Luccinda komentáře u knih

Řekla bych, že jsem docela náročný čtenář a v žánru feel-good contemporary mě zřídka něco vyloženě nadchne. Knížce Alespoň prozatím se to ale podařilo.

Tento romantický příběh se odehrává během pandemie covidu a ač jsem se tohoto spojení zpočátku bála, nakonec jsem byla překvapená, jak trefně dokázala autorka tuto dobu vystihnout.

Námět sice nepatří k těm nejoriginálnějším, nicméně zpracování se povedlo na jedničku! Knížka je výborně napsaná, obsahuje spoustu (mnohdy mega vtipných) dialogů a chatových konverzací, takže příběh opravdu odsýpá a skvěle se čte. Na postavách se mi líbilo, že dokázaly mluvit o svých starostech a problémech, což v YA nebývá úplně samozřejmostí. Vedlejší postavy byly naprosto boží! Bavilo mě také prostředí Českého ráje, do kterého autorka příběh zasadila, neobvyklé koníčky hlavních hrdinů (lukostřelba a balet) a užila jsem si i popkulturní narážky (především na můj milovaný Outlander nebo seriál Arrow, který se k té lukostřelbě vyloženě nabízel). No a perfektní byla samozřejmě i romantická linka. Trošku hate to love, trošku slow-burn, postavy měly mezi sebou úžasnou chemii. Grafické zpracování knížky bylo také skvělé.

1 01.05.2022

Ačkoliv příběhově nebylo Tajemství nic převratného, autorka dokáže čtenáře skvěle napínat, a tak se stalo, že jsem knihu přečetla za jediné odpoledne. Příběh je vyprávěn pomocí více časových linií, přičemž to, co se odehrálo v minulosti, má přímý dopad na životy postav v budoucnosti. V knize sledujeme osudy vícero postav, postupně odhalujeme jejich tajemství a komplikované vztahy mezi nimi.

Autorce se nejednou podařilo mě překvapit nějakým povedeným zvratem a díky tomu jsem měla potřebu číst neustále dál a dál. Tajemství je tedy opravdu povedený psychologický román, který vám nedá spát, dokud ho nedočtete.

1 05.03.2022

Z prvního dílu série Arila jsem byla i přes pár drobných výtek nadšená. Líbil se mi propracovaný a především zajímavý svět, dobře vymyšlený systém magie a oblíbila jsem si také postavy. Naopak mi chyběla určitá návaznost mezi kapitolami a kompaktnost příběhu. Zároveň jsem se ale neskutečně těšila na další díl a byla jsem zvědavá, nejen kam se posune příběh, ale také jestli se autorovi podaří vypilovat styl vyprávění.

A hned od prvních stran Poslední hvězdy jsem věděla, že se to doopravdy podařilo. Knížka se skvěle četla, příběh už nebyl tak necelistvý, jako tomu bylo u prvního dílu, vyprávění bylo krásně plynulé. Další věc, kterou chci pochválit, je vývoj hlavní hrdinky. Arila se změnila, dá se říct, že dospěla. Zatímco v první knize působí jako naivní malá holka, tady je z ní silná hrdinka, která se nebojí převzít iniciativu a velmi dobře si uvědomuje své místo ve světě. To bylo super!

Svět, který se mi od začátku tak líbil, byl v této knize snad ještě lepší. Byla jsem zvědavá na každý další střípek z jeho historie, na další informace z oblasti magie i božstva, které hraje v příběhu velmi důležitou roli. Co k tomu dodat? Bylo to perfektní! Jeden z mála případů, kdy je druhý díl série lepší než ten první.

1 05.03.2022

Ačkoliv to bylo velké vystoupení z mé komfortní zóny, kvůli překrásné obálce jsem musela po knížce sáhnout. Middle-grade literaturu nečtu prakticky vůbec, občas si už připadám moc stará i na některé young adult, takže vlastně nemám s čím srovnávat. A svým způsobem jsem vlastně dostala, co jsem očekávala. Bylo to milé, svižné, oddechové. A četlo se to mega rychle!

