LucillaPeters
komentáře u knih

Čtivě podanou formou popsání a srovnání historických událostí a skutečností se současnými událostmi. S většinou se dá naprosto bez námitků souhlasit. Pana Vondrušku mám velice ráda a cením si jeho názorů i nenásilné formy jejich prezentace. Aktuální, rozumně podané a (bohužel) pravdivé.


Jsem absolutně nadšená, pravda na tuhle knihu jsem se těšila jako malá a když vyšla konečně v češtině, byla to jasná volba tohoto roku. Po Hněvu andělů opět Parker se vším všudy, děj navazuje, ovšem prostor dostanou i vedlejší postavy. Opět je dobrá znalost dřívějších dílů, ale i jako samostatná kniha to může fungovat. Autor neztratil nic ze svého umu popisnosti (ačkoli mi přijde, že trochu ubylo lyričtějších pasáží) a všechny výlety do minulosti jsou tu ku posunu děje. Atmosférické, temné, napínavé ... Jsem zvědavá, jestli se můžeme těšit i na další díly, po této knize bych za to byla velice vděčná.


Tenhle Parker mi dal docela zabrat. Dost dlouho jsem se nemohla do knihy začíst, ale přikládám to spíš nesoustředěnosti, nez nezajímavosti. Kniha má docela pomalý rozjezd, ale když už se začne něco dít a děj se začne motat, je to opět pořádná jízda. A vzhledem k tomu, že se do děje opět zamíchala notná dávka mystiky, byla jsem ještě spokojenější. Za sebe mohu vřele doporučit milovníkům netradičních detektivek a trochy toho nadpřirozena.


Tohle byla prostě povinnost. Tolkienovi se povedlo stvořit naprosto plastický svět s historií, pověstmi, legendami, jazykem, stylem života... Něco takového a v takovém rozsahu a v takové kvalitě se nepovedlo a hned tak nepovede. Silmarillion není odpolední oddechovka, já si od něj odskakovala k jiným knihám, ale kdykoli jsem ho otevřela, byla jsem zpátky ve vteřině...


Od prvního řádku z knihy čiší smutek, nostalgie a do určité míry i beznaděj. Slyšela jsem úryvek knihy a prostě jsem musela vědět, jestli to vážně skončí tak smutně, jak jsem si myslela. Ke kladům knihy musím přidat nádhernou jazykovou bohatost, za což zaslouží smeknutí i překladatelka. Celková poetická popisnost nebyla vůbec na škodu, nádherně dotvářela atmosféru. Takže ačkoli na mě z knihy padala tíseň, tak jsem si četbu užila a jako velmi silnou ji mohu vřele doporučit dál.


Krásně, srozumitelně zpracováno. K severské mytologii jsem vždycky tíhla a tohle podáni mě moc bavilo. Autorka zvolila populárni, moderní formu vyprávění a zpřístupnila ne úplně lehkou látku širší veřejnosti. Za mě palec hore.


Stylem a poutavostí mi to trochu připomínalo Ztracené duše, nicméně autor je natolik zkušeným vypravěčem, že i změnu rytmu knihy dokáže popsat poutavě. S napětím jsem měla trochu problém, kniha mi přišla lehce předvídatelná, ale nešlo o nic, co bych autorovi nemohla odpustit. Nenudila jsem se, knihu jsem dala za dvě odpoledne. A v sérii má i tento kus své jasné místo.


Musím upravit svůj dřívější komentář. Stále platí, že po pátém dílu je tahle kniha lehce znevýhodněna a může být považována za slabší (i já tenhle názor sdílela), ale po druhém přečtení musím uznat, že rozhodně slabší není. Naopak tématem zabředává do hnusných vod lidského jednání a autor dokáže být popisností velmi sugestivní. Zvlášť například pasáže s Angelem jsou v tomto ohledu napsány výborně.
Na knihu s tímto tématem prostě musí být to správné rozpoložení, poté od ní neodtrhnete pozornost. Hodnocení zvedám, tento díl si tu plnou palbu zaslouží.


Po Zabijácích opět návrat k Parkerovi, ale jaký. Palec nahoru, mě tahle kniha strašně bavila a ruku na srdce, bála jsem se víc než u kdejakého filmu. Ta atmosféra, kterou umí Connolly vystavět mě vždycky dostane ;-)


První fantasy, které jsem před nějakými deseti lety četla, a možná nasadilo laťku příliš vysoko (pro ostatní autory). Květnatá mluva a detailní popisy mi nevadily. Vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, co od knihy čekat, alesoň jsem se dokázala rychleji dostat do děje a představit si celou Středozem tak, jak ji nosil autor v hlavě.
Ve výsledku milá pohádka pro odrostlejší děti, pro mě část dospívání a jeden z příběhů, který mě opravdu dojal.


