Luccinda
komentáře u knih
Ona je přízrak
Trang Thanh Tran
Pamatujete knihu Temné sestry od Krystal Sutherland, která vyšla vloni u Yoli? Trošku děsivá, ale nádherná obálka s obličejem porostlým květinami a zvláštní příběh, kterému vládla temná a dusivá atmosféra. Skvělý potenciál, který byl ale brutálně pohřbený nudným dějem a nesympatickými postavami. No, tak přesně to stejné bych mohla napsat i o knize Ona je přízrak.
A přitom začátek vypadal tak slibně! Příběh se odehrává ve Vietnamu, kam hlavní hrdinka Jade přijíždí za svým tátou, aby mu pomohla s otevřením domu pro hosty. To prostředí bylo úžasně vykreslené - pach zatuchliny a hniloby, vlhkost, nesnesitelné horko, na oknech záplava mrtvých brouků, podivné zvuky... Celý dům jako by si žil vlastním životem. Do toho zvláštní sny o mrtvé nevěstě. Bylo to super! Asi tak prvních 80 stránek, kdy už jsem čekala, že se v knížce konečně začne něco dít. Jenže nezačalo.
Příběh se příšerně vlekl až do konce. Hodně jsem bojovala s tím, že z vyprávění nebylo patrné, co je realita a co je jen představivost hlavní hrdinky. Nebo nic z toho nebylo skutečné? Já fakt nevím. Ten příběh byl prostě tak zmatený, že jsem se v tom ztrácela. Nepomáhala tomu ani Jade, která mi opravdu k srdci nepřirostla. Hlavně se ale v knížce vůbec nic nedělo. Žádné napětí, žádná gradace, vyprávění bylo strašně repetitivní a po chvilce mě to úplně přestalo bavit. Je sice fajn mít v knize dobře vykreslené prostředí a atmosféru, která ve vás vyvolává tísnivé pocity, ale nemůže to být to jediné, na čem ta knížka stojí. Bohužel.
Ztracený vévoda z Wyndhamu
Julia Quinn
Ačkoliv jsem si nemyslela, že bych někdy chtěla zkusit cokoliv z žánru historických romancí, s příchodem Bridgertonových se všechno změnilo. A když jsem tuhle sérii dočetla, začal mi ten pravidelný přísun jednoduchých romantických oddechovek docela chybět. Naštěstí má ale Julia Quinn těch sérií v zásobě ještě spoustu a Vévodové z Wyndhamu jsou jednou z nich.
Ztracený vévoda z Wyndhamu je prvním dílem duologie, která už kdysi v češtině vyšla, teď ale dostává nový kabátek, aby ladila právě k sérii Bridgertonovi. A pokud jste si autorčiny knížky oblíbili tak jako já, ani tento příběh vás určitě nezklame. Je to opět neskutečně milé a odpočinkové čtení, taková jednohubka, u které zapomenete na všechny starosti a necháte se vtáhnout do světa anglické smetánky. Knížka sice není ničím výjimečná a nemůžu říct, že bych si jí po vzoru Bridgertonových nějak oblíbila, ale vlastně jsem od ní dostala přesně to, co jsem očekávala. Takže já jsem naprosto spokojená.
Výzva sluneční královny
Nisha J. Tuli
První díl série nás přivádí do království Aurora, kde se hlavní hrdinka Lor spolu s devíti dalšími Vyvolenými účastní Výzvy sluneční královny. Dívky spolu soupeří na život a na smrt, jen jedna však může získat srdce Krále Slunce a spolu s ním i titul Sluneční královny.
Nepřipomíná vám to tak trochu sérii Selekce? Opravdu se nedá říct, že by Výzva sluneční královny byla kdovíjak originální fantasy, inspirace jinými knihami je tu celkem patrná. Tak třeba začátek mi dějem i atmosférou neskutečně připomínal první díl Ranhojičky. Dokonce i samotné výzvy, kterých se hlavní hrdinka účastnila, byly podobné těm v Ranhojičce. A jakmile došlo na dění v paláci a soupeření s ostatními dívkami o srdce krále, stala se z toho taková druhá Selekce.
Mně tyhle podobné náměty v knihách, obzvlášť když jsou dobře zpracované, nijak nevadí. Průšvih je v tom, že kopie nikdy nebude lepší než originál. A u Výzvy sluneční královny to bohužel platí. Ačkoliv mě knížka opravdu bavila, byla napínavá a čtivá, navíc mi i hlavní hrdinka byla velmi sympatická, nemůžu hodnotit plným počtem. I tak to byl ale hodně povedený začátek série a konec mě hodně nalákal na pokračování!
