Luccinda komentáře u knih

Kéž by vycházelo víc takových knížek! Ať už se chcete dozvědět více o historii Vietnamu, nebo si jen chcete přečíst strhující příběh na první pohled obyčejné vietnamské rodiny, román Hory zpívají v sobě ukrývá všechno - silné lidské osudy, romantická vzplanutí, bouřlivé rodinné vztahy i životní tragédie, to vše na pozadí pohnutých dějin 20. století.

Nebudu lhát, knížka se mi nečetla úplně nejlépe, téma je opravdu náročné a i já jsem cítila, že si musím dát občas od čtení pauzu, abych vstřebala všechno to zlé, co se v minulém století ve Vietnamu odehrálo. I tak mě ale osudy Tranovy rodiny naprosto pohltily a už teď můžu říct, že se mi do rukou dostala jedna z nejlepších knih letošního roku.

Kromě dojemného příběhu má ale kniha také obrovskou informační hodnotu. Je až děsivé, jak málo jsem toho doteď věděla o historii země, která si za dobu své existence prošla mnohým. Ať už to byl hladomor, pozemková reforma nebo válka ve Vietnamu, vždycky to nejvíce zasáhlo právě ty obyčejné rodiny, což je opravdu smutné. O to důležitější ale je se z této historie poučit, aby se nikdy nemohla opakovat.

4 26.07.2023

Tak tohle byl jednoznačně zatím nejlepší díl z celé série! Bála jsem se, že po dvou zklamáních v podobě Pekárny v Brooklynu a Cukrárny v Paříži se zbytek knih od autorky ponese ve stejném duchu, o to víc mě Hotýlek na Islandu překvapil. Dostala jsem od něj totiž přesně to, co jsem očekávala od všech dílů téhle série - krásnou romantickou linku a nádherně vykreslené prostředí Islandu, kde se příběh odehrává.

Narozdíl od předchozích dílů byl Hotýlek čtivý od první strany. Romantika byla skvělá, stejně jako Lucy mě Alex naprosto okouzlil. Asi to bylo tím skotským přízvukem ;) No a Island je prostě kouzelný sám o sobě a díky autorce jsem měla pocit, že spolu s hlavní hrdinkou ležím v tom nejlepším hotelovém apartmá a pozoruju polární záři. Nemám co vytknout, moc jsem si to užila.

11 19.07.2023

Tak tohle je Maasová tak, jak ji známe. Už žádné chození kolem horké kaše, v tomhle díle se příběh rozjel úplně neskutečně! Bavily mě všechny dějové linky a líbilo se mi, jak se to postupně začalo všechno propojovat. Jediné, co bych knížce vytkla, byl zdlouhavý začátek, kterým jsem se musela chvilku prokousávat, ale pak už to naštěstí jelo.

Znovu jsem se utvrdila v tom, že Chaol je ta nejotravnější a nejufňukanější postava ze všech. Ale ostatní postavy jsou čím dál zajímavější. Celaena / Aelin mě baví od samého začátku, Manon je láska, Jeřába jsem si taky oblíbila, ale nejvíc jsem zvědavá, jak to dopadne s Dorianem. Doufám, že v dalších dílech dostane ještě více prostoru.

19.07.2023

Přiznám se, že na první pohled mě tahle kniha příliš nezaujala, podle anotace zněla vcelku tuctově, takže jsem jí původně vůbec neplánovala číst. Pak jsem si ale potřebovala sbalit čtení na dovolenou v Řecku a tohle mi tak nějak padlo do oka, vypadalo to jako ideální plážová oddechovka, tak jsem si řekla, že dám knížce šanci.

A udělala jsem moc dobře, román ve všech ohledech překonal moje očekávání a já jsem nadšená! Krásnou atmosféru prosluněné Itálie asi najdete i jinde, co mě na téhle knize ale opravdu bavilo byl perfektně vykreslený vztah tří sester, které se rozhodly vypátrat dávného přítele své zesnulé matky, o kterém se dozvěděly jen díky milostným dopisům, které si jejich matka roky schovávala doma.

Tři sestry, každá úplně jiná, každá řeší své vlastní životní problémy. Jejich příběh se prolíná s vyprávěním mladé Olivie, která se jednoho léta při návštěvě Itálie seznámí se svou osudovou láskou. Bylo to milé čtení plné emocí, příběh mě moc bavil a prostředí Itálie bylo jen pěknou třešničkou na dortu. Takže pokud i vy váháte, jestli se do knížky pustit, nebo jen nevíte, co si sbalit na letní dovču, Tajné milostné dopisy vám rozhodně můžu doporučit.

