lucie.sela komentáře u knih
Čekala jsem od knihy klišé typu "smluvní vztah" a taky " dominantní samec", ale nakonec jsem byla naprosto překvapená a opravdu jsem si užila jak autorka knihu pojala.
Bianca byla neskutečně sympatická, vtipná a sebevědomá žena, která se nenechá zastrašit a dikybohu v sobě nemá jedinou submisivní kost :D
Naopak Jax jakožto hlavní hrdina je ten, kterému absolutně chybí sebevědomí a není se čemu divit.
"Pokud s vámi někdo dost dlouho jedná jako s prašivým psem, začnete tomu věřit a chováte se podle toho."
Opravdu si mě získal tím jak reálné mi přišlo jeho myšlení po všem co ho potkalo. Ocenila jsem, že si z toho neodnesl masochismus jako obranu proti ženám, ale jen chránil své tak zlomené srdce.
Kniha byla plná jak vtipných tak smutných témat života a utvořila opravdu krásný celek, který ubíhá bez hluchých míst. Příjemným překvapením jsou i recepty, které knihu provází. Určitě stojí za přečtení a opravdu se těším na další díl série :)
Těžká témata života, které tvoří úžasnou knihu o naději a statečnosti. Příběh se četl téměř sám a úplně mě pohltil. Samozřejmě je to román, takže tam vše jde až pohádkově snadno, ale je to vyvážené hodně zlým z minulosti, kterou by nechtěl nikdo zažít.
Jestli jsem se ohledně knih od Martinez něco naučila, tak je to neotvírat první díl dokud nemám po ruce i ten druhý. Stejně jako u předešlého duetu Nejtemnější úsvit si neumím představit číst sérii s odstupem. Příběh utíkal opravdu plynule a nenašla jsem žádné "omáčkové" kapitoly. Vše do sebe krásně zapadá a vy si užíváte jízdu, ale najednou se blíží konec a....bum všechno je jinak. Začnou se objevovat dílky, které jste ani nepostřehly, že chybí a chytáte se za hlavu jak je tohle možný? Opravdu musím autorku pochválit za to jak si dokáže s příběhem a myslí čtenáře pohrát. Doufám, že se dočkáme dalších knih od autorky a udrží si takovou laťku i nadále :)
(SPOILER) Velmi smutný, ale krásný příběh o tom jak dvě zlomené duše můžou stvořit jednu úplnou. Cesta je velmi trnitá, ale potřeba se nadechnou a znovu žít nám umožní se posunout dál. Zatím druhá kniha autorky a ačkoli jsou tam těžké životní situace, tak jsem si čtení užila. Líbí se mi, že i přes občasné emoční výkyvy na mě kniha dýchala nadějí. Děj je tak nějak předvídatelný, protože podobné příběhy nebo alespoň pasáže už určitě byly i v jiných knihách, ale rozhodně to nebralo na čtivosti. Celkově mi příběh utíkal plynule bez hluchých míst a to u autorek oceňuji. Žádná dokola se táhnoucí linka nebo opakované žhavé scény. Těším se na další knihy autorky, které si nenechám ujít :)
Znáš to místo mezi nočními můrami a sny? Místo, na něž nepatří žádné zítřky a včerejšky už tam nebolí? Místo, kde tvé srdce bije synchronizovaně s mým? Místo, kde neexistuje čas a kde se tak snadno dýchá? Chci tam s tebou žít. – TC
„Ale stojí to za to, Faye.“ Díval jsem se jí do očí, které byly rudé od pláče. „Zlomený srdce stojí za těch pár okamžiků štěstí a kousky rozbitýho srdce se zase dají dohromady. Sice ti zůstanou trhliny a jizvy, to pálení je však jen připomínka, že to člověk přežil. To pálení je tvoje znovuzrození.“
Krásné zakončení dalšího skvělého duetu od Martinez. Její knihy se opravdu čtou jak jednohubky, protože se nejde odtrhnout. Každá zápletka se odkrývá postupně, děj plyne hladce a není tam ničeho "přehršle". Za mě osobně spokojenost :)
Znáte ten infarktový pocit, když knihu nečtete, ale doslova hltáte a najednou se nahoře místo čísla kapitoly objeví EPILOG? Protože přesně tohle se mi u této knihy stalo. Čtu s pocitem, že mi kniha přirostla k ruce tím jak nejsem ochotná jí odložit a najednou konec. Moc jsem si tuhle jízdu užila. Ostatně jako i ostatní knihy od A. Jones. Celou dobu si člověk myslí, že pomalu přichází na to "proč", ale bum a výsledek vás vyvede z omylu. Autorka vás umí svými příběhy pohltit a nepustit. Opravdu se těším na pokračování této série i králů a doufám, že časem i dalších knih od Amo :)
Příjemné překvapení, když stejně jako ostatní vezmu v úvahu početnost tohoto tématu. Je poznat, že autorka je studentka psychologie, protože se opravdu snažila přiblížit nám jednotlivé reakce a pocity hrdinů. Díky tomu mi každá postava přišla skoro až reálná.
