Luccinda komentáře u knih
Kniha je rozdělena do čtyř částí podle ročních období a zatímco první část mě opravdu zaujala, v těch už se autorka hodně opakovala. Přibývaly lyrické popisy krajiny, které já v knihách moc nemusím. Čekala jsem také, že se příběh bude více točit kolem psa Jednooka, ale přišlo mi, že postupně byl jeho vztah s hlavním hrdinou spíše upozaděný. To bylo to, co mě na knize zklamalo asi nejvíc.
Prokletí je sbírkou temných fantasy příběhů, některé mají blízko k pohádkám, některé jsou vyloženě hororové. Jak už to u povídek bývá, některé mě bavily více, jiné méně. A přiznám se, že tady se bohužel objevilo i pár těch, které jsem nedočetla, protože mi přišlo, že jsou absolutně o ničem. Jako celek ale kniha funguje skvěle a myslím, že si v ní každý čtenář fantasy najde to svoje.
Já jsem s knížkou strávila pěkných pár zimních večerů. Za mě tam těch povídek možná mohlo být trošku méně, ale to je moje jediná výtka. Taková fajn oddechovka.
Tohle je série, která osloví hlavně vědecké nadšence a milovníky fyziky, což já teda nejsem ani omylem. Od toho se odvíjí i moje hodnocení. Bohužel, kromě tématu mi poslech komplikovala i čínská jména, měla jsem problém se orientovat v postavách, místech i v ději. Na druhou stranu, myslím, že ve formě audioknihy to pro mě bylo mnohem stravitelnější, než kdybych knihu četla v tištěné podobě.
Pokud hledáte knížku z druhé světové války, ve které neuvidíte hrůzy koncentračních táborů a není to ani taková depka, Z Paříže do Paříže vám určitě můžu doporučit. Skvělé čtení to bude také pro děti, které se s válečnou tematikou seznamují.
Mně už tahle knížka bohužel nic nového nepřinesla. V příběhu mi chyběly emoce, které bych v tomto typu příběhu čekala. Dějové byla knížka také slabší, což může být způsobeno i tím, že vše sledujeme dětskýma očima a vyprávění nejde příliš do hloubky.
Kam se poděla ta stará dobrá B. A. Paris? Tuhle otázku jsem si během čtení položila hned několikrát. Terapie je naprosto tuctový psychothriller ze sousedství, kterému navíc chybí to nejdůležitější, co je pro dobrý psychothriller naprosto nezbytné - napětí. Nebo tak jsem to alespoň během čtení cítila.
Kniha byla neskutečně zdlouhavá, děj se dobré dvě třetiny neustále točil v kruhu a nezachraňovaly to ani postavy, které byly všechny do jedné extrémně nesympatické. A hlavní hrdinka se místy chovala vyloženě idiotsky. No, nebudu vám lhát, od téhle autorky jsem čekala víc.
Ač by se podle obálky mohlo jednat o fantasy, Temnota je ve skutečnosti velmi propracovaným historickým románem postaveným na skutečných historických postavách a událostech. Hlavní hrdiny - Ladu a jejího mladšího bratra Rada - sledujeme od dětství prakticky až do dospělosti a za tu dobu si oba sourozenci projdou velkým vývojem. To se mi na knize líbilo asi nejvíce.
Autorka skvěle popsala také kulturu a myšlenky islámu. V tomto ohledu mě knížka neskutečně překvapila, nečekala jsem, že bude zasazena do tak zajímavého prostředí, a že ho autorka tak dobře vykreslí. Klobouk dolů i za super originální milostný trojúhelník, ten mě opravdu bavil.
Audiokniha se skvěle poslouchala, byla napínavá a dramatická od začátku až do konce. Je to spíše detektivka než thriller, takže se tu klade velký důraz na popis vyšetřování spíše než na osobní život vyšetřovatelů, ale i tak jsme se o nich něco dozvěděli. Skvělé byly také kapitoly z pohledu pachatele. Moc mě to bavilo a těším se na další díly!
Stejně jako předchozí autorův román Najdi Rebeccu, také Růže bílá, černý les je romantickým příběhem zasazeným do období druhé světové války. To se mi na knihách Eoina Dempseyho líbí. Ukazuje, že i na pozadí válečných hrůz může přece jen vzniknout něco krásného.
