Luccinda komentáře u knih

Průvodce kubánské dívky čajem a budoucností, už ten název ve mně vyvolal dojem milého a laskavého čtení a přesně takový tento příběh opravdu byl. Něco jako young adult verze Romantických útěků od Julie Caplin - při čtení na vás dýchne atmosféra deštivého Londýna a z každé stránky ucítíte vůni horkého čaje a čerstvého kubánského pečiva. Takhle knížka má prostě všechno - lásku, jídlo, hvězdy... A já jsem si jí naprosto zamilovala.

V příběhu se řeší i pár vážnějších témat, jako je ztráta blízkého člověka, komplikovaný rozchod, rodinné vztahy a spousta dalších. Ale jsou tu v takové míře, že kniha stále působí jako miloučká oddechovka. Kéž by takových vycházelo víc!

1 27.11.2023

Tohle je kniha, která mi nejvíce připomíná Volání netvora od Patricka Nesse. Krásná, ale zároveň smutná, přesto plná naděje a lásky. Ale Julie a žralok má za mě ještě něco navíc. Knížku zdobí nádherné ilustrace Toma de Frestona, které příběh proměnily přímo v mistrovské dílo.

Ať je vám osm, osmnáct nebo osmdesát, jsem si jistá, že si v příběhu najdete něco, co vás okouzlí. Mně se třeba moc líbilo nehostinné prostředí Shetlandských ostrovů na severu Skotska a propojení příběhu s informacemi z mořské biologie, kterou se zabývala maminka hlavní hrdinky. A nesmím zapomenout na Nudli!

2 13.10.2023

Autorčina předchozí kniha mi nesedla tematicky ani stylisticky, proto jsem dlouho přemýšlela, zda se do Těl budu pouštět. Lákalo mě ale téma vztahů mezi matkou a dcerou, takže jsem knížce dala šanci a dobře jsem udělala, narozdíl od Prasklin byl román Těla mnohem stravitelnější jak námětem, tak stylem psaní, a to mě potěšilo natolik, že si ode mě knížka nezaslouží méně než plný počet hvězd.

Příběh je vyprávěný z pohledu šedesátnice Marie, která po smrti manžela žije sama a přivydělává si hlídáním dětí, a její dcery Rózy, která se sama brzy stane matkou. Především vyprávění starší Marie mě velmi zasáhlo, možná i z toho důvodu, že sama matkou nejsem a neprožila jsem si tuhle ztrátu ve chvíli, kdy dcera dospěje a začíná vést vlastní život. Zároveň jsem ale chápala i Rózu, k jejíž roli mám o něco blíže. Vlastně to byl hodně smutný příběh, bohužel i velmi pravdivý. Já mám tyhle depresivní počiny českých autorů prostě ráda a Těla nejsou výjimkou.

4 19.09.2023

Casey McQuiston patří k mým nejoblíbenějším autorům LGBTQ+ románů, takže jsem se na tuhle novinku opravdu těšila, ačkoliv jsem už z ohlasů zahraničních čtenářů tušila, že bude trošku slabší než předchozí knihy. A musím potvrdit, že Červená, bílá a královsky modrá ani Poslední stanice to není.

Knížka není špatná, to vůbec! Obzvlášť pokud nemáte v žánru YA contemporary moc načteno, myslím, že by se vám Shara mohla vážně líbit. Bohužel, mně v tom chyběl ten humor a originalita, které jsou pro romány Casey McQuiston tak typické. A neřeším ani tak podobnost s Papírovými městy od Johna Greena (která je teda do očí bijící), ale mně už zkrátka tahle knížka neměla co nabídnout.

O tom, jak nevýrazná tahle kniha byla, vypovídá i to, že mám přesně týden po dočtení a já už si z ní prakticky nic nepamatuju a musela bych dlouho lovit v paměti, abych si vzpomněla aspoň na některý moment z příběhu. Bohužel se mi do srdce nezapsaly ani postavy, které mi byly nesympatické a ať jsem se snažila jakkoliv, nedokázala jsem se do nich vžít. Takže za mě průměr.

