Luccinda
komentáře u knih
Vždycky Jane
Jenn Bennett
Když se řekne letní romance, jako jedna z prvních knih mi naskočí Kudy ke hvězdám od Jenn Bennett. Tu stále považuji za jednu z nejlepších romantických knih, co jsem kdy četla. A ačkoliv i další knihy téhle autorky mají své kouzlo, už nikdy mě žádná tak moc neokouzlila.
Vždycky Jane je za mě bohužel úplně nejslabší kniha Jenn Bennett. Nepotkala jsem se tu vlastně s ničím - hudební prostředí mi není nijak blízké, hlavní hrdinka byla hodně nevýrazná a vlastně mě moc nebavila ani romantická linka. Jediné, co se knížce nedá upřít, je čtivost. Ale na té se dobrý příběh stavět prostě nedá.
Dům v blankytně modrém moři
TJ Klune (p)
Konečně chápu, proč tahle kniha všechny čtenáře tak okouzlila. A jsem na tom úplně stejně. Tohle bylo zkrátka perfektní! Už dlouho ve mě žádná kniha nevyvolala tak příjemné pocity jako Dům v blankytně modrém moři, tohle je přímo definice pojmu feel-good
Příběhově je to takový mix Sirotčince slečny Peregrinové a Přísně tajného spolku svérázných čarodějek. Autor krásně vykreslil prostředí tajemného ostrova, který je obklopený blankytně modrým oceánem. Zamilovala jsem si také postavy - hlavní hrdina Linus byl dokonalý bručoun, kterému se v jednu chvíli obrátil život vzhůru nohama. A moc se mi líbila i lehká romantická linka, která do příběhu skvěle zapadla. Nemám co vytknout, tohle čtení jsem si užila od začátku až do konce.
Pláž v Chorvatsku
Julie Caplin
Miluju! Za mě druhá nejlepší kniha ze série Romantické útěky, hned po Hotýlku na Islandu. A to hlavně proto, že tohle pro mě byla totální nostalgie. Chorvatsko je takový můj druhý domov. Jezdíme tam skoro každé léto a já na tuhle nádhernou zemi prostě nedám dopustit. No a při čtení Pláže v Chorvatsku jsem měla pocit, jako bych tam byla. Nejde jen o ta místa, na kterých se příběh odehrává. Jde hlavně o ty maličké detaily, které autorka do příběhu vložila, ať už je to chorvatské pečivo, tržnice, nebo třeba Cedevita. Tohle prostě musel napsat někdo, kdo Chorvatsko miluje stejně jako já, a já jsem za to autorce hrozně vděčná.
Ale není to jen o Chorvatsku. Romantická linka byla úžasná. Líbilo se mi, jak si k sobě Maddie a Nick nacházeli cestu, a ta chemie mezi nimi byla skvělá. Maddie mi byla hodně sympatická, taková normální holka, která stojí nohama pevně na zemi. Jediné, co bych knížce vytkla, byl konec, který mi přišel maličko uspěchaný. Ale jinak to bylo krásné čtení, ideální na léto.
Každé další léto
Carley Fortune
Krásná letní romance, která ale není vždycky tak sluníčková, jak se může zdát. Percy a Sam spolu tráví každé léto u jezera a jejich kamarádství později přeroste v lásku, která má být pro oba tou osudovou. Dokud jedno špatné rozhodnutí všechno nezničí. Od té chvíle uplynulo už přes deset let a Percy a Sam se od té doby neviděli. To se však má brzy změnit.
V knížce se střídají kapitoly z minulosti a z přítomnosti, které se krásně doplňují a postupně si z nich skládáte celý obrázek toho, co zlého se v minulosti mezi Percy a Samem stalo. Příběh ve mně dokázal vyvolat spoustu emocí, což je vždycky velké plus. Líbila se mi také letní atmosféra, která z knížky čišela. Dojem mi pak trošku kazilo chování postav, hlavně Sam mě chvílemi dost vytáčel, naopak mnohem sympatičtější mi byl jeho brácha Charlie. Škoda, že ten v příběhu nedostal více prostoru.
