M.Zita komentáře u knih
Perfektní námět, hlavní hrdina není hrdina, je snad jeho pravý opak. Přesto je poutavou a zajímavou postavou a při čtení to pro mě byl hlavní důvod pokračovat až do konce. To co mě už moc nebavilo bylo tempo odvíjení děje, na mě až moc pomalé a prokládané úvahami. Rád bych hodnotil lépe, na knihu jsem se těšil, ale bohužel to není moje top kniha.
Po přečtení množství negativních komentářů jsem moc neočekával a to možná bylo dobře Kniha mě ve výsledku bavila, nepřečetl jsem ji úplně jedním dechem, ale při čtení jsem se nenudil. Jako problém bych viděl, hlavní postavu Homéra, do kterého jsem se nevžil. Tento nedostatek částečně napravila Saša, které jsem fandil a do děje mě vtáhla.
Jak již bylo napsáno, kniha vznikla jako reakce na knihu Krakauera Peklo blízko nebe a také na jeho článek v časopisu Outside. Tato kniha nám umožní detailně nahlédnout do událostí, které se staly na Everestu v roce 1996 z pohledu jednoho z vůdců Anatolije Bukrejeva. Zjistíme, že i přes drsnou skořápku Kazašského vysokohorského horolezce je Bukrejev citlivý člověk, kterého se velice dotkly události z Everestu a jejich následné rozebírání a hledání viníků v médiích. Také musím souhlasit se starším komentářem v tom, že mi tato kniha připadá věrohodnější než Peklo blízko nebe a to hlavně svojí strukturou a analogickým probíráním faktů. V dodatcích mě velice zaujal přepis výpovědi členů Mountain Madness, který ještě více dokreslil fakt, že se jedná o skutečnou událost se skutečnými lidmi. Stejně jako kniha od Krakauera na mě Výstup velice zapůsobil svojí tragičností a hlavně tím, že se nejedná o smyšlený příběh, tím pádem se od něj lze jen těžko distancovat. Stejně jak jsem psal v komentáři u knihy Peklo blízko nebe, doporučuji si přečíst obě knihy a utvořit si tak ucelenější a objektivnější názor na události z Května 1996 na Everestu.
John Krakauer je mým oblíbeným autorem a tato kniha mi znovu dokázala proč tomu tak je. Peklo blízko nebe je opravdu poutavý příběh, který vás snad ani nemůže nechat chladným. Jakmile se prokoušete první částí, která je sice zajímavá a poučná, ale netýká se úplně příběhu, tak zjistíte, že zbytek knihy je velmi emotivní a nenechá vás oddychnout. Pro úplnost informací jsem si přečetl i knihu Výstup od Anatolije Bukrejeva, která vznikla jako reakce na Krakauerův článek v Outside a jeho knihu Peklo blízko nebe. Zjistil jsem, že v některých věcech se jejich výklad skutečnosti liší a doporučuji si přečíst obě knihy. Mezi Krakauerem a Bukrejevem byla jistá zášť a podle mého názoru nesouvisela pouze s rozpory, které byly v knihách popsány. Při čtení knihy jsem se notně zamýšlel nad tím jak bych se v daných situacích zachoval já. Pomoci cizímu člověku při cestě z hory a riskovat, to že se nárat nepodaří ani jednomu z nás, vydat se zachránit někoho do bouře a znovu riskovat, že se nevrátím? To jsou otázky, na které bych se dozvěděl odpověď až v případě nějaké takové události.
Kniha je důvodem k zamyšlení a doporučuji ji všem.
Pěkná dobrodružná četba, která nechá čtenáře aby se ponořil do děje. V knize jsou velice zajímavé popisy různých horolezeckých výkonů a horolezců. Nepočítal jsem to, ale v knize je snad více příběhů, které končí neúspěšným výstupem a následným návratem domů. Autor nám v knize předkládá příběhy, které nejsou významné svým obrovským úspěchem, ale mají také co říci. Všechny příběhy nebyly stejně zajímavé, to je normální, pokud ale knihu hodnotím celkové je to perfektní, čtivá a vcelku i poučná kniha.
Kniha se báječně doplňuje s filmovou adaptací, což nebývá časté. Film je úžasný příběh o mladíkovi, který utekl do přírody a kniha je dokument o mladíkovi, který utekl do přírody.
Také souhlasím s komentáři pod sebou. Knihu jsem si zakoupil a jsem nadmíru spokojen, když se nudím, tak si v ní pročítám a prohlížím dobře udělané ilustrace. Rád chodím s kamarády tábořit do přírody a tato kniha mi doplňuje moji zálibu.
Rád jsem si přečetl výbor z her Járy Cimrmana, kterého jsem poslouchal na kazetách už v dětství. Přece jenom jsou hry lepší v podání herců, než jen na papíře.
Perfektní čtení. Z počátku mě od čtení odrazovala hrozná filmová adaptace. Jsem rád, že jsem knihu přečetl, patří k jedné z mých nejoblíbenějších.
První polovina knihy byla seznamování s postavami, v té druhé polovině šli pochod. Musím říci, že pochod mě zaujal, nicméně vše kolem bylo trochu křečovité. Kniha je krátká, přesto je seznamování s postavami dlouhé jak u 300 stránkové knihy.
Hobita jsem začal číst spíše z donucení, ale po prvních pár stránkách si mě získal. Oproti pánu prstenů neobsahoval tolik popisů a zaměřoval se spíše na děj. Děj samotný byl docela svižný, zábavný, dalo by se říci idylický, když nepočítám některé smutné věci, tak vše dopadlo dobře. Ve spleti knih co končí hodně špatně, a už jejich samotný průběh je tragický, byl hobit příjemná změna.
Zajímavé čtení, nicméně si nezadá s pánem prstenů nebo hobitem. Na knize mi vadil hlavní hrdina Tůrin, se kterým jsem nesympatizoval a dalo by se říci, že jsem ho neměl rád. Jinak příběh byl dobrý a ostatní postavy taky.
Kniha přečtená jedním dechem. Když jsem knihu četl, tak bych taky někam vyrazil. Pociťoval jsem podobné pocity jako při četbě Krakauera, i když toto byl spíše veselý příběh. Z počátku jsem si musel trochu zvykat na styl jakým je kniha psána.
Kniha se mi líbila, na detektivky moc nejsem, ale tahle byla dobrá. Ze začátku trochu zdlouhavé, ale jakmile se to rozjelo, tak jsem to četl jedním dechem. Rozhodně se chystám přečíst i další díly.
Spousta skvělých rad pro motorkáře. Škoda jen, že je kniha prokládaná, z mého pohledu zbytečnými kapitolami (nezáživnými a nudnými) a některé věci se tam opakují. Nutno dodat, že ty opakující se rady jsou pro jízdu na motorce zásadní a stojí za zopakování. I s ohledem na nedostatky, je kniha dle mého názoru výborná, a doporučuji ji každému kdo chce začít jezdit na motocyklu, nebo jako já už jezdí. I přes to, že už nějakou dobu jezdím na motorce, kniha mi pomohla se podívat objektivněji na moje schopnosti řidiče a už vím některé věci, které musím dopilovat.