Luccinda
komentáře u knih
Dítě prachu
Nguyễn Phan Quế Mai
Předchozí autorčina kniha Hory zpívají si mě naprosto získala, a to nejenom svým poutavým příběhem, který byl plný těžkých životních osudů, ale také tím, kolik mi toho prozradila o historii Vietnamu. A z té autorka čerpá i pro svůj druhý román Dítě prachu. Hlavním tématem jsou váleční sirotci - děti amerických vojáků a vietnamských žen, které se narodily během války ve Vietnamu a často končily opuštěné v sirotčincích.
Příběh je rozdělený do několika dějových linií, začíná v roce 1969 a pokračuje až do současnosti. Kapitoly jsou vyprávěné střídavě z pohledu válečného sirotka Phonga, sester Trang a Quynh a bývalého amerického vojáka Dana. Jejich životy, poznamenané válkou, se různě proplétají, a každý z nich ukazuje jinou tvář této kruté doby.
Bylo to zkrátka úžasné čtení. Dítě prachu se mi líbilo úplně stejně jako Hory zpívají a jsem si jistá, že se tato kniha opět dostane na můj seznam top knih za tento rok.
Vampýrská akademie
Richelle Mead
Nebudu chodit kolem horké kaše, já jsem spokojená. Dostala jsem přesně to, co jsem od sedmnáct let staré young adult fantasy očekávala. Příběh mě bavil, upíří škola je prostě osvědčený námět a zajímavé bylo i rozdělení na moroje, dhampýry a strigoje. Zatím nevím, co si mám myslet o hlavních postavách. Rose byla na můj vkus moc panovačná a namyšlená, Lissa byla zase taková křehká květinka. O to víc se těším, jak se jejich charaktery budou v dalších dílech vyvíjet.
Důvod, proč jsem knížce nemohla dát vyšší hodnocení, je styl psaní autorky, který mi prostě nesedí. Vyprávění mi přijde často zmatené, autorka skáče z přítomnosti do minulosti jak se jí zachce, takže někdy je to prostě chaos. Stejný problém jsem měla i kdysi se sérií Sukuba, ta mě ale nezaujala ani příběhem a postavami, proto jsem jí nedočetla. Vampýrská akademie je ale v tomto ohledu mnohem lepší!
Oceán mezi námi
Gill Thompson
Předchozí autorčinu knihu jsem hodnotila plným počtem hvězd. Tehdy jsem ocenila především originální námět a skvělý styl psaní autorky. A Oceán mezi námi mi sedl úplně stejně jako před pár lety Dítě na nástupišti, ačkoliv nehodnotím tak vysoko, protože už mám od té doby zase o něco víc načteno a tím pádem i s čím srovnávat.
Člověk by řekl, že těch románů z druhé světové války je už tolik, že už ani není možné přijít se zajímavou zápletkou. Ale Gill Thompson se to opět podařilo. Možná to bylo i tím, že válka se v tomto příběhu odehrává spíše v pozadí a stěžejním tématem jsou především rodinné vztahy a odloučení matky a syna, který je během války odvezen z Anglie do Austrálie, kde je adoptován cizí rodinou. Knížka byla smutná a dojemná, plná silných příběhů, kterých se během války odehrálo nespočet. A já jsem si její čtení opravdu užila.
Čepel čarodějky
A. K. Mulford
Tak tohle bylo jedno velké zklamání. Předchozí díl série Pět korun Okrithu se mohl chlubit alespoň skvělou romantickou linkou, když už ne zajímavým světem a originálním příběhem, ale v Čepeli čarodějky mě bohužel nebavila ani ta romantika. A to z jednoho prostého důvodu: hlavní hrdinka.
Už dlouho mi v žádné knize nebyla hlavní hrdinka takhle nesympatická. Rua byla neskutečně protivná a sebestředná, neustále všem kolem sebe ubližovala, a to včetně krále Renwicka, který za ní samozřejmě běhal jako pejsek, přestože ho od sebe Rua v jednom kuse odstrkovala.