Woodhill
Eleanor Corvin (p)
Přiznám se, že po Woodhillu jsem sáhla čisté kvůli obálce, která je překrásná a neskutečně mě na tenhle příběh nalákala, což by anotace sama o sobě nejspíš nezvládla. A musím říct, že ačkoliv mám ke knížce spoustu připomínek, vlastně se mi moc líbila a jsem ráda, že jsem jí dala šanci.
Aby mě čtení opravdu bavilo, potřebuju mít v příběhu silné postavy, které mi budou sympatické a dokážu se do nich vcítit. A to se ve Woodhillu podařilo. Díky skvělým postavám jsem si čtení užila od první do poslední stránky a jsou také důvodem, proč knížku hodnotím takhle vysoko.
Těch negativ jsem tu totiž našla celkem dost. Zápletka byla slabší, vlastně jsem až do samého závěru nevěděla, kam celý příběh vůbec směřuje. Hororové prvky jsem v příběhu také hledala marně. Nehledě na to, že styl psaní na mě působil začátečnicky a místy dost kostrbatě. Ale už během čtení jsem si uvědomila, že ačkoliv si tam ty nedostatky vidím, nejsou pro mě natolik důležité jako to, aby mě čtení bavilo.
Otka: Ošklivá tlustá kamarádka
Kody Keplinger
Tuhle knížku jsem měla na svém TBR tak strašně dlouho, že už jsem přestávala doufat, že se k ní někdy dostanu. Nakonec mi k tomu dopomohla červnová losovačka a já jsem měla velkou radost, zároveň jsem se ale i trošku bála, že oproti dnešním youngadultovkám už to nebude tak dobré. Ale nakonec to bylo přesně naopak.
OTKA vyšla v originále už v roce 2010 a je to na tom prostě znát. Knížka mě okamžitě vrátila do doby, kdy mi bylo "náct". Atmosféra středoškolských večírků, parta kamarádek, diskotéky, problémy s rodiči... Pokud je vám stejně jako mně, je velká pravděpodobnost, že vám tenhle svět bude povědomý.
A mně to neskutečně bavilo. Jak ta doba, tak i samotný příběh. Romantická linka od nenávisti k lásce je moje oblíbená a tady to prostě všechno fungovalo, chemie mezi postavami byla výborná a já jsem se od knížky nedokázala odtrhnout. Popravdě nevím, jak by tenhle příběh obstál u dnešních teenagerů, ale já jsem si ho opravdu užila.
Stačí mávnout křídly
Sára Topinková
Pokud máte rádi příběhy, které se věnují důležitým a citlivým tématům, Stačí mávnout křídly by vás rozhodně nemělo minout. Za mě je to jedna z nejlepších heavy contemporary, co jsem kdy četla. Knížka ve mně dokázala vyvolat celou škálu emocí, a to hlavně díky tomu, jak krásně byla napsaná. Opravdu klobouk dolů, vůbec bych nepoznala, že knížku napsala takhle mladá autorka.
Příběh je rozdělený na dvě časové roviny, část "Předtím" a část "Potom". Postupně tak odkrýváte Cilčinu minulost a zjišťujete, co zlého se jí v životě přihodilo. A musím říct, že mi Cilčino vyprávění hned několikrát zlomilo srdce. Bylo to opravdu silné, dojemné a bolestné. Cilka mi neskutečně přirostla k srdci a v průběhu čtení jsem často měla potřebu jí obejmout a říct, že všechno bude dobré. A přesně takhle si představuju dobrou heavy contemporary.
Noční lovec
Chris Carter
Mám za sebou třetí knihu Chrise Cartera a autor se opět vyznamenal. Trošku jsem se bála, že jak ty díly poslouchám takhle rychle za sebou, tam mi to brzy začne připadat repetitivní, ale vůbec ne. Ačkoliv tu máme další sérii brutálních vražd, celý případ byl opět mega originální a napínavý.
Na Nočním lovci se mi ale úplně nejvíc líbil příběh samotného sériového vraha. Ten mi přišel opravdu zajímavý a smutný, při některých scénách mi běhal mráz po zádech. Tohle autor zkrátka umí!