Ale to je asi tak všechno, co můžu o Mangu říct. Většinu už jsem totiž zvládla zapomenout. Vždyť já už ani nevím, o čem to vlastně bylo. Pamatuju si ostrov, bouři a podivného strýčka, ale víc vám o knize asi neřeknu. No jo, na konci byl docela dobrý zvrat, i když já jsem ho popravdě čekala. Jen jsem si nebyla jistá, která z postav to bude, ale ve výsledku jsem z toho příliš překvapená nebyla.

Doporučovat tedy tentokrát nebudu, a to hlavně proto, že nemám srovnání s jinými middle-grade. Bylo to fajn, knížka se dobře četla a rozhodně nelituju času stráveného s ní. Ale až se mě zeptáte za pár měsíců, pravděpodobně nebudu vědět, že jsem jí vůbec četla.

1 22.12.2021

Dívka ve vlaku byl jeden z prvních thrillerů, které jsem četla, a pamatuju si, že tehdy jsem z něho byla opravdu nadšená. Autorka si se mnou dokázala pěkně pohrát, vůbec jsem nevěděla, čemu mám věřit, všechny postavy se chovaly hrozně podezřele. Od té doby už jsem ale těch thrillerů přečetla celkem dost, a tak jsem byla zvědavá, jak se mi bude líbit novinka od autorky. A nic se nezměnilo, autorka si se mnou pohrála úplně stejně.

Zápletka knihy je celkem typická – máme tu oběť, kterou někdo zavraždil, a skupinu lidí, z nichž jeden člověk je divnější než druhý a každý z nich oběť znal a měl nějaký motiv nebo alespoň příležitost ji zabít. Do toho tu ale máme druhou dějovou linku, která s tou první zdánlivě vůbec nesouvisí, ale postupem času se ukáže, že je to všechno propojené.

Autorka ty thrillery psát prostě umí. Knížka je čtivá, napínavá, a stejně jako u Dívky ve vlaku, ani tady naprosto netušíte, komu nebo čemu máte věřit. Postavy byly vážně divné, a to včetně samotné oběti. Musím teda říct, že jsem nakonec uhodla, kdo byl pachatelem, ale až potom, co mi autorka naservírovala dost očividné indicie.

Budu upřímná, ani zdaleka to není ten nejlepší thriller, jaký jsem kdy četla. Ale na druhou stranu měl vše, co od dobrého thrilleru očekávám – čtivost, napínavou zápletku, logické rozuzlení a dobře vykreslené charaktery postav. Jsem spokojená. A pokud se i vám kdysi líbila Dívka ve vlaku, jsem si jistá, že se vám bude líbit i Pomalu hořící oheň.

1 26.11.2021

Rovnou musím pochválit obálku, která mě upoutala na první pohled a naživo vypadá ještě lépe než na fotce. Ta se opravdu povedla! Jen kdyby takto dokonalá byla kniha i svým obsahem… No, nebudu lhát, když vezmu do ruky knížku s takto nádhernou obálkou, automaticky zvýším svoje očekávání, což zrovna v tomto případě byla chyba. Příběh byl fajn, ale potenciál měl rozhodně větší.

Dívka, had, trn je retellingem na perské pohádky a mýty a autorce se podařilo vytvořit úžasnou atmosféru, která odpovídá světu, jímž se nechala inspirovat. Knížka se četla výborně, nechyběl jí spád a dějové zvraty, které jsem ve většině případů neměla šanci předpovídat. Líbila se mi také romantická linka, která sice byla v knize trošku nadbytečná, nicméně autorka jí dokázala do příběhu docela dobře zapracovat.

Zároveň ale nečekejte od knížky žádné zázraky. Je to zkrátka taková ničím výjimečná pohádka. Čtení mě bavilo, námět byl zajímavý, ale jakmile jsem knížku odložila, neměla jsem vůbec žádnou potřebu v ní pokračovat. A po dočtení ve mně rozhodně nezanechala žádný hlubší dojem. Proto hodnotím průměrně.

