luculi komentáře u knih
Na začátku knihy je krátké shrnutí děje předchozí knihy. Což oceňuji snahu, ale i tak to pro mě bylo hektické a zmatečné. První kapitoly se tedy nesly v duchu těžkého rozpomínání. Chvíli mi trvalo, než jsem dokázala zařadit jednotlivé pohledy různých postav a přiřadit je ke správným skupinám.
Díky hektickému závěru roku jsem si knihu skrz nabitý harmonogram nedokázala dostatečně užít. Nicméně se mi líbilo pomalé tempo vyprávění, které vyloženě křičí, že jde o rozsáhlou ságu. Příběh je vleklejší, plyne pomalými krůčky, pluje po povrchu a občas se lehce ponoří hlouběji, ale i tak působí bohatě. Slibuje mnohé zvraty, které se občas i splní, ale hodně toho čtenář objeví až s dalšími díly, to je jasné. Líbilo se mi, jak se občas některé skupiny postav minuly nebo dokonce střetly. Bylo to plné akce, bojů, dokonce i ztrát. Většinou kniha působí tak, že jsou ty postavy snad nesmrtelné, ale není tomu tak. Autor v tomhle dokáže dost překvapit.
A překvapená jsem byla i já. Přestože první díl pro mě byl takovým průměrem, tohle se mi hodně líbilo. I přes počet stránek a moje strašně pomalé tempo, mě celkově kniha docela dost nadchla a už teď se moc těším na pokračování. Autor na mě působí dost slibně a pokud bude takto psát i nadále, nebo dokonce lépe, dostane se do mojí topky, zaručeně...
Lovce stínů čtu už mnoho let. Vždycky se mi strašně líbil daný svět, ten nápad s lovci, runami, démony a dalšími bytostmi. Časem jsem však tomuto žánru a především zaměření ya odrostla, nicméně autorka zůstává mezi mými výjimkami, které i tak zkouším číst dál.
Z počátku byla kniha na rozjezd zmatená díky všem těm jménům a rodinným vazbám, protože je autorka chrlila jak přehrada vodu. Dost jsem se ztrácela a myslím, že ani do poslední stránky jsem některá jména nedokázala na první dobrou zařadit. Každopádně se mi start líbil a navíc dobové zařazení na začátek dvacátého století mi maximálně vyhovoval.
Prostřední část byla vynikající, plná akce, zvratů, tajemství, ale i nějakých těch vztahových lapálií, které jsou u těchto knih běžné. Pořád to bylo v takové mírné úsměvné míře, protože to přece jen knize sedělo. Jenže pak přišel závěrečný běh, kde jsem jen smutně sledovala, jak ta akční jízda končí. Důležitý problém s démony se vyřešil, alespoň prozatím a najednou se všechno točilo jen kolem postav. Jejich nevyslovené citové problémy, náznaky, že všichni jsou vlastně nešťastně zamilovaní do někoho, kdo o tom neví, se začalo šířit jako mor, až bylo trapné sledovat, že se toho účastní všichni a vznikají takové šílené propletence. Jako proč proboha? Nehledě na fakt, že v dnešní době se lgbt strká opravdu všude a tady budete mít pocit, že tu prostě třetina postav musí být homo, třetina hetero a třetina bi... A ty náznaky, kterými se autorka všechno snaží značit jako hrozně napínavé, jenom ten dojem kazí, protože nejsou.
Po příběhové stránce jsem byla spokojená, i epilog byl potěšující, návrat postav z různých předchozích sérií taktéž. Co už méně, že zaměření od příběhu padlo hlavně na postavy a lásku, což snesu jen do určité míry. Ke konci jsem chtěla už přeskakovat stránky, jak mi to přišlo trapné a ubohé. Kdyby se to týkalo jen jedné dvojice, ještě bych to snesla. Ale takhle jsem měla dojem, že všichni ti strašně blízcí přátelé si vůbec nic nesvěřují a jsou zamilovaní do sebe všemožně navzájem, ať holky či kluci. A to mi přišlo prostě už moc a celý dobrý dojem ze čtení mi to zkazilo. A taky situace s Grace mi od určité stránky pila krev. Takže spokojenost nečekaně hodně klesla...
