luculi Online luculi komentáře u knih

☰ menu

Duna Duna Frank Herbert

O Duně vím už pár let, ale nikdy jsem se ke knihám nějak nedonutila. Vždycky mě to lákalo a chtěla jsem to zkusit, protože je to vcelku oblíbené dílo. Zlom přišel až s chystaným filmem, který jsem viděla dřív než četla knihu. Byl pro mě zmatený a docela nepochopitelný. Ani při své délce nedokázal vše vysvětlit a spíš jen nakusoval kousky.

Teď už vím proč. Kniha je hodně obsáhlá a strohá. Sama o sobě toho taky příliš nenabídne. Veškeré dění je takové povrchové a rychle se mění scény. Díky filmu jsem to při čtení dokázala nějak splétat a dávat dohromady, abych alespoň něco pochopila.

Je zajímavé sledovat pohled na život ve vesmíru, obývání planet a války od člověka, který knihu napsal v šedesátých letech. Představivost by rozhodně nebyla překážkou. To spíš to neosobní zpracování. Postavy jsou dost ploché a nevýrazné. A děj sám o sobě je jako leklá ryba. Prostě je vyprávěný tak nějak bez emocí, nějaké gradace, napětí a podobně.

U některých děl to dokážu překousnout, vždyť ani samotný Tolkien nepsal knihy jako nějakou fantasy řežbu. Nicméně mě oslovila bohatost jeho světa. Tady jsem se však bohužel většinu času nudila. Kniha se mi bohužel příliš netrefila do vkusu, ale věřím, že si najde spoustu fanoušků, kteří mají v lásce rozsáhlé ságy.

20.12.2021 3 z 5


Půl krále Půl krále Joe Abercrombie

Strašně dlouho jsem sledovala, jak tuto knihu každý čte, všude byly její fotky. Až jsem nakonec neodolala a taky si celou sérii pořídila.
Děj je poměrně jednoduchý, ničím nezatížený. Jde spíše o prosté vypravování, které plyne velice rychle. Někde o žádnou kroniku, kde by byly stovky stránek a autor musel všechno oklikou popisovat. Ne, tady dostanete naservírovaný příběh v té nejjednodušší formě a tak rozhodně není problém knihu přečíst mrknutím oka.
Je to opravdu čtivé a pohodové, takže mi to přesně padlo do noty. I když někdy bych asi ocenila větší hloubku, především co se týče postav. Jarvi mi sedl tak napůl. Ve své podstatě byl tak trošku arogantní a hodně lehkomyslný. Přestože se k němu lidé nechovali hezky ani díky jeho postavení, často působil jako někdo, před kým by se měl každý klanět. Nelíbily se mi jeho myšlenkové pochody, ani to, jak nepromýšlel své tahy, hlavně když to ovlivňovalo desítky lidí. A na konci už to byl fakt hustý intrikán...
Jako lehké čtení mi to moje předpoklady splnilo, krásně se to četlo, což jsem vážně potřebovala. Jen ty postavy nějak pokulhávaly... Jdu tedy na druhý díl a uvidím, jak mě bude bavit výměna postav.

24.07.2021 3 z 5


Vítr z hor Vítr z hor Andy Wildwood

První polovina byla dobře našlápnutá, v druhé už byly věci, které mi tam nepasovaly. Výborně se to četlo od začátku do konce. Děj zajímavý, postavy sympatické. Jen bych ocenila méně romantiky, která mi tam vůbec neseděla v takovém měřítku a s takovými dialogy...

06.10.2020 3 z 5


Příběhy z devíti světů Příběhy z devíti světů Rick Riordan

Pro nadšence tohoto autora nezbytnost a další kousek do sbírky, ale jinak kniha čtenáři mnoho nedá...

19.06.2019 3 z 5


Šťastní a mrtví Šťastní a mrtví Mark Edwards

Pomalejší rozjezd, pak najednou jako na rychlíku, plné napětí a zvratů. Drastické, reálné a strašidelné... Prostě thrillerová jízda...

10.06.2019 5 z 5


Prach Prach Hugh Howey

Skvělá sci-fi, která zaujme a baví. Rozhodně má co sdělit, jen tu psanou formu by to chtělo záživnější...