19.09.2023

Kniha s děsivým názvem a výraznou obálkou, na které herečka drží urnu, musí zaujmout snad každého. A doufám, že tahle kombinace skutečně dokáže přilákat těch čtenářů co nejvíce, protože tento memoár je jeden z těch, které opravdu stojí za přečtení.

Jennette McCurdy se proslavila zejména jako dětská herečka a ač mi jméno jako takové nic neříkalo, seriály iCarly a Sam & Cat jsem přece jen jako malá zaregistrovala. Nicméně životní příběh Jennette je natolik šokující a zajímavý, že si knihu může přečíst prakticky kdokoliv.

Herečka se v knize vrací ke vzpomínkám na své dětství a dospívání s matkou, která svou dceru kontrolovala a ovládala ve všech oblastech života. Oblékání, hygiena, jídlo to vše u Jennette až do nějakých 16 let řídila matka, která ze své dcery chtěla vytvořit dokonalou filmovou hvězdu, kterou se její matka dříve sama toužila stát.

Příběh Jennette byl naprosto šílený. Prošla si vším možným, nejvíce pak bojovala s poruchou příjmu potravy, kterou u ní matka vyvolala. A ani poté, co zemřela, se Jennette od své matky nedokázala odpoutat. Bylo to silné čtení, smutné, ale naprosto skvělé. Díky krátkým kapitolám stránky mizely pod rukama a navzdory těžkým tématům se knížka četla velmi lehce. Velké doporučení na jednu z nejlepších knih tohoto roku!

2 19.09.2023

Chandler Bing nikdy nepatřil mezi mé nejoblíbenější postavy z Přátel, když jsem ale na seriál někdy před rokem a půl začala koukat, všímala jsem si toho, že Matthew Perry v některých sériích vypadá naprosto příšerně. Pak jsem se doslechla o jeho problémech s alkoholem a chtěla jsem se dozvědět jeho životní příběh.

Audioknihu namluvil Aleš Procházka, který Chandlera dokonce v několika dílech daboval, a namluvil jí výborně. Od první kapitoly jsem se od knížky nemohla odtrhnout, což teda nebyla pouze zásluha skvělého interpreta, ale také poutavého vyprávění samotného Matthewa Perryho. Byla jsem překvapená, jak moc byl Matthew ve své autobiografii upřímný, ještě víc mě ale šokovalo, kolikrát měl herec blízko k smrti, a jak otevřeně o tom všem dokázal mluvit.

Bylo to šílené čtení, velmi emotivní, celou dobu jsem Matthewovi držela palce a doufala, že se z toho všeho jednou dostane. Zároveň jsem na něho byla naštvaná pokaždé, když popisoval, jak do toho po všech těch týdnech a měsících strávených v léčebně pokaždé spadnul znovu. Teď už nezbývá než věřit, že to tentokrát dokáže. Moc bych mu to přála, protože i přes všechny problémy, které má, na mě Matthew Perry působil jako velký sympaťák.

4 15.09.2023

Nemůžu si pomoct, ale začínám mít pocit, že už jsem na tyhle přeslazené YA contemporary moc stará. Přitom ten příběh byl tak moc fajn. Knížka má nádhernou letní atmosféru, úplně mě to přeneslo zpátky do doby, kdy jsem si jako malá užívala prázdniny hlavně venku s kamarády. Během čtení jsem neustále měla chuť na pizzu, a taky chuť sednout na kolo a jít se jen tak projet po okolí. To všechno bylo skvělé. Vlastně mám s knížkou jen jeden jediný problém, a to jsou hlavní postavy.

Já jsem Pauliemu a Floydovi tu jejich lásku prostě nevěřila. Ačkoliv to měli být puberťáci, na mě svým chováním a myšlením působili tak na deset, maximálně dvanáct let. A s tím mi nějaká romantika prostě nejde dohromady. No představte si, že by se Ron zamiloval do Hermiony už v prvním díle, a celý Kámen mudrců by skončil jejich líbačkou. Divný, co? A přesně takovýhle pocit jsem měla z knížky Letní bouřky.