Právě díky těmto momentům mám strach si ostatní knihy přečíst znovu, přestože jsem všechny série četla pouze jednou, protože si nechci kazit vzpomínky na to, jak mě to dřív bavilo, teď už by to nemuselo totiž platit...
Dovolím si sem přidat názor i na tento kousek. Sice vypadá jako časopis, ale v podstatě jde o takového filmového průvodce v měkké vazbě, kterého jste mohli vidět i na jiná témata. Uvnitř je spousta informací a obrázků, kvalita fotek tedy je dost podřadná. Nicméně svůj účel to plní.
Jde hlavně o filmový svět, tudíž jsou některé informace rozporuplné. Pokud tak není přímo zmíněno, což není vždycky, tak se popis děje ohlíží na filmové trilogie. Ty se však ne vždy držely knižní předlohy. Základní přehled je jasný a většina ho bude znát "z obou světů". Je to takové osvěžující opáčko s pár zajímavostmi z natáčení. Moc mě tedy bavil tento návrat a shrnutí z pohledu někoho jiného. Nejvíc mi však pomohly kapitoly, kde se probíral vznik světa a Středozemě. Bylo to tak jednoduše ucelené v základech, díky kterým jsem si konečně dokázala udělat lepší obrázek. Spousta knih od Tolkiena mě ještě čeká a tohle mi vždycky přišlo tak trochu zmatené.
Tolkien sice hodně čerpal z života, z dění okolo sebe, spoustu názvů a jmen odvozoval z jiných jazyků, ale jeho svět je tak velký a složitý, originální, všechno má několik pojmenování, stvořil vlastní jazyky, kultury, mytologii. A vyznat se v tom je opravdu umění. Tato publikace v tom sice neudělá díru do světa, není to slovník ani dokonalý přehledný průvodce, ale dokáže potěšit a pár informací z toho vyždímáte...
Už od prvních stránek jsem měla dost silný pocit déjà vu. Jako bych to už někdy četla. Autorka hned ze začátku dost naznačuje a odhaluje, což si myslím, že spíše škodilo, protože v podstatě už od nějaké třicáté stránky jsem měla docela jasno o některých postavách a částečně i o jejich minulosti. A to je špatně, pokud se má atmosféra a napětí udržovat až do konce.
Velký problém mi dělaly návraty do minulosti uprostřed textu, které nebyly jasně odlišené, takže jsem občas četla několik řádků, které mi nedávaly smysl, než jsem pochopila, že jde o další skok tam nebo nazpět. Takové míchání dvou časových linek není zrovna ideální pro udržení přehledu. Chtělo by to aspoň volný řádek v textu nebo něco.
Většina knihy je plná domněnek a 'co kdyby', které se tak neskutečně moc opakují, až to jednomu leze na nervy. Vůbec žádné jemné nadnesení a občasné spekulace. Ne, na každé stránce to samé, neustálé představy o nevěrách a různých teoriích, jako zaseknutá deska. Nemluvě o litrech vypitého alkoholu. Od poloviny knihy už jsem měla vážně problém to neustále číst. Je mi jasné, že ve skutečnosti by to člověku taky neustále šrotovalo v hlavě a vytvářel by desítky scénářů, ale číst to v knize tak dlouho je jak vymývání mozku.
I když spoustu věcí odhalíte už na začátku, v prvních stránkách je docela jasný záměr, kudy se celý příběh ponese, tak konec vás určitě překvapí. Bylo zřejmé, že ne všechno, co dostanete naservírováno na podnose tak i zůstane, takže alespoň závěr to pro mě zachránil tím, že některé věci obrátil vzhůru nohama. Tudíž pokud celou knihu zvládnete dočíst, alespoň ten konec si užijete... 2.5*
Už u poslední Alfy a Omegy jsem si říkala, že autorce očividně dochází dech. A ano tady tomu není jinak. Z počátku byla série nadupaná a hltala jsem každou stránku. Jenže s přibývajícími díly tato intenzita a dokonalost někam vymizela.