Emily mi byla opravdu sympatická. Je hodná, milá a přesto si nenechá líbit kde co. Příjemně mě překvapila i ke konci, kde by jiné hrdinky okamžitě odhodily svoji "hrdost" ačkoli většinou žádnou ani nemají a nenechala se hned zase pobláznit.
Jackson jako nejstarší z bratrů to neměl lehké, kvůli zodpovědnosti za rodinný podnik a líbilo se mi popsané jak vlastně musí mít více osobností pro jiné situace. Taky jsem ocenila, že pro něj nebylo tak snadné přecházet mezi nimi lusknutím prstu a byla znát námaha, která tohle kočírování osobností stojí.
Líbilo se mi, že je v knize všeho tak akorát. Žádná erotika co druhá kapitola celou knihu a vtipnost tady taky nešla přes čáru, kdy už vlastně ani čtenář neví proč by se měl smát a naopak si ťuká do hlavy "proč to tam proboha musela napsat za každou cenu".
Opravdu se těším na příběh Tristana a dalších bratrů. Nebyl by pro mě problém knihu přečíst i opakovaně :)
(Jediné pro mě velké mínus bylo u ebooku to střídání pohledů formou písma. Měla jsem pak problém zaostřit u pohledu Emily)
Souhlasím s označením nejslabší díl série. Už u druhého dílu mi přišlo jako by tam něco chybělo, ale třetí vrátil křivku zpět nahoru, takže o to větší zklamání bylo. Na příběh Everly a Nolana jsem se těšila, bohužel jak se ukázalo, zbytečně. Nemohla jsem se začíst, nutila jsem se v ní pokračovat, hledala cokoli co by mě nadchlo, ale bohužel ničeho jsem se nedočkala.
Moje druhá kniha autorky a musím říct, že se celkem pěkně vypořádala s častým námětem. Místy byla kniha na mě až moc sladká, ale vtipnost to hned zase vylepšila. Jediné co mi trochu lezlo na nervy byla vedlejší "postava" OJ (po přečtení pochopíte), protože "méně je někdy více" a opakovaný vtip ztrácí svůj význam pokud je zmiňovaný moc často. Celkově se kniha četla dobře a děj rychle běžel. Postavy byly sympatické, takže za přečtení kniha určitě stojí :)
Návrat na Briar U jsem si díky této knize užila. Mám ráda knihy E. Kennedy a tady opět nezklamala. Zhruba do poloviny mi děj doslova letěl a já nebyla schopná přestat číst. Užila jsem si komické situace hlavního páru, které se příjemně opakovaly. Oba hrdinové mi byli sympatičtí a měli své, i když podobné, démony. Nízké sebevědomí je něco, co společnost často podceňuje jako maličkost nebo dokonce jen jako způsob vynucení chvály. Myslím, že autorka se této temné stránky povahy zhostila skvěle a rozhodně to nepřeháněla. Jednu hvězdu jsem ubrala za zbytečnou zápletku děje. Podle mě stačila jedna pořádná a nebo dálod sebe, protože takto jak byly brzy po sobě mi to úplně narušilo tu pohodovost čtení :-)
Za mě kniha celkem zklamání. Přišlo mi jako by jí psala jen P. Ward bez spolupráce s Keeland. Připomíná mi to knihu Řekni něco legračního, ale místo jejího opilého telefonu napíše on opilý dopis. No a pak už vše jede jako po másle. Uvidí se naživo, zjistí jak se pořád neskutečně milují a to je vlastně celé. Chybí mi tam nějaké dorážení, vtip, zápletka jak jsem u Keeland zvyklá. Spíš mi to přišlo jako deník agorafobika a jak se s tím vyrovnat.
