MaaaR@ komentáře u knih
Skvělé myšlenky, hezky napsané, musí se ale člověku trefit do rozpoložení.
Nuda to určitě není, ale na Kinga je to trochu slabší. Co mi hodně chybělo byl způsob, jakým King líčí podobné "průsery" v jiných knížkách (např. Svědectví, Pod kupolí...), a to je popis událostí i z jiného pohledu. Jedna skupinka lidí v knize na tohle téma je podle mě málo.
Poslední díl se dost liší od předchozích, celkově působí tak nějak beznadějněji. Přiznám se, že jsem nečekal, že revoluce nabere takovýhle směr a ke Třináctému kraji (a hlavně prezidentce) jsem pojal těžkou nenávist prakticky od začátku. To mělo za důsledek, že jsem nefandil ani jedné straně a doufal jsem, že okolo Katniss se zformuje nějaká třetí, vítězná strana. No, nestalo se, a i když úplný konec se snaží evokovat určitou formu happy endu, já jsem tedy knihu zaklapl s hodně stísněným pocitem.
Co mi na druhou stranu hodně vadilo byla spousta nevysvětlených a nedořešených věcí, stejně tak jako malý prostor pro některé postavy.
Nedokážu přesně popsat, čím to bylo, ale nedokázal jsem se odtrhnout od stránek a užíval jsem si to od začátku do konce.
Diametrálně odlišné od prvního dílu, ale z mého pohledu to není vůbec na škodu. Chápu, že někoho to po Enderově hře nemusí bavit, mně se ale Card trefil do noty.
Říkal jsem si, že se ničím nebudu prokousávat tak těžce jako Zločinem a trestem, ale bohužel. Rád bych hodnotil jinak, jenže zhruba po čtyřiceti stránkách jsem propadl totální averzi k téhle knize, k hlavní postavě i k těm ostatním. Kdyby to bylo kratší, byl by to dobrý námět, ale roztahat příběh, kde nic nevíme a nic se nedozvíme, do 200 stran, to je trest pro čtenáře. Kafku a jeho tvorbu neodsuzuji, jen se mi bohužel nepodařilo mu porozumět.
Minulost ví, proč se tak zarputile brání změnám.
Když jsem se do knihy pouštěl, nebyl jsem si úplně jistý, jak moc mě tohle téma bude bavit. No, bavilo a hodně. Kinga mám rád, ale občas mi fakt vadí ty jeho konce. Ne tak tady. Celá kniha podle mě funguje naprosto skvěle a já si tenhle výlet do minulosti užil se vším všudy.
Takže jestli se někdo vrátí do minulosti a způsobí, že si Dallas nikdy nepřečtu, ať si mě nepřeje :).
Já vlastně úplně nevím. Tahle knížka mě víceméně docela dost bavila, na druhou stranu na mě byla místy až moc abstraktní a metaforická. Nějak nedokážu pořádně popsat svoje pocity z ní. Každopádně si jí jednou přečtu znova, třeba si svůj postoj konečně vyjasním.
Zvláštní. A rozhodně ne pro každého. Osobně jsem z toho měl takový zvláštní, stísněný pocit, místy až beznadějný, ačkoliv se tam nic tak dramatického vlastně neudálo. Možná to bylo tou neurčitostí celého příběhu.
Nevím proč, nějak jsem se nemohl dostat téhle knížce "pod obal". Psaná je výborně, jako velká většina Kingových děl, ale z nějakého důvodu mi po většinu času bylo vesměs jedno, co se s postavami stane, nic mě tak nenutilo se k ní v každé volné chvíli vracet a možná právě ta dlouhá doba, po kterou jsem jí četl, ubrala na celkovém dojmu. Celkově z ní mám smíšené pocity. Ale koneckonců, King je tady ten, kdo ví....
Od Kinga jsem četl mnoho knih, ale tohle je má první zkušenost s povídkami. A musím uznat, že mě ve většině případů velmi bavily. Rozhodně vede Zkratka paní Toddové a Nona. Na druhou stranu s Mlékařem jsem se doteď nevyrovnal :).
Obyčejní lidé v neobyčejných situacích, to prostě King umí. Všechny povídky nutí k zamyšlení, jestli můžeme někoho znát dokonale a jestli dokonale můžeme vůbec znát sami sebe.
Musím říct, že mě v Prodlužování času příjemně překvapil notnou dávkou černého humoru. Každý to možná nečetl s napůl pobaveným úsměvem jako já, ale tohle prostě můžu :).
"V červnu to zabalil Michael Jackson. V srpnu Carl Goodhugh udělal totéž, protože se udusil kusem jablka."
Paradoxně mě nejvíc bavily první dvě třetiny, seznamování s osudy jednotlivých postav, jak těch, které nás provázely delší dobu, tak i těch, na kterých King "jen" demonstroval hrůzy epidemie.
Stejně tak část v Boulderu, kde vznikala nová společnost, nové vztahy. Do podobných příběhů se dokážu neskutečně vžít a užívat si čtení s pocitem, že v tu chvíli jsem tam s nimi (nedá mi to v tomhle místě nevzpomenout na Čaroděje a sklo, kde nám Roland vypráví o své dávné lásce Susan :)).
Samotný "boj" s Temným mužem už na mě tolik nezapůsobil, asi proto, že jako mnohé, tak i mě King občas s tím Bohem trochu štve a tak mě žádný boží zázrak nepotěší - na druhou stranu, nemám nejmenší ponětí, jaký jiný konec bych si představoval a tak to nemůžu moc kritizovat :). Celkově mně to ale bavilo neskutečně a jednou si to zase s radostí přečtu znova.
Perfektní trilogie. Škoda, že už to je vše. Budeš mi chybět, Lisbeth.
Napínavé dílo s výborně budovanou atmosférou čtené jedním dechem :)
Snad nikdy mi nebylo tak smutno, že musím opustit nějakou knihu, jak na konci Temné věže.
Pro mě jedna z nejlepších knih ze života vůbec :)