Mabie
komentáře u knih

Poezii příliš nečtu a příliš jí nerozumím, ale buď se mi líbí a nebo ne. A proto, když jsem od kamarádky dostala čtyři útlé knížky s básničkami, poděkovala jsem, ale byla z toho daru trochu rozpačitá.
V této prvotině je celkem 58 básní, respektive kratičkých textů, které mapují život od dětství do dospělosti a autorka jim vtiskla punc dívčí nevinnosti, občas nostalgie. Jsou to spíše stručné životní proklamace, zkušenosti, hesla. Básničky jsou něžné, kultivované a doprovází je trochu snové ilustrace od Zdeňka Kopeckého a většina se mi opravdu líbila.
Stručně: pro potěchu duše se k básním občas vrátím.
"Život
je příliš
krátký
aby člověk
skrýval
své city.
Chtěl by
tomu druhému
tolik
říct.
A kolikrát
by stačila
jen slůvka
Mám tě rád."


Vybrala jsem si v rámci ČV a po pár minutách poslechu usoudila, že toto opravdu nedám.

Bez mučení přiznávám, že jsem podlehla titulu a obálce, protože odolat příběhu o knihách zkrátka nedokážu.
Tato kniha je o vášni ke knihám, cestování, přátelství a v neposlední řadě i o ztrátě milované bytosti. Hlavní hrdinka ztratila svého manžela a utíká před návratem k normálnímu životu, protože svého manžela milovala tolik, že částečně zemřela i ona. Po třech letech je naprosto vysílená smutkem a ubíjí ji pocit viny, že potkala muže, který ji přitahuje.
Takže ač je příběh z rodiny "červené knihovny", není to tak úplně pravda, protože je také o tom, jak se vyrovnat s životní ztrátou a znovu se pokusit žít plnohodnotný život.
"Na téhle nádherné cestě zvané život máme jenom omezený počet dní, tak proč nenásledovat svoje srdce?"


S touto knihou jsem se potýkala neskutečně dlouho, ale přiznávám, že je to spíše z důvodu encyklopedických informací, které přináší, než že by cokoliv bylo špatně.
Úvod se věnuje obecně trávení a následně má každá specifická nemoc svou vlastní kapitolu, kde jsou shrnuté jak základní postupy, tak i různé zkušenosti, triky a speciální stravování nebo potravinové doplňky.
Dodnes jsem knihu do hloubky nepřečetla, ale nabízí se zde řešení nejčastějších onemocnění trávicího systému a různé úpravy stravy, takže předpokládám, že se k ní budu i v budoucnu vracet. Množství informací je extrémní, ale vůbec to není snadné čtení.


Název knihy je výstižný - nelze věřit nikomu, lži jsou všude. Hlavní hrdina je spolehlivý a slušný, a třebaže jeho rozhodnutí jsou občas značně naivní, byl mi sympatický. Ostatní postavy jsou trochu ploché, ale to podstatné v tomto příběhu je - všudypřítomná manipulace, která je v dnešní době tak snadná díky informačnim technologiím a sociálním sítím. Zničit někomu pověst pár fotografiemi, upravenými ve Fotoshopu je snadné a po vlastní zkušenosti s ukradeným účtem a e-mailem mám pro toto téma velké pochopení. Nejlepší na celé knize bylo ale opravdu překvapivé rozuzlení.
Poslouchala jsem jako audioknihu a výkon Martina Preisse byl jako vždy výborný.


Velmi, opravdu velmi nenáročné.
Chtěla jsem něco oddychového s happyendem na vyčištění pošmourných myšlenek, ale toto nebylo ani oddychové, ani s happyendem, bylo to o ničem. Ústřední pár v průběhu celé knihy neví jestli se miluje nebo ne, pár homosexuálů a jejich svatba, arabský lékař - utečenec, setkání s narvalem a řada dalších výkřiků ze tmy. Nesourodý mišmaš jako když pejsek s kočičkou vařili dort, akorát poplatný dnešní době.


Tak toto se mi prostě nelíbilo. Až tak, že jsem odložila knihu nedočtenou.


Cestování časem dvou dětí a ještě bláznivějšího profesora vanou času, pár lekcí crazy dějepisu, několik významných letopočtů a historických postav, spousta imaginace.
Knihu jsem četla s vnukem a nelituji, i když je to dětská kniha, bavila jsem se. Je originální i vtipná a trochu připomíná knihy Roalda Dahla. Dosud jsem znala jen dospělou tvorbu Jo Nesba, ale toto považuji za dobrou dětskou literaturu.


