Luccinda
komentáře u knih
Dům kořenů a zmaru
Erin A. Craig
Dům soli a smutku byl temným retellingem pohádky Roztrhané střevíce, který vynikal hlavně ponurou atmosférou a perfektně vykresleným prostředím. Z příběhu jsem si toho sice po těch letech moc nepamatovala, Dům kořenů a zmaru je ale naštěstí jen volným pokračováním a řekla bych, že se dá číst bez jakékoli znalosti předchozího dílu.
Zpočátku jsem byla trošku vyděšená, že má tahle kniha přes 500 stran. Ale jakmile jsem začala číst, naprosto jsem se do příběhu ponořila a přečetla jsem ho jedním dechem. Autorka píše opravdu čtivě, příběh je nabitý nečekanými momenty a když už si myslíte, že jste všechny záhady a tajemství odhalili, hned se objeví další. No a ten konec? Takovýhle zvrat jsem absolutně nečekala, ještě teď jsem z toho v šoku!
Tohle bylo zkrátka perfektní! Zajímavé postavy, tajemné prostředí, pohádková atmosféra a jeden wow moment za druhým. A těch 500 stran? Přečetla jsem je skoro na jeden zátah a chtěla jsem víc. Za mě ještě lepší než první díl a jedna z nejlepších YA fantasy poslední doby!
Krámek s kouzly
Sarah Beth Durst
Krámek s kouzly je dalším krásným kouskem v žánru cozy fantasy, který by vás rozhodně neměl minout. Nejvíce bych ho přirovnala ke knize Legendy & latéčka, ale mně osobně Krámek s kouzly učaroval ještě o něco víc.
Hlavní hrdinkou knihy je Kiela, která je po útoku na Říšskou knihovnu, kde pracuje, nucena se svým pomocníkem Kazem uprchnout na svůj rodný ostrov Kaltrej, kde se postupně zabydluje a poznává další obyvatele ostrova. No a Kaz? Kaz je kouzelná mluvící rostlina a je prostě boží. Nejlepší postava příběhu!
Knížka má krásnou atmosféru a ta je právě tím, co vytváří ten příjemný pocit, který při čtení cozy fantasy máme. Takže pokud jste si tenhle žánr zamilovali stejně jako já, Krámek s kouzly vám moc doporučuju.
Nevěsta
Ali Hazelwood
Ali Hazelwood píše výbornou romantiku, o tom už jsme se přesvědčili. Jak se jí ale bude dařit ve vodách fantasy? Na to jsem byla opravdu zvědavá. A za sebe můžu říct, že to bylo perfektní! Jsem z Nevěsty neskutečně nadšená, dokonce tak, že to podle mě je úplně nejlepší knížka Ali Hazelwood, kterou jsem doposud četla.
Jak já miluju, když se v jednom světě potkají upíři a vlkodlaci. A když se dcera mocného upíra musí provdat za vlkodlačího alfu, tak to je samo o sobě recept na skvělou zápletku. Romantická linka? Boží! Však to autorka ani jinak neumí. Chemie mezi hlavními hrdiny fungovala excelentně, hrozně mě bavilo to spojení dvou naprosto odlišných bytostí, což vyústilo v řadu vtipných, ale někdy i dost žhavých situací.
Nebudu přehánět, když řeknu, že tohle je adept na jednu z top knih roku. Už teď vím, že jsem tuhle knížku nečetla naposledy a kdybych neměla tak dlouhý seznam nepřečtených knih, snad bych se do ní hned pustila znovu.
Zákon krále Aurory
Nisha J. Tuli
Zatímco první díl byl mixem Ranhojičky, Selekce a Hunger Games, což jsou všechno mé oblíbené série, druhý díl jako by kopíroval Dvůr mlhy a hněvu od SJM. A to postavami, příběhem i počtem stran. Zákon krále Aurory oproti Výzvě sluneční královny ztloustl o více než 100 stran a bylo to dost znát. Já nejsem úplně fanynkou obsáhlých romantasy a tady jsem cítila, že je ten větší rozsah spíše na škodu. Ještě štěstí, že autorka píše tak čtivě!
