Luna7 komentáře u knih
Stranger Things patří mezi mé nejoblíbenější seriály, proto jsem si koupila knižní prequel. Kniha neurazí, ale ani mě moc nepotěšila. Mám pocit, že na děj po nějaké době zapomenu. Radši bych si znovu pustila seriál, než abych četla znovu tuhle knihu.
Chtěla jsem si ji přečíst už před rokem, ale vzhledem k tomu, že v knihovně na ni byla dlouhá čekací doba, tak jsem ji nakonec nečetla. Až letos o prázdninách jsem zhlédla celý seriál, který se stal mým oblíbeným, a díky tomu jsem si koupila knihu.
Knížka není špatná, ale seriál má lepší atmosféru a taky tam přidali scény, které mi v knížce chyběly. SPOILER Např. Když Janine chce skočit z mostu se svou dcerou a následně potom ji nechcou ostatní služebnice ukamenovat.
Jinak až přeloží nové pokračování do češtiny, tak si ho určitě přečtu.
A jen tak mimochodem, Příběh sližebnice je má 100. přečtená kniha na Databázi.❤️
Nejslabší díl ze série, podle mě zbytečný. Nemá to nic společného s minulým dějem. Celou dobu nuda až od té 35. kapitoly (jak zmiňuje komentář pode mnou) to začalo být zajímavé. Tenhle díl nejspíš znovu číst nebudu. Za mě bylo nejlepší Asylum.
Čekala jsem, že tenhle díl bude lepší než Asylum (podle toho co lidé píší v komentářích), ale abych pravdu řekla, Asylum se mi líbilo o trochu víc. V Sanctum mi chybělo to prostředí blázince, které už se nejspíš ve třetím díle nevrátí. Záhada se nám tady už skoro rozpletla, ale pořád nevím jak je to s Danovými pravými rodiči. To je vlastně hlavní důvod, proč si chci přečíst Katakomby. Jinak netuším, co by se tam mohlo ještě dít.
Jinak musím Sanctum pochválit za lepší barvu fotek (ta zelená barva v Asylum byla hrozná) a smysluplnější děj.
Grafickým zpracováním hodně připomíná Sirotčinec slečny Peregrinové, což mě potěšilo. Nicméně ze začátku jsem byla rozpačitá. Fotky moc nesouvisí s příběhem, jak jsem byla zvyklá ze Sirotčince, ale spíš umocňují zvláštní atmosféru. Hororem bych to nenazvala, ale mrazivou atmosféru to mělo. Nakonec se mi to líbilo, konec mě i překvapil a těším se na další díl.
Půl roku jsem čekala, až konečně přeloží čtvrtý díl do češtiny. Ze začátku jsem si musela vzpomínat, co se vlastně stalo v těch předchozích dílech, protože Knihovnu duší jsem dočetla před více jak dvěmi lety. V Mapě dní přijde akce až ke konci, ale to mi moc nevadilo. Konec je takový otevřený a doufám, že bude pokračování. Sice to nebude můj nejoblínější díl, ale i tak se mi líbil. Fotky mě trochu zklamaly, neměly už takovou strašidelnou armosféru. A rozhodla jsem se, že si přečtu moji oblíbenou sérii Sirotčince znovu.
SPOILER
Doufám, že to dá Jacob s přáteli znovu dohromady a taky s Emmou, protože další díl bez nich by nebyl ono.
Čteno kvůli povinné četbě. Vůbec mě to nebavilo, ke čtení jsem se musela nutit, chvílema jsem to chtěla vzdát. Až posledních 30 stran se začne něco dít, těch předchozích 100 by tam ani nemuselo být. Romeo a Julie asi není nic pro mě, znovu číst už nebudu.
Na tuhle knihu jsem se dlouho těšila. Paní Mornštajnová nezklamala. Opět lidský a uvěřitelný příběh. Přiznám se, že jedna věc mě tam překvapila, přesněji ohledně Bohdany (nebudu dělat možné spoilery). Určitě bych knihu doporučila a už se těším na další knihy paní spisovatelky, které snad napíše.
Četla jsem kvůli povinné četbě. Ze začátku to bylo dobré, byly tam zajímavé myšlenky. Pak už mě Werther přestával bavit i ta jeho milovaná Lotta. Pořád poslouchat jak je božská a všechno čeho se dotkne je skvělé... Prostě jsem těmi Wertherovými dopisy a citovými výlevy nějak proplula a čekala na tu chvíli, kdy konečně přiloží pistoli ke svému spánku a zmáčne spoušť....