Na tuhle knihu jsem si brousila zuby dlouho a nezklamala. Patřičně napínavá, cynicky vtipná, s překvapivými zvraty, navíc především s mými oblíbenci Louisem a Angelem. A těch několik civilních postav jim dodává úplně jiné rozměry. Kniha se čte jedním dechem - měla jsem ji přelouskanou do druhého dne ;-)


Musím uznat, ze nebýt doslovů podepsaných Brumbálem, nedělalo by mi problém brát knížku jako samostatné pohádky pro starší děti, bez světa HP. Osobně se mi pohádky moc líbily, byly originální, a v této návaznosti se jedná o moc pěkné doplnění/rozšíření univerza Harryho Pottera.


Opět se Connollymu povedlo zamotat zápletku, ale teď navíc přidal ohromnou porci mystiky a vytvořil atmosféru tak sugestivní a skoro až hororovou, že jsem knihu raději dočítala přes den. Byla jsem zvědavá a určitě byla má očekávání naplněna.


Po dočtení verše "Manon je moje umřít pro krásu" mám pravidelně slzy na krajíčku. Jedno z nejcitlivějších vyznání a překrásné verše. Pan Nezval povýšil češtinu o pár příček výš :-)


První kniha, kterou jsem od Remarquea četla a ke které se ráda vracím. Silný příběh, emoce.a typický konec.


První kniha od Connollyho, ke které jsem se dostala a od té doby ho řadím mezi své oblíbené autory. Skvělá zápletka, vynikající zpracování, pořádná dávka děsu a mystična. Já byla absolutně spokojená. Jako bonus ještě Kostnice, co víc si přát? :-)


Záležitost asi především pro skalní fanoušky, sama o sobě je to jen naučná kniha, psaná populární formou, ale pro nás, fanoušky, je to doplnění sbírky, rozšíření znalostí a milý návrat do světa HP.


Stejně jako u Famfrpálu v průběhu věků je tohle samo o sobě jen "učebnice", i když psaná populární formou, ale pro fanoušky (nejen nove filmove série) je to milý návrat do světa HP a doplnění sbírky.


Nějak si nejsem jistá, co si o tom myslet. Děj sice "odsejpá", ale když je vám hlavní postava nesympatická až hrůza a vlastně vás nezajímá, je to těžké. Do čtení jsem se občas musela nutit, jistá originalita zápletky se dostavila, ale kniha mi neutkvěla. Znovu po ní už nesáhnu.


Trochu se ve mně sváří dva pocity. Rozmrzelost a nadšení. Rozmrzelost z toho, že už mám dočteno a že ten konec jsem si představovala jinak a nadšení z toho, jak mě Connolly dokázal vtáhnout do děje a vrátit do mladších let.
Vezmu to popořadě. Předně musím autorovi vyseknout ohromnou poklonu za celý tenhle příběh. Myslím, že se mu podařilo vyjádřit mnohé obavy onoho zvláštního období dospívání. Navíc se dotkl několika témat, která mohou být pro někoho matoucí a způsobovat uvnitř trápení. Další pochvala patří svéráznému podání všech příběhů, vzhledem k mé znalosti autorova dalšího díla mě to bavilo ještě víc. Jeho osobitý humor, skvěle vystavěná atmosféra, budování napětí, několik dost drsných scén i líčení postav, které chybují, cítí strach, umí být sobecké a ne vždy se rozhodují, tak jak by se očekávalo, což z nich dělá daleko živější osoby, to je přesně to, co na Connollyho knihách miluji. Navíc má cit pro vytvoření zaporáků (Hákáč se mu povedl, i když tady mám trochu soukromý problém - před lety by mi přišel děsivejší, ale po tom, co jsem už vše od Connollyho četla... ) Nebudu zastírat, od knihy jsem čekala hodně. Některá očekáváni byla naplněna beze zbytku, některá mají rezervy. Ale když to vše sečtu a podtrhnu, vychází mi jedna neobyčejná kniha, kterou s nadšením doporučím odrostlejším dětem (pro caparty to fakt není) a dospělým, kteří se do dětství chtějí ještě vrátit.