Co mě ale u toho druhého dílu fakt vytáčelo byl překlad. Neustálé opakování slov načež a pročež bych ještě přežila, ale co jsem opravdu nepřekousla byl překlad sexuálních scén. Řeknu to takhle. Když se tam už potřetí v jedné scéně objevilo slovo číča, měla jsem chuť tu knížku vyhodit z okna. Jenže ono se to tam opakovalo pořád a pořád. A fakt mi to zkazilo dojem z celé knížky, která by si jinak asi vysloužila o jednu hvězdu víc.
Tajemství pomocnice
Freida McFadden
Pomocnice Freidy McFadden asi neunikla pozornosti žádného milovníka psychothrillerů a není se čemu divit. Autorka píše prostě skvěle, její knížky jsou tak čtivé a návykové, že je nedokážete odložit, a se zatajeným dechem jen čekáte na každý další zvrat, který obrátí příběh o sto osmdesát stupňů.
A úplně stejně jsem si užila i Tajemství pomocnice. Knížka na tu předchozí volně navazuje, příběh se sice dá číst samostatně, ale vyzradíte si tím zápletku první knihy, takže bych vám určitě doporučila číst je popořadě. Je tedy pravda, že jsou obě knihy napsané podle stejné "šablony", takže když přečtete jednu, u té druhé už asi takové nadšení prožívat nebudete. Nebo aspoň já jsem to tak měla. Nic to ale nemění na tom, že Tajemství pomocnice je opět bravurně napsaný psychothriller, který vám nedá spát, dokud ho nedočtete. V tom je autorka prostě skvělá.
Klub vánočních sirotků
Becca Freeman
Klub vánočních sirotků je vcelku netradiční vánoční knížka, ale právě to se mi na ní líbilo nejvíce. Je to takový vztahový román o čtyřech přátelích, kteří spolu každoročně tráví Vánoce v New Yorku, a vytváří si tak svou malou rodinu, kterou doteď postrádali.
Zajímavý byl také styl vyprávění, příběh se odehrává v průběhu několika let, ale sledujeme ho pouze v období vánočních svátků, které ale nejsou seřazené chronologicky. Postupem času tak odkrýváme minulost postav a vztahy mezi nimi, které se v průběhu let měnily a vyvíjely.
Co mi však v knížce chybělo byla hloubka. Příběh tak nějak klouzal po povrchu a ze čtyř přátel jsme více poznali jen dva. Já bych zkrátka potřebovala něco víc, aby se mi knížka nějakým způsobem vryla do paměti. Takhle to byl sice milý příběh, ale za pár týdnů už si na něho nevzpomenu.
Rande nanečisto
Lily Gold
Tahle knížka má tak rozkošnou obálku, že by člověk na první pohled asi těžko tušil, jaké prasárničky se skrývají uvnitř. Hlavní hrdinka Layla totiž randí ne s jedním, ani se dvěma, ale rovnou se třemi svými hot sousedy naráz. Připravte se tedy na pořádnou nálož pikantních scén, ti čtyři si to tu rozdávají v jednom kuse.
Kupodivu má ale knížka i celkem fajn dějovou linku. Autorka těch bezmála 500 stran zkrátka musela něčím zaplnit a musím říct, že se jí to povedlo. Stránky mi mizely pod rukama a skvěle jsem se při čtení bavila! Doufám, že se českého vydání dočkají i další autorčiny knížky, protože se na ně rozhodně chystám.
Kocour, který učil zen
James Norbury
Knihy Jamese Norburyho jsou pro mě synonymem moudrosti a laskavosti. Častokrát se k nim vracím, čtu znovu své oblíbené pasáže, nebo se jen nechám okouzlit nádhernými ilustracemi. A s novinkou Kocour, který učil zen, to nebude jinak.
"Je lepší vydat se na cestu, udělat pár chyb a změnit svůj směr než čekat, až bude všechno dokonalé, a vůbec nezačít."