Mrazivý polibek
Richelle Mead
Na druhý díl Vampýrské akademie jsem se vcelku těšila. Byla jsem zvědavá na vývoj postav a také na to, kam se příběh posune. Nakonec jsem spokojená tak napůl. Potěšilo mě, že Rose ztratila svůj věčně panovačný a namyšlený postoj, přesto však zůstala silnou hlavní hrdinkou. Rozhodně jsme si rozuměly více než v předchozím díle. Naopak dějově byl Mrazivý polibek o dost slabší, což mě trošku zklamalo. Příběh se nikam výrazně neposunul, až na závěrečnou akci se v knížce vlastně nic moc nedělo. V tomhle ohledu mi jednička seděla víc.
Vypravěčka
Jodi Picoult
(SPOILER) Tvorba Jodi Picoult mě lákala už dlouho, vždycky jsem ale věděla, že budu chtít začít právě Vypravěčkou, která mi byla mnohokrát doporučovaná a ze všech knih autorky je i nejlépe hodnocená. A teď už chápu proč. Ačkoliv už jsem románů s tématem holokaustu přečetla spoustu, Vypravěčka byla přesto jedinečná a spolu se Zlodějkou knih a Hanou se řadí k tomu nejlepšímu, co jsem z tohoto žánru přečetla.
V knížce najdeme hned několik vypravěčů a přestože se nejedná vždy o kladné charaktery, každý z nich mi určitým způsobem přirostl srdci. Nejvíce to pak byla babička hlavní hrdinky Sage, jejíž vyprávění mě naprosto pohltilo a dojalo.
Jediné, co mě na konci maličko mrzelo, bylo odhalení týkající se postavy Josefa Webera, které sice bylo skvěle vymyšlené, ale bohužel jsem ho odhadla dlouho dopředu. To ovšem není chyba autorky a mé hodnocení knihy to nijak neovlivní. Ta si totiž nezaslouží nic jiného než plný počet hvězd.
Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
Čajovna v Tokiu se sice nezařadí mezi mé oblíbené díly téhle série, Romantické útěky mi přesto začínají přirůstat k srdci. Tím, že už přesně vím, co od autorky čekat, začínám se na každé další zamilované cestování těšit víc a víc. A ačkoliv Japonsko nepatří mezi mé vysněné destinace, i tak jsem si tento výlet na druhý konec světa užila.
Hlavní hrdinové mi tentokrát nijak k srdci nepřirostli, Fiona byla na můj vkus příliš nejistá a opatrná, Gabe mě zase vytáčel svým chováním. Chemie mezi nimi ale kupodivu fungovala, což je pro dobrou romantickou linku stěžejní. Takže v tomto ohledu jsem spokojená.
A líbily se mi také odkazy na japonskou kulturu a kuchyni. Autorce se opět podařilo vytvořit příjemnou atmosféru, takže vám nezbývá než se ponořit do příběhu a vychutnat si Japonsko alespoň takto na stránkách knihy.
Zakázané uvolnění
Bal Khabra
S hokejovými romancemi se poslední dobou roztrhl pytel a přestože hokej miluju, pečlivě si vybírám, po které sáhnout. A Zakázané uvolnění byla skvělá volba! Tahle knížka mi perfektně sedla do nálady a dá se říct, že mě tak trochu vytáhla ze začínající čtecí krize, na což jsou tyhle odpočinkové romantické komedie prostě perfektní.
A nejenom, že jsem si u čtení skvěle odpočinula, ale navíc jsem se i hodně nasmála. Těch komických situací a hlášek bylo v knize spoustu a u některých jsem se opravdu musela nahlas smát, jak to bylo vtipné.
Romantická linka možná nebyla zrovna výjimečná, ale bavila mě. Mezi hlavními hrdiny to fakt jiskřilo, romantika od nenávisti k lásce navíc patří mezi moje nejoblíbenější, takže v tomhle ohledu jsem byla maximálně spokojená.
Pohodová produktivita
Ali Abdaal
"Tajemstvím produktivity není disciplína, ale radost."
Tahle věta podle mě naprosto vystihuje nejdůležitější myšlenku celé knihy a proto jsem jí tady chtěla citovat. Na téma produktivity už toho bylo napsáno spoustu. Tak proč byste si měli přečíst právě tuhle knihu? Těch důvodů je hned několik.