V knize se střídají pohledy obou hlavních hrdinů, takže se toho čtenář dozví spoustu i o jejich životě před válkou. Díky tomu je příběh mnohem komplexnější a o to dojemnější. Jen je škoda toho konce. Ten byl na můj vkus příliš uspěchaný, vůbec by knize neuškodilo přidat pár stránek navíc.
Ve druhém díle komiksové série Jednou budeš Arab nastupuje malý Rijád do školy. Seznamuje se tak se syrským vzdělávacím systémem, který je hodně odlišný od toho evropského a klade velký důraz na náboženské tradice. Rijád si také nachází první kamarády a poznává život v Sýrii.
Celkově byl druhý díl maličko slabší než ten první, nedozvěděla jsem se toho tolik, ale i tak mě čtení bavilo a těším se na pokračování Rijádova příběhu.
Od knih tohoto žánru většinou nemívám moc velká očekávání, díky tomu se mi stává, že mě čas od času některá překvapí. To ovšem není případ Twisted Love. Tohle bylo opravdu tak jednoduché, nereálné a toxické, jak jsem čekala. Takže jsem vlastně spokojená.
Rozhodně nemůžu říct, že bych se při čtení nudila. Autorka píše čtivě, děj pěkně odsýpal, takže se ani nebojím těch dalších dílů, které mají kolem 500-600 stran. A prý jsou dokonce ještě lepší než ten první. Těším se!
Vtipný, milý, ale zároveň neskutečně dojemný příběh pro všechny milovníky psů. Hlavním hrdinou knihy je totiž věčně mrzutý pes Tassen, který je také vypravěčem celého příběhu.
Já mám pro knihy vyprávěné z psího pohledu obrovskou slabost a tahle mě moc bavila. Kvůli tématům smrti a stárnutí bych ji přirovnala k románům Muž jménem Ove, Tisíce metrů ode dna nebo Pozoruhodně bystrá stvoření, tahle se mi ale díky Tassenovi líbila nejvíce. A konec? Ten mě totálně zničil a nevím, jestli ho autorovi vůbec někdy budu schopná odpustit.
Ačkoliv Zaostřeno na tebe není ta nejlepší, nejoriginálnější ani nejvtipnější romantická komedie, co jsem kdy četla, něco mě přimělo si tuhle knížku zamilovat.
Moc se mi líbilo, že autorka do příběhu vložila aktuální témata, jako jsou sociální sítě nebo bodyshaming. Hlavní hrdinka je fitness influencerka, která na svém profilu šíří myšlenky self-love a bodypositivity, což mi přišlo jako zajímavé téma, se kterým jsem se dokázala ztotožnit.
A to ani nemluvím o tom, jak skvěle jsem se při čtení bavila. Hlavní hrdinka možná nepatří k těm nejsympatičtějším, ale spolu s hasičem Scottem tvořili zajímavou dvojici, která se dostala do spousty zábavných situací. Takže tohle byla opravdu romantická komedie se vším všudy.
Důležitá kniha, která určitě mnoha lidem pomůže lépe se orientovat v oblasti výživy a nepodlehnout aktuálním trendům, které nejsou nijak podložené a často mohou spíše uškodit. Ale může toho také hodně předat i lidem, jako jsem třeba já, tedy těm, co se o výživu nijak zvlášť nezajímají a prostě jedí to, co mají rádi, a co jim dělá dobře.
A autor mě vlastně jen utvrdil v tom, že nemá smysl se ohledně jídla příliš stresovat. Jíst od všeho trochu, nepodléhat reklamě a lákavým etiketám, vyhýbat se ultrazpracovaným potravinám ve větším množství. To je to hlavní, co jsem si z téhle knihy odnesla.
Tak tohle byl zatím asi nejlepší díl celé série. Je pravda, že Zaklínači jsem přišla na chuť hlavně díky audio zpracování, které je prostě skvostné a bez něho bych se zvládla prokousat maximálně tak jedním, dvěma díly, víc ne.
Křest ohněm je hlavně o Geraltovi a jeho společnících, Ciri a Yennefer se tu spíše jen mihly, což mi vůbec nevadilo. Ciri mám sice ráda, ale Yennefer mezi mé oblíbené postavy nepatří a její dějové linky mě většinou nudily. V tomto díle bylo i více akce a dobrodružství, méně politikaření a sáhodlouhých rozmluv o ničem. Díky tomu jsem si poslech opravdu užila a už teď se nemůžu dočkat, až se pustím do dalšího dílu.