Opět se mi příběh pana Oldřicha líbil, ale detektivní zápletka byla tentokrát až moc překombinovaná. Sice to pan Vondruška umí, ale zvlášť poslední díly této série mi připadají, že jsou méně propracované, konstrukce trochu krkolomnější než obvykle, méně by možná bylo více.


Vrátila jsem se k ní po mnoha letech a pořád je to klasika.


Autor má i v tomto dílu stejnou potřebu mučit a vraždit sympatické hrdiny, používá zdlouhavé popisy prostředí i osob a přesto jsou pro mne knihy této série závislostí. Mám stále trochu problém s popisy středověkých způsobů trestů, které jsou... prostě šílené. Ale to byly nejen ve světě fantasy, ale i v našem středověku.
Kniha pro mě byla zatím tou nejslabší ze série, ale i tak dávám plný počet hvězdiček.


Čekala jsem aspoň něco, ale NIC :-(
Slabé. Hodně slabé.


Kniha je daleko lepší než byl první díl - není už tak rozvláčná a popisná, se zástupy nejrůznějších šlechtických rodů. Člověk se už trochu zorientoval v té záplavě rodů s jejich erby, jmény, hrady i s množstvím vazeb mezi jednotlivými osobami a buď propadl příběhu a nebo knihu už navždy odloží.
Autor má tak trochu obscesi - jakmile dostatečně přiblíží sympatického hrdinu čtenářům, nechá ho buď zemřít a nebo aspoň pořádně trpět. Pravda je, že postavy jsou vykreslené velice plasticky a věrohodně a že si každý najde své favority a nebo si najde zrůdy, které nenávidí k smrti.
Celkově je to hlavně o sexu a zabíjení :-)


Po pomalém rozjezdu se děj rozbíhá a konečně je to propletenec příběhů, které člověku nedovolí se odtrhnout.


Čekala jsem daleko více, natěšená na “předehru” Hry o trůny. Za mě slabý průměr.
Knihu jsem četla hodně, hodně dlouho a ztrácela se v záplavě rodových jmen, znaků, erbů. Samotné povídky se mi ale líbily a doufám, že Hra o trůny bude o level výše.


Velice povedený soubor povídek. Každá z nich měla úžasný nápad a byly i velice profesionálně zpracované. Naprosto nejsem schopná říci, která byla nejlepší.
Jenom v případě povídky Popiš mi růžovou jsem si vzpomněla na Karla Čapka, který také dovedl tak kouzlit se slovy. Prostě dokonalé!
A souhlasím s několika předešlými komentáři, že je škoda, že jsou to pouze povídky a nemají pokračování.


Jak už tu zaznělo - toto není kniha pro děti. Ani příběhem, ani slovníkem. Na druhou stranu je to kniha o něžném dítěti, které vyrůstá ve velice tvrdých podmínkách.
Přečetla jsem ji za půlden a není to nic k čemu bych se ještě někdy vrátila, ale ani to nebyla kniha, kterou bych nemohla dočíst. Příběh tak trochu poskakuje jak malé dítě. Je tam řada milých a něžných pasáží ale i řada míst, která jsou pro mě nepochopitelná (pořídit si dítě v necelých 14 letech a pak žít/nežít jako matka - no nevím). Není to příběh z Afriky, ale z Evropy, takže celý ten příběh je nepravděpodobný.
Bylo to každopádně jiné než to, co čtu normálně.


Laskavý příběh o věrnosti a lásce psa ke svému páníčkovi musí pohladit po duši každého pejskaře.
Knihu čtu malému vnukovi a i pro toho je to fajn čtení.


Miluji Ilku Pacovskou a její Sedmý smysl, moc jsem se na závěrečný díl těšila, ale nakonec to za mě byl propadák. Vždycky všude říkám, že tato série je lepší než Harry Potter, ale tento díl ne. Je to spíš románek pro náctileté jak od Lenky Lanczové než závěrečný díl fantasy série.
Obdivuji nápady a invenci paní Pacovské, ale tady mi chyběl jak obvyklý rozsah knihy, aby byl prostor trochu více se rozepsat, tak trochu více toho fantastična (ať už jednorožci, Plam, kouzla). Hlavně jsem ale postrádala "esprit", který měly předchozí díly.
Za mě je počet hvězdiček stěží 3/5.