06.05.2019 4 z 5


Sklenice srdíček Sklenice srdíček Jennifer Hillier

Temný thriller z trochu jiného pohledu než obvykle čteme. Napínavý, čtivý, plný překvapení. Ale postupně dostáváme nápovědy, takže pozorný čtenář nebude úplně vyvedený z míry. Geo mi moc nesedla, nebyla mi příliš po chuti a závěr to trochu zabil, protože byl dost divný, ale jinak opravdu dobré čtení...

18.03.2019 4 z 5


Kavárna s vůní perníčků Kavárna s vůní perníčků Laurie Gilmore

Knihu jsem si vybrala v domnění, že půjde o lehkou romantiku, kávu, voňavé perníčky. Takové to ideální čtení na podzim, které spousta čtenářů vyhledává. A i obálka to přímo navozovala.

Nicméně od první stránky bylo poznat, že až taková výhra to nebude. Styl psaní byl jak od nějaké beznadějné romantické patnáctky. Hlavní hrdinka Jeanie se samozřejmě hned od prvního dne rozplývá nad samotářským farmářem Loganem, který si chce držet odstup, ale bojuje s tím. Naprosto do očí bijící zápletka. Což by však nebylo tak hrozné, kdyby oba dva v každé druhé větě neřešili, jak je to táhne k tomu druhému, ale z nějaké důvodu nechtějí nebo nemůžou být spolu a podobně. Po krátké chvíli tohle nekonečné omílání začne člověku lézt na nervy.

Dějově příliš jednoduché, prosté a rychlé. Bez nějakého vývoje postav, pomalého gradování, budování atmosféry, která příliš nefungovala, alespoň pro mě. Chyběly mi popisy běžného dne, všedních záležitostí a podobně. Místo toho v knize probíhaly nejedny námluvy a všechny probíhaly naprosto totožně. Spíš to působilo dost přihlouple.

Nemůžu si pomoct, ale na tuhle knihu moc pozitivních názorů nemám. Postavy byly vzhledem ke svému věku třicátníků nevyzrálé a pubertální a chovaly se jako u prvního zaláskování v životě, hrozně nervózní, nejistí a věčně se červenající. Nechápu, že všichni okamžitě při rozhovoru s opačným pohlavím okamžitě zrudli. Žádné duchaplné a vyzrálé dialogy netýkající se vztahů také snad nevedli...

Tohle prostě nemělo žádný smysl, nápad, natož originalitu. Sice je to malá kniha, kterou čtenář zvládne přelousknout za jedno odpoledne, ale po dočtení na knihu okamžitě zapomene. Podle všeho je to autorčina prvotina a je to na tom obrovsky znát.

25.10.2024 2 z 5


Rozčarované Rozčarované Marie Vareille

Nejdřív jsem si nebyla jistá, co mám vlastně očekávat. Většinu doby se řešilo především přátelství dvou holek, jedna osudná událost je však na několik let rozdělí a znepřátelí. Jenže není vše jak se zdá. A čím víc autorka odhaluje detaily a to, co následovalo, tím víc do toho budete začtení.

Výborné vyprávění, krásně vykreslené emoce, podstata přátelství, lidskosti, ale i to, jak dokáží být někteří slepí a bezcitní. Vše v krátkých kapitolkách, které díky své délce neskutečně rychle letí. Netušila jsem, co mě čeká. Nejvíc mě iritovalo chování dospělých, které se tu hodně rozebírá. Jelikož hlavní protagonistky tu vystupují od svých deseti let do šestnácti, je jasné, že převažuje kritika. Jenže většinou dost oprávněná. Rodiče ani ti nevlastní by nikdy neměli na svoje děti kašlat kvůli tomu, že je jejich drahá polovička opustila (ať už jakýmkoli způsobem). Neměli by děti kritizovat takovým způsobem, protože vše má své důsledky a děti si to pak nesou celý život. Měli by jim naslouchat a všímat si toho, že je něco špatně...

Závěrečná třetina byla hodně dramatická, šlo o vážnější témata, vysvětlení minulosti a toho, co se seběhlo a co tomu následovalo. Tady už se řešilo hlavně téma viny a neviny, spravedlnosti. Stejně jako parta holek, kde má každá na to nějaký názor, bude určitě i každý čtenář závěr knihy posuzovat jinak. A o to tady jde. Bylo dobře, jak to skončilo nebo se to mělo udělat jinak? Každopádně, tahle kniha se mi po emoční stránce hodně líbila. Díky poselství, myšlenkám mezi řádky a podobně. Ještě pár dní ji rozhodně budu mít v hlavě...

