M-arta komentáře u knih
Krátký příběh s velkým a hlubokým poselstvím. Povídka, která už mnoho desetiletí hladí duše a poohřívá u srdce v mnoha světových jazycích... Nejdřív mne ani nenapadlo pohlížet na ni také jako na možnou "dětskou knížku", ale po tom, co oslovila a nesmírně zasáhla také naši desetiletou dceru, mi rychle došlo, že tento poklad je nejen nadčasový, ale také naprosto nadgenerační.
Velmi silný příběh přečtený jedním dechem - upozorňuji, že od knížky se opravdu nedá odejít (je fajn s tím počítat)...
Nadčasový příběh o lidských charakterech a zneužívání moci.
"Hustý!", pravila desetiletá dcera, když si všimla pohádky "Dívka ve studni" a okamžitě přelouskala celou knihu - bylo vidět, že současné generaci dětí budou pohádky opravdu připadat zajímavě exotické a poměrně dobře uspokojí i jejich potřebu hororově laděných strašidelných příběhů (což jsem ani nečekala a příjemně mne to překvapilo).
Fascinující záležitost, kterou nelze prohlížet a pročítat jinak než se zatajeným dechem, ať už jde o čtenáře jakéhokoli věku. Knížka nás provádí rostlinnou říší s takovým šarmem a výtvarnou sofistikovaností, že díky ní se lze s úžasem podívat i na obyčejnou pampelišku očima dítěte - tak, jako by to bylo poprvé. Všechny ty barvy, fantasticky rozmanité tvary, formy, krása a souhra mohou dokonce působit i tak, že člověk možná chvíli zapochybuje, jestli snad třeba omylem nejde o svět z úplně jiné planety. Takové krásy tady máme! A tato knížka s tím umí naprosto geniálně pracovat.
Skvěle promyšlená, po informační stránce přehledná a příjemně ucelená, i když nezabíhá do přílišných detailů - primárně je určena hlavně k tomu, aby motivovala mladé čtenáře k dalšímu průzkumu tohoto oboru. Osobně ji považuji za ilustrátorský koncert, který dokázal povýšit studijní kresbu na symfonii.
Mám z ní ohromnou radost!
Úcta k člověku a respekt k jeho důstojnosti i v tak extrémním místě jako je čekárna u popraviště? Naděje a víra v dobro a spravedlnost v samotném pekle? Padouchové stejně jako hrdinové odhalení až na dřeň lidství ... I z toho se dá namíchat kokteil plný zázraků a tak silných momentů, že nejeden statný chlap zamáčkne slzu a ani trochu se za to nestydí...
Několikagenerační mravenčí evergreen s jednoduchými a dobře zapamatovatelnými veršíky Josefa Kožíška... Je někdo, kdo ji v dětství neměl a nemiloval?
Tradiční klenot dětských knihovniček a pohlazení po duši s přenádhernou češtinou.
Příběh partičky kluků na objevitelských výpravách do staré opuštěné zahrady s trpaslíkem, zlým kocourem, velrybou a stádem dobrosrdečných slonů...
Hravá, poetická a vtipná knížka plná fantazie, kterou určitě není potřeba představovat.
Konfrontace s vlastní smrtelností a pomíjivostí lidského těla není nic jednoduchého - obzvlášť v kulturách, kde je vše související s tímto velkým tematem vpodstatě "milosrdně" zahalováno, ukrýváno a popíráno. To, s jakou kuráží i excelentní dávkou humoru se k tomu všemu autorka postavila, mne dokázalo překvapit a trochu dojmout současně, ale hlavně rozesmát až slzám. Kombinace určité bizarnosti spolu s velmi lidským rozměrem mě bavila podobně jako její smysl pro humor. Určitě se ke knížce ještě vrátím a ráda ji doporučuji ostatním.
Musím přiznat, že toto vydání knihy s naprosto magickým obsahem je u mne stejně rozporuplné, jako v tom klasickém drsném vtipu o dvojznačných pocitech při smrtelné nehodě tchýně v novém autě.... Moci doma kdykoli nahlédnout do TAKOVÉHO pokladu! Který milovník knížek, záhad, historie a kultivovaného výtvarna starých rukopisů by neplesal? Možnost vlastnit dostupné faksimile mne naplnila opravdu velkým nadšením - bohužel jen do doby, než se mi dostalo fyzicky do rukou a natvrdo mne konfrontovalo s dopadem nepochopitelně hrubé až diletantské práce redakčního grafika, kterou shledávám vůči středověkému pokladu ... opravdu extrémně necitlivou až brutální.