1 12.09.2023

Už když jsem před rokem začala číst tuhle knížku poprvé, tušila jsem, že to asi nebude nic pro mě. Nedařilo se mi do příběhu začíst a vůbec mi nesedl styl psaní, takže jsem knihu po pár desítkách stran odložila a dlouho jsem neměla chuť se k ní vracet. Teď po roce jsem ale narazila na audioknihu, kterou namluvila Vanda Hybnerová, tak jsem si řekla, že mi tohle zpracování třeba sedne více. A sedlo, alespoň jsem knížku po tom roce konečně dočetla, přesto bohužel nemůžu říct, že bych si poslech nějak zvlášť užila.

Myšlenky a témata, která se v knize objevují, jsou skvělé. Z textu bylo cítit, jak moc jsou příběhy jednotlivých žen pro autorku důležité a mnohdy i osobní. Jenže na můj vkus tam těch příběhů bylo až příliš. Hodně jsem se ztrácela v postavách, jejichž osudy se v průběhu knihy prolínaly, a některé příběhy mě vyloženě neoslovily. Navíc mi opravdu, ale opravdu nesedl styl, jakým autorka píše. V audio verzi to bylo trošku stravitelnější a alespoň jsem zvládla knihu doposlouchat, jinak bych ji asi nedočetla. I tak ve mně ale převažuje pocit zklamání.

1 12.09.2023

Dvůr vysoko v horách není ani tolik fantasy, jako spíš žhavou romancí zasazenou do fantasy světa. S tím, že romantika je tou stěžejní částí celého příběhu, na ní to celé stojí, a zbytek je jen omáčka okolo. Máme tu sice jakž takž vykreslený svět s nějakou historií a komplikovanou politickou situací, v příběhu vystupují fae a čarodějnice a funguje tu i magie, všechno ale jako by si autorka popůjčovala z jiných knih a soustředila se opravdu jen na silnou romantickou linku.

A ta se jí teda povedla na výbornou, to musím uznat. Remy a Hale na sebe byli nažhavení od samého začátku, autorka se sice snažila mezi ně postavit pár překážek, ale nebylo jí to nic platné. Bylo skvělé, že na rozdíl od jiných new adult fantasy jsem nemusela přežít XY stran, něž se v knize konečně začalo něco dít (ano, Sarah J. Maas, koukám se na tebe). Tady to zkrátka frčelo. Nejen romantická linka, ale i zbytek příběhu.

Pravdou však je, že příběh v téhle knize není ani zdaleka tak zajímavý jako romantika. Nebylo tu vůbec nic originálního, jako by autorka poslepovala spoustu známých fantasy sérií do jedné. Děj byl dost předvídatelný, jen jeden zvrat mě dokázal překvapit, ale takhle zpětně musím říct, že i ten se dal očekávat. Ale i tak jsem spokojená, čekala jsem romantiku a vášeň a tu jsem taky dostala.

3 10.09.2023

Vyprávění slona jménem Ishi, který se na sklonku života rozhodl podniknout cestu napříč Afrikou, aby se vrátil za lidmi, kteří mu jako malému slůněti zachránili život. Musím přiznat, že ačkoliv jsem čekala, že ve mně příběh vyvolá mnohem více emocí, když jsem četla o tom, jak Ishi kvůli pytlákům přišel o celou svoji rodinu, měla jsem slzy na krajíčku. Škoda, že se to ve zbytku knihy už neopakovalo, ale i tak to bylo moc fajn čtení.

Miluju Afriku a všechno s ní spojené, takže tohle putování jsem si opravdu užila. Jen mě mrzí, že se příběh až příliš soustředil na osudy rodiny Hathawayových. Přiznám se, že jejich životy mi nepřišly příliš zajímavé a mrzelo mě, se příběh hodně odklonil od vyprávění slona Ishiho, které mě zajímalo mnohem více. To je důvod, proč jsem u Sloní paměti zůstala někde na půli cesty. Líbila se mi, ale asi jsem čekala více.

2 10.09.2023

Pomocnice možná nezaujme na první pohled svou obálkou, dokonce i anotace zní celkem tuctově. A ano, námět není nijak originální, pokud patří psychothriller mezi vaše oblíbené žánry, je dost pravděpodobné, že už jste něco podobného někdy četli. Ale můžu vám zaručit, že vás Pomocnice stejně dostane.