1 22.10.2021

(SPOILER) Myslím, že spousta čtenářů sáhne po Zlaté především kvůli obálce, která je skvělá. Přiznám se, že i já jsem se nechala nalákat na příběh, který se točí kolem koček. Respektive kočičích bytostí, které na sebe mohou brát lidskou podobu. Veerle je jednoho dne vytržena ze svého obyčejného života a objeví nadpřirozený svět, o kterém do té doby neměla ani ponětí. Hm, nepřipomíná vám to něco? Tak vám prozradím ještě něco. Svět heathwaitských koček je v ohrožení a jediný, kdo ho může zachránit, je právě Veerle. Její biologičtí rodiče, o kterých toho Veerle dosud mnoho nevěděla, totiž ke kočkám patřili také. Dokáže Veerle objevit své schopnosti?

Ano, hádáte správně. Zlatá značí osud jako by pocházela z doby, kdy bylo young adult fantasy ještě v plenkách. Pamatujete na všechny ty staré dobré série, jako jsou Upíří deníky, Škola noci, Stmívání a podobně? Tehdy jsme je docela hltali, co? No jo, jenže téhle době dávno odzvonilo. Zlatá značí osud tak sice může hrát na nějakou nostalgickou strunu, jenže ve výsledku je to kniha plná dávno ohraných a opravdu špatně zpracovaných klišé.

Nehledě na to, že mě to fakt nebavilo. Příběh se točí kolem toho, jak rozmrzelá a věčně naštvaná hlavní hrdinka objevuje svět, který vlastně ani není moc zajímavý, ačkoliv námět rozhodně potenciál měl. Neustálé hádky mezi Veerle a hlavním „kočkodlakem“ nás provázejí tři čtvrtiny knihy, jen aby na dvou stranách přerostly ve vztah „nemůžu bez něho / ní žít“. Klišé střídá klišé a na konec knihy jsem se dobrala jen s velkým sebezapřením, jen abych zjistila, že knížka bude mít pokračování, a že se v prvním díle nevyřešilo vůbec nic. Škoda, začátek (cca prvních 50 stran) mě celkem bavil a potenciál to opravdu mělo. Možná, že kdyby knížka vyšla před 15 lety, tak by měla úspěch, teď už jde trochu s křížkem po funuse. Dávám dvě hvězdy za nápad a za obálku.

1 21.09.2021

Všechny skryté dary jsou naprosto perfektní knížka na období halloweenu. Magie, kouzla, tarot, kameny a amulety, rituály, to vše vytváří úžasnou „spooky“ atmosféru. Navrch je knížka hodně čtivá a ačkoliv příběh nepatří k těm, které mi v hlavě zůstanou delší dobu, v průběhu čtení mě zkrátka pohltil.

Přiznám se, že hlavní hrdinka Maeve mi ze začátku nebyla vůbec sympatická. Byla to taková protivná holka, které záleží akorát na tom, aby zapadla mezi populární spolužačky, kvůli kterým se vykašlala i na svou nejlepší kámošku. O to víc se mi ale líbilo, jak se její charakter a smýšlení v průběhu knihy vyvíjí.

Palec nahoru také za dobře zpracovanou nebinární romantickou linku, přestože jsem toho názoru, že romantika v téhle knížce vůbec nemusela být, ale budiž. Možná ale mohla autorka s LGBT tematikou skončit jen u tohohle, všechna ta omáčka okolo už mi přišla trochu moc. Nelíbí se mi, když je téma LGBT do knih zasazené na sílu a v téhle knize mi to tak připadalo.

Hodně mě překvapilo, když jsem při psaní téhle recenze zjistila, že Všechny skryté dary mají i pokračování. Žila jsem v domnění, že se jedná o standalone. A ani ten konec mi nijak nenaznačil, že by měl příběh nějak pokračovat, takže fakt nevím, jestli se do dalšího dílu pustím, pokud u nás vyjde.