1. Autor je neskutečný sympaťák. Knížka je napsaná jednoduše a s humorem, takže se čte neuvěřitelně snadno. Skvělé byly i různé popkulturní narážky.
2. Těch informací, rad a tipů je v knize opravdu spoustu, zároveň jsem ale neměla pocit, že bych jimi byla přehlcená. Autor na konci každé kapitoly shrnul to nejdůležitější a fakta doplnil také svými zkušenostmi.
3. Knížka vás opravdu namotivuje! V průběhu čtení jsem často měla chuť jít něco dělat nebo se pustit do věcí, které jsem dlouho odkládala.
4. Naučíte se způsobu, jak být produktivní UDRŽITELNĚ. A je to právě radost, nikoliv disciplína, která vám pomůže dotáhnout projekty do konce. Autor v knize radí, jak najít potřebnou energii, čím bojovat s prokrastinací a jak se vyhnout vyhoření.
5. Budete se chtít ke čtení vracet. Spotřebovala jsem spoustu lepíků, abych si označila to nejdůležitější, protože vím, že se ke knize budu ještě mnohokrát vracet.
Já vám tedy Pohodovou produktivitu můžu jen a jen doporučit!
Hymnus pro Lokiho
Joanne Harris
Přiznám se, že jsem dlouho přemýšlela, jestli po knize sáhnout. Rozhodně se nemůžu řadit mezi fanoušky severské mytologie a ani postava Lokiho mi nijak blízká není (to se však po přečtení téhle knížky změnilo!). Nakonec mě přesvědčila nádherná obálka s ještě krásnější ořízkou, která mi teď může zdobit knihovnu. Tohle se opravdu povedlo!
A jsem moc ráda, že jsem si Hymnus pro Lokiho přečetla. Je pravda, že na styl vyprávění jsem si musela chvilku zvykat, ale jakmile jsem se do čtení ponořila, už jsem nedokázala přestat. Knížku vypráví samotný Loki, takže to byla opravdu zábava. Jeho příběh jsem částečně znala díky knize Srdce čarodějky, ve které vystupuje Angrboda, Lokiho milenka a matka jeho tří dětí. Hymnus pro Lokiho mi tak celý příběh krásně doplnil, což bylo na tom celém asi to nejlepší.
Knihkupectví & kostní prach
Travis Baldree
Jestli byly Legendy & latéčka prodchnuté vůní kávy a sladkého pečiva, při čtení knížky Knihkupectví & kostní prach ucítíte maximálně zaprášené regály a plíseň na stěnách... Ale kdepak. To bylo předtím, než se orkyně Viv ocitla ve starém knihkupectví vedeném krysačkou Fernou a rozhodla se jí pomoct dát obchůdek trochu do kupy.
Tohle je příběh jako stvořený pro všechny knihomoly! Sama hlavní hrdinka, neohrožená válečnice, se díky knihkupkyni Ferně do knih zamiluje a snaží se ke čtení přilákat i další obyvatele městečka. Samozřejmě se ale nemůže ze dne na den vzdát své kariéry, takže v příběhu dojde i na nějaký ten boj se zlem.
A já jsem se skvěle bavila od první do poslední stránky. Bylo to stejně milé a vtipné jako Legendy, ale tady byla z příběhu navíc cítit ta láska ke knihám a tím si mě autor prostě získal. Doufám, že se do tohoto světa třeba ještě někdy vrátíme...
Nikdy, nikdy
Colleen Hoover
Knížky Colleen Hoover u mě každý rok patří k těm nejočekávanějším a jinak tomu nebylo ani u novinky Nikdy, nikdy, kterou Colleen napsala spolu s autorkou Tarryn Fisher. Byla jsem zvědavá, jak tohle spojení dopadne, ale upřímně jsem si na to při čtení ani nevzpomněla. Knížka se zkrátka četla stejně skvěle jako všechny ostatní knížky Colleen Hoover. Bohužel, i přesto to však z mého pohledu byl autorčin úplně nejslabší román.