Tohle je přesně ten typ knihy, který vás na první straně totálně pohltí a vy jí nebudete chtít odložit, dokud se nedozvíte, jak to celé dopadne. Přesně tohle mám na psychothrillerech nejradši a Pomocnice patří v rámci žánru k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četla. Kam se hrabe B. A. Paris nebo Shari Lapena, tohle bylo ještě tisíckrát lepší!

Autorka si s vámi po celou dobu čtení pěkně hraje a přesně v ten moment, kdy už si myslíte, že už vás nemůže nic překvapit, najednou je všechno jinak. Musím říct, že už dlouho jsem se do knihy takhle neponořila a ano, přečetla jsem ji za jedno odpoledne. Tohle totiž opravdu nešlo odložit. Takže pokud čtete psychothrillery, Pomocnice vás prostě nesmí minout. Byla to pecka!

10 10.09.2023

Nezdolná představuje jakýsi návrat do minulosti v rámci žánru YA fantasy. Není se čemu divit, když v originále vyšla už v roce 2013. Při čtení se tak ve mně ozývaly příjemné pocity nostalgie a neskutečně jsem si tenhle skok zpátky v čase užila, aniž bych měla pocit, že už jsem něco podobného někdy četla.

Bavil mě příběh, bavila mě hlavní hrdinka a bavily mě i nadpřirozené bytosti, kterými se kniha jenom hemží. Upíři a vlkodlaci asi nikoho nepřekvapí, ale takoví trolové, démoni nebo víly (a tím myslím opravdové víly, ne víly ve stylu SJM), ty jsem tu teda nečekala. A autorka je do příběhu zakomponovala skvěle!

Ačkoliv má kniha přes 400 stránek, ani chvilku jsem se nenudila. Bylo to neskutečně čtivé od začátku až do konce, nechyběla akce ani různé dějové zvraty. Vlastně jediné, co bych prvnímu dílu vytkla, je romantika, které tam mohlo být na můj vkus trošku více, navíc tady se to vyloženě nabízelo. Ale snad se trochy té romantiky dočkáme ještě v dalších dílech, kterých má být celkem sedm. Druhý chystá Yoli na říjen.

5 10.09.2023

Když se mi kniha poprvé dostala do rukou, tak jsem ji kvůli nezajímavé a vcelku nicneříkající anotaci okamžitě odložila na hromádku tohle vynechám. Po shlédnutí několika nadšených recenzích mi to ale nedalo a nakonec jsem se do ní pustila. A teď jsem tady a píšu recenzi na nejlepší knihu, jakou jsem letos zatím přečetla.

Román U severní zdi by si měl přečíst každý, kdo má tu odvahu tvrdit, že za minulého režimu bylo líp. Inu, někomu možná ano. Ale rozhodně to neplatí pro ty, kteří našli klid až v hromadných hrobech u severní zdi Ďáblického hřbitova. Muž s dírou v srdci je jen jednou z mnoha obětí komunistického režimu, těch ale v knize najdete mnohem více.

Zvláštní styl vyprávění možná nesedne každému, díky němu byl ale příběh ještě údernější a dramatičtější. V průběhu čtení se u mě vystřídaly pocity smutku, bolesti i znechucení, ale po dočtení jsem už necítila vůbec nic. Jen velké prázdno. Musím říct, že na mě už dlouho žádná kniha takhle nezapůsobila. O to víc vám ji chci doporučit. Myslím, že je důležité o těchto věcech číst, aby se na ně nikdy nezapomnělo.

10 10.09.2023

Mám pocit, že válka na Ukrajině se pro nás postupně stává něčím běžným. Naučili jsme se žít s vědomím, že jen pár set kilometrů od nás umírají nevinní lidé, kteří byli ze dne na den vytrženi z bezpečí svých domovů. Naučili jsme se válku ignorovat, přemýšlet o ní jako o něčem, co se nás netýká. To je z mého pohledu dost smutné. O to důležitější je si připomínat, že válka je tu stále, a že se netýká jen vojáků na frontě, ale i obyčejných lidí, kterým se ze dne na den změnil svět.

