lucakuca komentáře u knih
Svižný příběh o pohádce, která pohádkou nakonec nebyla, i když skončila pohádkově :-).
Příjemné čtení o přátelství v dobrém i zlém. Všichni jsme motovidla a děláme chyby a to přece nevadí...
Super počteníčko. Máš 8 dní na to, zda zjistíš něco nového. Ať to dopadne jakkoliv, odměna tě nemine.
No není to zajímavost sama?
A proč se tak skvělá kniha jmenuje jako nějaký budovatelský film?
Ten název mě tak odpuzoval... Představovala jsem si svářečky a jeřábnice co chtějí od MNV dovolenou ROH. :-)
Překonala jsem to a jsem nadšená!
Čtivé, odvážné a jinaké. Polibek proběhl, ale nenarušil vyznění příběhu. Slušná fantasy
Svět je krásný, ale doma je doma. A je fajn, když si na to mládě přijde samo. :-)
Milé, jednoduché čtení.
Zaznělo soudní kladívko a pohádky je konec. :-)
Čtivé a děsivé až do konce.
A dost dobrý přítel Ravi. Žeru ho!!!
Amatérská hledačka pravdy z viktoriánské Anglie, kde se cestuje vzducholodí, ženy se často rdí a muži u sebe nosí čisté kapesníky, zažívá jedno dobrodružství za druhým lehoučce protkané novou dobou, kdy ženy dělaly malé krůčky k rovnoprávnosti.
Elisa se bude líbit fanynkám Enoly Holmesové - prostořeká, vtipná, nevyzpytatelná, bojovná, odvážná, tvrdohlavá, prudce inteligentní, citlivá, přátelská a milující.
A přestože to byla nadupaná akční podívaná, pomalejší tempo mě uspávalo.
Ach jo. Škoda škoděnka. Tady čtenář hned ví, kterým směrem to půjde, o co jde, a kdo že bude další na řadě. Moc předvídatelné.
Tak už jen nešťastně a zklamaně čtu dál - přežije nepřežije...
Dobré.
Asi jako česká klasika, u které víš že je dobrá, ale babička (táta, máma, sestra, teta) to uvaří vždycky líp.
Ano, oboustranná knížka, která jako naše zeměkoule je "oboustranná". Je nahoře i dole, je tam i tady, na jedné i na druhé straně.
Hezky a srozumitelně popsáno, co je Antarktida, co je Arktida, co je spojuje a co je rozděluje. Sama jsem se dost poučila. :-)
Zvrácené životy - příběhy rozbitých lidí. Hodně hlavních hrdinů, hodně skákání v čase. Mě to vlastně takhle nebaví. Připomíná mi to jeden debilní zvyk - přepínání programů, aby se stihlo toho co nejvíc a přitom velké nic.
Knížka je vlastně o ničem a přesto jsem se pobavila. Zajímavé divnokresby a jediné co si odnáším z knihy je, že musím jet na Madagaskar :-). Když to neklapne, tak aspoň do zoo.
Další hvězdná kniha od autorky!
Milé, jemné, přátelské, krásně smutné s dobrým koncem.
Nuda a nebavila mě. "Ať už to skončí!" jsem úpěla při každém otáčení stránek.
Velký sešup oproti prvnímu dílu. Prostě dočetla. A iztu knihu vidět nechci.
Jsem smutná. Miluju je všechny...
Ale.
Bylo to takové nečekaně mírné a rychlokonečné.
Asi takhle:
Nejdřív hodně přemýšleli, pak na něco přišli, ukázali prstem a šli po stopě. Proběhla mini bitka a za odměnu šli do kina.
Milé empatické čtení o
"ZKUS BÝT NA MÉM MÍSTĚ, AŤ VÍŠ, JAK SE CÍTÍM."
Cítím rozmanité vůně přes obrázky, zažívám dobrodružství v nové vilce, s novým kamarádem, super bráškou a společně zachraňujeme město od divno....
Jejda to se mi neděje? :-) To je škoda, tak aspoň o tom čtu.
Ježíííši!!!!!
Tohle jsem si řekla, když jsem knihu dočetla. Připadala jsem si zrazená a okradená. 365 stran.
Začátek vauuu, střed nic a ještě dvakrát nic, dokud se nepřevalila kniha přes 300 stránek. A pak nastane strana 355 a víte všechno.
Vlastně ne. Vzniknou hned další dvě nové otázky a hlavní hrdinku to samozřejmě nezajímá, prostě se ťulánkuje k lásečce "a amorku rozstřílej nás na hadry!"
Jsem tak nakrklá, že ani nevím proč. :-)
A kdo je otec?
"Staré domy někdy hoří." To jako fakt?
Teda. Příběh, který má ubohých 137 stran, a přitom panečku to frčí jak auta na dálnici.
Kniha mě hodně překvapila. Nemusí cákat krev, nemusím s hrdiny seškrabávat tekoucí mozky ze zdi či zkoumat sklepní natahováče na skřipec, stačí strach o osobu blízkou a napínák je na světě!
Ubohých 137 stran a dozvěděla jsem se úplně nejvíc! Děj má vlastnost, že není brutální, i když je o škaredých věcech. Prostě tak jak to je, bez zvýrazněných morbidit. Samozřejmě by to šlo a mohlo. Ale vlastně proč? Tam nejde o vězení ani o kartely, ale o otcovskou lásku.
Když jsem o knize vyprávěla, kolegyně mi říká: "Ježda, to musí být tlustá kniha."
"Ne, jsem někde na 50 straně."
Čtivé, napínavé a ten konec, pane Petře, nečekala jsem. Boba jo, ale Henryho...