6 19.07.2023

Ať už se rozhodnete po knize sáhnout během horkých letních dní, nebo s ní budete trávit dlouhé zimní večery zachumlaní pod teplou dekou, tak jako tak si ke čtení připravte spoustu dobrého jídla a pití. A pak už se nechte pohltit vůní kávy, čerstvě našlehaného mléka a skořicových šneků, která vás bude provázet na každé stránce.

Knížka vás zavede do města Thune, kde o kávě nikdo nikdy neslyšel, přesto si tu orkyně Viv rozhodne otevřít kavárnu a představit tento lahodný gnómský nápoj zdejším obyvatelům. Žádný složitější příběh nečekejte, tohle je čistě odpočinková záležitost, kterou si zamilujete hlavně díky sympatickým postavám a pocitu útulnosti a štěstí, které ve vás knížka vyvolá. Krásné to bylo a já už se moc těším na další díl, který by se měl odehrávat v knihkupectví.

1 19.07.2023

Tak jsem zase jednou zkusila vystoupit ze své čtenářské komfortní zóny a tohle rozhodně stálo za to! I když jsem knížku měla půjčenou z knihovny, nakonec jsem jí poslouchala jako audioknihu a těch pět hodin poslechu jsem si neskutečně užila. Umírala jsem smíchy prakticky od první minuty, bylo to fakt boží. A těch dvojsmyslů, co tu autorka vymyslela No, řekněme, že od teď už nebudu banán nikdy vnímat jenom jako ovoce. :D

Asi se shodneme na tom, že Jeho banán nepředstavuje úplný vrchol literární tvorby, ale jednou za čas si takovouhle oddechovku dám moc ráda. Opravdu mě to bavilo a vlastně nemám co vytknout, protože jsem od knížky dostala přesně to, co jsem očekávala. Takže jsem maximálně spokojená.

8 18.07.2023

Tenhle komiks se mi dostal do rukou úplnou náhodou a jsem moc ráda, že jsem po něm sáhla. Pro člověka, který se v arabské historii a kultuře úplně neorientuje, je tahle kniha úplný poklad. Příběh je vyprávěný z pohledu malého Rijáda, který všechno kolem sebe vnímá stále ještě naivníma dětskýma očima. Přesto mě autor dokázal okamžitě vtáhnout do děje.

V knížce byla perfektně vykreslená atmosféra Blízkého východu na přelomu 70. a 80. let, stejně jako arabská kultura, tradice a nálada ve společnosti. Zároveň to nebylo nijak složité čtení. Forma komiksu mi sedla a dokázala tohle vcelku vážné téma dobře odlehčit, díky čemuž by tahle série mohla být skvělá i pro mladší čtenáře. Za mě tedy velké doporučení, já se určitě pustím i do zbylých dílů téhle série.

1 18.07.2023

Ačkoliv série Milénium s příchodem nového autora ztratila něco ze svého kouzla, stále je to pro mě prostě srdcovka. Postavy Mikaela Blomkvista a Lisbeth Salanderové jsou natolik ikonické, že je musí znát snad každý. Jen mě mrzí, že už nedostávají tolik prostoru jako v původní trilogii, kde se to více točilo kolem nich. Pro mě Milénium stojí a padá na Mikaelovi a Lisbeth a bohužel, David Lagercrantz absolutně nezvládl využít potenciál, který tahle dvojice pro zbývající díly měla.

I tak mě čtení, nebo teda spíše poslech, stále baví. Martin Stránský je skvělý interpret a v jeho podání jsou ty knížky snad ještě lepší. Přesto nemůžu tenhle díl hodnotit lépe než jako průměr. Nebylo to vyloženě špatné, ale když to srovnám s původní trilogií od Stiega Larssona, přece jen to bylo o dost slabší.

7 18.07.2023

Ať už patříte mezi čtenáře thrillerů nebo ne, Kopírák vás rozhodně nemohl minout. Díky naprosto nepřehlédnutelné a jedinečné ořízce si ho v knihovně nebo v knihkupectví všimne snad každý a dost možná vás dokonce přepadne nečekaná touha mít tenhle skvost vystavený doma na poličce, i kdybyste ho neměli nikdy číst. Ale pokud vám nevadí trošku drsnější čtení, tak se do Kopíráka určitě pusťte, rozhodně to stojí za to.