19.10.2024 5 z 5


Když přeskočí jiskra Když přeskočí jiskra Donna Ashcroft

Typická letní romantika o seznámení dvou lidí, každého z jiného koutu světa. Předem je jasné, jak to skončí, ale vždycky je zajímavé sledovat ten průběh.

Tentokrát mi přišlo, že tak nějak rozbití jsou tam všichni. Tedy skoro všichni. Na pár šťastných výjimek měla snad polovina osob citové problémy, nešťastnou lásku, málo rodinné soudržnosti a podobně. Každý nesl své břímě v jiné míře a přesto nikdo netušil, jak moc potřebuje pomoct a změnu. Nejhorší ale byla Evie, která mě většinu doby dost štvala. Chovala se spíše jako týraná žena, která nevěří žádným lidem, než jen jako zklamaná jediným mužem. Tím nechci říct, že nemůže trpět následky, ale chovala se dost iracionálně ke všem, i k ženám. A to jsem tak nějak nechápala.

Jinak se mi moc líbilo jako vždy prostředí, maloměsto, Skotsko, krásné rodinné zázemí Eviiny rodiny. To tvořilo moc hezký obrázek. Takže ano, kniha se četla dobře, rychle, bylo to milé čtení s očekávaným koncern na pěkném místě, ale nebylo to pro ně dostatečně ohromující...

22.07.2024 3 z 5


Světatvůrci Světatvůrci Robert Jackson Bennett

První řádky mě trochu zklamaly, protože jsem čekala, že bude kniha pokračovat přesně tam, kde předchozí skončila. Že půjde o přímou návaznost. Jenže jsem se dozvěděla, že uplynuly už asi tři roky a byla jsem vhozena do 'nového' prostředí a dynamiky postav, které se zde za to dobu staly. I když je pravda, že na vývoji vztahů hlavní čtveřice ty tři roky moc poznat nejsou...

Většina knihy je taková vysvětlovací. Do hlavních rolí se nyní hlásí nové postavy, významné a velké, které ovlivňovaly chod světa před spoustou století. Jenže jejich příchod znamená nové problémy a ne zrovna malé. Sice se stanou nějaké ty větší zvraty a nechci říkat, že nejsou důležité, ale při čtení ihned cítíte, že jsou takové vycpávkové. Nutí čtenáře číst dál a zjišťovat následující dění, ale všem musí být jasné, že jde jen o přípravu na třetí dějství.

Postupně to přechází i v takové malé filozofování, které se dá uplatnit kdekoli, i v našem světě. Lidé mají zlo a zkaženost v sobě. Nedá se tomu utéct ani tomu předejít. Má tedy smysl se snažit o lepší svět? Bojovat? Skládat oběti? Je to zbytečné nebo to naopak znamená, že s každým velkým činem přijde zlepšení, i když jen časově omezené, ale které znamená alespoň na chvíli krok vpřed? A je možné dosáhnout dobrého zlem?

O zvraty není rozhodně nouze. Neustále se něco děje, většina událostí se však točí stále kolem skribování, což časem jednak začne nudit a jednak není vždy jednoduché sledovat všechny ty myšlenkové pochody. Jako bych byla zase ve škole a nechápala probírané učivo. Hrdinové mají velkolepé nápady a když spojí síly, jsou z nich téměř géniové. Nicméně i tak někdy vznikne problém pochopit, jak se k nějakému tomu postupu vlastně dopracovali nebo proč ho takto provedli.

Druhý díl pospojoval zase spoustu momentů a lidí, už je to i mnohem temnější a dramatičtější, ale to hlavní čtenáře teprve čeká. Proto hodnotím tuto knihu o něco slaběji, i přestože se na závěr moc těším... 3.5*

31.01.2024 3 z 5


Čaropisci Čaropisci Robert Jackson Bennett

První stránky byly trošku rozpačité, protože jsem spadla do světa, kterému jsem vůbec nerozuměla. Úvod začal jako popis loupeže a všechny ty pojmy, které v průběhu padly, mi absolutně nedávaly smysl. Důležité bylo nevzdávat se, vydržet zdlouhavější úvod a pokračovat, než zjistím něco víc.

První informace k pochopení jsem dostala až někde za stránkou šedesát, kdy mě to začalo dost bavit a čtivost začala nabírat na intenzitě. Konečně bylo vysvětleno jak co funguje, co je co, že existuje určitý druh magie a tak podobně. Začala jsem sbírat střípky a sestavovat úplně nový svět s inovativními "kouzly".