Úvodní studie Jitky Lenkové je zajímavá a obsáhlá, s inspirativním množstvím ukázek, nákresů, historických pramenů, tabulek a starých rytin a klidně by mohla tvořit úplně samostatné (a na vydaném faksimile nezávislé) dílo. Samotný Voynichův rukopis je samozřejmě i v přetištěném stavu stále dechberoucí záležitost s ohromným espritem... Obě části ve výsledku už vnímám hodně nespojitě - což se možná bude těm, kteří nepohlížejí na knihy jako na kompaktní celek i špatně vysvětlovat... Přesto vnímavějším milovníkům rukopisů a středověké ilustrace rovnou doporučuji dát si před prvním prolistováním toho nepochopitelného barbarství, ze kterým stojí redakční grafik (zřejmě pan Jakub "Sysel" Hrabal), raději panáka...
Teď ale vlastně ani nevím, jak knížku jako takovou nakonec zhodnotit - sám středověký rukopis si samozřejmě zaslouží hvězdiček aspoň 50..., paní Lenková také plný počet... Přesto je pro mne konečný "výstup" z CAD Press opravdu těžké nějak přijmout...
V jednoduchosti je síla! Naprosto mne okouzlila neuvěřitelná křehkost, jemnost, čistota a krása, která s jakousi samozřejmou lehkostí z knížky dýchá a prýští si jak z fontány... celé té tíze tematu navzdory.
(Tenhle kontrast mne tak dostal, že jsem se snad zamilovala nebo co...)
"Neplač muchomůrko" je okouzlující knížka plná něhy i nezaměnitelně hravé poetiky (jak už to jen paní kouzelnice Daisy Mrázková umí). V podtitulu nese název "Malá knížka o velkých věcech".
Seznámíte se v ní s holčičkou Kateřinou, která si často hrává sama v lesním prostředí, protože bydlí v hájovně. Je vnímavá k přírodě, zvířatům i tichu a zažívá tam nejedno dobrodružství a spoustu neméně důležitých drobných rozprav.
Jsme okouzleni a asi i trochu nakaženi (po přečtení ne a ne dostat z hlavy rýmovačku, kterou složila Kačenka při rozhovoru s ještěrkou):
Kdo chce chrousta - kdo chce chrousta -
kdo chce chrousta chroustati,
musí nejdřív - musí nejdřív -
na chrousta chuť dostati.
Takových by bylo spousta,
co by chtěli schroustat chrousta,
nemohou však úzká ústa
roz - ta - ho - va - ti!
Pravý antikvariátní poklad, kvůli kterému stojí za to trochu pátrat v okolí.
Nevím proč, ale tento typ dětských knížek, kde jsou ty nejklasičtější a nejjednodušší dětské lidové říkačky a písničky rozkresleny do obrázků po jednotlivých verších, je snad v dnešní době jinak nesehnatelný (tip pro osvícené nakladatele!)...
Srdcová záležitost mého dětství u nás oslovila opět další generaci! Africká verze Dášeňky pro milovníky světa bez mříží...
Dětská knížka s obrovsky inspirativním potenciálem, jejíž hloubku a poezii většinou víc ocení až dospělí čtenáři.
O tom, že Harry Potter dokáže děti fenomenálně "rozčíst", jsem ani chvilku nepochybovala, ale i tak mne to u našeho již dávno protřelého knihomila příjemně zaskočilo. Zrychlení čtení ve velmi krátké době bylo až neuvěřitelné - snad o 200%!
(Samozřejmě se není co divit - všech 7 dílů má přes 3500 stran a praxe je praxe - obzvlášť, když jde o něco, co se čte jedním dechcem ... ) Tedy praxe a bezpochyby i nějaká ta Bradavická kouzla nám přičarovala až skokově vyzrálejšího čtenáře.
HP je oficiálně doporučován pro čtenáře od 9 let. Zdá se mi, že to celkem odpovídá tak u prvních 4 dílů - následující 3 působí čtenářsky daleko obtížněji. Ovšem na doporučení nechat si 5., 6. a 7. díl v klidu na později, ale dcera (9) naprosto omámeně nedokázala přistoupit a všemi těmi kilogramy papíru se pročetla za neuvěřitelné 3 měsíce.
Příběh o lidské hlouposti prostřednictvím křehkých lineárních ilustrací popisuje melu, která nastane, když je dav přesvědčen o své pravdě, i když to s pravdou nemá vůbec nic společného...
Doporučuji dětem zhruba od 5-6 let... i dospělým.
Příjemné, svěží počtení, u kterého se určitě báječně pobaví i děti se zájmem o přírodu (přestože je původně asi určeno spíš pro dospělé čtenáře). Nepřináší vlastně žádné revolučně průlomové informace, ale přesto se čte báječně a jedním dechem. Láska, respekt a úcta k přírodě, která z ní čiší, dokáže osvěžit pomalu tak, jako malá procházka lesem.