Moje pravda
Yasmin Rahman
Předchozí autorčinu knihu Co jsme si nikdy neřekli stále považuju za jednu z nejlepších YA contemporary, co jsem kdy četla. A jsem ráda, že jsem přesně tak silný, emotivní a skvěle napsaný příběh dostala i v románu Moje pravda.
Novinka autorky muslimského původu se tentokrát věnuje tématu domácího násilí. Hlavní hrdinka Amani vyrůstá ve zdánlivě dokonalé rodině. Dokonce ani její nejlepší kamarádka Huda netuší, že Amani musí každou noc utěšovat mladšího brášku, zatímco z ložnice rodičů slyší rány a maminčin pláč. Je pravda, že Huda Amani trochu závidí, sama totiž vyrůstá u pěstounů, kterým se má zanedlouho narodit miminko a Huda má strach, že by mohla svou rodinu ztratit.
Yasmin Rahman zkrátka umí psát knihy, které ve vás něco zanechají. Díky skvěle vykresleným postavám máte pocit, jako byste ten příběh prožívali spolu s nimi. Není to snadné čtení, ale důležité ano. Obě autorčiny knihy vám můžu jen a jen doporučit!
Příliš pozdě
Colleen Hoover
Colleen Hoover patří k mým nejoblíbenějším autorům a protože už jsem toho od ní četla tolik, nemyslela jsem si, že by mě nějaká její kniha ještě mohla překvapit. Ale Příliš pozdě mě teda rozhodně překvapilo. Možná až šokovalo. A to v tom nejlepším slova smyslu!
Než se do knížky pustíte, určitě doporučuju přečíst si úvod, ve kterém autorka popisuje, jak tento román vznikal a proč je tolik jiný než její ostatní knihy. Zároveň tam najdete varování před explicitním obsahem a citlivými tématy, kterých je v téhle knize opravdu spousta.
Distribuce a užívání drog, domácí a sexuální násilí, vraždy... To je jen stručný výčet toho, o čem tento příběh pojednává. Každá scéna je napsaná velmi realisticky a surově, takže je to opravdu temné čtení, od kterého se ale nedokážete odtrhnout. Mě ten příběh naprosto pohltil. Vyvolal ve mně celou škálu emocí, což je přesně to, co se mi na knížkách CoHo tak líbí. A ani Příliš pozdě v tomto ohledu není výjimkou. Moc vám jí doporučuju!
Milý Edwarde
Ann Napolitano
Překrásná obálka a zajímavá anotace slibovala dojemný příběh dvanáctiletého Edwarda, který jako jediný přežije leteckou havárii a v jednom momentě tak přijde o celou svou rodinu. Žádnou podobnou knihu jsem dosud nečetla, takže jsem se na čtení moc těšila. A musím říct, že ve výsledku jsem maličko zklamaná, protože právě ty emoce, které jsem v tomto příběhu očekávala, mi tam chyběly nejvíce.
Přiznám se, že hlavní hrdina Edward mi vůbec nesedl. Nebyl mi sympatický, nedokázala jsem se do něho vcítit a řekla bych, že právě on byl tím důvodem, proč ve mně knížka nedokázala vyvolat žádné emoce. Mnohem víc než dějová linka po nehodě mě bavily kapitoly před nehodou, kde jsme měli možnost poznat spoustu dalších postav a jejich příběhy, které mi přišly zajímavé a mrzelo mě, že jim autorka nevěnovala více prostoru.
Knížka nebyla špatná, četla se dobře a námět byl opravdu skvělý. Ale asi jsem měla větší očekávání.
Život na míru
Nikki Erlick
Tvrdit, že mi tahle knížka změnila život, by bylo asi trochu přehnané, ale určitě se k tomu hodně přiblížila. Už jen samotný námět byl podle mě skvělý a neskutečně originální - jednou v noci se všem lidem starším 21 let přede dveřmi objeví krabička s provázkem, která určuje délku jejich života. V příběhu vystupuje osm hlavních hrdinů a každý z nich se k nastalé situaci postaví trošku jinak. Někdo má provázek dlouhý, někdo krátký, někdo svou krabičku ani neotevře. Jejich osudy se postupně proplétají a některé z nich bohužel nečeká šťastný konec.