Jak jsem se postupně dostávala dál a dál, začala jsem si uvědomovat, že magie, která přetvářela neživé předměty a jejich funkce, mi vlastně připomíná programování. Jakoby autor vzal svět počítačů, jejich funkce a přepsal to do existence nového fantasy světa. Na to, aby určití lidé (programátoři) upravovali věci a jejich funkčnost, aby předměty dělaly i věci, na které nebyly stvořeny, používali skriby. Což je vlastně nějaký symbolický text (programovací jazyk) napsaný přímo na věcech. Postupně jsem v tom viděla tuhle symboliku čím dál častěji. A tato magie nejvíce nutila všechno porušovat zákony fyziky.

Co se týče děje, bylo to něco docela jiného, než ve fantasy obvykle čtu. Postavy byly sympatické a dost mi padly do noty, popis vzhledu nebyl důležitý, takže nemůžete mít tak docela představu o tom, jak vypadají, kromě pár zmíněných detailů. Charakter uhádnete téměř ihned díky vývoji děje, který v tomto případě má nejvíc prostoru. Průběžně se dvě strany společnosti spojí, aby odhalily nekalosti strany třetí. Ale zjistit, co se vlastně děje a kdo za tím stojí, chvíli trvá. Takže se z toho chvílemi stává i taková detektivka.

Po obsahové stránce to bylo nápadité, napínavé, zároveň něco nového a svým způsobem vtahující do středu dění. Rozhodně příběh, který má svou váhu a prostor k zamyšlení. Jakmile jsem se dostala přes počáteční nejasné části, začala jsem se více sžívat s prostředím a postavami, nedokázala jsem se odtrhnout. Zajímalo mě, co všechny ty tajné předměty dělají, co se stalo v historii, kterou už sami lidé neznají, jaké intriky se dějí za zdmi různých společností, kdo je Sancie a kdo nakonec tahá za všechny ty nitky. Na konci čtenář dostane spoustu informací, které vše objasňují, ale ještě není čas vytáhnout veškerá esa z rukávu. A tak je nutné přinést další nevysvětlené věci, aby bylo nutné číst další knihu. Hra teprve začíná. Nakonec jsem vážně překvapená, jak mě to bavilo a můžu jedině doporučit.

22.01.2024 5 z 5


Jak ulovit boháče Jak ulovit boháče Evie Dunmore

Již třetí příběh další z žen v této sérii. Každá z nich pochází z jiné společenské vrstvy, každá má jiný život, jiné problémy, přesto jsou přítelkyněmi, a všechny určitým způsobem bojují za ženská práva.

V této knize se příběh točí kolem Hattie, které se po jedné neuvážené chvilce otočí celý život vzhůru nohama. A na rozdíl od předchozích dvou knih, je tentokrát hrdinka nemilosrdně vhozena do manželského svazku s cizím mužem. A jak už to tak bývá, z počátku je mezi nimi docela nepříjemná atmosféra. Sbližování a pochopení je mezi nimi pomalé, až se zdá, že nikdy nenastane.

Samozřejmě dochází k různým zvratům. A jelikož se ve vedlejší lince probírá život ve skotských nížinách mezi dělníky kutajícími uhlí, je tu velký prostor pro problematiku chudých lidí pracujících za almužnu a každý den riskujících život. Vše se vzájemně proplete a popravdě to dobře funguje.

Jde o typického zástupce historického románu, kde jde obvykle o dobývání, romantiku, dobové předsudky a mnoho dalšího. Oddechová jednohubka pro nenáročné. U konce jsem byla trošku překvapená a docela jsem myslela, že to dopadne nakonec jinak, ale bez menšího dramatu by to nejspíš nešlo. Nicméně mě to bavilo a těším na čtvrtou přítelkyni z dané skupiny. Otázkou je, jestli s tím autorka skončí nebo ještě něco vymyslí. I přes tu romantickou naivitu tehdejší doby je to dobré čtení...

21.10.2023 4 z 5


Nejtemnější úsvit Nejtemnější úsvit Aly Martinez

KNIHY JSEM ČETLA ZÁROVEŇ, TAKŽE BUDE STEJNÝ TEXT U OBOU...