Ze začátku mi moc nešlo se začíst, první část mě moc nebavila (až na tu paní, která volala na ministerstvo ohledně své kočky a zlaté rybičky, to jsem se vážně nasmála) a Sage mi nebyla moc sympatická. To se ale změnilo v části druhé, která mě pohltila. Vyprávění Minky bylo prostě nejlepší. Třetí část jsem už jenom zhltla, protože jsem chtěla vědět, jak to skončí. Přiznám se, že ten konec mě napadl už asi v polovině knihy a nakonec to tak vážně skončilo. Nakonec jsem začala mít ráda i tu Sage.
Knihu bych určitě doporučila.
Na začátek musím říct, že podle názvu jsem čekala trochu něco jiného. Ale i tak kniha splnila moje očekávání a dozvěděla jsem se zase něco nového o holokaustu. Vlasně i o celkovém vývoji v Maďarsku a na Slovensku, protože kniha místy připomíná dokument. Jak jsem také někde v komentářích pode mnou četla, i mi občas lezly na nervy ty překladatelovy poznámky a říkala jsem si, že by bylo lepší číst originál. Každopádně bych knihu doporučila všem, kteří se o tohle téma a dobu zajímají.
Takové pokračování Na západní frontě klid. Příběh mladých Němců, kteří se vracejí domů po konci války. Ze začátku jsou strašně rádi, že se vracejí domů, ale zjišťují, že to tu není takové, jaké si to vysnili. Nakonec zjišťují, že se možná měli lépe na frontě, kde jsou si všichni rovni a drží pohromadě. Život mimo frontu, už nedokáží žít. Válka je zničila.
Tak i já jsem se dostala k téhle klasice a to díky mému taťkovi, který mě přivedl k Remarquovi. Když jsme se o něm učili ve škole a četli ukázku, tak mě nezaujal. Teď ale vůbec nechápu proč. Stal se mým oblíbeným spisovatelem.
Ale zpěd ke knize. Na západní frontě klid je neznámější dílo od Remarqua a přijde mi, že je taky jediné známé (snad ještě Tři kamarádi), což je škoda protože jsem četla od EMR i stejně dobré knihy, ne-li lepší. :)
Knížka se četla rychle, nejspíš díky krátkým kapitolám. Dostala jsem se k ní přes babičku, která říkala, že si ji musím přečíst. Pro mě to bylo takové odlehčené čtení, vzhledem k tomu co čtu normálně, ale byla tam i smutná scéna. Ale na 5* to podle mě není.
Musím říct, že když jsem celý příběh viděla Rudolfovýma očima, tak jsem pochopila, jak může být někdo schopný zabít dva a půl milionů lidí a shrnout to větou "Byla to protivná práce." Prostě plnil svědomitě rozkazy a problémy měl pouze technické a ne mravní.
Silný příběh, ale bohužel styl psaní už tak moc ne. Musím říct, že se mi kniha blbě četla a nemohla jsem se moc začíst, nějak mi to pomalu ubíhalo, ale dalo se to. Taky jak tu už někteří psali, mi ten podnadpis moc nesedí. První dva roky, nebo kolik to bylo, v tom táboře by se daly považovat za gulag, ale práce na lodi, na přehradě, na kolchozu a další, mi už nepřišly jako gulag. Sice nebyly plnohodnotné zaměstnantkyně a moc hezky s nimi nezacházeli, ale nebyl to takový ten oplocený gulag s ostnatými dráty a strážnými věžmi.
Každopádně doporučuji přečíst kvůli příběhu a dávám 4*.
Musela jsem to číst mladšímu bratrovi, když byl menší. Přečetla jsem mu to snad stokrát a už jsem to znala skoro zpaměti. Byla to jeho oblíbená kniha.
Příjemné doplňení trilogie. Hezká obálka a ilustrace, celé grafické zpracování je krásné.
Pro mě nejlepší díl. Skvělé zakončení triologie. Miluji sérii Sirotčinec slečny Peregrinové a určitě si všechny knížky znovu přečtu.
O něco lepší než první díl. Stále se něco děje, děj rychle ubíhá a černobílé fotografie vylepšují atmosféru.