Liliputin obsahuje pět povídek, které vám možná pomůžou dívat se na celý konflikt z úplně jiného úhlu pohledu. Některé povídky otevírají témata, o kterých by mě v souvislosti s válkou ani nenapadlo přemýšlet. V tomto ohledu na mě (podobně jako na spoustu dalších čtenářů) nejvíce zapůsobila povídka Zoe, která byla smutná a dojemná, ale svým způsobem až děsivá. Kdyby se vám náhodou knížka někdy dostala do rukou, přečtěte si aspoň tuhle jednu povídku, opravdu stojí za to.

Zbylé povídky byly také skvělé, některé lepší, některé slabší, ale každá obsahovala téma k zamyšlení. Bylo to zajímavé a emotivní čtení a jsem ráda, že jsem se do knihy pustila. Ačkoliv povídky nepatří k mým oblíbeným žánrům, k tomuhle tématu to tak nějak sedlo.

2 26.08.2023

I když to možná ještě nevíte, autorku Jessie Cave určitě všichni dobře znáte. Ztvárnila totiž postavu Levandule Brownové v šestém dílu Harryho Pottera a Soumrak je její románová prvotina. Přirozeně jsem byla zvědavá, jak se herečka zhostila role spisovatelky, takže jsem se do knížky pustila a byla jsem až překvapená, jak skvělé to bylo.

Soumrak začíná jako humorný příběh dvou sester, které už nemohly být rozdílnější, přesto je spojuje silné pouto. Z klasické letní oddechovky se ale brzy vyklube příběh mnohem hlubší a bolestnější Příběh o tom, jak se vyrovnat se ztrátou člověka, bez kterého si svůj život ani nedokážete představit.

Knížka byla opravdu nádherně napsaná. Z každé věty bylo cítit, že se autorka s podobnou ztrátou sama setkala, její vyprávění bylo plné emocí. Přesto na mě román nepůsobil depresivním dojmem, právě naopak. Ačkoliv byl příběh smutný a dojemný, byla v něm cítit naděje a uzdravení. Hlavně ale působil neskutečně reálně, jako něco, co může prožívat každý z nás. V mnoha ohledech mi Soumrak připomínal knihy Sally Rooney, ale stylisticky byl mnohem přístupnější. Za mě by si knížka určitě zasloužila více pozornosti, moc se mi líbila.

1 26.08.2023

Bála jsem se, že Ranhojička po fenomenálním prvním díle už nebude mít co nabídnout, ale opak byl pravdou. Je fakt, že oproti Královně rebelů měl příběh trochu pomalejší rozjezd, docela dlouho jsme se seznamovali s novým prostředím a poznávali postavy, které v předchozí knize nedostaly tolik prostoru. Pak ale přišel zlom a od té doby už to jelo. A jestli jste si mysleli, že si autorka největší zvrat vybrala už na konci prvního dílu, tak jste na omylu. Tady si od určitého bodu nemůžete ani na chvíli oddechnout, protože je to jedno šokující odhalení za druhým, a já doteď nechápu, jak se autorce podařilo mě tak dlouho tahat za nos.

Ranhojička je bezpochyby tou nejlepší YA fantasy sérií, co se mi za poslední dobu dostala do rukou. Snad jediné, na čem by autorka mohla ještě trošku zapracovat, je romantická linka, která mě v tom druhém díle spíše vytáčela, protože začala být až moc přeslazená a naivní. Ale je velká naděje, že se tohle ve třetím díle zlepší. Těším se!

4 26.08.2023

Zatímco spoustu čtenářů příběh o kanibalech spíše odpudí, mě tyhle morbidnosti prostě fascinují a určitým způsobem přitahují. Když jsem tedy narazila na knihu Do morku kostí, temnou YA romanci, kde hrozí, že se hlavní hrdinové navzájem sežerou, hned jsem věděla, že tohle si prostě musím přečíst.

A stálo to maximálně za to! Nevím, jestli jsem někdy četla divnější příběh, některé pasáže byly tak moc mimo realitu, až jsem se musela smát. Ale ve výsledku to všechno vlastně fungovalo. Hlavní hrdince jsem fandila, ačkoliv jedla lidi, a svým způsobem mi jí bylo i líto. Líbilo se mi, že se to autorka nesnažila příběh překlopit do nějaké morální roviny, ani nevytvořila žádnou hlubokou paralelu s naším světem. Tohle byla zkrátka jen trošku šílená oddechovka s dost nečekaným koncem, za který má teda autorka ode mě velký palec nahoru, to bylo prostě dokonalý!