I přes těžší obsah má kniha své kouzlo. První část se zabývá "zrůdou" jménem rakovina a ztrátou milovaného člověka. Myslím, že to zažila drtivá většina z nás a proto může být kniha náročnější na vyvolání vzpomínek. Přesto se mi moc líbilo jak autorka vykreslila Greye, který byl světlem pro Eleanor. Většina by určitě ocenila mít někoho, kdo by byl oporou a útěkem od hrůz co nemoc působí. Přiznám se, že jsem Eleanor záviděla jak se dokázala s postupem času smířit se ztrátou, která z ní udělala neskutečně srdnatou ženu. Samozřejmě je to kniha a tak je dost pohádkové, ale dává to svým způsobem naději. Druhá část se mi četla lépe i přes nehodu a ztrátu milované ženy pro Greye a jeho rodinu. Opět se mi líbilo vykreslení pocitů ze ztráty a odstrkovaní blízkých, které jde ruku v ruce s žalem. Celkově jsem tam nenašla jedinou nesympatickou postavu a díky tomu byla kniha svým způsobem oddechové čtení. Sbližování postav se dělo postupně což mi taky vyhovovalo, protože nějaké "vidím, znovu cítím, vlastním, konec" mi naruší celý příběh a stane se z toho přeslazené nic. Není to kniha, kterou by jsem četla opakovaně, ale rozhodně nelituji přečtení.
První dojem by se dal popsat jako "mnoho povyku pro nic". Slyšela jsem celkem chválu a tak jsem se pustila do čtení. Nemůžu si pomoct, ale stejně jako u Zakázané lásky mi i tady vadilo jak na začátku jsou hlavní hrdinky vykreslené jako silné ženy co stojí nohama pevně na zemi a dokáží se o sebe postarat za všech okolností. Bohužel to vždy končí jakmile potkají toho nebezpečného, záhadného, dokonalého s ostře řezanou čelistí jako z žuly vytesaného adonise. Pak jsou z nich najednou hadrové panenky, které hned ztrácí dech, omdlévají a div se nebojí svého stínu. Takhle to pokračuje dokud se vlastně karty úplně neotočí a z hrdiny je řadový podpantoflák a z ní opět sebevědomá žena. Zároveň mi při čtení trochu vadila změna formy u jeho a jejího pohledu. Hlavní hrdinka je neustále spalována touhou a to snad i při lehkém vánku, stále je bez dechu a tyto pasáže se opakují tak často až jste vlastně na konci knihy. Myslím, že každý má jinou představu o "mafiánském" prostředí a za mě byla tahle kniha spíš pohádka s dospělou obálkou :-/
"Není to, čím se to zdá být" mi k této knize neuvěřitelně sedí. Jak snadné je zaměnit lásku se sebeláskou. Pokud se snažíme o nový začátek lží, nemůžeme čekat happy end. I přes křehký vzhled může být jádro plné intrik a manipulace. Trochu mi dělalo problém se začíst, ale pak jsem doslova hltala každou kapitolu, která nám odhaluje kousek po kousku celou skládačku :-)
Příjemná kniha o tom, že nic není samozřejmostí a pomsta může znít sladce, ale ve skutečnosti je to ničivý kruh. Děj mi přišel podobný s jinými knihami a filmy. Přesto je kniha napsaná čtivě a vtipně, že mi nedělalo problém se začíst. Umím si představit pokračování příběhem o Chyně nebo Kennedy :-)