V knížce najdete spoustu překrásných myšlenek, které vám vykouzlí úsměv na tváři, nebo vám promluví hluboko do duše. A pokud jste četli Pandu a dráčka, možná vás potěší i to, že se tu objeví jeden starý známý... Já jsem si tohle čtení vychutnala od začátku až do konce.
Možná teď
Colleen Hoover
Možná jednou pro mě byla pětihvězdičková záležitost a řadím ji k tomu nejlepšímu, co jsem od autorky četla. Ohledně pokračování jsem ale byla lehce skeptická, podle mě žádný další díl nebyl potřeba. A musím říct, že i navzdory nízkým očekáváním jsem z knížky zklamaná.
Můj první dojem po dočtení ale zas tak špatný nebyl. Nepamatuju si, že bych knížku na stories hodnotila nějak negativně, ale ty tři hvězdičky, které jsem jí už tehdy dala, mluví za vše. Tohle byla opravdu nejslabší knížka od Colleen a to mám od ní přečtené úplně všechno, co u nás vyšlo.
Takhle zpětně mě vlastně mrzí, že se autorka rozhodla pokračovat v příběhu Sidney a Ridge a nevěnovala tuhle knihu pouze Maggie, která tu takhle měla pouze vedlejší roli, ale její dějová linka mě bavila nejvíce. Škoda. Takhle to zkrátka byla jen milá oddechovka, ale chyběla tomu ta přidaná hodnota, kterou mám u autorčiných knih tak ráda.
Bojovník
Karen Lynch
Nezdolná je jednou z těch sérií, které stále stojí za přečtení, ačkoliv vyšly už před pěknou řádkou let. Vždyť první díl spatřil světlo světa v roce 2013, v době, kdy vycházely i takové young adult klasiky, jako je série Divergence, Selekce nebo Pekelné stroje ze světa Lovců stínů. To už je skoro takový YA pravěk! Ale přesně na tyhle série vzpomínáme do dneška. Takže pokud chcete pěknou dávku nostalgie, pusťte se do Nezdolné.
Bojovník je už čtvrtým dílem série, ve skutečnosti se ale jedná o převyprávění stejného příběhu jako v původní trilogii, ale z pohledu mužského hlavního hrdiny. Pokud však předpokládáte, že autorka Nicholasovo vyprávění aspoň něčím obohatila, tak jste na omylu. A mě to vlastně dost zklamalo, protože jsem čekala alespoň pár momentů z jeho minulosti, zkrátka něco, kvůli čemu by si tahle knížka zasloužila těch 800 stran, které má. A to jsem bohužel nedostala. Nehledě na to, že za mě byl tedy tenhle příběh ze Sařina pohledu naprosto dostačující a hlavně mnohem zábavnější a akčnější.
Takže moje doporučení? Pokud jste četli původní trilogii, Bojovníka můžete s klidným srdcem vynechat, protože nic nového se z něho stejně nedozvíte. Jen strávíte 800 stran honbou za holkou, která je mnohem silnější a nezávislejší, než za jakou ji považujete, a kterou budou vaše přehnané ochranitelské sklony fakt vytáčet.
Nitky proroctví
Tahereh Mafi
Autorčinu sérii Roztříštěná mám na svém TBR už celou věčnost, ale když teď vyšly Nitky proroctví, řekla jsem si, že teda nejdříve zkusím tuhle novinku a třeba mě to nakopne konečně se pustit i do těch starších knížek. A opravdu, na Roztříštěnou se teď těším ještě víc, protože Nitky proroctví byly zkrátka skvělé!
Tahle knížka mi atmosférou trošku připomněla Jiskru popela, kterou jsem si před lety naprosto zamilovala. Nitky proroctví byly ale ještě více prodchnuté kouzly a magií, celý příběh měl vyloženě pohádkový nádech (možná v něm některou slavnou pohádku i poznáte). Nechyběla ani romantická linka, nebo spíše teda určitý náznak. Doufejme, že v dalších dílech bude ještě intenzivnější.