Tentokrát se počet stránek vyšplhal mnohem výše, než bylo zpočátku zvykem. A akce a pořádné dění se koná na pouhých padesáti z nich. Většina textu je tedy jen takové kecání a zdržování, myšlenkové pochody a dedukce podobné Sherlocku Holmesovi. Jenže to moc nefunguje a tak je to po většinu doby docela nuda.
Veškeré postupné odhalování pachatele a návaznosti k tomu mi ne vždycky přišly logické nebo jejich vysvětlení dostačující. Často jsem tápala ve tmě, protože jsem nechápala, jak Mercy k danému závěru vlastně přišla. Poznávání záporáka se měnilo z minuty na minutu a přeskakovalo na další osoby. A pořád se jen tlachalo. Bez více akce to bohužel nebyla zábava.
Jak už jsem řekla, autorka by obě série měla pomalu ukončit. Nějak nezvládá udržet počáteční úroveň a navíc postavy se ve svém vývoji poněkud zasekly. Chtělo by to něco čerstvého, co by čtenáře zase vtáhlo. Tu správou jiskru. Jinak je to prostě vata o ničem...
Na tuto knihu jsem se těšila hned po dočtení prvního dílu. Ten sice neměl zrovna valný start a už jsem to chtěla vzdát, ale pak se příběh tak rozjel a pohltil mě, že jsem se do toho opravdu začetla. Takže jsem se samozřejmě těšila na návrat.
Jenže jak se ukázalo, člověk by neměl mít příliš vysoká očekávání. I tady byl dost divný start. Nemluvě o podivně skloňovaných jménech, přes příšernou korekci překladu. Velká část knihy mě bavila, ale najdu zde mnoho 'ale'. Docela mi vadilo, jak se zbytečně komplikuje vztah Bryce a Hunta (mě teda moc romantický ani dospělý nepřijde, a to jak mluví o svém intimním životě už vůbec ne). Už od předchozí knihy se to vleklo až trapně jako v ya literatuře, kdy čekáte do posledního dílu, než to postavám konečně klapne. Vzhledem k tomu, jak dokáže autorka psát, mi to přišlo naprosto zbytečně ubohé stavět příběh na tomto oddalování.
Tentokrát mi nesedla ani délka. Po pětisté stránce jsem začala poněkud vypínat a zpomalovat a už mě to nebavilo. Bylo to zbytečně dlouhé, komplikované a překombinované. Bylo poznat, jak se vaří z vody a to jen proto, aby z toho vznikl naprostý mišmaš. Tentokrát by velké škrty knize neskutečně pomohly. Navíc by to nepůsobilo tolik zmateně. Před koncem jsem už ani nevěděla, čí jsem. Všichni ti králové a královny, říše, kdo je na čí straně. A taky celkové množství postav. To všechno tomu prostě škodí...
A tak jak mě obvykle konec knihy hodně nakopne, že mám potřebu ihned vyhlížet pokračování, tentokrát mě to moc nezajímá. Závěr mi vůbec nesedl. Postavy skončily dost... No prostě mě to naštvalo a vůbec se netěším na to, jak se z toho budou muset zase prokousat.
Musím říct, že tohle je zklamání na plné čáře, které jsem rozhodně nečekala. Stránku za stránkou jsem četla, přičemž se průběžně děly menší věci, které jen text protahovaly na neúnosnou délku, ke konci nudily, až mi úplný konec znechutily. Maas má rozhodně na lepší text, což už několikrát předvedla. Tady se to však nepovedlo. 2.5*
Pro změnu z mojí fantasy zóny jsem si zvolila tento thriller. Jedná se o svět umění, jeho krádeže, obchody na černém trhu a samozřejmě i vykresluje lidi, kteří se v tomto okruhu vyskytují. Kniha se zabývá i minulostí, druhou světovou válkou a nacisty, kteří kradli obrazy kvůli jejich zničení nebo si je sami pro sebe zabavovali pod různými záminkami.