2 26.08.2023

Tak moc jsem se těšila, až se budu moct vrátit do světa Bridgertonových! Autorka si pro nás v posledním díle této série nachystala druhé epilogy ke každé z předchozích knih, čtenáři tak mají možnost zjistit, jak se životy všech sourozenců vyvíjely i po skončení jejich příběhů. Nápad to byl skvělý, já mám ale z knížky bohužel pocit, že byla z velké časti psaná na sílu a jako celek mi přijde tak trochu zbytečná.

Některé epilogy mě sice bavily, u jiných jsem ale měla pocit, že ani autorka sama nevěděla, jak příběh uchopit a o čem vlastně psát. Když se pak začaly náměty jednotlivých epilogů opakovat, věděla jsem, že tohle bude průšvih. Naštěstí se po všech příbězích v knize objevila novela o Violet, matce sourozenců Bridgertonových, a ta můj celkový dojem z knihy hodně vylepšila. Takže už jen kvůli ní Šťastně až do smrti stojí za přečtení, i tak ale musím zavřít obě oči, abych jí dala aspoň 3 hvězdičky.

3 13.08.2023

Předchozí díl u mě patřil k největším překvapením loňského roku, byla to první kniha z žánru vysokoškolských romancí, kterou jsem četla, a rozhodně mě zbavila spousty předsudků. Zjistila jsem, že tyhle knížky nejsou jen láska a hromada erotických scén, ale že v sobě ukrývají i silná témata. Do knížky Někdo jiný jsem šla už bez těchto předsudků a jsem opět nadšená!

Na příběh Cassie a Auriho jsem byla zvědavá už od chvíle, kdy jsme je v prvním díle poznali. Už od začátku měli mezi sebou skvělou chemii a autorka v téhle knize jejich vztah krásně rozvinula. Knížka byla zase neskutečně čtivá, jakmile jsem se do ní začetla, už jsem ji nedokázala odložit. Hlavní hrdinové mi byli oba sympatičtí a hodně mě bavila i jejich záliba v cosplayích a různých fantasy sériích, ať už knižních nebo televizních.

Jediné, co musím knize vytknout, bylo to, jak dětinsky se občas oba hlavní hrdinové chovali. Přišlo mi, že Cassie i Auri hledají problémy tam, kde nejsou, až jsem někdy měla pocit, že snad čtu příběh dvou nejistých a naivních puberťáků. V tomhle ohledu byl za mě lepší první díl, kde se řešily vážnější problémy a hlavní hrdinové se chovali mnohem dospěleji. I tak to ale bylo skvělé čtení a já se moc těším na poslední díl téhle série, do kterého se pustím snad brzy.

13.08.2023

Když mi někdo řekne, že u nás vyjde nejděsivější a nejbrutálnější thriller za poslední roky, automaticky to u mě vzbudí zvědavost. Když ten thriller navíc napíše žena, která se živí jako patoložka, vím, že ho prostě musím zkusit. A rozhodně nejsem zklamaná, autorka skvěle využila své znalosti a zkušenosti a napsala knihu, u které vám z těch popisů dost možná přeběhne mráz po zádech. Ale když se tak nad tím zamyslím, možná jsem to přece jen čekala o maličko horší. Když to srovnám třeba s nedávným hitem Kopírák, nemůžu říct, že by Řezník a střízlík byl o tolik drastičtější. Takže pokud vám nevadí explicitnější popisy mrtvol, nemáte se čeho bát.

Příběhově není Řezník a střízlík nic extra. Líbilo se mi, že jsme velkou část sledovali z pohledu vraha, ale co se týče samotného vyšetřování vražd, tam má autorka ještě trochu mezery. Bylo to takové moc přímočaré, žádné velké zvraty ani napětí, až na samotný závěr, který nám ale vlastně ani žádné uspokojivé zakončení neposkytne, protože se autorka rozhodla ponechat konec otevřený. Takže mezi top thrillery se tahle knížka určitě nezařadí, ale i tak to byla fajn oddechovka.

4 13.08.2023