Život na míru je jedna z nejlepších knih, které jsem za tento rok přečetla. A to hlavně kvůli tomu, kolik pocitů ve mně vyvolala, a že mě donutila přemýšlet. Nad životem i nad tím, jestli bych se já sama rozhodla, že chci znát délku svého provázku. A takovéhle knížky prostě stojí za to číst.
Labuť a lovec
Jiří Březina
Několikanásobný držitel ocenění Nejlepší česká detektivka napsal příběh z období mezolitu. Upřímně, kdyby nebylo toho, že je tahle maličká knížečka vzhledově tolik odlišná od jiných titulů, nejspíš bych jí ani nezaregistrovala. Překrásná obálka a zajímavá grafická úprava mě ale donutila vzít knihu do ruky a po přečtení anotace jsem věděla, že tenhle příběh bude natolik zvláštní a výjimečný, že ho prostě musím zkusit.
A dobře jsem udělala. Kratší rozsah ani poetický styl mi vůbec nevadily, právě naopak. Bavilo mě, že ne vše bylo v knize vysvětleno a některé věci jsou ponechány čtenářově fantazii. Příběh je plný tajemství a mýtů, což v kombinaci s obdobím, ve kterém se odehrává, dělá z knížky něco speciálního. Mně se to moc líbilo!
Věž vlaštovky
Andrzej Sapkowski
Kdepak, s touhle sérií je to jako na houpačce. U minulého dílu jsem si říkala, že se to snad konečně zlomilo a začnu toho Zaklínače milovat, ale Věž vlaštovky mě zase nebavila. Ach jo. A tohle byl tentokrát opravdu jeden z nejslabších dílů celé série.
Já se nemůžu zbavit dojmu, že se autor nedokáže vymanit z té povídkové formy. V jednotlivých kapitolách se hodně skáče z místa na místo, v čase i od jedné postavy ke druhé a od druhé ke třetí. Je neskutečně těžké se v příběhu zorientovat a když mi tam autor pak hodí ještě i kapitolu o historii nějaké země, o které ani nevím, jak do příběhu zapadá, tak jsem úplně v háji. Navíc se tady v té knize prakticky nic nestalo. Bylo to zase samé povídání a politika a akce nikde. Opět to zachraňoval jen vynikající Martin Finger.
Srpny
Jakub Stanjura
Krásně napsaný a hlavně velmi silný příběh o toxických vztazích a životu po boku manipulátora. Hlavní hrdinka Daniela to zažívá už od dětství a její vyprávění ukazuje, jak je těžké se z takového vztahu vymanit.
Knížku jsem poslouchala ve formě audio. Je to opravdu krátká záležitost, audiokniha má šest hodin, já jsem jí při mé rychlosti měla poslechnutou za tři hodiny. A můžu vám ji jen a jen doporučit. Veronika Lazorčáková má příjemný hlas, audiokniha se dobře poslouchala.
Jediné, co bych knížce vytkla, je ten závěr. Mně prostě přijde, jako by autor vyprávění v polovině utnul a tu druhou půlku příběhu už nedopsal. Já bych asi potřebovala nějaké zakončení, protože tady zkrátka žádné nebylo.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
První díl Šikmého kostela mě naprosto pohltil a ani po dočtení jsem ho nemohla dostat z hlavy. I proto jsem ráda, že jsem mohla hned následující měsíc navázat dílem druhým, který byl z mého pohledu ještě o něco lepší.
Dějově knížka přímo navazuje na tu předchozí, vyprávění začíná v roce 1923 a končí krátce po konci druhé světové války roku 1945. Už jen z tohoto časového rámce vyplývá, že na obyvatele Karvinné čekaly další těžké zkoušky.
Tato temná doba byla ovšem protkaná i spoustou šťastných momentů a já jsem ty životní osudy postav opět neskutečně prožívala. Kniha byla čtivá a poutavá a stejně jako předchozí díl, i druhý Šikmý kostel mi zůstal v hlavě ještě dlouho po dočtení. Už se nemůžu dočkat, až se pustím do toho třetího.
Dvojitý kříž
Chris Carter
Chris Carter bude rozhodně můj největší objev letošního roku! Než jsem začala pracovat v knihovně, netušila jsem, že je Chris Carter ve světě krimi takový pojem. Průměrné hodnocení žádné z jeho knih na DK nekleslo pod 90 %, což je prostě neskutečné. A já si říkám, proč jsem se do nich nepustila už dávno...