Mladá začínající novinářka se připlete k jednomu takovému vyšetřování, kdy se historie prolíná až do dnešní doby, hledá ztracený obraz, který byl za války zabaven a snaží se ho vrátit jeho majiteli. Jenže celý problém jde ještě do větší hloubky, než si kdokoli mohl na začátku myslet. A na druhé straně číhá nebezpečný nepřítel.
A tak se odkrývá i obchodování s obrazy na černém trhu, vydírání, dokonce i vraždy. Co všechno jsou lidé kvůli umění a penězům ochotní udělat? Je to zvláštní a pro mě nepochopitelný svět.
Kniha je rozhodně poutavá a zajímavá. S tématem, které mě zajímá. V některých místech mi to přišlo trošku delší a až do konce jsem si nebyla jistá, jak to dopadne. Přece jen nejde o pohádku ani smyšlený příběh z jiného světa, takže happy endy nejsou podmínkou. Ke konci se příběh už poměrně dost přiostřoval a veškeré dílky, které se při pátrání sbíraly, byly zkompletovány. Spousta informací samozřejmě byla jasná od začátku, něco se dalo dohromady postupně, konec už byl spíš něco jak shrnutí.
Myslím, že největším kamenem úrazu bylo málo překvapujících momentů a to, že hlavní padouch byl jasný a předvídatelný už od počátku. Jediné, co zbývalo odhalit, jak moc je záporák nebezpečný a chytrý. V mých očích žádná velká tajemství a napětí. Nicméně to splnilo má očekávání...
Druhá kniha této autorky, která se ke mně dostala. Opět jsem se vrátila na Bella Vistu, farmu, kde se rozjíždí nový projekt jako výroba medu a škola vaření. Jde o takové volnější pokračování předchozí knihy, tentokrát je v popředí především Isabel, protože Tess byla na "výsluní"minule.
I tentokrát se odhaluje válečná minulost jejich prarodičů, jejich vztahy, odboj v Dánsku a spousta dalšího. Jde o takové malé návraty do historie, které příběh rozhodně ozvláštňují. Na povrch vyplouvají nové pravdy a ne vždy zrovna příjemné.
Nicméně, i když jde o naprosto výborné odpočinkové čtení, které jsem si užila a moc mě bavilo, jde o typ literatury, kdy odhadnete většinu nadcházejícího děje během prvních pěti minut. A tak vlastně veškerá překvapení poskytuje jen skok časem přes vzpomínky starých lidí. Jakmile dojde k setkání nových postav, ihned víte na čem jste a jakým směrem se příběh bude pohybovat. I konec vám musí být jasný téměř na sto procent. A tak v podstatě jen čtete a čekáte, kdy k tomu opravdu dojdete. Což je škoda. Takto odhalené karty po celou dobu nejsou ideální.
Ale člověk prostě občas potřebuje takovou knihu, která potěší, lehce se čte, zahřeje i neromantické srdce :-P a bude prostě bavit. A přesně taková tato kniha je. Teď však zůstává otázkou jestli pokračovat, další díl už se neodehrává přímo na farmě a očividně rozjíždí linku, kde nám známé postavy budou jen zmiňovány...
Tak nevím, jestli byl dobrý nápad tohle číst tak brzy. Teď budu muset čekat do listopadu na další díl a to se mi zrovna nelíbí.
Po celou dobu jsem si říkala, jak je kniha pomalá, vypráví různá dobrodružství hlavních hrdinů a je spíše složená jakoby z povídek. Což mi ani v nejmenším nevadilo. Působilo to na mě docela pohádkově a hodně jsem oceňovala, že nejde o nějakou megalomanskou fantasy, co slibuje epický příběh a podobně. Ne, že by tu samozřejmě žádné bitky nebyly, nebo příslib něčeho velkého a temného.
Působí to spíš tak uvolněně a pohodově. Doplněno je to spoustou humoru, nejednou jsem se nasmála nad některými omyly či pošťuchováním mezi přáteli. V podstatě se celou dobu až tak nic zásadního nedělo, dokud nepřišly poslední stránky a vše se nezměnilo.