Pokud hledáte knihu s dějovou linkou, která pohltí a vtáhne do děje tak to vás tato jednohubka příliš nenadchne, ale v případě, že vám nevadí "rychlíkové" tempo a spousta erotiky tak ani neurazí :) Osobně mám E. Kennedy velmi ráda, ale po Off-campus, Briar U nebo Him jsem u ní zvyklá na úplně jinou příčku a styl psaní. Tato série je spíš opravdu jen jako zpestření bez jakékoli hloubky, takže jako oddech to není špatné, ale vyšší nároky podle mě neuspokojí :)
Knihu jsem přečetla jak se říká na jeden zátah. Děj mi krásně ubíhal a některé zvraty přidaly na potřebě pokračovat. Bylo zajímavé poznat nové prostředí, které nás, ač zlehka, stále přivádí k Bratrstvu. Opravdu se mi líbil návrat do minulosti a tyto pasáže jsem si užívala. Šakal i Nyx byla celkově dobrá hlavní dvojice ačkoli jsem nechápala, proč on zůstává kde je, ale vše bylo postupně odhaleno, takže jsem spokojená. Kdo miluje Bratrstvo a Ward, určitě knihu ocení. Já osobně se na těším na další díly a celkově tvorbu autorky :)
Mám ráda knihy od V. Keeland, pár knih ve spojení s P. Ward a asi jednu nebo 2 knihy od autorky samotné, takže jsem se na knihy vždy těšila. Bohužel mi knihy postupně přijdou jako CTRL+C - CTRL+V jen se změní jména a pohlaví v tom, kdo spustí linku příběhu. Přišlo mi, že u této knihy se autorky snad vsadily, kdo vymyslí víc zápletek a alespoň pro mě to mělo opačný efekt než čtivost. Už od knihy Hříšné dopisy jsem ohledně jejich knih skeptická a bohužel po tomto kousku jsem názor rozhodně nezměnila. Samozřejmě je to jen můj názor, protože každá kniha má své odpůrce i příznivce, takže si určitě své nenáročné čtenáře najde :)
Typický hlavní hrdina - tělo jako vytesané z kamene, čelist, o kterou by jste se mohli pořezat a pohled, kterému podlehnete. Navíc má kolem sebe tak pevné hradby asi jako dětský domeček z karet Méně typická hlavní hrdinka - přitahuje katastrofy jako magnet, neustále je sama sebou a má ostrý jazyk. Co je ovšem naprosto netypické je třetí "hlavní hrdina" a to je jak asi název napovídá banán. Opravdu se vyskytuje v každé kapitole až to člověku chvilkama přijde celkem otravné. Další čím kniha může odradit je, že se autorka snaží být neustále vtipná a ono to ne vždy vyjde (samozřejmě zde může hrát velkou roli překlad), ale pokud se to povede upřímně se zasmějete. Jako další problém může být počet vulgarismů (mě osobně v knize nevadí, ale nemusí být v takovém měřítku). Celkově se kniha četla snadno a není tak obsáhlá, takže děj ubíhá rychle. Určitě si najde své odpůrce i zastánce. U mě je to spíš takový neutrál co neurazí, ale ani nenadchne. Rozhodně to není něco co by jsem četla opakovaně :)
Poslední díl a všechny kousky jsou tam kde mají. Čtení jsem si užila, byla to jízda emocí a zvratů. Našla jsem tady prázdná místa předchozích dílů, ale občas mi přišlo jako by autorka ještě nebyla připravena sérii opustit a tak natahovala seč mohla. Několikrát jsem si řekla, že to mělo mít název spíš jako ódy na Olivii a sama sebe se ptala kolikrát je schopný si člověk naběhnout a nechat se rozdrtit. Víc než lásku mi to připomínalo posedlost a touhu po nedosažitelném. Nejsou to klasické romány a styl psaní taky nebyl obvyklý, ale i tak mají své kouzlo a dokáží zaujmout. Trochu by jsem to přirovnala k dospělejší verzi série After, ale o dost příček výš.