Obvykle se těmto knihám, s nějakým tím párem, na obálce vyhýbám. Očekávám totiž nějakou těžkou romantiku nebo erotiku, což není zrovna četba v mém zájmu. Sem tam trochu romance zvládnu, ale spíše ve formě historického románu, než abych četla lechtivou literaturu. Nicméně tady jsem po přečtení anotace udělala výjimku.

I když tu samozřejmě jde i o vztah a ty (ne)postelové scény tu jsou a ne málo, tak se příběh věnuje i jiným tématům. Porter a Charlotte v životě zažili peklo. Každý v jiném duchu, ale oba to značně poznamenalo. Když se ale potkají, je tu určitá naděje na uzdravení. Jenže život není jednoduchý a všem obtížím není konec.

Hodně se tu probírala temnota a světlo. To, jak si je každý nese v sobě životem, jak každý s nimi bojuje jinak. Někoho to zlomí, někoho posílí. Někdo ztratí naději, někdo se nevzdává. Oba dva hrdinové v sobě nachází útěchu, ale i další bolest. Není to jednoduché, tak jako samotná existence.

Nečekejte to příliš obyčejné. Ano, děj sice není nijak složitý, ale ty neustálé změny nálad byly jako na horské dráze. Nikdy nevíte, jestli už je to konečně všechno, nebo se zase něco nepokazí. Jedna velká emoční jízda. A když jsem v jednu chvíli čekala, že díky vývoji jejich vztahu, to už musí být jen dobře, vzápětí jsem byla vyvedena z omylu a druhá kniha byla jako chodit bosky po střepech.

Občas už to bylo trošku silné kafe, ale je fakt, že ve skutečnosti by to bylo hotové peklo, které si nedovedu představit. Chvíli se budete smát vtipným pasážím, které následně přerostou ve vztek, beznaděj, smutek a nevěřícnost, až zase zpátky k radosti a humoru a pořád dokola. Docela mě to dostalo, i když přesně nedokážu říct čím. Každopádně na závěr můžu jen říct, že oba díly zvládnete přečíst za dva dny, ti rychlejší za den. Odtrhnout se nedalo...

10.10.2023 4 z 5


Pověz včelám, že se nevrátím Pověz včelám, že se nevrátím Diana Gabaldon

Po neskutečně dlouhé době čekání jsem se dočkala již devátého dílu Cizinky. Autorka opět přinesla příběh plný detailů, které při čtení působí jako deník. Obvykle takto rozmáchlý děj nemám ráda, ale v tomto případě mě baví číst i o takových prkotinách jako vaření, lov, výroba léků a tak podobně (nedokážu přesně říct proč). A že toho na těch skoro 1400 stránkách bylo.

Překlad byl občas kostrbatý, u některých vět jsem měla dojem, že se zapomnělo na negaci, někdy to bylo zmatené a našly se i chybky. Ale pokud člověk knihu v originálu nezvládne přečíst, tak se holt musí smířit s tím, co je k dostání. A jelikož mám Cizinku ráda, jsem ochotná to nějak překousnout. Ocenila bych však poznámku pod čarou u cizích frází, jelikož bylo notně používáno francouzštiny, němčiny, gaelštiny a podobně a ne vždy šel význam odvodit z textu. A googlit každou takovou větu se mi vážně nechtělo.

Dobré dvě třetiny knihy plynou neskutečně pomalu a autorka se vyloženě vyžívá v protahování, detailech a zbytečnostech. Vše plyne pomalu po dnech nebo to občas poskočí o týden. O to víc mě mrzelo, že závěrečná třetina začala skákat i o několik měsíců a přitom se jednalo o zásadní chvíle. Momenty, které byly důležité a nedostaly tolik místa. Nevím, jestli to mělo způsobit napětí nebo už si říkala, že je to příliš dlouhé a měla by to nějak zaonačit. Ale docela mě to zamrzelo.

Opět se toho dělo hodně a Claire a Jamie tak mohli přidat další zářezy k předchozím malérům. Což mě přivádí k tomu, že by bylo ideální opravdu skončit desátým dílem, i když se autorka stále nerozhodla. Nicméně už toho začíná být moc, začíná to být překombinované, na jeden život hlavní dvojice až moc divoké a navíc jim už táhne na šedesát, nemají-li to už za sebou. Některé postavy si ty patálie vyloženě přivolávají svým chováním a zbrklostí. Takže by Gabaldon měla opravdu připravovat důstojný konec, než to zbytečně přepálí.