Závěr byl pro mě zklamáním jen z jediného důvodu a to, že nemám po ruce další díl, jelikož bych se do něj ihned pustila. To, co se tam stalo a zůstalo tak otevřeno, mi teď rozhodně nedá spát. Jak jsem totiž už během čtení zjistila, sice se tu dají najít dobré konce, ale nic není jisté a ne každý může mít takové štěstí.
Bylo to výborné. Po celou dobu jsem se bavila, i když jsem si občas připadala, že v tom množství stránek se vůbec nehýbu. Ale nelituji ani jedné. Jazykově výborné, popisné tak akorát, čtivé, vtipné, akční, poutavé. S čím jsem bojovala, tak akorát s formou slova 'drakobijce'... Nejraději bych to ale sjela znovu a hned. Jak už bylo mnohokrát naznačeno, je to takový český Zaklínač, ale pro mě stokrát lepší a zajímavější.
Další Sherlock z mé výzvy je překonán. Tentokrát to byl ale trošku větší oříšek. Na rozdíl od předchozího dílu od Omegy tu bylo hodně malé natěsnané písmo, což mi jaksi brzdilo čtení a jednak mi obsahová stránka příliš nesedla.
Víc jak sto stránek je vypravěčem pouze Watson, který je v sídle svého přítele obklopen spiritisty. Bylo to dlouhé, pomalé a strašně moc popisné. Obvykle u příběhů s SH jde všechno tak nějak rychleji a popisy jsou mnohem chudobnější, což mi nevadí. Tady to však byl pravý opak. A navíc ten spiritismus. Téma, které vyloženě nesnáším.
Takže start pomalý, detailní, kde byla velká snaha o duchařinu, tajemno a nadpřirozeno. Ale vzhledem k tomu, že jde o Sherlocka, je jasné, že musí mít všechno reálný základ. A v momentě, kdy se konečně detektiv objeví, už jde všechno hezky od důkazu k důkazu a začíná se tvořit obraz činu a odhalují se pachatelé.
Tentokrát dávám tři hvězdičky, i když druhá polovina knihy byla výborná. Detektivní práce a sbírání střípků pravdy konečně k něčemu vedlo. Jinak to bylo docela dlouhé, z počátku nudné a tematicky pro mě ne zrovna ideální.
Tohle se téměř rovnalo utrpení. Ne, že by kniha byla tak špatná nebo autorka tak hrozně psala. Jen mi to prostě přišlo hrozně dlouhé, nezáživné a úplně zbytečné. Absolutně nechápu smysl této dilogie. Proč vůbec vznikla a byla tak potřebná. Nepřineslo to žádné nové odhalení či konečné uzavření, jen mi připadalo, že šlo o spojení všech postav z předchozích knih a snahu je nacpat do jednoho příběhu. Vytahovaly se staré problémy jako Temnyj nebo válka se sousedními zeměmi Ravky. Samé komplikace.
Na knize jsem nenašla nic, co by mě pohltilo. Bohužel moc chvály nemám, je to prostě zklamání. Četla jsem ji skoro neuvěřitelných čtrnáct dní, protože mě ani nelákalo se k ní vracet. Momenty, kdy se třeba objevili svatí, nebo Juri a jeho nezvaný host, byly dost slabé. Nechápu, proč autoři musí neustále křísit staré postavy, místo toho, aby přinesli něco nového, nebo to zašmodrchat hůř než klubko nití. A na můj vkus autorka rozehrávala až moc partií, které zakončila v posledních stránkách, kdy už to působilo dost jako klišé, trapně a navíc příliš pozitivně...
