Lucieda komentáře u knih
Kniha, která má čestné místo v mé knihovně i srdci. Kniha, ke které jsem se po třech letech vrátila a která mne dojmula stejně jako napoprvé. Kniha, která vás donutí vytáhnout kapesník a přestat si stěžovat na svůj osud.
Přečteno před pár měsíci a neohodnoceno. Nějak jsem nevěděla co si o knize myslet. Teď už vím, bohužel. Ta podobnost je děsivá.
Válka je mír,
svoboda je otroctví,
nevědomost je síla!
Úžasná kniha. I po 210 letech má co nabídnout. I když zvyklosti máme nyní naštěstí jiné, tak některé lidské povahy prostě přetrvávají. Takoví páni Collinsové, nebo paní Bennetové... stačí se rozhlídnout kolem sebe.
Bohužel vůbec nesdílím všeobecné nadšení z této knihy. Za mne slabý průměr.
Pár měsíců po přečtení Hany, jsem se dostala ke Slepé mapě. A hned mi došlo, jak moc mi chyběl tento styl psaní. Skvělé.
Za mne bohužel ne. Čekala jsem asi víc, chybělo mi napětí, příběh byl těžko uvěřitelný a předvídatelný.
Těžké hodnocení. Prostředí vesnice, ani nářečí mi není vůbec blízké. Přesto se mi jazyk jakým je kniha psána líbil a vyvolával úsměv. To už se bohužel nedá říct o jednotlivých postavách a jejich příbězích. Hlavně ženské postavy jsou vyloženě nesympatické, zlé, závistivé a pomlouvačné. Chybělo mi vyvážení něčím pozitivním, milým. Škoda. Takto mi to přečtení zůstal jen nepříjemný pocit.
Skvělá kniha! Prvotina???
Není to úplně příjemné čtení, občas zamrazí, nutí k zamyšlení.
Chladná ambiciozní Julie a nejistá vzdorující Agnes.
Skvělé! Znáte ten pocit, když chcete číst dál a zároveň nechcete, aby kniha skončila? Za mne pět hvězdiček.
Knihu jsem nakonec dočetla, ale už teď vím, že za pár týdnu nebudu vědět o čem vlastně byla.
Po všech těch Šikmých kostelech, Gertách Schnirch, Mlýnech a podobných knihách, jsem asi potřebovala právě něco takového. Temnou, skandinávskou "pohádku", která mne ihned vtáhla do děje a dovolila mi strávit pár hodin ve světě fantasy. Já si to tak užila! Přestože rozhodně nepatřím do cílové skupiny, nebo možná právě proto. Krásná kniha! Těším se na pokračování.
Bohužel pro mne zklamání. První část knihy mne zaujala, četla se opravdu dobře. I když spíše kvůli popisu reálií života ve válečném Leningradu, než kvůli milostnému vztahu Taťany a Alexandra (o kterém se vlastně nedá ani moc mluvit). Po útěku Taťány na venkov, mne kniha absolutně prestala bavit. Snazila jsem se ji neodložit, ale bohuzel pres mou snahu zůstane nedočtená. Říkám si, že jsem asi pěknej cynik, když mne všemi opěvovaná love story nechává chladnou.
Neodolala jsem designu knižky, dopracovanému do všech detailů. Navíc za symbolickou cenu v LK. Horor není můj šálek kávy, trochu jsem se do čtení musela nutit, nerada odkládám knihy nedočtené. Na knihu si ale určitě vzpomenu při každé návštěvě Ikei.