LuckaK.088
komentáře u knih
R.U.R.
Karel Čapek
Není třeba představovat Čapkovo utopické drama varující před pokročilou technologií a automatizací, lidskou leností a hraní si na Boha. České klasické dílo, které dokázalo oslovit čtenáře po celém světě, a zaujmout i čtenáře po sto letech. Vznik slova robot a jeho celosvětové přijetí, je jen třešničkou. Přečteno během dvou knižních kávových dýchánků. A po dočtení závěru se mi připomněla hláška - "život si najde cestu".
Dopisy ztraceným
Brigid Kemmerer
Krásný intenzivní román, na kterém se autorka snaží ukázat, že jeden den/jedna událost by nám neměla definovat celý život.
Dobrý proti severáku
Daniel Glattauer
Vůbec by mě nenapadlo, že by se mi mohla líbit kniha, která je napsaná čistě jako přímá řeč, bez popisu, bez vyprávění. V této duologii ale opravdu naleznete jen a pouze e-mailovou komunikaci. Rovnou upozorňuji, že se jedná o dva díly a po dočtení prvního je nutnost mít po ruce i díl druhý. A musím uznat, že se mi to opravdu líbilo a před autorem smekám, protože tohle určitě nebyla úplně lehká "disciplína".
Mohu doporučit, a navíc se naprosto perfektně hodí na letošní ČV č.12: Kniha, ve které spolu postavy komunikují přes internet
Mrtvá v knihovně
Agatha Christie
Musím se přiznat, že jsem ostuda, protože tohle byla moje první knížka od Agathy Christie. Přitom mám detektivky moc ráda, ale až nyní jsem vzala do ruky knížku od ikony detektivních příběhů. Jak jsem psala - musím se stydět.
A jak jsem tušila, samozřejmě jsem dělala chybu. Četlo se to skvěle, prostředí anglického venkova 1.pol. 20. století mě bavilo. I když tam bylo dost postav, je to napsáno tak, že se s nimi postupně a nenásilně seznamujete. V hlavě nevzniká chaos z toho, kdo je kdo a není třeba obracet stránky nazpět. Na závěrečné rozuzlení bych nikdy sama nepřišla.
Měl jsem psa a kočku
Karel Čapek
Zábavné, milé a odpočinkové čtení. Několikrát jsem se upřímně zasmála. Polovinu knihy vlastně tvoří samostatná knížka Dášeňka. Za co ale srážím hvězdičku - sloučení samostatných fejetonů do jedné publikace podle mě nebyl úplně dobrý nápad. Jelikož se v povídkách opakují stejné myšlenky, postřehy, dokonce i celé věty, čtenář má pak pocit, že s lehkými nuancemi čte to samé dokola. Těm, co se chystají do knihy pustit, bych doporučila nečíst zaráz, ale jednotlivé kapitolky s odstupem.
"Jelikož nemá ani ocasu, který by sloužil k orientaci, nevím dobře, kde má hlavu a zadek a zejména jakým způsobem najde mezi tolika chlupy patřičný vchod a východ ze svého těla. Nicméně to je jeho věc, nejspíš ponechaná jeho vrozené inteligenci."
Vrahova žena
Victor Methos
Podařený právnický thriller. Závěr skvělý.
Škoda, že zatím nebyly přeloženy další díly s Jessicou Yardleyovou. Snad se dočkáme...
Dekameron
Giovanni Boccaccio
Těžko se hodnotí literatura ze 14. století. Čtení Dekameronu mi zabralo mnohem více dní než těch pouhých deset, po které byly povídky vyprávěny. Několikrát jsem si totiž musela od Boccaccia dát oddech. Především kvůli přístupu k ženám/často dívenkám. A i když jsem si vždycky připomínala, kdy bylo dílo napsáno, tak stejně byla potřebná pauzička (několikadenní) na vydýchání.
Na tu dobu to muselo být opravdu odvážné dílo. Už jen díky jeho otevřené kritice církve.