Samozřejmě chápu, že někomu se to bude hodně líbit, ale já právě čekala víc. Víc akce, která mě chytne, nějaké nové silné charaktery, které potáhnou, silný příběh a ne jen dvě ohraná témata - válku (které nakonec moc nebylo) a lásku jako překážku. Největší potíž byla asi v tom, že jsem čekala, že hlavní postavou bude jen Nikolaj, jak už jsem zmínila u první knihy, a že se tím uzavře jeho kapitola po tom, co se stalo v Griši. Jenže se to spíš ještě víc zamotalo. Navíc jsem čekala nějaké velkolepé uzavření, ale podle konce je mi jasné, že zůstaly zadní vrátka a se světem Griši rozhodně není konec. Samotný závěr byl docela výsměch. Nebylo to špatné, nicméně mě to neohromilo.
2,5*
Když jsem do knihy šla, tak jsem samozřejmě čekala klasickou ya. Na poličce mi nějakou dobu ležela a mezitím jsem přešla na trochu jiné fantasy. A jak jsem očekávala, tak jsem i dostala určité jednání postav, které je pro young adult typické.
Hlavní hrdinka se z úplné nicky dostane téměř na pomyslný vrchol, protože je najednou mocná a důležitá pro existenci světa a přežití jeho obyvatel. Najdete tu i typické rozpolcení mezi hrdinčinými city k druhému pohlaví. A nakonec dojde i k jejímu přehazování mezi stranami a dumání, která z nich je ta dobrá a správná. A taky přijde otázka, co je pravda a co lež? Která z postav hraje na dvě strany?
Ale naštěstí se vždycky objevil nějaký ten zvrat. Když už jsem si myslela, že to celé klouže do roviny, kterou se mi nebude chtít číst po stopadesáté, a že se celý problém bude posouvat do dalšího dílu, přišla autorka s velkou změnou, zamíchala kostkami a najednou puf a vše se změnilo. Což mě docela příjemně překvapilo. Žádné zbytečné protahování k neúnosnosti.
Takže ano, byly chvíle s typickými trapnými scénami, nějaké ty slzy, přemýšlení nad tím, komu věřit. Ale byla jsem i překvapená, kniha se četla výborně a kdybych byla mladší, byla by to pro mě pecka. Být mi patnáct, jsem do tohoto světa, hrdinů a zvláštních schopností zahleděná.
Co bych akorát vytkla, tak to množství chyb v textu a občas nesmyslné tvary slov. Mě to prostě vždycky praští do očí a rozptyluje mě.
Co na knize rozhodně oceníte, tak autorův styl psaní, bohatý jazyk a to, jak obrovský svět dokázal stvořit. Na jednu stranu se do toho začtete a budete si užívat každý detail, který kniha poskytne. Jen málokdy se mi podaří narazit na tak propracovanou fantasy.
Ale na druhou stranu se budete pohybovat neskutečně pomalu po dětských krůčcích a v ději se dostanete jen o kousek. Jelikož se rozpitvává opravdu vše. Hodně velká a obsáhlá kronika, kterou jsem nejednou srovnávala s Hrou o trůny.
Ten, kdo si užívá tento styl příběhů, si určitě přijde na své. Zařadila bych to mezi nejlepší českou fantastiku, přestože nedávám plné hodnocení. Pro mě to každopádně bylo hodně, hodně dlouhé, až zbytečně. Čím déle trvalo se dostat ke konci, tím více se moje pozornost ztrácela. Což je škoda, protože je to výborné a po obsahové i jazykové stránce se mi to líbí, i když žádná z postav mi do oka zrovna nepadla. Ale doporučila bych nějaké ty škrty, protože v těchto knihách přece nejde o kvantitu stránek, ale o kvalitu a bohatost děje a postav.
Nicméně nevím, jestli budu pokračovat. Série by měla mít dokonce až šest dílů a pokud bude každá kniha trvat tři roky do vydání, tak to čekání mě dvakrát neláká...
Co se týče Jádra, tak to bylo opravdu dlouhé. Po takové době, po tom čekání, se jednotlivé kapitoly dost táhly. Už jsem se těšila na ten závěr, jak to dopadne a co se stane. V podstatě mi trvalo roky to zjistit, takže čekání bylo téměř neúnosné.
