Lucopatka komentáře u knih
Kreslení mumínci jsou boží. Knížka už mě ale tolik nebaví. Asi tak nějak málo akční nebo co...zůstávám u animáku :)
Jedna z mála knih, kterou jsem, ač byla útlá, nedočetla. Pro mne nicneříkající. Bez energie. Ale obálku, tu má hezkou :)
První polovinu jsem četla pomalu, po několika listech denně.
Jakmile jsem se ale dostala k útěku, nešlo se odtrhnout.
S jakým citem je celý příběh napsán...
Tolik slz jsem u knihy dlouho neuronila."Ty brečíš u vyprávění psa?!"
Původní čtyři * měním na pět. Ta poslední je za Mandličku!
Koukám, když čtu ty komentáře, že názor na knížku máme všichni jakýs takýs podobný, ne-li stejný.
Tajemná mrtvola v šachtě? Hmmm, to vypadá zajímavě. Ani ty historické úseky mi nevadily, naopak, období třetí říše můžu. Ale pak se to začalo motat a zamotávat čím dál víc, až se to zašmodrchalo v jednu velkou motanici. Na konec jsem se dostala s vypětím všech sil.
Ano. Někdy méně znamená více.
Vřele doporučuji přečíst si v originále.
Jednoduchý teenagerský jazyk a styl vyprávění vás naprosto pohltí.
A vy nebudete moci dělat nic jiného než číst.
A budete se u toho smát a bude vám u toho smutno.
Pocítíte i lítost. Nejen nad Charliem.
Pocítíte lítost taky nad tím, že vám už není šestnáct.
Ale bude se vám to určitě líbit. I když je vám už něco málo přes :)
Tak. A teď si jdu konečně pustit ten film.
Prvních asi 50 stran jsem čekala, že se něco začne dít. A ono pořád nic. A tak jsem zatnula zuby a knihu dočetla do konce. Nerada opouštím bez boje.
Hlavní hrdinka byla pěkně protivná. Chladná, konzervativní učitelka. Nemám ráda takové typy, možná i to ovlivnilo můj celkový dojem ... :)
A taky jsem vůbec nebyla připravena na tu spoustu pojmů a tezí. Všechno mi to v konečném důsledku splynulo v jeden velký zmatek.
Knihu hážu do škatulky "přečteno, nedoporučuji".
Prosím, prosím, více takových knížek!
Po vizuální stránce velmi zdařilá, ilustrací mohlo být klidně více, na každé straně alespoň maličká!
Zprvu mi to připomnělo Leontýnku z filmu Ať žijí duchové a bludiště zase Faunův labyrint. Ale origami mi přišlo naprosto originální :)
A ten kokon v bludišti, ten tomu teprve dodal atmosféru, to se musí nechat.
Pro mě celá kniha jedno velké milé překvapení.
Neuvěřitelný životní příběh... Kolik podobných osudů leží zapomenuto kdesi ve vzpomínkách; přitom by si zasloužily být vyprávěny dál...právě proto, aby si člověk uvědomil, nad jakými malichernostmi ztrácí svůj drahocenný čas. Čteno jedním dechem.
Kam se poděl můj milý Paasilinna? :( Tohle se vážně nepovedlo.
Po přečtení smutná...z toho, kolik času jsem jí darovala, než jsem ji konečně dočetla. Nuda, nuda, nuda.
Jednou takhle v levných knihách hledám něco lehoučkého, co se mi nepronese cestou, ale zabaví při čekání na milého - a vida, tahle by mohla být dobrá. Útlá, se zajímavým námětem...přečtena na tři otevření. Psáno poutavě, nikterak roztahaně...když jsem dorazila domů, chtěla jsem se vrhnout na pátrání, kolik je v knize pravdy, ale zavrhla jsem to a rozhodla se, že příběhu uvěřím, do poslední tečky :) Pro mě milé překvapení.
V mých sedmnácti jsem jí byla uchvácena. Od té doby jsem na ni narazila ještě jednou, ale taková "síla" jako poprvé to nebyla. Asi to bylo tím bouřlivým obdobím citů...číst znovu už ji nebudu. Zakonzervuji si ji jako nejlepší knihu o lásce, jakou jsem v během dospívání četla (ještě teda od Lanczové Počkej na mě, Radko, ta mě drtila asi o rok dříve, ale ...je neuvěřitelné, kam se člověk může za rok posunout :D)
Krapet mi tam ti biskupové, arcibiskupové a jiná cháska, splývali, ale osud templářského řádu sám o sobě je natolik zajímavý, že toto lze přehlédnout....
Pro mne bez jiskry. Taková "tuctovka", co neurazí, ale ani nenadchne.
Mně ten začátek s vlčicí vůbec nepřišel únavný, ba naopak! Těch slz, co jsem za chuderu uronila...Cormac je zkrátka vynikající. Tečka.
Bezkonkureční kousek. Přesněji tedy KUS. Povinná výbava všech, mně podobných, protektorátofilů :)
Ani já tomu nějak nepřišla na chuť. Uškodilo určitě i přespřílišné očekávání, které se v průběhu čtení měnilo ve zklamání... Celé mi to přišlo hrozně ploché a tuctové, měla jsem problém se dostat "dovnitř". V závěru se shoduju s ichinose:)
Dlouho jsem ji odkládala, preferuju knihy na jeden zátah. Najednou se stalo, že jsem byla na nějaké dvousté straně a touha vědět, co je vlastně s tím strýčkem Rorym, byla silnější než potřeba spánku. Moc dobrá kniha.