněné s těžkým osudem), bez násilí a přitom plný nepochopení a vnitřní bolesti.
Co dokáže způsobit strach, neznalost, závist a žárlivost...
Co dokáže napravit přátelství, odpuštění, laskavost a pomoc v nouzi.
Dobrodružné? Ano. Pro děti? Ano. Zajímavé info? Ano. Hrdinové sympatičtí? Vlastně ne. Nebyl čas poznat, kdo je kdo! To byl takový frčák! Jasně, jedna holka a dva kluci jsou kamarádi, a pak jdou tam, vrátí se a za pár dní jdou zase tam a pak třeba vrtulník.
Nejlepší na knize jsou fakta. Možná by ani příběh být nemusel. To jsem zase jednou zlá...
Rošťanda je holka jak má být! Dokáže se sama sobě zasmát a vyřešit tamtu nepříjemnou věc...
Povedená duchařina.
Temný příběh o nešťastné rodině se strašidelným sídlem, duchové působí příjemně děsivě, žádná trapnochvilka, u které bych protáčela oči.
Mam takové štěstí nebo se s tím opravdu roztrhl pytel (2 knihy během 2 dnů) a staré vraždy řeší novinářky bez koruny či blogerky, které po večerech poslouchají podcasty?
Ojojoj dva muži, dvě lásky, dvě rodiny, jedna žena v jeden čas...
Všechno víte už od začátku. Ale... Byla ta žena mrcha? Budeš ji fandit nebo "To si zasloužíš! Ty jedna...! "
Dravá novinářka jde po neotřelém příběhu a snaží se za každou cenu dobrat k pravdě. A dost jí to jako pálí!
To teda jo...
Pomalejší čtení, které dozraje do správných barev.
Pro malé malá pohádka.
Pro velké velký příběh s dozvukem.
Čtenářská Výzva 2024 - kniha z Přátel.
Zvláštní kniha o Márince, která málem ztratila všechno, aniž by si toho všimla.
Otázka tradic, života a smrti a konečné rozuzlení a propojení.
A mně se to líbilo.
Zajímavé zpracování, čtivé.
Občas jsem se musela smát nad logikou vražedkyně, která je systémová.
"A tak jsem dospěla k závěru, že jedna vražda každých deset let bude maximum. Když jsem o tom čísle přemýšlela, jedna vražda každých deset let mi přišla celkem rozumná." :-)
Přiznejme si, jednička byla lepší. Doslova převalcovala vše okolo sebe. Byla originální. Z pohledu ducha, který vše komentuje.
Tento příběh byl fakt super. Líbí se mi, že autorka používá skutečné příběhy, které vyšperkuje a donutí k zamyšlení.
Že jsme jiní a pro ostatní divní, nám často ani nepřijde.
O jinakosti, z které pramení neporozumění a neznalost, o ekologii a lásce vnoučkovské.
Tak toooohle je neuvěřitelná chechtací pecka!!!!! Kosprd a Telecí kámoši až za nebeskou bránu, jsou rozhodnuti, že za každou cenu utečou z nápravného zařízení zvané ŠKOLKA! :-)
To už paní učitelka Součková držela Leušku Koutnou za nožičky hlavou dolů. Snažila se z ní totiž kuličku vyklepat. Leuška měla ale pusinku pevně zavřenou a nechtěla, aby z ní kulička vyšla, protože byla velká legrace vidět celý svět hlavou dolů.
Ze sanitky se hlavou dolů vyřítil pan doktor a křičel, taky hlavou dolů: "Kdo všechno to pozřel?!"
Paní učitelka Součková se zeptala zoufale dětí: "Spapali jste ještě někdo červenou kuličku?"
Přihlásili se všichni, protože chtěli, aby je paní učitelka taky vzala za nohy.
:-)
Jednoduché a milé s nádhernými obrázky. Mini naučka pro prťata.
Krása kočičí!
Vše jak má být! Krásné ilustrace super informace a ty Kočičí listy fakt bezva nápad!
Bylo nebylo... Byla to pohádka? Ne e, byl to pořádný mrazivý horor, který mě vzal do kleští a vtáhl na jeden nádech!
Už nikdy se nebudu dívat na strašáky do zelí stejně...
Popelářské pohádky se vážně povedly!
Pobaví, dojmou, poučí a naučí!
Je to skvěle vykoumané. Každý kontejner má svoji pohádku s popelářskou radou. Četla jsem jedním dechem.
"Jo, takhle to tedy je.... Hmmm."
Pletichy pletichy pletichy. Stále se něco děje a je to zajímavější a zajímavější. I ten největší zaporák má můj obdiv. Samozřejmě skrytý, az někde na dně dňoucí v hlubině mozkové, téměř nepoužívané...