Posouvala jsem se po malých dětských krůčcích. Autor řešil každou sebemenší věc, každý detail a díky tomu je to tak jiné a jedinečné čtení, které jen tak nenajdete. Ale ta poslední kapitola mě teda dostala. Spousta předvídatelných momentů, ale zároveň i hromada těch, které jsem si nepřála.
Z démonů už šel opravdový strach, protože to nebyly bezduché 'bytosti', které útočily na lidstvo. Už se začal objevovat i nějaký systém v boji a plán pro chystanou válku...
Série jako celek je naprosto originální a obsahově výborná. Něco takového jsem ještě nečetla. Rozhodně mě bavilo vyprávění o démonech tak, jak jsem neměla možnost je poznat. Bylo to drsné, otevřené a tak skutečné. Nicméně nejvíc tomu škodily pasáže, které byly neúnosně dlouhé a nudné. Bitvy se hodně opakovaly a tak nebylo nutné každou popisovat do takových detailů. Ty pak celý příběh dost kazily. Po nástupu Krasijců to šlo celkově dost z kopce, protože se to věnovalo především jejich kultuře a to mě nebavilo. Klasická národnostní skupina, fanatici nějakého Boha a tak dále. Což byla škoda. Dostali podle mě až moc prostoru. V první knize mě zaujal Arlen a myslím, že měl být hlavním vypravěčem skrz celou sérii.
Takže démony mám konečně za sebou. Bylo to super, jiné, hodně výpravné, detailní, skvěle vymyšlený svět, bohaté na postavy. Klobouk dolů. Ale znovu bych se tím prokousávat nechtěla .
Po tom, co jsem objevila Mercy, musela jsem konstatovat, že Charles a Anna jsou prostě slabší odvar. Už i tím, že je vypravování ve třetí osobě a není z přímého osobnějšího pohledu jednoho z hrdinů. Ale tady jsem byla zklamaná, protože mi to celkově nějak nesedlo.
První polovina byla lehce vleklá a nedělo se nic zásadního. Celková zápletka mi přišla nijaká, chabá a nepříliš zajímavá. Až v druhé části se konečně příběh rozjíždí a čím blíže jsem byla vysvětlení, tím to bylo lepší. Stránky už jsem dokázala číst jednu za druhou.
Jenže ani tak mi to nepřišlo takové, že to stálo za tak dlouhé čekání. Antihrdina byl perverzní, boj s ním trval snad deset vteřin a nakonec bylo rychle po všem. A ten epilog autorka zabila úplně. Tím mě fakticky vytočila, protože osobě, které se to týká, bych rozhodně přála něco lepšího, za všechno, co zažila.
No prostě moje spokojenost hodně klesla, jelikož jsem měla vysoká očekávání. Jsem zvyklá na jinou kvalitu. Na knize moc pozitivních věcí nenajdu, i když z nostalgie určitě nebudu nijak shazovat autorčin um. Jen prostě má rozhodně na víc, na lepší osud postav, napínavější vyprávění, delší boje a především zajímavější zápletky.
Zprvu jsem nechápala, proč to tolik lidí srovnává se Zaklínačem, ale i já nakonec musím uznat, že je tu spousta podobných prvků. Především příběh je pojat formou povídek, každá s různým časovým odstupem. Stále se týká stejných postav a míst, ale není to ucelený děj v kuse. Což bylo svým způsobem osvěžující. Vystupují zde tajemné čarodějnice, skřeti, trollové a podobně.
Dalšími osobnostmi je samozřejmě ukecaný bard prohánějící ženským sukně a doprovázející velkého hrdinu. Tady mi bohužel trochu pokulhávala představa horala. Jako bývalý kovářský otrok byl až moc silný, neohrožený a moc dobrý bojovník. To mi nějak nesedělo.
Začátek knihy na mě udělal dost rozpačitý dojem. Jednak jsem si musela zvyknout na rychlé přeskakování mezi postavami a místy, ale i dlouhé kapitoly. Jakmile jsem ale pochopila, jak se věci mají, a jakmile se hlavní linka ustálila u Cuchenana a Minangara, nemohla jsem se od knihy odtrhnout.