Není třeba se ale nějak obávat. I kdyby následující kniha byla poslední, tak autorka nehodlá tento příběh úplně opustit. V plánu je i nějaký ten návrat díky Jamieho rodičům a možná i jiných postav. Takže se máme na co ještě těšit. Každopádně i přes překlad a uštvaný konec jsem si to zase užila a teď si budu rvát vlasy, že jsem to četla, protože prostě ten konec...

11.11.2022 5 z 5


Bouřný úsvit Bouřný úsvit Zuzana Hartmanová

Konečně jsme se dočkali a došli k cíli. První díly série mě přímo nadchly a neskutečně bavily. Sice zpočátku bylo těžké pochopit daný svět a jeho rozložení, ale stálo to za to. I u této knihy jsem tápala, ale to bylo především způsobeno dlouhou pauzou mezi knihami.

Kromě boje se vzpomínáním na předchozí děj, jsem trošku zápasila se stylem napsaného textu. Popravdě mi příliš nesedlo, jak se jednotlivé pohledy vyprávění rychle střídaly, a že jich bylo. Nestihla jsem se do toho pořádně vžít a už jsem byla zase někde jinde.

V této knize se ukazuje, že ne všechno musí končit válkou a krveprolitím. Což je dost netypické, ale zároveň osvěžující. Proč by pro jednou nemohlo něco jít spíše mírovou cestou? Ale mrzelo mě, že každá komplikace, která v průběhu přišla, byla vcelku rychle vyřešena, bez větších problémů. Žádné napínání, jestli se něco nezvrtne.

Jak už jsem dříve avizovala, v knize nenajdete žádný epický závěr, velkolepé ukončení, ani příliš napětí. Je to spíše jako životní příběh, pomalu plynoucí, bez větších překážek. Tak trošku to na mě působilo jako pohádka. Sice některé postavy autorka odpravila, ale většina došla do zdárného konce, který zůstal lehce otevřený, ale ne příliš. Přesto mám pocit, jakoby toho strašně moc nebylo ukončeno. Asi mám raději, když je napřímo všechno uzavřeno a vysvětleno...

Bylo to čtivé, ale i pomalé. Bez větších obtíží dojdete na konec, aniž by vás cokoli překvapilo, zarazilo, naštvalo, napínalo. Po všem, co se dělo, na mě asi moc optimistické, pozitivní až romantické zakončení příběhu...

14.10.2022 3 z 5


Hněv draků Hněv draků Evan Winter

První dvě věci, které jsem si hned na začátku uvědomila, tak zvláštní jména, která jsou nějak inspirovaná Afrikou, což se mi nakonec potvrdilo za epilogem. A druhá, že v tomto světě je částečně obrácený systém. Podle toho, co jsem se dočetla, jsem pochopila, že ve vysokokých postech ve vládě jsou ženy, taktéž domácnosti a jejich finance jsou na nich a hlavně vládnou vždy královny. Což je tak trochu neobvyklé, ale líbilo se mi to.
*
Co mě hodně brzdilo a to především ze začátku, tak velké množství pojmů. Časové intervaly, roky, vojenské jednotky, nadávky, pro všechno tu byly nové názvy, což trochu znesnadňovalo orientaci. Nakonec jsem tomu přišla na kloub, ale chvíli to trvalo. Přece jen to knize přidalo na 'fantazijní kráse', protože to čtenáře více oddělilo od našeho světa.
*
Na knize mi nejvíc asi vadily dlouhé pasáže popisující boje a cvičení v armádě. Já chápu, že je potřeba čtenáři předvést, jak se hlavní hrdina přerodí, zvlášť po určitém zvratu, který mu totálně změnil život i plány na budoucnost. Ale je skutečně potřeba těmto věcem obětovat dobrou půlku knihy? Opravdu nekecám, minimálně padesát procent na to padlo...
*
Což mě vede k postavám. Ty jsem si opravdu oblíbila. Sice z počátku Tau působil dost zvláštním dojmem a myslela jsem si, že ho ráda mít nebudu, ale ten se tak změnil, až jsem sama nechápala a především zírala. I ostatní byli hrozně fajn, někteří na počátku působili jako neurvalci, válečníci žijící jen pro boj a podobně, aby nakonec ukázali i jinou stránku. Kniha je plná zvratů a nečekaných momentů, že nikdy nevíte, s kým se rozloučíte. V každé chvíli čekáte, koho autor odepíše a nikdy si nemůžete být jistí, co přijde. Někdy mě to mrzelo, jindy jsem s tím souhlasila... Tohle mě neskutečně bralo dech.
*
Kniha je prvotina a je to na ní místy poznat. Jsou tu určité mezery a nedostatky, ale po dočtení je všechny autorovi odpustíte. Sice jsem tomu nevěřila, do poslední chvíle jsem čekala, říkala jsem si, že názor na knihu si udělám po poslední stránce, stále jsem myslela, že tomu nakonec dám jen tři hvězdičky, ale nemůžu. Bylo to krásné překvapení a na přelomu srpna a září okamžitě řeším pokračování. Navíc si tuto knihu potřebuji pořídit i papírově. Poslední věc, která mi trochu vrtá hlavou, tak její název... Přijde mi, že moc nevystihuje obsah...