Romantickou linku jsem si tedy v téhle knize ani trochu neužila. Což je ve fantasy, která je světem i příběhem naprosto tuctová a jakoby poslepovaná z jiných knih a stojí pouze na té romantické lince, celkem na nic. Vůbec mě to nebavilo a kdybych knížku neměla na recenzi, asi bych jí v půlce odložila. Do dalšího dílu už se tak určitě pouštět nebudu.
Číslo 20
Sam Holland
Po fantastickém Kopírákovi jsem se na další thriller z pera Sam Holland neskutečně těšila. A nebudu vám lhát, Číslo 20 mě bavilo snad ještě víc než samotný Kopírák. Příběh byl temný a napínavý, nechyběly mnohdy až brutální popisy samotných vražd, já jsem si ale oblíbila hlavně postavy, o které jsem se v příběhu děje opravdu bála, protože tady nebyl v bezpečí vůbec nikdo.
Co mi tedy brání dát knize plný počet hvězd? Zápletka, kterou jsem odhalila už v první třetině knihy. Minulý měsíc jsem totiž četla jiný thriller, který měl naprosto totožnou zápletku. Obě knížky navíc vyšly ve stejný měsíc v jednom nakladatelství, což je fakt vtipné. Takhle jsem úplně přišla o moment překvapení, protože jsem naprosto přesně věděla, kdo je pachatelem a jaký má motiv. A neskutečně mě to mrzí, protože jinak knížce nemám co vytknout a je to spíše hloupá shoda náhod, že jsem četla dva thrillery se stejnou zápletkou takhle po sobě.
Útočiště
Karen Lynch
Tahle série vás zaručeně vrátí do doby začátků young adult fantasy. I u druhého dílu jsem se cítila, jako bych znovu četla mé oblíbené série, jako bylo třeba Stmívání nebo Nástroje smrti. S tím se ale pojí i to, že se v Útočišti objevila hned celá řada klišé spojených s tímto žánrem. Proto mě většina dějových zvratů v knize nechávala chladnou a občas jsem nad nimi i protáčela oči, ale to k tomu prostě patří a neberu to jako minus.
Ačkoliv se Útočiště opět skvěle četlo a byly chvíle, kdy jsem se od knihy nemohla odtrhnout, po dočtení ve mně zůstal pocit, že to byl vlastně ukázkový vycpávkový druhý díl. Nic moc zajímavého se tu nestalo, jen se teda konečně rozjela romantická linka, která mi v prvním díle chyběla. Nezdolná mě ale přece jen bavila o trochu více.
Pravidla hry
Neal Shusterman
Novinka krále dystopií a tentokrát standalone. Neal Shusterman opět přišel s perfektním námětem - cestováním mezi dimenzemi. Aneb co všechno se v alternativních vesmírech může pokazit. No, je toho opravdu spousta.
V knize se objevuje hned několik vážných témat, tím stěžejním je pak rasová segregace, která je v USA i v současné době bohužel stále patrná. Na kloub se tomu snaží přijít hlavní hrdina Ash, který mi zpočátku nebyl příliš sympatický, během příběhu však přišel velkým vývojem a nakonec jsem si ho oblíbila. A palec nahoru také za velmi netradiční romantickou linku, ta mě opravdu bavila!
Proč všichni odcházejí
Zuzana Dostálová
Po románu Soběstačný, který mě svým příběhem velmi zasáhl, jsem se rozhodla sáhnout po další knize Zuzany Dostálové. Proč všichni odcházejí je novela s autobiografickými prvky, ve které autorka vzpomíná na dětství, přičemž hlavním tématem je odcházení blízkých.
Knížka je krásně napsaná, řekla bych až poeticky. Stejně jako v románu Soběstačný, i tady sledujeme příběh očima dítěte. Zuzanka se v příběhu seznamuje s rodinnou historií, cvičí na violoncello a seznamuje se s vážně nemocnou Monikou. Především se ale snaží pochopit, proč je náš život plný samoty a umírání.