1 13.08.2021

Očekávala jsem emoční nálož plnou krásných myšlenek, místo toho jsem ale dostala povídky, ve kterých jsem téma loučení, které je všechny mělo spojovat, mnohokrát hledala marně. A právě to mě na knize zklamalo asi nejvíce.

Nemůžu říct, že byly všechny příběhy vyloženě špatné, některé mi přišly fajn. Nejvyšší hodnocení si ode mě vysloužily povídky Milovaná dcera, kde autor řešil poměrně zajímavé téma, a Daniel, My Brother, ve které bylo téma loučení patrné asi nejvíce. Hlavní hrdina se tu snažil vypořádat se sebevraždou svého bratra. Ostatní povídky, ačkoliv se mi třeba četly dobře, pro mě byly bohužel snadno zapomenutelné.

Celkově mě Barvy loučení příliš nenadchly, od takto oceňovaného autora jsem zkrátka čekala víc. I přesto jsem ale přesvědčená, že dám Bernhardu Schlinkovi ještě šanci a vyzkouším některou z jeho dalších knih, ať už to bude opěvovaný Předčítač či Olga.

1 07.06.2021

Historická romance není žánr, který bych běžně vyhledávala, pokud pominu klasiku jako je Jane Austenová a podobně. Bridgertonovi jsou jako Pýcha a předsudek v moderním pojetí. Historickou přesnost v této sérii nehledejte a kvalitní příběh už vůbec ne. Ale víte co? Mně se to líbilo a vůbec se za to nestydím.

Největší předností této knihy je rozhodně čtivost. Já jsem se do příběhu začetla okamžitě. Bavilo mě sledovat rozvíjející se vztah Daphne a vévody z Hastingsu, i když je asi všem od začátku jasné, jak to skončí. Tady ale musím říct, že mě strašně vytáčelo chování obou postav. U Daphne nemůžu nezmínit jednu konkrétní scénu, která se odehrála, když se Simon opil. Kvůli spoilerům nemůžu naznačit nic víc (kdo četl, ví), ale to byl fakt hnus a Daphne kvůli tomu v mých očích klesla hodně hluboko.

Kromě hloupého a občas až nesnesitelného chování postav by se těch negativ na Bridgertonových dalo najít ještě spoustu, ale zároveň nemůžete od téhle knížky čekat zázraky. Pokud chcete u něčeho vypnout, zasmát se nad naivitou Daphne a obdivovat Simonovu mužnost a přitažlivost, směle do toho!

1 20.04.2021

Svět je v Hnilobě vymyšlený opravdu skvěle! Příběh se odehrává na kontinentu zvaném Sanheia, jehož původní obyvatelé mají kůži, která vypadá jako kůra stromů, rozeklaný jazyk a zelené vlasy. Tento kontinent před stovkami let objevil mořeplavec Gorian ze Zartenu. Radzarové – národ objevitelů obdařený změnomocí – si Sanheiany snadno podmanili a zotročili. Od zrušení otroctví už uběhlo půl století, ale rovnoprávnost mezi oběma národy stále neexistuje. Rasová nerovnost je hlavním tématem této knihy a už kvůli němu Hniloba v kořenech určitě stojí za přečtení.

Příběh je trošku slabší, osobně bych knížku doporučila spíše mladším čtenářům, nebo těm, co s fantasy teprve začínají. Na mě už to bylo prostě málo. Přála bych si propracovanější příběh s lepší zápletkou (tahle byla navíc lehce detektivní, což já moc nemusím) a zajímavějšími postavami. Romantickou linku bych klidně vynechala úplně, protože jsem jí stejně moc nepochopila. Takže za mě super téma, nádherný svět, ale zápletka a postavy slabší.

1 06.04.2021

B. A. Paris jsem si zamilovala jako autorku psychothrillerů, Dilema je spíše něco jako rodinné drama. V podstatě sledujete jeden den v životě rodiny, kde každý z jejích členů ukrývá hrozivé tajemství, a čekáte, dokud autorka všechna ta tajemství neodhalí. Bylo to fajn odpočinkové čtení, ale to je bohužel všechno.