Na příběh Alizy a Luciena jsem se moc těšila, ale nakonec byl pro mě spíše zklamáním. Romantická linka byla hodně slabá. Na čem byste taky chtěli budovat vztah, když se spolu hlavní hrdinové kvůli svému pracovnímu vytížení viděli asi tak pětkrát za celou knížku. No, moc jsem jim tu lásku nevěřila.
Nehledě na to, že se postavy po vztahové stránce občas chovaly, jako by jim bylo patnáct. Čekala bych, že vysokoškoláci v new adult romanci už budou trošku zkušení, a že v příběhu proběhne i něco víc než pár líbaček. Takže bohužel, tohle byl za mě nejslabší díl celé série.
Závěrečný díl série Krutý princ byl stejně povedený jako první dva. Opět byl akční a dramatický od začátku až do konce a já jsem ráda, že tahle série dostala opravdu skvělý konec. Holly Black umí perfektně psát postavy, Jude i Cardana jsem si zamilovala, moc se mi líbil jejich vývoj v průběhu celé trilogie. A úžasný byl také vílí svět, který autorka vykreslila parádně.
Velmi strohá, ale zároveň drsná a upřímná kniha o vztahu lektora výtvarného kroužku a jeho žákyně. Příběh dvanáctileté Terezy a padesátiletého Ivana je vyprávěný krátkými a údernými texty, které jsou velmi syrové, přesto svým způsobem poetické. Místo děje popisují spíše myšlenky a pocity hlavních aktérů. Kvůli této poetičnosti bylo někdy těžké příběhu porozumět. Zážitek z četby byl ale o to zajímavější a myslím, že i neopakovatelný.
Tahle doplňková knížka ke Krutému princi mě uchvátila snad ještě víc než celá série. Povídky z vílího světa jsou totiž doplněné o nádherné ilustrace Roviny Cai, které dělají knížku jednou z vůbec nejkrásnějších, jaké se mi kdy dostaly do rukou.
I po příběhové stránce ale mají povídky co nabídnout. Zaměřují se hlavně na život prince Cardana před, během, ale i po událostech Krutého prince. Čtenáři tak mají možnost jeho postavu poznat ještě lépe než doposud. Za mě to bylo opravdu příjemné zakončení série.
Pomocnice byla perfektní, té se asi už žádná kniha od autorky nevyrovná. Vlastně jsem jenom doufala, že Za zamčenými dveřmi bude alespoň stejně čtivé jako Pomocnice, a bylo! Pro mě opět čtení na jedno odpoledne, už od první strany jsem byla napnutá, co se v té minulosti asi stalo a jak bude příběh hlavní hrdinky pokračovat.
Vlastně mám jen jedinou výtku. To rozuzlení celé zápletky mi přišlo hodně neoriginální a také teda absolutně nereálné. Ale s tím u thrillerů tak nějak počítáme. Knížka byla jinak ve všech ohledech skvělá. A nejvíc se mi líbilo, jak jsem vlastně celou dobu nevěděla, jestli mám té hlavní hrdince věřit, nebo ne. Protože ta byla teda fakt divná. A po zkušenostech s Pomocnicí už mám tendence v autorčiných knihách nevěřit nikomu a ničemu.
Jakmile máte hned po dočtení chuť tu knížku otevřít znovu na první stránce a přečíst si ji ještě jednou, víte, že jste narazili na skvělou knihu. A u téhle opravdu vím, že jsem ji nečetla naposledy. Bylo to neskutečně milé a laskavé čtení, které odehnalo všechny špatné myšlenky a přeneslo mě do světa kouzel a magie. Knížku jsem přečetla na posezení a užila jsem si úplně každou větu.
Feel-good fantasy se tak asi stává mým oblíbeným žánrem. Minulý rok jsem četla výborné Legendy a latéčka, Přísně tajný spolek byl za mě ale ještě lepší. Líbilo se mi prostředí, postavy jsem si zamilovala, hrozně mě bavila hlavní hrdinka a romantická linka byla také krásná. Zkrátka nemám co vytknout. A finální verze s nádhernou ořízkou? Boží! Tu prostě musím mít v knihovně.