Do čtení jsem se pouštěla s rozvahou. Už jsem zažila mnoho výborných ohlasů na něco, co si to nezasloužilo. Ale tady jsem byla opravdu příjemně překvapená a už se těším na druhý díl. Tohle bylo povedené a příjemné čtení...
Pokud hledáte jinou fantasy bez pohádkového příběhu plného milých a mocných elfů, či nekonečných bitev mezi lidskými králi, jste na správném místě. Ale pozor, tato série má jeden takový neduh, který by mohl někomu vadit. Je drsná, krvavá, sprostá a hodně otevřená ve všem, v čem může...
Občas už toho bylo moc i na mě, ale je fakt, že autorův styl přesně vykresluje svět kříženců, tak jak bych si ho opravdu představovala. Bytostí, které jsou míšené mezi lidmi, elfy a orky. Které ani jedna rasa nechce mezi svými. A tak není divu, že berou život dost rozdílně a odpovídá tomu i jejich chování a zvyky.
Kniha je opravdu dlouhá a na těch necelých šest set stran se vešlo neskutečně hodně děje. Stalo se tolik věcí, že snad není ani možné je všechny udržet v hlavě. Člověk si na to musí najít své tempo a vychutnat si to, protože se rozebíral téměř každý den a dost detailně. Všechny ty bitky, hádky, intriky, přepadení, přátelé i nepřátelé a tak dále. Ani chvíle oddechu...
Jediné, co u mě sráželo hodnocení, tak asi posledních plus mínus sto stránek. Místy jsem měla pocit, jakoby to psal někdo úplně jiný. Najednou mi to přišlo zmatené, divně kombinované a natolik rozdílné od zbytku knihy. To, co se stalo mi dávalo pramalý význam a byly situace, které jsem vůbec nepochopila. Například moment s orkem, kterému říkali Zkáza. To jsem se úplně ztratila a nerozuměla jsem všem těm zapeklitostem mezi Nady, tím orkem a dalšími.
Každopádně, kdo si rád užívá dlouhé příběhy, napětí, stříkající krev, hrubé scény, ten si přijde na své. Tahle série asi nebude úplně pro každého, pro slabší povahy nebo jemnocitné duše. Za mě však velká spokojenost, i když si ten konec asi budu muset proběhnout nebo s někým probrat ...
Pro mě docela slušný konec celé série. Už od začátku šlo především o akci a přiblížení pravdy. Jsem ráda, že autor omezil všechny ty řeči o náboženství či americkém vlastenectví, které mnohdy samotní obyvatelé dost přehání. Sice se tomu nevyhnul úplně, ale rozhodně to bylo v menší míře. Třetí díl jsem si užila asi nejvíce z celé série a nejlépe se mi to četlo. Děj mi přišel dost realistický, občas více popisný, ale bylo zajímavé sledovat, jak lidstvo znovu buduje všechno od základů. Jak je zvyklé na vymoženosti moderní doby, závislé na technice a absolutně neznalé základních věcí, které bere jako samozřejmost. Jak se ztrácí vědomosti a nikdo díky tomu nedokáže přežít sám, protože je potřeba komunita lidí s různými vědomostmi a schopnostmi. Občas to nutí člověka k zamyšlení...
Nejde o nic úžasně originálního nebo promyšleného, ale vzhledem k věkové kategorii, jde o opravdu moc krásnou knihu. Je promyšlená, poutavá (i když trošku delší) a připomíná mi jiné re-tellingové příběhy. Za mě určitě spokojenost...
Do třetice všeho dobrého. Nebo zlého? Poslední díl měl docela slušný rozjezd, i když občas trošku delší vyprávění. Byla jsem spokojená a naivně myslela, že závěr bude pecka. Ale od bitvy v Tiché hoře to šlo z kopce nehorázně dolů a celý dojem mi to zkazilo. Závěr byl divný, trapný a poslední bitva rozhodně nebyla epická ani nic jiného. Jo, takhle se kazí dobré nápady... A debatovat o vhodnosti věkové kategorie raději ani nebudu...