Tenhle thriller zaručeně potěší všechny milovníky sériových vrahů (ano, tady jsem) a skutečných zločinů. Protože se vrah v knize inspiruje reálnými případy, možná vám bude při čtení často běhat mráz po zádech. Příběh byl neskutečně zamotaný, postupně se odkrývaly další a další souvislosti a na dramatičnosti přidávaly i kapitoly z pohledu vraha, které byly prostě výborné. Doufám, že se brzy dočkáme pokračování, konec byl totiž dost otevřený, což u thrillerů nebývá úplně zvykem, ale když to bude stát za to, tak to autorce určitě odpustím.

6 18.07.2023

Tak dlouho jsem měla Knihonoše odloženého na hromádce knih k přečtení, a když jsem po něm konečně sáhla, zhltla jsem ho za jedno odpoledne. Není se čemu divit. Knížka má necelých 200 stránek a četla se úplně sama!

Tenhle laskavý příběh je jako stvořený pro všechny knihomoly a myslím, že se v něm spousta z nás najde. Dá se říct, že se v knížce vlastně nic moc neděje, přesto byla plná krásných myšlenek, které vám vykouzlí úsměv na tváři. Knihonoš je takové milé a odpočinkové čtení, které vám zaručeně zlepší náladu po náročném dni. Žádný hlubší dojem ve vás ale nezanechá, tohle je opravdu oddechovka, na kterou po dočtení nejspíš brzy zapomenete, ale i takové příběhy jsou někdy potřeba.

10 18.07.2023

Knížka na první pohled zaujme nádhernou květovanou ořízkou, díky které byste ani nepoznali, jak smutné čtení se vám zrovna dostalo do ruky. Ahoj, tady Sam je příběh o ztrátě a loučení. Hlavní hrdinka Julie se dlouho nemůže smířit se smrtí svého přítele Sama. Pak ale zavolá na Samův starý telefon, jen aby naposledy slyšela jeho hlas. Jenže Sam telefon zvedne a Julie tak dostane druhou šanci na rozloučení.

Ahoj, tady Sam byla knížka plná krásných myšlenek, donutila mě přemýšlet nad životem i smrtí a z tohoto pohledu byla opravdu jedinečná. Přesto bych u podobných témat čekala, že to bude ještě smutnější a dojemnější čtení, trošku mi tam chyběly emoce. Ale vzhledem k tomu, že je to knížka spíše pro mladší skupinu young adult, to vlastně chápu a naopak mi přijde fajn, že to nebyla zas taková depka. Díky tomu je knížka mnohem přístupnější a když od ní nebudete mít úplně přehananá očekávání, určitě se vám bude líbit. Navíc, tuhle ořízku prostě chcete mít ve své knihovně, naživo je ještě hezčí!

1 14.06.2023

Společné putování pandy a dráčka plné moudrosti a laskavosti pokračuje v knize Cesta, která je stejným pohlazením po duši jako předchozí kniha Jamese Norburyho. Pokud jste si oblíbili příběhy Malého prince, Medvídka Pú nebo knihu Chlapec, krtek, liška a kůň, podle které vznikl i kratičký animovaný film, Panda a dráček vás určitě nesmí minout. Autor do příběhu vložil myšlenky vycházející z buddhistické filozofie, které vás zahřejí u srdce, přestože jsou to myšlenky, které určitě máme všichni zakořeněné hluboko v nás.

Cesta pandy a dráčka je doplněna o nádherné ilustrace, díky kterým si příběh užijete i po vizuální stránce. Je to prostě nádhera! Moc doporučuju jak Cestu, tak i předchozí knihu Panda a dráček, a můžete je číst i odděleně, příběhy na sebe přímo nenavazují.

14.06.2023

Možná jednou byla kniha, které jsem se dlouho vyhýbala. Téma hudby mi není vůbec blízké a bála jsem se i toho, že to bude moc young adult - naivní a zabednění hlavní hrdinové a slabší romantická linka, něco jako Na obtíž nebo Život jedna báseň. Naštěstí se nic z toho nekonalo a možná i díky tomu, že jsem měla menší očekávání, než mám u téhle autorky obvykle, jsem byla z knížky Možná jednou totálně nadšená.