Bylo to krásné, dojemné čtení na jedno odpoledne. Možná bych byla radši, kdyby šel příběh více do hloubky, ale i takto na mě velmi zapůsobil.
Šikmý kostel
Karin Lednická
První a druhý díl Šikmého kostela jsem měla doma poměrně dlouho, jejich čtení jsem ale odkládala záměrně. Chtěla jsem počkat, až bude na obzoru vydání třetího dílu, abych si mohla přečíst celou trilogii pěkně najednou. A dobře jsem udělala. Teď po dočtení prvního dílu si nedokážu představit, že bych čekala rok, než bych si mohla přečíst pokračování, a pak další tři roky na díl závěrečný.
Autorka se pro svůj příběh inspirovala skutečnými osudy hornických rodin a zasadila ho do období konce 19. a počátku 20. století. Tato doba samozřejmě zahrnovala nejednu nešťastnou událost a já se přiznám, že jsem o tom, co se u nás po konci první světové války odehrálo, neměla nejmenší tušení. Šikmý kostel mi tak odkryl velmi důležitou součást naší historie a já jsem za to autorce neskutečně vděčná.
Bála jsem se, že bude knížka náročnější na čtení, ale vůbec ne. I když jsem jí zrovna neměla v ruce, pořád jsem na ní musela myslet a přemýšlela jsem, jaké zkoušky na naše hrdiny ještě čekají. A v hlavě mi Šikmý kostel zůstal i dlouho po dočtení. Už teď se nemůžu dočkat, až budu v příběhu pokračovat, a jsem si jistá, že celá trilogie bude patřit mezi ty nejlepší knihy, které jsem za svůj život přečetla.
Všude samí lháři
Shari Lapena
Poslední kniha Shari Lapeny vyšla už před dvěma lety, takže jsem ráda, že jsme se konečně dočkali dalšího psychothrilleru z pera téhle fenomenální autorky. Všude samí lháři možná není nejoriginálnější svým námětem, pokud už máte od autorky něco načteno, určitě v tom její rukopis poznáte, ale to nic nemění na tom, že to bylo opět napínavé a neskutečně čtivé od začátku až do konce.
Za mě by si knížku žádný fanoušek tohoto žánru určitě neměl nechat ujít. Je pravda, že u mě se Všude samí lháři mezi ty top psychothrillery nezařadí, přesto vám ji můžu jen a jen doporučit.
Na ledě
Hannah Grace
Icebreaker asi nemohl minout žádného čtenáře romantických komedií, i já jsem po knížce několikrát pokukovala už v angličtině, nakonec jsem počkala na český překlad, který se mi díky @knihkupectvi_luxor dostal do rukou ještě před vydáním. A bylo to fakt boží! Vloni jsem byla takhle nadšená z knížky Co už nikdy nepřebolí od Lucy Score, letos jsem si úplně stejně zamilovala Na ledě od Hannah Grace.
U romantických komedií s rozsahem nad 400 stran vždycky zpozorním a říkám si, jestli to přece jen nebude už trošku natahované a zdlouhavé. Ale tady jsem se nenudila ani chviličku. Knížku jsem zhltla na posezení během jednoho odpoledne a skvěle jsem se při čtení bavila.
Sportovní prostředí bylo naprosto skvělé, oblíbila jsem si vedlejší postavy a perfektní byla také chemie mezi hlavními hrdiny. Je pravda, že těch erotických pasáží tu bylo fakt hodně, až jsem si říkala, jestli náhodou nečtu už trošku jiný žánr. Ale vůbec mi to nevadilo, protože byly napsané na jedničku.
Nejdražší Josephine
Caroline George
Nejdražší Josephine je krásným romantickým příběhem, ve kterém se prolíná současnost s minulostí. To nejlepší a nejoriginálnější na knize je forma vyprávění. Kapitoly z přítomnosti jsou vyprávěné pomocí emailové komunikace mezi hlavní hrdinkou Josie a její nejlepší kamarádkou. Když se Josie přestěhuje na staré panství, které zdědila po svém tatínkovi, najde tam dopisy z roku 1821, ve kterých muž jménem Elias vyznává lásku tajemné Josephine. Kromě nich ale Josie v domě nalezne ještě něco: rukopis románu, který je romantickým příběhem Eliase a Josephine. A Josie při čtení zjistí, že je hlavní hrdince až nápadně podobná.
