maaca
komentáře u knih

Nezapomenutelná kniha o které těžko něco psát. Je třeba přečíst a prožít.


Po dlouhé době kniha, která mě doslova vmáčkla do křesla a nedovolila vstát a ke konci ani dýchat. Temné, syrové, omamné, plné aerosolu, šedi, barev, lidí s ideály i zabedněnců, prudičů a psychopatů. Skvělá odpověď na otázku: co a proč je sakra to graffiti? Určitě záležitost, ke které se ještě několikrát vrátím.


Autor už mnoho let všechny přesvědčuje, že nám digitální média škodí, ale nikdo jeho nářky a argumenty nechce slyšet (poslouchat). Proto se rozhodl napsat tuto knihu (nijak se tím netají).
Pokud se ale dokážete povznést na velmi jednostranný přístup k digitálním médiím, dočtete se mnoho zajímavého (pokud jste laik) o tom, jak funguje mozek, učení, zapomínání a samozřejmě i o tom, jak na nás média působí (a proč bychom se jim měli vyhnout).


Originální a čtivé. Bohužel, pokud člověk ví jak technologie popsané v knize fungují, najde v ní příliš mnoho "nepřesností"


Při čtení románu si doslova prožijete a procítíte život Františka Drtikola. Nenaučíte se světlo zavřít do krabice nebo jej ovládnout, ale začnete se na něj dívat jinak a přemýšlet nad ním. Nevím proč, ale napadá mě přirovnání "Žítkovské bohyně naruby". Úžasná kniha ke které se určitě brzo vrátím.


Je znát, že autor je lékař a je hezké číst, že panuje stejná rivalita mezi lékaři a farmaceuty všude na světě. Kniha je hodně zaujatá a možná by snesla trochu více humoru (i když uznávám, že psát vtipně na téma statisktika asi moc nejde). Poutavé čtení plné zajímavých informací ze světa vědy, zdravotnictví a médií. Každopádně od teď už budu číst "populárně vědecké" články úplně jinýma očima.


Autor čtenáře prostě chytne za límec a protáhne ho těmi nejtemnějšími, nejdivnějšími a nejzvrácenějšími (převážně) pražskými stokami, bary, bordely a doupaty, ale hlavně ukáže vzpomínky, myšlenky, pocity, sny a činy hlavního "hrdiny", vše podbarvené různými drogami a alkoholem.
Vše je tak barvitě popsáno, že se dokážete vcítit do kůže vypravěče (jakkoliv je to nepravděpodobné) a snažíte se najít v té temnotě alespoň jiskřičku naděje, která se sice tu a tam objeví, ale hned zas zmizí Mnohokrát jsem se přistihl, že skoro nedýchám a jen hltám stránky téhle úžasné knihy.


Hrozná blbost, ale opravdu skvěle napsaná. Do hlavních hrdinek se hned na začátku knihy zamilujete a neodložíte ji, dokud holky neoddělají posledního zombíka.


Nádherná kniha o tom jak má (podle autora) vypadat krásná kniha, jak taková kniha vzniká a jakými útrapami musí chudák typograf/designér projít při jejím návrhu.


Postkatastrofické sci-fi? To zní jako slátanina plná klišé a "těch dobrých" a "těch zlých", hrdinů a bezmocných. Den Trifidů je ale okořeněn slušnými dávkami anglického humoru, zábavnými zvraty, je postaven docela uvěřitelně a jako celek funguje skvěle. Kniha, která se prostě nedá odložit, dokud nedočtete poslední stránku.


Přesný opak předchozí části. Příběh který drží pohromadě a dobře se čte. Ale chybí v něm vyjevování velkých pravd vesmíru, života a vůbec.


Tahle část je plná vtipných nápadů, komentářů a vysvětlení, ale bohužel je také plná dlouhých nudných pasáží a nějak mi přišlo, že moc nedrží pohromadě.


Tak trochu hodně jiný "zombie horor". Zapomeňte na hordy krvežíznivých oživlých mrtvol toužících zabít co nejvíce nevinných lidí. Připravte se na hledání odpovědí na otázky jako: co se stalo, že mrtvoly ve Stockholmu obživly? Jsou to ti lidé, kteří před časem zemřeli? Jak se k nim chovat? Má to všechno nějaký hlubší význam? Jsme vůbec schopni se s tím vyrovnat? ...?
Oproti "Ať vejde ten pravý" trošku zklamání, ale určitě stojí za přečtení.


Opět skvělý Rjú Murakami. Autorova prvotina mi připadá, podobně jako Palahniukovy Neviditelné nestvůry, o poznání drsnější a otevřenější než jeho pozdější knihy. Vše od tripů po hromadné sexuální scény je tak výborně popsané, že máte pocit, že jste tam byli a že jste to také prožili, jakkoliv je to šílené.


Kdo je normální a kdo ne? Kde leží hranice mezi psychiatrem a jeho pacientem? Kolik toho víme o světě, o člověku a o našem mozku? Napínavý příběh a zajímavé čtení o duševních chorobách a jejich léčení.


Cesta možná není to správné slovo, použil bych spíše "pouť". Pouť vlastně od nikud nikam. Jedinou hnací silou je mužův syn (Bůh, jak ho sám označuje). Postapokalyptický svět ve kterém žijí "dobří" a "špatní". Pěkně vykreslená atmosféra, ale námět a příběh mi až moc připomínal americké velkofilmy na dané téma.


Povinná četba pro všechny UNIXáky. Vtipný a napínavý příběh plný zajímavých informací o tom, jak to tehdy bylo.


Těžko uvěřit jak spletitý, mnohovrstevnatý a zajímavý příběh se povedlo Sjónovi vměstnat na těch pár stránek. Historický příběh, ale v mnoha ohledech velmi současný. Opravdu skvěle provedené prolínání skutečného drsného života na Islandu a světa severských bájí a pověstí. Kniha si cenu určitě zaslouží.


Výborný námět. Lidé měnící se v ptáky, celá ta podzemní pohádková říše. Ale celkově mě kniha moc nebavila. Příběh mi přišel takový nemastný, neslaný.