Nejvíce mě ale bavila hlavní hrdinka, která byla silná, odvážná a nezlomná, zkrátka bojovnice, která je zvyklá spolehnout se vždy sama na sebe. A takové hrdinky já mám ve fantasy ráda.
V divočině
Hannah Grace
Škoda, že tahle knížka nevyšla už v létě. Prostředí letního tábora úplně vybízí k tomu, vzít si knížku někam k vodě nebo do přírody, takže za mě ten potenciál nebyl úplně využitý. Ale čtení jsem si přesto užila! Autorčino Na ledě se mi sice líbilo o trochu více, ale i V divočině rozhodně má své kouzlo.
Pro mě to kouzlo spočívalo hned ve dvou věcech: 1) štěňátka zlatých retrívrů! Nad těmi chlupatými kuličkami a jejich maminou jsem se rozplývala pokaždé, když se v příběhu objevili. No a 2) otec hlavní hrdinky vlastní tým formule 1! Tohle jsem jako velká fanynka prostě musela ocenit a ani mi nevadilo, že hlavní hrdinka má se svým tátou vlastně dost mizerný vztah.
Je pravda, že kdyby tam ani jedno z toho nebylo, asi bych byla z knížky trošku zklamaná. Oproti Na ledě tu byla romantická linka dost slabá, což je špatný, pokud je na ní postavený celý příběh. Ale pro mě to autorka těmi štěňátky a F1 prostě zachránila.
Maurice a Maralyn: Skutečný příběh manželů ztracených v oceánu
Sophie Elmhirst
Příběh manželů Baileyových by byl naprosto dechberoucí, i kdyby byl pouze smyšlený. Ale představa, že dva lidé opravdu dokázali přežít 118 dní na gumovém člunu uprostřed Tichého oceánu, je prostě šílená. Není divu, že po své záchraně se Maurice a Maralyn stali takřka světovou senzací, a já jsem moc ráda, že se díky vyprávění Sophie Elmhirst dostali i do mého povědomí.
Tahle kniha však není jen příběhem síly a odvahy, ale hlavně lásky, která překonala i ty největší překážky. Autorka nejdříve vypráví o životě Maurice a Maralyn předtím, než se rozhodli opustit Anglii a vypravit se lodí na Nový Zéland, další část popisuje samotnou výpravu a ztroskotání, nejsilnější jsou pak samozřejmě kapitoly, ve kterých se Maurice a Maralyn snaží přežít jen s omezenými zásobami jídla a pití na gumovém člunu, kdy jejich životy visely doslova na vlásku.
Bylo to opravdu velmi silné a dojemné, po dočtení jsem si dohledávala informace a fotografie, abych se o manželech Baileyových dozvěděla ještě víc. Vlastně mě mrzelo, že knížka nebyla o trochu obsáhlejší, a nepopisovala průběh plavby více dopodrobna. Ale i tak to bylo skvělé.
Tajné deníky slečny Mirandy Cheeverové
Julia Quinn
Po trošku slabším Ztraceném vévodovi z Wyndhamu tu máme další skvělou knihu na styl Bridgertonových. Tajné deníky slečny Mirandy Cheeverové jsou prvním dílem trilogie Bevelstokeovi, ve kterém Julia Quinn opět dokázala, že je naprostá královna historických romancí. Moc mě to bavilo!
Ani tady není příběh nijak komplikovaný, hlavní hrdinka se ještě jako malá holka zamiluje do staršího bratra své nejlepší kamarádky a když se pak příběh posune o několik let dopředu, můžete sami hádat, jak to asi bude pokračovat. Ale bylo to boží. Vrátilo mě to do doby, kdy jsem hltala jeden díl Bridgertonových za druhým, tohle bylo stejně návykové a odpočinkové čtení.