Ač se příběh zdá být velmi komplikovaný, brzy se v něm zorientujete a hlavně budete zvědaví, jestli je Josie opravdu tou tajemnou Josephine a zda se s Eliasem někdy setkají. Bylo to moc milé čtení s nádhernou atmosférou, která mi připomněla knihy Jane Austenové.
Dny v knihkupectví Morisaki
Satoši Jagisawa (p)
Tenhle příběh plný knih a životní moudrosti vám zaručeně vykouzlí úsměv na tváři. Je to takové to čtení na jedno odpoledne, novela má pouze něco málo přes 140 stran, ale ačkoliv s ní nestrávíte mnoho času, její poselství vás určitě bude provázet ještě dlouho po dočtení.
Vzhledem k rozsahu se žádné s témat v knize nerozebírá příliš do hloubky, z toho důvodu může příběh na někoho působit povrchně. Já jsem z toho ale takový pocit neměla. Ano, vyprávění je velmi zrychlené, ale podle mého názoru více slov nebylo potřeba. Vše důležité bylo řečeno.
Pokud se vám líbily příběhy jako Knihonoš nebo Půlnoční knihovna, určitě zkuste i Dny v knihkupectví Morisaki. I kdyby to mělo být jen kvůli té nádherné ilustrované obálce.
Závod s časem
Lisa Regan
Další povedená kniha z pera mé milované Lisy Reganové. Tohle byl už osmý díl ze série a opět jen žasnu nad tím, že mě autorčiny knihy pořád baví stejně jako na začátku.
Musím ale přiznat, že do tohoto dílu jsem nebyla začtená hned od první strany, jako u těch předchozích. Přišlo mi, že Závod s časem má trošku pomalejší rozjezd, vyšetřování dlouho stálo na místě a velká odhalení přišla až později. Ale to čekání stálo za to. Případ sériového vraha byl neskutečně napínavý a zajímavý a také dramatický až do samotného konce. Nakonec tedy Závod s časem nezklamal a bylo to opět skvělé čtení. A já se už teď těším na další díl.
Šach a mat
Ali Hazelwood
Romány Ali Hazelwood jsem si naprosto zamilovala. Baví mě akademické prostředí, ve kterém se příběhy odehrávají, stejně jako humor, kterého je v jejich knížkách dostatek, a také postavy, které mají vždy své kouzlo. To stejné platí i o autorčiném prvním young adult románu Šach a mat.
Pokud jste se báli, že Šach a mat nebude tak dobrý jako autorčiny knížky pro dospělé, bylo to úplně zbytečné. I tenhle příběh byl naprosto boží. Jen se místo univerzity a výzkumných pracovišť ocitáme v prostředí šachových turnajů. A bylo to snad ještě lepší.
Líbilo se mi, že šachy hrají v příběhu opravdu velkou roli. Jsou tu popsány všechny důležité hry a turnaje, a to včetně jednotlivých tahů. Takže máte pocit, jako byste hráli spolu s hlavními hrdiny. A když už u nich jsme, Mallory s Nolanem byli prostě skvělí. Od začátku jsem jim fandila a těšila jsem se na každou jejich společnou chvilku. Nemám co vytknout, tohle bylo perfektní.
Pozoruhodná cesta domů
Dan Gemeinhart
Po middle-grade sáhnu spíše výjimečně, proto je zvláštní, že se mi tak často podaří narazit na silný a nezapomenutelný příběh, který si užijí nejen děti, ale i dospělí. Přesně to je i případ románu Pozoruhodná cesta domů. Ten mě kromě anotace zaujal také nádhernou obálkou, která se k příběhu neskutečně hodí.