15.05.2022 4 z 5


Rod země a krve Rod země a krve Sarah J. Maas

Hned na začátku jsem zjistila, že mi nějak unikly určité části anotace a tak jsem byla trošku v šoku. Zrovna když jsem si začala zvykat na postavy, tak je autorka odstranila.

Navíc hlavní postava Bryce nepůsobí zrovna jako někdo, koho si oblíbíte. Je to pařmenka, která nejde daleko, aby byla opilá, zfetovaná nebo aby si to rozdala s neznámými chlapy. Ráda provokuje a tím se vlastně shazuje. Jako úvodní představení nic moc. Původně jsem si nebyla ani jistá, zda se mi chce pokračovat ve čtení.

Dalším bodem je daný svět. Jediné, co poukazuje na Zemi, je slovo Midgard, tak snad předpokládám umístění příběhu správně, jelikož jsou zmíněny souvislosti, které dávají najevo, že existuje více světů. Mezi postavami tu figurují klasicky lidé, víly, měňavci, démoni, čarodějnice, ale i andělé a další.

Je tu poznat určité šablonovité jednání, ale je pravda, že autoři mnohdy už nemají tolik prostoru pro originalitu. Autorka opět předvedla, že na tento žánr má. Rozhodně je to mnohem lepší než Dvory, protože je tu vidět bohatý a promyšlený děj. Takže můžu říct, že s ní hodlám i nadále pokračovat...

28.01.2022 4 z 5


Magie mrtvých Magie mrtvých Ilona Andrews

Tahle urban fantasy je dost netypická. Upíři nemají podobu, na jakou jsme obvykle zvyklí. Nic elegantního v romantickém stylu, ale spíše naopak. Jsou to příšery, které se neovládají a pomalu se stářím rozpadají. Kožoměnců je tu více druhů a je hezky vidět, že nápadům se meze nekladou... Až na Pána šelem, ten mě zklamal. V prvních momentech působil mocně a tajemně, ale autorka to nedokázala dlouho udržet.
Děj je hodně svižný, akční a ani na chvíli vás nenechá vydechnout. Celý svět je trošku složitější a asi ne všechno jsem pochopila. Především jak svět funguje s magií, jaká je vlastně lidská populace a taky jaký je rok. Přišlo mi to tak trochu jako z postapo budoucnosti, kdy magie částečně zničila co mohla. Kdy přišla? Odkud? Nevím no, asi více pochopím až s dalšími díly... Občas mi unikala nějaká logická návaznost v přechodech z jedné situace do druhé. Trošku jsem nepochopila tu cestu, jak jsme se z jednoho místa dopracovali k druhému, jakoby nějaká pasáž vypadla. Nebo můj mozek nesprávně pracuje .
Knihu celkově hodnotím dost kladně. Až na pár momentů, kdy mi trošku zůstal rozum stát, to bylo opravdu dobře napsané. Nešlo o klasickou urban fantasy, kdy velký díl nese romantika. Sice tu náznaky jsou, ale naštěstí hlavní roli hraje pátrání, bitky a další věci. Alespoň prozatím. A za to jsem nesmírně ráda...

12.08.2021 4 z 5


Neronova pevnost Neronova pevnost Rick Riordan

Série jako celek byla opravdu výborná. Musím říct, že mě hodně bavilo čtení, hrdinové i jejich problémy. Autor se snaží jít s dobou a zmiňuje tak i lgbt téma, akce jsou náročnější a větší, dokonce se nebojí i rozloučení s některými postavami. Šablona, která se opakuje, tak mírně vybočuje, ale jinak je to stále Riordan :-D.

21.04.2021 5 z 5