Co skrýváme před světem
Lucy Score
Co už nikdy nepřebolí je jedna z mých nejoblíbenějších romantických komedií, takže jsem se dalšího dílu téhle série nemohla dočkat Příběh se opět odehrává v poněkud svérázném městečku Knockemout a hlavními hrdiny jsou tu tentokrát policejní velitel Nash a jeho tajemná sousedka Lina. A ti dva se hned na začátku postarali o spoustu zábavných a žhavých scén, takže rozjezd to mělo skvělý!
Je ale pravda, že po první třetině už začal příběh maličko stagnovat. Chemie mezi hlavními hrdiny se někam vytratila a nejvíc mě tak bavily scény s fenkou Trubkou. A těch 500 stran bylo bohužel u téhle knížky už prostě zbytečných. U prvního dílu jsem se nenudila ani chviličku, ale tady jsem cítila, že Nash a Lina zkrátka nedokážou táhnout ten příběh tak jako Knox a Naomi z předchozí knihy.
Konec byl ale opět mega akční, takže celý můj dojem z knihy maličko pozvedl. Bylo to fajn, kdyby to autorka zkrátila aspoň o třetinu, tak bych byla nadšená. Ale na první díl to prostě nemělo.
Neblahé vedlejší účinky srdcebolu a magie
Breanne Randall
Asi nemá smysl předstírat, že jsme od téhle knížky s nádhernou obálkou a poutavou anotací asi všichni čekali trošku víc. A přitom ten námět byl tak skvělý - kletba čtyř zlomených srdcí, po kterých měla hlavní hrdinka Sadie ztratit svou magii, to se mi hrozně líbilo a měla jsem pocit, že to má autorka dobře vymyšlené. Jen ta omáčka okolo tam za mě vůbec nemusela být.
Je pravda, že u mě ten příběh hrozně táhly dolů postavy, které mi nebyly vůbec sympatické, obzvlášť Sadie. Romantická linka byla naprosto zbytečná, navíc mě mrzelo i to, že do kavárny, kde Sadie pracovala, jsme se ve výsledku mockrát nepodívali. Celé se to točilo kolem Sadie, která se chovala, jako by byla ta největší chudinka na světě.
Knížka má spíše smutný a depresivní nádech, takže feel-good fantasy úplně nečekejte. Nebylo to špatné, to vůbec, ale pokud hledat něco opravdu milého a laskavého, stáhněte spíše po knížce Legendy & latéčka nebo Přísně tajný spolek svérázných čarodějek.
Imogen, pochopitelně
Becky Albertalli
Ačkoliv už tyhle ňuňu YA contemporary zpravidla jdou mimo mě, novince Becky Albertalli jsem prostě musela dát šanci. A nebylo to jen kvůli překrásné obálce nebo proto, že se autorka objevila na letošním HumbookFestu, ale zkrátka jsem chtěla zjistit, kam se Becky od dob Simona Spiera posunula.
A musím říct, že jsem si čtení téhle knížky neskutečně užila. Bavilo mě prostředí vysoké školy i romantická linka, která sice byla ňuňu, ale ne zbytečně přeslazená. Nejvíc mě ale překvapily postavy, které byly tak hodné a kamarádské! To jsem asi v žádné YA ještě nezažila. No a Imogen? Ta byla úplné zlatíčko.
Nejlepší knížka Becky Albertalli? Rozhodně! Pokud jste váhali, jestli tuhle novinku číst nebo ne, já vám ji za sebe můžu jen a jen doporučit.
Ona je přízrak
Trang Thanh Tran
Pamatujete knihu Temné sestry od Krystal Sutherland, která vyšla vloni u Yoli? Trošku děsivá, ale nádherná obálka s obličejem porostlým květinami a zvláštní příběh, kterému vládla temná a dusivá atmosféra. Skvělý potenciál, který byl ale brutálně pohřbený nudným dějem a nesympatickými postavami. No, tak přesně to stejné bych mohla napsat i o knize Ona je přízrak.