Tahle knížka má v sobě všechno. Dobrodružství, radostné chvíle, smutné a dojemné momenty, sílu rodiny i přátelství a dokonce i špetku napětí. O vážná témata tu také není nouze. A jak postupně odkrýváte minulost Kojotky a Rodea, tím více vám přirůstají k srdci. Stejně jako další postavy, které se k nim v průběhu cesty přidají. Nemám co vytknout. Bylo to krásné, laskavé čtení, které bude mít navždy místo v mojí knihovničce.
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Obvykle příliš nevyhledávám povídkové sbírky, na kterých se nepodíleli různí autoři, ale na Dlouhou trať od Viktorie Hanišové jsem se moc těšila. Autorka napsala sedm povídek, které spojuje téma sebevraždy. A za sebe můžu říct, že až na jednu povídku byla tahle sbírka naprosto perfektní.
Bohužel mě zklamal hned první příběh Běžkyně na dlouhou trať. Ta byla na mě příliš obrazná a metaforická, přiznám se, že jsem jí úplně nepochopila. Ostatní povídky byly zkrátka skvělé. Mezi ty top patří Vrátíš se?, Manažerka a Zbytečný člověk. Každá zpracovává téma sebevraždy z trošku jiného úhlu pohledu, což je prvek, který se mi na povídkových sbírkách líbí - když se na jedno téma pohlíží z více úhlů. A Viktorii Hanišové se tohle povedlo na jedničku.
Zjizveni
Emily McIntire
V předchozí autorčině knize Lapeni mě inspirace pohádkou Petr Pan opravdu bavila, takže jsem se na další díl téhle volně série těšila a byla jsem zvědavá, jak se autorce podaří postavit příběh na motivy Lvího krále. A bohužel jsem lehce zklamaná.
Zjizveni jsou vlastně takovou historickou romancí, do které autorka vložila postavy pojmenované podle pohádkové předlohy. Tam ale podobnost se slavným příběhem končí. Stejně jako v knize Lapeni, i tady byly postavy velmi kruté a násilnické, až mi to přišlo trochu na sílu. Příběh byl plytký a bohužel mě neoslovila ani romantická linka, která měla určitě v knize dostat více prostoru.
Vražedná temnota
Lisa Regan
Jak to jen autorka dělá, že dokáže držet kvalitu svých knih takhle vysoko po takhle dlouhou dobu? Ať už sáhnete po kterémkoliv díle téhle série, vždy máte jistotu, že to bude neskutečně akční a napínavé čtení plné nečekaných zvratů a dramatických momentů. Já bych vám tedy určitě doporučila číst knížky popořadě, aby vám neunikly důležité detaily ze života hlavních postav.
Ačkoliv je Vražedná temnota už sedmou knihou, kterou jsem od autorky četla, opět mě překvapilo, jak extrémně čtivá byla. Zhltla jsem jí v podstatě na jeden zátah, dokonce jsem v průběhu čtení kontrolovala, jestli jsem nějaké stránky nepřeskočila, protože mi přišlo úplně neskutečné, jak rychle jsem jí přečetla. Ale tohle Lisa Regan prostě umí.
Tři sestry
Heather Morris
Přiznám se, že patřím k těm čtenářům, které Tatér z Osvětimi maličko zklamal tím, jak byl idealizovaný a někdy až přehnaně optimistický. V tomto ohledu mi daleko víc sedla Cilčina cesta, která působila reálnějším dojmem. Tři sestry jsou někde mezi. Oproti jiným příběhům z Osvětimi z nich ale stále nebyla cítit taková ta bezmoc a tíseň, což někomu vyhovuje, jinému zas ne.
Heather Morris se opět inspirovala skutečným příběhem a postavami ho propojila se svými předchozími romány. To bylo moc fajn. Bylo zajímavé dozvědět se i co se se sestrami dělo po válce, ačkoliv tahle pasáž by za mě mohla být určitě o dost kratší. Přišlo mi, že autorka tu závěrečnou část zbytečně protáhla.