"A toto přísloví mi skýtá nejenom námět k vyprávění o tom, co mi bylo uloženo, ale navíc mi ještě dává možnost dokázat, jaké a jak veliké je pokrytectví mnichů, kteří mají široká a dlouhá roucha a tváře uměle bledé. Hlavy mají pokorné a mírné, jestliže od někoho něco chtějí, ale na výsost povýšené a hrozebné, jestliže kárají druhé za neřesti, jež mají sami, či když ukazují, že mniši mohou dojít spásy jen braním a ostatní zase jen dáváním. Mimo to si tito muži počínají ne tak jako my lidé, kteří máme usilovat o dosažení ráje, ale tak, jako by byli jeho vlastníky a pány, neboť tomu, kdo zemře, určují v něm více či méně znamenité místo podle množství peněz, jež jim odkázal - čímž se snaží oklamat nejprve samy sebe, jestliže tomu věří, a potom ty, kteří přikládají jejich slovům víru."
"Opravdu nevím, jakému bludu to propadají ženy, když si tak málo cení mužů a odmítají je. Kdyby jen pomyslily na to, co jsou a jak velikou a vysokou urozenost poskytl Bůh ze všech živočichů nejvíce muži, měly by být šťastny, když je nějaký muž miluje, měly by si ho na výsost vážit a velmi horlivě se snažit, aby se mu líbily a aby je nikdy nepřestal milovat."
Hodinář
Jeffery Deaver
Tak zamotaný kriminální thriller s tolika zvraty jsem snad ještě nečetla. Když jsem si poprvé říkala, že už je přece vše jasné, tak proč má kniha ještě tolik stránek, tak jsem vážně nečekala, že ten "aha" moment není poslední. Skvělé.
Začala jsem sedmým dílem kvůli ČV s hodinami, ale už teď je mi jasné, že si sérii s Rhymem a Sachsovou dám pěkně od začátku.
Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
Když jsem četla anotaci, myslela jsem si, že kniha bude hlavně o pocitech a rozhodování, zda si děti vyměnit či nevyměnit. Že se z toho vyklube tak skvělý psychothriller jsem ale vůbec nečekala.
Po pocitové stránce se mě kniha velmi dotýkala - zřejmě jako každého rodiče, který by se pokusil do dané situace vžít. Když jsem očekávala dcerku, zrovna u nás rezonovala právě kauza vyměněných děvčátek, která je i v knize zmíněna. Živě si vzpomínám, že manžel dostal jasný rozkaz - po porodu nespustit naše mimčo z očí. Když měla dcera rok a v televizi se k této kauze neustále vraceli, také jsem přemýšlela co bych dělala, kdyby mi někdo po roce řekl, že dcera není biologicky naše. A musím se naprosto ztotožnit s názorem Peteho:
"Rodičovství a genetika nejsou zas tak strašně důležité a s láskou se nedají srovnat. Dítě přece nemiluješ proto, že je to tvoje krev".
Povídky aneb Nechci slevu zadarmo!
Miloslav Šimek
Čtení této povídkové sbírky mi připomnělo staré silvestry s rodiči. Večer se usedalo k celovečerním zábavným estrádám, které byly nabité scénkami a vystoupeními. A nasmáli jsme se opravdu až do očekáváné půlnoci. Dokonce některé z nich uváděl sám pan Šimek v kombinaci s paní Bubílkovou. Místo toho nám teď servírují sestříhané reprízy ubohých šou, kde je účelem být co největší exot.
Takže komu se stejně jako mně zasteskne po tomto starém skvělém humoru, přečtěte si tuto sbírku. Já se u ní královsky bavila, až mi tekly slzy.
Škvíra
C. J. Tudor
Jelikož jsem od autorky ještě nic nečetla, tak jsem ani nemohla být zklamaná. Mně se povídky líbily a četly moc dobře. A jelikož jsem z recenzí pochopila, že autorčina knižní tvorba je ještě lepší, tak už se těším, až si od ní přečtu něco dalšího...
Nejvíce se mi líbily první tři povídky a povídka Poslední chod. Také se mi líbilo, že před každou povídkou byl krátký úvod toho, jak povídka vznikla, co autorku k sepsání inspirovalo.
Purpurové řeky
Jean Christophe Grangé
Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla (asi nebyla úplně ideální volba sáhnout po této knize hned po černoušcích A. Christie). Ale zhruba od 80. strany už to jelo a nešlo zastavit. Dvě samostatné linky vyšetřování, které spolu zdánlivě nesouvisí. Mrazivý thriller s překvapivým závěrem. Pokud bude mít někdo stejný problém s rozjezdem, doporučuji vytrvat, stojí to za to.
Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
4,5* Silný příběh, který ve mně ještě dva dny po dočtení doznívá. Kniha není jen o zakázané lásce, ale také o tom, jaký vliv mají činy a osudy rodičů na jejich děti.