A přitom začátek vypadal tak slibně! Příběh se odehrává ve Vietnamu, kam hlavní hrdinka Jade přijíždí za svým tátou, aby mu pomohla s otevřením domu pro hosty. To prostředí bylo úžasně vykreslené - pach zatuchliny a hniloby, vlhkost, nesnesitelné horko, na oknech záplava mrtvých brouků, podivné zvuky... Celý dům jako by si žil vlastním životem. Do toho zvláštní sny o mrtvé nevěstě. Bylo to super! Asi tak prvních 80 stránek, kdy už jsem čekala, že se v knížce konečně začne něco dít. Jenže nezačalo.
Příběh se příšerně vlekl až do konce. Hodně jsem bojovala s tím, že z vyprávění nebylo patrné, co je realita a co je jen představivost hlavní hrdinky. Nebo nic z toho nebylo skutečné? Já fakt nevím. Ten příběh byl prostě tak zmatený, že jsem se v tom ztrácela. Nepomáhala tomu ani Jade, která mi opravdu k srdci nepřirostla. Hlavně se ale v knížce vůbec nic nedělo. Žádné napětí, žádná gradace, vyprávění bylo strašně repetitivní a po chvilce mě to úplně přestalo bavit. Je sice fajn mít v knize dobře vykreslené prostředí a atmosféru, která ve vás vyvolává tísnivé pocity, ale nemůže to být to jediné, na čem ta knížka stojí. Bohužel.
Ztracený vévoda z Wyndhamu
Julia Quinn
Ačkoliv jsem si nemyslela, že bych někdy chtěla zkusit cokoliv z žánru historických romancí, s příchodem Bridgertonových se všechno změnilo. A když jsem tuhle sérii dočetla, začal mi ten pravidelný přísun jednoduchých romantických oddechovek docela chybět. Naštěstí má ale Julia Quinn těch sérií v zásobě ještě spoustu a Vévodové z Wyndhamu jsou jednou z nich.
Ztracený vévoda z Wyndhamu je prvním dílem duologie, která už kdysi v češtině vyšla, teď ale dostává nový kabátek, aby ladila právě k sérii Bridgertonovi. A pokud jste si autorčiny knížky oblíbili tak jako já, ani tento příběh vás určitě nezklame. Je to opět neskutečně milé a odpočinkové čtení, taková jednohubka, u které zapomenete na všechny starosti a necháte se vtáhnout do světa anglické smetánky. Knížka sice není ničím výjimečná a nemůžu říct, že bych si jí po vzoru Bridgertonových nějak oblíbila, ale vlastně jsem od ní dostala přesně to, co jsem očekávala. Takže já jsem naprosto spokojená.
Výzva sluneční královny
Nisha J. Tuli
První díl série nás přivádí do království Aurora, kde se hlavní hrdinka Lor spolu s devíti dalšími Vyvolenými účastní Výzvy sluneční královny. Dívky spolu soupeří na život a na smrt, jen jedna však může získat srdce Krále Slunce a spolu s ním i titul Sluneční královny.
Nepřipomíná vám to tak trochu sérii Selekce? Opravdu se nedá říct, že by Výzva sluneční královny byla kdovíjak originální fantasy, inspirace jinými knihami je tu celkem patrná. Tak třeba začátek mi dějem i atmosférou neskutečně připomínal první díl Ranhojičky. Dokonce i samotné výzvy, kterých se hlavní hrdinka účastnila, byly podobné těm v Ranhojičce. A jakmile došlo na dění v paláci a soupeření s ostatními dívkami o srdce krále, stala se z toho taková druhá Selekce.
Mně tyhle podobné náměty v knihách, obzvlášť když jsou dobře zpracované, nijak nevadí. Průšvih je v tom, že kopie nikdy nebude lepší než originál. A u Výzvy sluneční královny to bohužel platí. Ačkoliv mě knížka opravdu bavila, byla napínavá a čtivá, navíc mi i hlavní hrdinka byla velmi sympatická, nemůžu hodnotit plným počtem. I tak to byl ale hodně povedený začátek série a konec mě hodně nalákal na pokračování!