Už při čtení jsem zjistila, že mi v knížce chybí to, co mám v ostatních románech CoHo tak ráda. Ať už to jsou postavy, které by mi přirostly k srdci, romantická linka, od které se nedokážu odtrhnout, nebo silná témata, díky kterým jsou ty ostatní autorčiny příběhy tak jedinečné. Zároveň je Nikdy, nikdy mnohem více "young adult", možná i proto mi ta romantická linka tolik nesedla. Mystery zápletka byla fajn, ale chybělo mi tam nějaké vysvětlení celé situace, což ve výsledku také trošku snížilo moje hodnocení.
Ahoj krásko
Ann Napolitano
V knížce Ahoj krásko sledujeme životy čtyř sester, z čehož pramení i časté přirovnávání tohoto románu ke knížce Malé ženy. Také samotný příběh na tuto klasiku opakovaně odkazuje, což mi přišlo zajímavé a nápadité.
Pokud máte rádi rodinné ságy a libujete si v komplikovaných vztazích a těžkých životních osudech, pak vám román Ahoj krásko můžu jen a jen doporučit. V knížce se objevuje celá řada těžkých témat, příběh je velmi komplexní a autorka si dala hodně záležet při vytváření charakterů postav.
Musím se však přiznat, že já jsem si příběh neužila tak, jak bych doufala. Při čtení jsem zjistila, že ve mně knížka nedokáže vyvolat žádné emoce. Osudy postav mi byly víceméně lhostejné, asi to bylo i tím, že jsem si k nim nedokázala vytvořit žádný vztah. Je to ale čistě můj osobní problém s autorkou, to stejné jsem totiž zažívala i u předchozího autorčina románu Milý Edwarde. Z toho plyne i moje slabší hodnocení, vy ale knížku určitě zkuste! Jsem si jistá, že většina čtenářů z ní bude nadšená.
Pravidla hry
Neal Shusterman
Novinka krále dystopií a tentokrát standalone. Neal Shusterman opět přišel s perfektním námětem - cestováním mezi dimenzemi. Aneb co všechno se v alternativních vesmírech může pokazit. No, je toho opravdu spousta.
V knize se objevuje hned několik vážných témat, tím stěžejním je pak rasová segregace, která je v USA i v současné době bohužel stále patrná. Na kloub se tomu snaží přijít hlavní hrdina Ash, který mi zpočátku nebyl příliš sympatický, během příběhu však přišel velkým vývojem a nakonec jsem si ho oblíbila. A palec nahoru také za velmi netradiční romantickou linku, ta mě opravdu bavila!
Oheň a ruda
Olivia Hawker
Tento historický román odehrávající se ve druhé polovině 19. století poskytuje zajímavý pohled na životy mormonů v USA, zároveň se ale jedná o velmi silný příběh tří žen, které se provdaly za jednoho muže.
Ačkoliv mi náboženství a víra nejsou příliš blízké, knížky s touto tematikou vyhledávám. Konkrétně s mormonskou vírou jsem se setkala v knize Vzdělaná, kde mi tento způsob života přišel naprosto šílený, proto jsem se o něm chtěla dozvědět více.
Román Oheň a ruda mě v tomto ani v žádném jiném ohledu nezklamal, dostala jsem přesně to, co jsem od něho očekávala. Knížka se skvěle četla, příběh byl plný silných momentů a všechny tři hlavní hrdinky jsem si neskutečně oblíbila. Za sebe vám tedy knížku můžu jenom doporučit!
Samotářka
Karen Lynch
Mám za sebou třetí díl YA fantasy série Nezdolná a ačkoliv nás ještě další knihy z tohoto světa čekají, příběh z pohledu Sary je v této trilogii ukončený. Samotářka byla vcelku povedené finále, hlavně první polovina byla mega akční a napínavá, přečetla jsem ji prakticky na jeden zátah.
Druhá polovina knížky už byla podstatně slabší. Nic moc se v příběhu nedělo a na nějakou dobu mě to čtení úplně přestalo bavit, než to těsně před koncem opět získalo spád. Myslím, že téhle sérii nejvíc ubližuje rozsah jednotlivých knih. 500 stran je na tento žánr prostě hrozně moc a bylo znát, že autorka už místy prostě nemá o čem psát a dost se opakuje. Jediné štěstí, že jejím knížkám nechybí čtivost.