Čtivost se knížce nedá upřít. V průběhu čtení jsem měla pocit, jak je to děsně napínavé, a těšila jsem se, až se v knížce stane něco nečekaného. Na konci jsem si ale uvědomila, že žádné překvapení nepřišlo. Dějová linka byla dost monotónní a předvídatelná a až na tu čtivost jsem vlastně nenašla nic konkrétního, co bych na knížce mohla pochválit.

1 19.02.2021

10 rande naslepo mi vyloženě sedlo do nálady. Je to jednoduchá, ale hezká a milá oddechovka, která dokázala vykouzlit krásnou vánoční atmosféru. Což je přesně ten důvod, proč tyhle vánoční slaďárny všichni čteme. Nemůžu říct, že bych byla z knížky tak nadšená jako většina ostatních, ale určité kouzlo to v sobě mělo.

Námět byl super! Autorce se podařilo vymyslet vcelku originální příběh, což se v young adult contemporary už moc často nevidí. Knížka byla napsaná jednoduše a dobře se četla, akorát překlad mi chvílemi přišel trošku kostrbatý. Skvělé bylo, že se knížka dala číst tak, abyste mohli začít první kapitolou v pátek 18. prosince a pak pokračovat den po dni stejně, jako to prožívá hlavní hrdinka. To mě vážně bavilo!

V příběhu samozřejmě nechyběla romantická linka, která se mi ale popravdě zas tolik nelíbila. Vůbec jsem to neprožívala, chyběly tomu emoce, nehledě na to, že celá romantická linka byla hrozně předvídatelná. Ten zbytek byl ale fajn. Každé Sophiino rande bylo něčím zvláštní a pokaždé jsem se těšila, co nějaký další její příbuzný vymyslí. Dost jsem se u toho zasmála, ale nechyběly ani smutné chvilky. Takže za mě dobrý!

Knížka mě na první pohled upoutala překrásnou obálkou, už když jsem ji poprvé viděla v podzimním edičním plánu CooBoo. Anotace působila velmi zvláštně, ihned mi ale připomněla Snílka neznámého, což je jedna z mých nejoblíbenějších fantasy. Doufala jsem, že by se z January mohla vyklubat podobně krásná kniha, jako je právě Snílek neznámý. No a jsem moc ráda, že se moje očekávání naplnila.

Stejně jako Snílek neznámý, ani January a deset tisíc dveří určitě nesedne každému. Ale pokud máte rádi pomalejší, nádherně napsané fantasy příběhy, které vás okouzlí a naprosto pohltí, tahle knížka pro vás určitě bude to pravé. Autorka dokázala vytvořit bohatý a nesmírně propracovaný příběh a zasadit do něho prvek „kniha v knize“, který mi přišel zkrátka kouzelný. Celá kniha na mě působila vyloženě pohádkovým dojmem a jsem ráda, že jsem jí četla takhle před Vánoci, protože se k tomuto magickému období opravdu hodí. Bonusem byl nádherný jazyk, který skvěle dokreslil atmosféru příběhu a donutil mě spotřebovat všechny modré lepíky, které jsem používala na označení těch nejkrásnějších pasáží.

1 21.12.2020

První knihu Terezy Salte – Šlehačková oblaka – jsem poslouchala v audio verzi a moc se mi líbila. Byla jsem nadšená především z toho, že si Tereza audioknihu namluvila sama. Má moc krásný a příjemný hlas, který se skvěle poslouchá, a knížka díky tomu působila mnohem osobněji. Z Karamelové džungle jsem měla trochu strach. Bála jsem se, že mě to v té klasické psané formě nebude bavit tolik jako poslech audioknihy, která měla pro mě díky Terezině hlasu jakousi přidanou hodnotu. Naštěstí tomu tak nebylo a já jsem naopak ráda, že jsem si knihu mohla vychutnat v té nádherné grafické podobě s barevnými ilustracemi. To byla prostě krása!

