m.zirhut
komentáře u knih

Čteno holkám (6 a 8 let) před spaním. Nápad se zlobidýlkem je opravdu originální, ale zhruba od půlky už mi to přišlo dost repetetivní.


(audiokniha) Kniha mi nepřišla zase tak poutavá, jako třeba Den Trifidů, které také načetl Norbert Lichý. Občas mi jednání Motýlka přišlo trochu nevěrohodné, až nelogické. Zpětně jsem ale zjistil, že to vlastně byl autobiografický román, což člověku hned zvedne mínění o dané knize nebo třeba filmu. Takže pokud se to opravdu stalo a Henri si děj nějak výrazně nepřikrášlil, tak se samozřejmě před strastiplným životním příběhem, nedá jinak, než smeknout.
Jinak jsem se tak nějak nemohl zbavit pocitu, že se mi film líbil víc. I když už si na něj teda vůbec nepamatuju.


První dva příběhy děti (6 a 8 let) celkem bavily, ale třetí jsem jeden den rozečetl a druhý den už ho ani nechtěly dočítat.


Knihu jsem četl holkám (6 a 8 let) před spaním. Z krátkých vět a slohu bylo znát, že je to kniha spíše určená začínajícím čtenářům k samočetbě. Ale k tomu by si zasloužila jazykovou reedici, protože mi přišlo, že těch 40let je už na textu celkem znát.


(audiokniha) Docela zklamání - těžko uvěřitelný příběh mi přišel jak děj nějakého béčkového filmu.
Jediné, co oceňuji je, že mi nedělalo problém knihu doposlouchat. K čemuž možná přispělo i skvělé načtení ženských rolí llonou Vaňkovou.
Ale možná autorovi dám ještě šanci s jinou knihou.


Bylo to moc pěkné čtení. Ani jeden ze tří posluchačů (4,6,8) nemívá strach z bubáků, takže měla kniha ze začátku trochu opačný efekt, že se ti mladší trochu báli. Potom se ale naštěstí děj začal ubírat jiným směrem.
Co na knize hlavně oceňuji, je citlivé podání velkého množtví témat jako: rozchod rodičů, první lásky a hádky s kamarády, narození dalšího sourozence a jiné. S pohledu dospělého bych ještě rád vyzdvihl postavu dědy, protože jeho láskyplný přístup ke Kláře byl docela poučný. Naopak situace o sousedech se špunty v uších, o které vyprávěl, byla názorným příkladem špatného rodičovství.


Krásně srozumitelně napsané pohádky i pro menší děti. Vždy si jí bereme na dovolenou jako četbu před spaním do stanu.


Slabší pokračování, kde je poměrně dost složitých přetechnizovaných pasáží, ale děti to kupodivu stále bavilo.


(audiokniha) Nevím, jestli to je tím, že jsem Forsyty poslouchal po skvělých Žítkovských bohyních, ale přišlo mi to dost slabé. V podstatě je celý děj postaven na propletenci vztahů a rozchodů kolem jednoho rodu zbohatlíků, což mi přišlo dost málo. Tak nějak podobně si představuju, že jsou napsané různé nekonečné telenovely. Pravda, je to možná trochu přehnané přirovnání, ale neodpustil jsem si ho :)
Toto dílo mi asi v paměti moc dlouho nezůstane.


(audiokniha) Celá audiokniha má 21h. Prvních pár hodin mi přišlo docela nudných, ale nakonec jsem byl rád, že jsem vydržel.
Nejvíc mě bavilo dětství a dospívání hlavních postav a následně jejich vztahy a tužby. Zajímavý byl hlavně děj okolo Franny. U Franka byl zase pozoruhodný vývoj postavy od dětství k dospělosti.
Závěr už byl pro mne opět trošku slabší.
Jinak jsem si během poslechu říkal, že jestli někdo žije takto pestrý a bizarní životy, tak ten můj je teda celkem nuda.


(audiokniha) První polovina knihy mi přišla zajímavá a byl jsem zvědavý jak se to bude vyvíjet dál. Ale rozbor příběhu o dveřníkovi, byl na mě až moc složitý a i děj po něm už mi moc nedokázal udržet pozornost. Možná kdybych pochopil podobnost onoho příběhu k tomu co se děje panu K., porozuměl bych i celému absurdnímu procesu.


(audiokniha) Už od začátku mě tato kniha nebavila, ale říkal jsem si, že jí musím přece dát šanci. No, po šesti kapitolách jsem to unuděně vzdal.
Trochu mě překvapuje, že je kniha v kategorii humor. Já si totiž nevzpomínám, že by mne při poslechu cokoli pobavilo. Jediné co se mi celkem líbilo byly nějaké ty slovní hříčky.


(audiokniha) Jana opravdu neměla jednoduchý život, ale možná právě tím, byla takovou krásnou osobností - sebevědomá, upřímná, ale přitom laskavá a citlivá.
Jinak je opravdu s podivem, že je toto dílo tak staré.


(audiokniha) Knihy Petra Nazarova by rozhodně měly patřit do kategorie motivační literatury.
Nejinak tomu je i u popisu cesty Novým Zélandem, který je spíše než cestopisem popisem životního poznání autora skrze domorodé obyvatele ostrovů.
Jen v druhé polovině knihy jsem se trochu ztrácel ve jménech a ve velkém množství lokálních názvů.


(audiokniha) Abych se zaposlouchal, tak jsou pro mne povídky většinou moc krátké. U tohoto souboru mě jich ale zaujalo hned několik.
Za plotem (Alena Mornštajnová) *****
Modlitba za Anušku (Kateřina Tučková) *****
Byt (Petra Soukupová) *****
Magdička (Petra Dvořáková) *****
Jestli vůbec někdy (Michaela Klevisová) ****
Dvacet devět zlodějů (Ondřej Neff) ****
Plamen (Viktorie Hanišová) ***
Kulka pro kluka (Marek Epstein) ***


(audiokniha) Ze začátku byla kniha poměrně poutavá a zajímavá, ale časem už té erotiky a sexuality bylo zbytečně moc.
Taky mě iritovalo explicitně zvolené číslo 11. V tomto kontextu by byly vhodnější trochu obecnější časy jako třeba 5,10 nebo 20. Takto to akorát pusobí, že chtěl autor hlavně zaujmout názvem knihy.


(audiokniha) Pohodový poslech, kde sice začátek a konec zase tak zajímavé nebyly, ale samotná plavba na lodi mě bavila. Pěkně se vyvíjel vztah muže a ženy, kteří si zprvu díky rozdílným pováhám a zvyklostem lezli trochu na nervy. Postupem času se ale ukázalo, že se navzájem skvěle doplňují. Pravda, působí to asi jako klišé, ale mě se to líbilo.


(audiokniha) Pana Koubka mám rád jako zpěváka. Nedávno jsem byl i na koncertě, který mě nadchnul. Těšil jsem se tedy i na povídky, ale bohužel mne zaujala asi tak polovina.


(audiokniha) Moc pěkně sepsané soužití jedné širší hornické rodiny. Obzvlášť mě zaujal vztah k prarodičům. Škoda, že není od autora načteno více knih, ale tuhle si určitě někdy rád poslechnu znovu.