Ačkoliv je příběh svižný, plynulý, žádné hluché stránky, stejně jsem se přistihla, že knihu odkládám častěji, než je u mne zvykem. Rozhodně to není chyba knihy, ale moje - mého pudu sebezáchovy. Jelikož od prvních stran je jasné, že happyend se konat nebude, intuitivně jsem se bránila dobrat konce. Každopádně doporučuji přečíst, stojí za to.
Upálené
C. J. Tudor
Tak to bylo podařené. Několik zajímavých linek, žádná hluchá místa, napětí, gradace, svérázná a inteligentní hlavní postava, skvělý závěr. Takže jsem s čtením skončila pozdě v noci a mohu doporučit.
Co už nikdy nepřebolí
Lucy Score
Skvělé letní čtení - nabroušený viking, nevěsta na útěku, zlobivé dvojče, nově nalezená neteř a spousta špičkování.
Pryskyřice
Ane Riel
Psychologický thriller, který vás vtáhne do čtení hned první větou a těžko se odkládá. Příběh Jense Haardera, jehož svět neutvářely stejné systémy a pravidla jako u většiny ostatních lidí. Člověka, který až příliš miloval svou rodinu a přírodu, a jehož fascinovala pryskyřice, která pro něj v sobě skrývala něco zároveň uzdravujícího, smrtícího i ochranného. A mezi tím vším stojí jeho dcera - tichý, učenlivý a osamocený pozorovatel.
Smrtící nahota
J. D. Robb (p)
Detektivka pro velký holky zasazená do budoucnosti, kdy střelné zbraně jsou sběratelským muzejním kouskem, prostituce se provozuje na základě legálně uděleného povolení, těhotenství a genetické vady jsou regulovány a ve vzduchu létají vznášedla.
Hlavní vyšetřovatelka Eva Dallasová je sympatická, s tajemnou minulostí, na niž se snaží své vzpomínky vytěsnit. V tomto díle hledá sériového vraha prostitutek.
I když jsem od půlky vytušila jádro pudla, tak za mě spokojenost. Kniha měla napětí, romantiku, originalitu a styl psaní mi připomínal Sandru Brown a Lindu Howard, které patří mezi mé oblíbené autorky. Takže s Evou Dallasovou jsem ještě určitě neskončila.
Zoopisník Miroslava Bobka
Miroslav Bobek
Spousta zajímavostí, krásné fotky, radost číst. A před panem Bobkem smekám. Z knihy je patrné, že je to opravdu člověk na svém místě, že mu na jeho práci a hlavně na zvířátkách záleží.
Útěk ze světa
Lucinda Berry
Další z knih, u které i přes významné mrkání hodin, že je čas použít záložku, lampička stále svítí, dokud není dočteno. A po dočtení mi stejně nedá spát. Téma pro mě opravdu děsivé, ale velmi dobře zpracované. Je znát, že autorka zúročila své znalosti a původní práci psycholožky.
Žalář nejtemnější
Ivan Olbracht (p)
Díky bývalé kolegyni vím, jak těžký život je s chorobným žárlivcem (směla pouze do práce, nesměla navazovat s muži oční kontakt - musela se dívat pouze do země, když už si mohla vzít sukni, tak jedině ke kotníkům). Až po jeho smrti, až v téměř 70 letech, si poprvé vyšla na kafe s kamarádkou. Vždycky jsem si říkala, co je tohle za život.
Olbrachtova krátká novela nám dává nahlédnout do hlavy právě takového nemocného žárlivce, přičemž zjistíme, že i jeho život je v podstatě psychické peklo. V případě komisaře Macha ještě umocněné jeho náhlou slepotou a nevědomostí, co se kolem něj děje.
"Teď jsem slepý, Jarmilo. Rozumíš, co to jest, chtít hádanku, které nebylo možno rozluštit všemi smysly, řešiti teď pouze sluchem, zoufat si nad tajemstvím šustotu tvého šatu, vrznutím dveří, barvou tvého hlasu a tichem, které na mne křičí? To jsou muka, Jarmilo. Muka moje a muka tvá, neboť i tobě bude se mnou těžko."
"Ale marno se zbaviti myšlenek. Malý náraz stačí, aby se nanovo řítila halda šedého kamení a on, tvrdohlavý těžař, aby do ní opět bořil ruce a rozdíral si je o hrany ostrého štěrku."