Z Osla se tentokrát přesouváme do Prahy, kde Tereza s manželem Johnim rozjíždí vlastní byznys. Opět mě překvapilo, kolik překážek museli na své cestě překonat. Zároveň bylo zajímavé sledovat, jak si i navzdory všem překážkám stále šli za svým snem, nevzdávali se naděje a tvrdě pracovali, aby všem ostatním, ale také sami sobě ukázali, že na to mají. Znovu se mi potvrdilo, že je Tereza Salte jedním z nejinspirativnějších lidí, co znám.

A v neposlední řadě bych chtěla pochválit to, jak dobře byla Karamelová džungle napsaná. Od autorčiny předchozí knihy je tam znát skutečně velký posun. Líbilo se mi, že Tereza tentokrát vyprávěla příběh chronologicky, to byla bohužel jedna z věcí, která mi na Šlehačkových oblakách nesedla. Tentokrát ale v tomto ohledu nemám knize co vytknout! Její čtení mě moc bavilo a doufám, že Tereza někdy napíše ještě něco dalšího.

Ještě jedna rada na závěr: pokud se na Karamelovou džungli teprve chystáte a nečetli jste Šlehačková oblaka, doporučuju začít právě jimi. Karamelová džungle na ně krásně navazuje a byla by škoda, kdyby vám z Terezina příběhu něco uniklo.

1 11.12.2020

Tahle knížka určitě má co nabídnout. Začněme námětem, který je prostě skvělý! Autorka vymyslela zajímavý a originální příběh a zasadila ho do světa, který mě zaujal především svou atmosférou. První čtvrtina knihy vypadala velmi slibně, začátek byl nabitý akcí a byla jsem nesmírně zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet. Bavilo mě seznamovat se s hlavními hrdinkami a dozvídat se, jak se každá z nich do domu radosti dostala. Autorka mě zkrátka dokázala zaujmout natolik, abych chtěla vědět, jak příběh skončí.

Jenže pak se ta jiskra z příběhu nějak začala vytrácet. Děj začal najednou být hrozně monotónní – holky pořád jen utíkaly, utíkaly a utíkaly. Po cestě sice musely překonávat nějaké překážky, ale přišlo mi, že všechny překonaly až příliš snadno. A pak zase utíkaly dál. Až na konci nastal jeden zvrat, který jsem opravdu nečekala, ale jinak jsem se při čtení celkem nudila. Což mě vzhledem k tomu úžasnému námětu a slibnému začátku opravdu mrzelo.

1 30.11.2020

Po dočtení prvního dílu, ze kterého jsem byla dost na rozpacích, jsem se na pokračování popravdě moc netěšila. Ale nakonec musím přiznat, že mě Napůl divoký velmi příjemně překvapil. Nestává se moc často, aby byl druhý díl z trilogie lepší než ten první, ale u Half Bad tomu tak skutečně bylo!

Tuhle knížku jsem přečetla během jednoho dne a vážně mě to bavilo. Byl tam znát určitý posun v autorčině psaní, téměř zmizely nudné pasáže a ani hlavní hrdina Nathan už mě nerozčiloval tolik, jako v předchozím díle. Především se mi ale líbilo, jakým směrem se začal vyvíjet příběh. Najednou nepůsobil tolik ohraně, Sally Green do něho vložila pěknou řádku překvapivých momentů, a hlavně mě konečně začalo zajímat, kam se příběh bude ubírat. Hodně se mi líbila také romantická linka, která se vyvinula pro mě velmi nečekaným směrem. Ze začátku jsem z ní měla takové smíšené pocity, nevěděla jsem přesně, kdy tam ta náklonost mezi oběma postavami vznikla, ale postupem času jsem jim začala hrozně moc fandit. Takže za romantickou linku má autorka ode mě velký palec nahoru!