Knížku jsem začala číst odpoledne a dočetla jsem jí v noci ten samý den. Nemohla jsem se od ní odtrhnout, dokonce bych řekla, že to byla jedna z nejčtivějších knih od Colleen, a to už je co říct. Hudba v příběhu mi nakonec vůbec nevadila, naopak se mi líbilo, že texty písniček posouvaly děj dopředu a měly v příběhu svoje opodstatnění. Hodně mě překvapilo jedno těžké téma, které se v románu objevilo, díky němu bylo čtení ještě smutnější. Autorka ty emoce psát prostě umí. A perfektní byla i romantika, musím říct, že jsem byla v průběhu čtení stejně rozpolcená jako hlavní hrdinka. Vůbec nevím, jak bych se na jejím místě zachovala a bylo skvělý sledovat problematiku nevěry z obou dvou stran. Nemám co vytknout, tohle byl další krásný počin z pera Colleen Hoover.

4 14.06.2023

Na tuhle romantickou komedii jsem se neskutečně těšila. Španělsko, předstíraný vztah, romantika od nenávisti k lásce - tohle měl být zaručený úspěch. A taky by byl, kdyby knížka nebyla tak strašně dlouhá. 450 stran je na takový román zkrátka příliš a už od prvních kapitol jsem cítila, že autorka příběh zbytečně natahuje. Vadily mi sáhodlouhé vnitřní monology hlavní hrdinky, která byla schopná na čtyřech stranách popsat jen to, co měla zrovna k obědu. U takové knihy bych očekávala, že mi stránky budou mizet pod rukama, a to se tady bohužel nestalo.

Mrzí mě to o to víc, že po příběhové stránce nemám knížce co vytknout. Bavil mě pomalu rozvíjející se vztah Liny a Aarona, chemie mezi nimi byla vykreslená perfektně, a prostředí Španělska tomu dodalo to správné kouzlo. Jen kdyby to bylo o 100, nebo i 200 stránek kratší, tak bych si to čtení užila mnohem více.

3 04.06.2023

Viktorie Hanišová ve své nejnovější knize Neděle odpoledne vypráví příběh rodiny, která už na první pohled působí zvláštně. Malý Teo nechodí do školy, od svých vrstevníků se ale kromě domácí výuky liší i pravidelnými kontrolami u psychiatra a odpoledními návštěvami náboženského komunitního centra, kam dochází se svou maminkou. A aby toho nebylo málo, jeho tatínek každou neděli odpoledne mizí neznámo kam. Je jasné, že tahle rodina skrývá nějaké temné tajemství.

Kniha je rozdělena do tří částí. První je vyprávěna z pohledu Tea, se kterým prožíváme jeho dětství až do dospělosti. Druhá část je vyprávěna z pohledu maminky a třetí z pohledu tatínka. Musím říct, že začátek mě opravdu bavil. Jakmile ale Teo začal dospívat, jeho příběh mi už tak zajímavý nepřipadal. Ke konci už jsem jenom čekala na odhalení toho děsivého tajemství, které tatínek skrýval. Ale ačkoliv byla pravda smutná a tragická, nějak to můj celkový dojem z knihy nevylepšilo.

7 04.06.2023

Erotikou nabitá vlčí romance. Není to žánr, který bych běžně vyhledávala, nicméně jsem se tentokrát nechala zlákat skvělým hodnocením a nadšenými ohlasy ze zahraničí. A já se k nim přidávám. Třinácté znamení je velmi povedeným začátkem fantasy série, která se možná nemůže pochlubit propracovaným světem nebo akčním příběhem, ale jako oddechovka po náročném dni funguje perfektně.

Bavilo mě rozdělení vlčích smeček podle znamení zvěrokruhu, myslím, že to byl hodně zajímavý nápad, který autorka dokázala dobře využít. A také poskytuje spoustu potenciálu do dalších dílů, takže se těším, co autorka ještě vymyslí. Skvělá byla také romantická linka, ač velmi předvídatelná, chemie mezi hlavními hrdiny fungovala, takže jsem maximálně spokojená. Možná jsem čekala ještě více erotiky, ale takhle to bylo dobře vyvážené. A ta nostalgie! Pokud jste stejně jako já kdysi dávno hltali populární fantasy romance, Třinácté znamení vás pocitově vrátí přesně do téhle doby.