Nakonec jsem se k nim dostala ve formě audioknih a jsem nadšená. První díl ze série s Robertem Hunterem je neskutečně napínavý a místy dost brutální thriller s fantastickou zápletkou, jejíž rozuzlení jsem absolutně neodhadla. Zamilovala jsem si oba detektivy a když případ sériového vraha začal být pro ně více osobní, úplně mě mrazilo v zádech a měla jsem o ně opravdu strach.
A vlastně mi to hodně sedlo i díky perfektnímu audio zpracování. Jakub Saic knihu namluvil výborně, nedokázala jsem se od ní odtrhnout a dokázala jsem poslouchat x hodin v kuse, což se mi u audioknih zas tak často nestává.
Vězeňkyně
B. A. Paris (p)
Už dávno neplatí, že je B. A. Paris jednou z mých nejoblíbenějších autorek psychothrillerů. Romány Za zavřenými dveřmi a V pasti lži byly sice perfektní, ale autorčina novější tvorba pro mě byla zatím spíše zklamáním. Přesto po jejich knihách stále ráda sáhnu, protože jedno se jim nedá upřít - jsou neskutečně čtivé a extrémně napínavé.
A to platí i o knize Vězeňkyně. Na tuhle jsem se opravdu těšila, protože anotace zněla skvěle. Podobné náměty mám v psychothrillerech moc ráda a v tomto ohledu Vězeňkyně nezklamala. Líbilo se mi střídání kapitol z minulosti a přítomnosti, kterým mě autorka udržela v napětí od začátku až do konce. Takže já jsem po dlouhé době s knížkou B. A. Paris moc spokojená a určitě vám Vězeňkyni můžu doporučit.
Transcendence
Jewel E. Ann
Tohle byl jeden z nejoriginálnějších romantických příběhů, co jsem kdy četla. Trošku mi připomněl knížku Jediné pravé lásky od Taylor Jenkins Reid, ale spíše než kvůli dějové lince to bylo kvůli pocitu, jaký ve mně knížka při čtení vyvolávala.
I v Transcendenci stojí hlavní hrdinka Swayze mezi dvěma muži. Její přítel Griffin byl prostě sympaťák. Toho jsem si strašně oblíbila, k Swayze se choval moc hezky, zároveň ale v jejich vztahu nechyběla divokost a vášeň. Pak tu byl Nathaniel, který ve Swayze poznal svou kamarádku z dětství, svou osudovou lásku, která ale bohužel v mládí tragicky zemřela. A i Swayze si začne záhadně vybavovat podrobnosti z Nathanielova života, věci, které se staly ještě před jejím narozením.
Upřímně, sama nevím, jak bych se k téhle situaci postavila, být na místě hlavní hrdinky. Oba muži byli prostě úžasní a já jsem si je neskutečně oblíbila. Čtení mě moc bavilo a obrovský zvrat na konci knihy mě přiměl netrpělivě vyhlížet pokračování, na které se neskutečně těším!
Twisted Games: Hry na ostří nože
Ana Huang
Zatímco první díl série Twisted mě nijak zvlášť neoslnil, druhý díl byl prostě skvělý! Královské prostředí mělo už samo o sobě velký potenciál a autorka ho dokázala využít na maximum, k tomu přidala sympatické postavy a pěkně žhavou romantickou linku, která mě moc bavila. Vlastně mi tak trochu připomněla seriál The Royals, který jsem sledovala pár let zpátky, a dodnes na něho ráda vzpomínám.
Líbilo se mi i to, že romantická linka v Twisted Games nebyla tak toxická jako v Twisted Love. Zmizeli i mafiáni, které já v romantických knížkách úplně nevyhledávám, a celkově mi tahle knížka sedla o dost víc. Jediné, co bych vytkla, je jeden zvrat týkající se hlavního hrdiny, který mi přišel dost předvídatelný a hlavně teda strašně klišoidní. Ale mimo to jsem s příběhem spokojená.
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Autorčina kniha U severní zdi patřila k tomu nejlepšímu, co jsem za minulý rok přečetla. Byl to opravdu silný a nezapomenutelný příběh, který mi přiblížil spoustu důležitých událostí naší historie. Něco podobného jsem očekávala i u knížky Prameny Vltavy a bohužel, v tomto ohledu jsem lehce zklamaná.