1 21.11.2020

Andrew Mayne je mým nejoblíbenějším autorem thrillerů, jeho knížky mi prostě sedí! Theo Cray je vynikající hlavní hrdina, který si dokáže poradit v každé situaci a jako vědec přináší do vyšetřování vražd netradiční postupy, které se v detektivkách běžně nevidí. Knížky jsou nabité různými vědeckými informacemi, což je zároveň ten hlavní důvod, proč spoustě čtenářů nesednou. Já mám to štěstí, že studuju obor aplikovaná ekologie, takže jsou mi přírodní vědy hodně blízké, a nejen že mě čtení baví, ale dokonce těm vědeckým postupům z velké části rozumím.

Další důvod, proč knižní sérii s Theo Crayem tolik miluju, je tematika sériových vrahů. Nevím proč, ale ze všech možných detektivních zápletek mě nejvíc baví právě sérioví vrazi. Andrew Mayne navíc pokaždé přijde s naprosto originálním a děsivým příběhem, u kterého mi běhá mráz po zádech. Bohužel musím říct, že v tomhle ohledu byla Teorie vraždy zatím nejslabší. Oproti Šelmě a Hračkáři tu bylo mnohem méně akce, více vědy a ani zápletka nebyla tak zajímavá jako v předchozích dvou knížkách.

Co mě naopak překvapilo bylo to, jak jsou jednotlivé díly série propojené. Autor se často vrací k předchozím případům a postavám, takže bych vám určitě doporučila číst jeho knížky popořadě, aby vám náhodou neunikly některé souvislosti. Teorie vraždy dokonce neměla úplně uzavřený konec, takže se nemůžu dočkat, až se pustím do dalšího dílu a dozvím se, jak se bude příběh Thea Craye vyvíjet dál!

1 07.11.2020

Škole noci bohužel pomalu, ale jistě začíná docházet dech. Probuzená je další naprosto zbytečná knížka, jejíž účelem je jen a pouze oddálit nevyhnutelné - závěrečný souboj dobra a zla, na který si budeme muset počkat ještě dlouhé čtyři díly. Chvílemi to dokonce působí, jakoby autorky zkrátka nevěděly kudy kam, takže se jen tak plácají na místě a vymýšlejí další a další dějové "kličky", na kterých se jim zázračně podařilo vystavět celou knížku. Jenže když hlavní dějová linka stojí na místě, tak mi ty vedlejší - jakkoli dobré - prostě nestačí.

Knížce, potažmo celé sérii, se však nedá upřít jedna věc. Čtivost. Přijde mi, jakoby autorky s každým dalším dílem přišly na ještě lepší způsob, jak čtenáře vtáhnout do děje a nutit ho číst dál a dál, dokud se nedostane až na konec, a to i navzdory slabšímu příběhu. Navíc se jim opět podařilo popostrčit postavy vstříc jejich dalšímu vývoji, což mi na celé téhle sérii přijde naprosto fantastické!

1 19.10.2020

Bála jsem se. Fakt jsem se hodně bála, že Obsidio nebude taková pecka, jako předchozí dva díly. A víte co? Bála jsem se úplně zbytečně!

Příběh byl opět neuvěřitelná jízda a přestože kvůli většímu výskytu bezpečnostních záznamů (a tudíž i souvislého textu) děj neubíhal tak rychle, jak jsme u této trilogie zvyklí, kdybych si tu knížku nešetřila, tak bych byla fakticky schopná jí přečíst na jeden zátah. Čtivost a napínavost se celé sérii zkrátka nedá upřít. Obsidio navíc oproti Gemině nemělo tak rozvleklý začátek, takže jsem se do příběhu začetla prakticky hned na první straně.
V knížce se nám opět objevují noví hlavní hrdinové a přidávají se tak k původní čtveřici, která dostala v příběhu také hodně prostoru. Samozřejmě nesměl chybět ani můj milovaný SPIRO, což je momentálně asi moje nejoblíbenější "postava" ever! A to by nebyly Akta Illuminae, kdyby se autoři nepostarali hned o několik šokujících momentů, při kterých jsem napětím ani nedýchala...

Přiznávám, že samotný závěr byl na mě možná až moc předvídatelný a "youngadultovský", u Jaye jsem doufala v trošku menší happyend, ale ve výsledku jsem s koncem série spokojená.

1 19.10.2020