3 03.06.2023

Po skvělém filmu jsem knižní předlohu vlastně ani číst neplánovala, ale když jsem zjistila, že existuje i audiokniha, řekla jsem si, že by bylo fajn se do světa Ready Player One vrátit a dozvědět se, jestli se kniha od filmu v něčem liší.

Poslech jsem si moc užila. Díky tomu, že jsem příběh znala, jsem se neztrácela v postavách ani v herním prostředí, což by se mi jinak určitě stávalo, protože těch jmen a zvláštních výrazů tu bylo nespočet. Ale musím říct, že přestože byla knížka výborná, film na mě prostě zapůsobil o něco více. Možná je to i tím, že virtuální realita a počítačové bitvy zkrátka vypadají líp na obrazovce. I tak jsem ale ráda, že jsem se do audioknihy pustila. Druhý díl ale zatím číst neplánuju, recenze nejsou nijak oslnivé a ani příběh mě popravdě neláká.

3 03.06.2023

Stejně jako spoustu jiných čtenářů, i mě si Alena Mornštajnová získala knihou Hana, kterou považuji za naprostý skvost české literatury. Ačkoliv dosud nemám od autorky přečtené všechno, co napsala, po novince Les v domě jsem musela sáhnout okamžitě. A jsem opět nadšená.

Bylo to silné a mrazivé čtení, od samého začátku jsem cítila lítost a smutek nad těžkým a nespravedlivým osudem malé cácorky, která prožila dětství v nefunkční rodině. Takhle zpětně mě mrzí, že jsem vinou sociálních sítí měla vyzrazenou zápletku ještě před samotným čtením. Autorka dokázala do knihy vložit velmi citlivé a smutné téma tak jemně a nenásilně, že kdybych dopředu nevěděla, čím se kniha bude zabývat, pravděpodobně bych byla hodně překvapená.

Ještě bych chtěla zmínit, jak krásně a metaforicky byl v knize popsaný les, který představoval všechno zlé, co se hlavní hrdince dělo. I ve mně vyvolávaly popisy lesa pocity tísně, strachu a zoufalství, přesně jak to popisovala malá cácorka. To bylo naprosto perfektní.

16 03.06.2023

Zaklínač rozhodně nebude patřit k mým nejoblíbenějším sériím, přesto mě u ní drží hlavně audio zpracování, které je opravdu povedené. Kdyby mě knihou neprovázel hlas Martina Fingera, asi bych to po tomhle díle vzdala, protože tohle bylo zase tak trochu o ničem.

Na můj vkus tu bylo až příliš mnoho politikaření, nebavily mě sáhodlouhé rozmluvy postav ani intriky královského dvora. Chtěla bych více Ciri, to je tak skvělá postava, ale v Čase opovržení dostala velmi málo prostoru. Pořád jsem čekala, až se její příběh pohne trochu dopředu, ale neměla jsem pocit, že by se v této knize stalo něco zásadního. Za mě tedy jeden z těch slabších dílů a nezbývá než doufat, že mě ty další třeba budou bavit trošku více.

4 23.05.2023

Už dlouho jsem nečetla knihu, která by byla od samého začátku takhle akční, jako byl právě Úsvit temna. Hned na prvních stranách se můžete těšit na napínavé boje v přístavu historického Londýna, při kterém se postupně odkrývají první tajemství a záhady tohoto fantasy světa. Vypadalo to hodně slibně. Brzy ale začalo tempo příběhu opadávat a spolu s ním i moje nadšení. A ta křivka bohužel udržela klesající tendenci až do konce.

Jakmile skončila počáteční akce, knížka mě hodně rychle přestala bavit. Postavy byly ploché a za těch necelých 500 stran jsme je ani neměli šanci pořádně poznat. Prostředí Londýna bylo brutálně nevyužité, stejně jako cech tajemných Správců nebo magie. Kniha byla neskutečně zdlouhavá a nebylo tam nic, kvůli čemu bych chtěla ve čtení pokračovat. Nehledě na to, že jsem celou dobu měla pocit, že nečtu young adult, ale hodně špatně napsanou middle-grade. Vlastně až na ten začátek nemám nic, co bych mohla na knize pochválit. Tohle byl z mojí strany krok vedle. Jo a mapa? Obvykle jsem z nich nadšená, ale tady byla mapa nejenom nepřehledná, ale navíc úplně zbytečná.

2 23.05.2023