madem komentáře u knih
Na knize se mi líbí celkový přehled, co vše dítě potřebuje ke správnému rozvoji. Omezit technologie, chápu, ale kniha stejně nevysvětlí, jak ustát ten tlak. Dát mu hru, pohyb a svobodu. Pro mě asi nejjednodušší bod. Nebo možná číst mu a dát vhodné knihy ke čtení. Dobré vztahy, nastavit hranice, vychovat dobrý charakter. Denně má mít hudbu.
Vše je hezké, ale u některých věcí mi stejně chybí praktický návod, jak to udělat.
Kdyby to kniha dokázala, dala bych jí 5 hvězdiček.
Kniha mě nenadchla, na mě příliš Jógy, myšlenek, útržků z indických děl, povídky z života hinduistických božstev. Ztrácela jsem se v nich. Jinak myšlenky samotné jóga matky nejsou marné. Sama jsem v jeden moment byla pozitivně šokované - přirovnání konci kojení a utrhnutí právě uzrálého rajčete. Neskončit s kojením dříve, než je potřeba. To mě zasáhlo a tato myšlenka si zaslouží získané body.
Uznávám, že je to hodně velká krize. Je 27.12. a chybí mi knížka s 21 písmeny. Projela jsem celou knihovnu a nic. Tak jsem nakoukla na synovu knihovničku a ejhle!
Knížka má pevné stránky, je to dobrý nápad: 10 tvarů a kde se nachází. Občas jsou i třpytivé a blýskavé. Problém je, že bych často našla lepší příklady, než jsou v knize. Ale syna zabaví. A bod za to, že jsem ji našla a mám splněnou díky ní letošní výzvu.
I když přišel covid teprve loni, tak číst tuto knihu mi přišlo jako dějepisný výlet do dávné minulosti. Už si ani nepamatuji,jaký byl začátek a věřím, že za pár let, až to bude celé za námi se tomu nasměji ještě více.
Ale i teď je kniha místy velmi vtipná.
A čím dál více oceňuji, že pan Landsman se naučil spisovatelskému řemeslu.
Nechytla mě makrobiotika a nechce se mi věřit všemu v úvodu. Zajímavé jsou však příběhy rodin, které nyní vaří jinak. Pak jsou fotky jídel (jsem zvyklá na Apetit a to se nedá srovnávat, ta kvalita chybí). Nakonec jsou recepty a vzorkové jídelníčky.
Pak knihu otočíte z druhé strany a tam je vyprávění pro děti, které si nosí čaj v termosce a jídlo v termonosiči do školky. Jak se s tím mají vyrovnat. Na to jsou příběhy skvělé. Pro děti tu jsou i dětské omalovánky.
Pro mě zcela neznáme říkanky. Syna nenadchly, mě taky. Body jsou spíše za ilustraci.
Nějak mi chvílemi chybí děj. Ano, princezna Kateřina se nemá dobře, neví, co s ní bude, ale řešit to na 269 stranách?
Autorka má lepší knížky.
Několikrát jsem už psala, že knihy na pokračování jsou většinou děs a že už je nikdy číst nebudu. Pak se však něco stane a já tomu dám znova šanci. Toto už je druhá knížka, která se pokouší navázat na knihu Mrtvá a živá. Na rozdíl od Paní de Winterové však tato má děj, neobsahuje moc nesmyslů, které by odporovaly původní knize. Spíše je škoda, že se na ní stále odvolává. Kdyby to byla úplně nová a samostatná kniha, bylo by jí lépe. Ve srovnání s originálem neobstojí, ale špatné to není. Kniha má spoustu dobrých nápadů, děj odsýpá, dobře se čte. Problémem je, že si vždy vzpomenu na originál a je to v háji.
Kniha má spousta témat, o kterých jsem nic nevěděla. Je dobrá pro rychlé zorientování se v otázkách historie. Pokud však o daném příběhu už něco víte, tak v ní není moc nového. Hezky se však čte a poučí.
Velké záhady minulosti od Výběru se mi líbí mnohem více.
Začala jsem to číst kvůli výzvě, ale nasmála jsem dost. Ano, některé body jsou zastaralé, většina však platí i dnes.
Skvělý nápad, očekávám vzrušení ... avšak nějak nepřichází. Nemohu si nějak zvyknout na styl vyprávění. Chvílemi děj začíná nudit, naštěstí knížka v pravý čas skončí.
Nikdy mě nepřestane bavit alternativní historie, zvlášť, když je pěkně napsaná. Svět ve kterém Evropa Ani severní Amerika nevládnou, ale jsou převálcování Aztéky se čte sama. Hrdinka s nimi bojuje, i když postupně ztrácí své spojence. V jeden moment sice podlehne svému vzteku a zachovává se jako naprostá k...á, ale i tak ji mám ráda. A ten konec!
Kniha je starší, ale je v ní vše. Fotky miminek v jednotlivých měsících, co má umět, jak se starat. Velmi jednoduše. Ke každému období jen pár vět.
Problém je překonanost některých témat (stravování, jesle).
(SPOILER) Moc se mi líbil příběh z roku 1938. Pak přišlo cvak! Ač 50 let se nemohli najít, tak najednou se najdou. Jen tak, lehce jako nic. Možná bych zkousla lépe, kdyby se našli, nebo to déle trvalo.
A taky mi vadil překlad.
Rozjezd byl skvělý, ale pak se to zašmodrchává, překombinuje a mě se to přestává líbit.
Na začátku knihy jsem hrdince hodně fandila, věřila jsem, že to zvládne. Postupem času jsem jí už tolik štěstí nepřála a na konci už mi byla hodně nesympatická.
Některé příběhy jsou hodně poučné, z některých mi naskakovala husina. U příběhu Terky Laubeové jsem nepochopila, co dělá v této knížce. Rozhovor mezi příběhy ujde. Přijde mi však, že oba aktéři umí více.
Nepřišlo mi to vůbec vtipné. Možná je to tím, v jakých časech žijeme.
Tři příběhy: pro mě je nej ten z 50 let. Má spád a Marii držím palce. Pandě palce nedržím, není mi vůbec sympatická. Rodičům to dlouho přeji, aby spolu zůstali (pak po Itálii vůbec nechápu mámu). A konec ne mi nelíbí. Proč se tak spěchalo? Chci vědět víc o Marii.
Kniha je náádherná. Jen ten konec je takový rychlý, jakoby ufiklý. Už je to dlouhé, tak během 5ti vět vše vysvětlím a konec.