Ačkoliv se tu autorka do určité míry také pustila do historické tematiky, bylo to jen velmi zlehka. Stěžejním bodem příběhu je pak vyšetřování smrti mladé dívky. A tady mi zkrátka nesedl styl vyprávění. Kvůli neustálému přeskakování v čase jsem se v příběhu hrozně ztrácela, za chvíli už jsem nevěděla, kdo je kdo a jak s případem souvisí. Po nějaké době jsem se naštěstí zorientovala a rozuzlení příběhu bylo opravdu překvapivé, to můj dojem z knížky ale bohužel nezlepšilo.
Aurora povstává
Amie Kaufman
Když jsem si tuhle knížku vylosovala na květen, měla jsem z toho velkou radost. Protože jí napsali autoři mé milované série Akta Illuminae, moc jsem se na ní těšila a popravdě jsem měla i dost velká očekávání. Musím ale přiznat, že jsem lehce zklamaná.
Už od samého začátku jsem měla pocit, že to nebude úplně ono. Sice jsem v tom poznávala styl Jaye Kristoffa, který zbožňuju, ale to můj dojem z knížky bohužel nezachránilo. Začnu postavami, které mi přišly hrozně ploché. Nedokázala jsem si vytvořit vztah k žádné z nich a přiznám se, že se mi i dost pletly. A příběh? Ten byl prostě strašně slabý. V knížce se nic moc nedělo, dějová linka byla až moc přímočará a nestalo se tam nic, co by mě nějak překvapilo.
Pusťte světlo do tmavého večera
Jan Kholl
Kromě zajímavé obálky a krásného grafického zpracování mě novinka Jana Kholla zaujala především anotací, u které jsem si řekla, že tahle knížka by se mi mohla líbit. A nespletla jsem se. Pusťte světlo do tmavého večera je psychologickým románem o životě a mezilidských vztazích, které každého z nás někdy dokážou pěkně potrápit. Příběh sledujeme očima čtyř postav, jejichž osudy se postupně začnou možná až nečekaně proplétat.
Více než samotný příběh bych však chtěla vyzdvihnout styl psaní autora, který mi neskutečně sedl. Připadal mi takový zvláštní, něčím jiný, a díky němu se mi knížka četla velmi lehce a příjemně. Určitě mám v plánu mrknout také na předchozí román Jana Kholla Tajný život domorodců, který zní také velmi zajímavě.
Kdybych tě našla
Ava Dellaira
Tohle byl opravdu krásný a jedinečný příběh dvou dívek, sedmnáctileté Angie a její maminky Marylin. Angie nikdy nepoznala svého otce a Marylin o něm odmítá se svou dcerou mluvit. Proto, když se Angie naskytne příležitost dozvědět se, co se v minulosti stalo, neváhá a vydá se hledat člověka, který by jí mohl poskytnout odpovědi. Mezitím sledujeme život mladé Marylin a její osudové lásky, která ale bohužel skončila příliš brzy.
Ačkoliv je knížka plná těžkých témat a smutných momentů, nedokázala vyvolat prakticky žádné emoce. Postava Angie mi příliš nesedla a její vyprávění mě nechávalo chladnou, o něco více mě bavil příběh Marylin, hlavně kvůli tomu, že mě zajímalo, co se v minulosti stalo.
Nebylo to špatné čtení, jen jsem asi čekala víc. A také je pravda, že to bylo místy až příliš zdlouhavé, 400 stránek je na podobnou knihu už přece jen trošku moc.
Popravčí
Chris Carter
Po fenomenálním prvním dílu jsem se hned pustila do pokračování série s Robertem Hunterem a jsem opět nadšená. Chris Carter opravdu bude mým objevem letošního roku a takhle zpětně vůbec nechápu, proč jsem jeho knihy nezkusila už dřív.
Popravčí je stejně brutální a drastický jako Dvojitý kříž. Popisy vražd jsou hodně syrové, takže ani tento thriller není vhodný pro čtenáře se slabším žaludkem. A v podobě audioknihy je to všechno možná ještě silnější. Nutno podotknout, že Jakub Saic ji namluvil zkrátka perfektně. Poslech mě bavil od začátku až do konce, příběh skvěle gradoval a v závěru by se napětí už dalo krájet. Přesně tohle od thrillerů vyžaduju a Chris Carter v tomto ohledu nezklamal.
