mafrid komentáře u knih
Tuhle knížku jsem mimo jiné zdědila po svém dědovi, kterému jsem dodnes vděčná, že mně podporoval ve čtení, pamatuju si jak kouřil Marsky, popíjel English Breakfast s mlíkem, a já u toho četla.
Překvapilo mě, kolik z nich v poměrně mladém věku cestovalo, když nebyly takové možnosti, nemluvě o penězích. Souhlasím s uživatelem Yarwen, že tam NĚCO mezi tím chybí.
Tuhle knihu jsem intenzivně sháněla dobrý tři roky. A vůbec nelituju těch hodin strávenejch hledáním po antikvariátech, protože po No pasaran, Džungli a Bostonu, je to další Sinclairův majstrštyk, tentokrát na téma prohibice v Americe.
Učení mi šlo "samo". A ještě líp s pánem, co mě učil, bylo mu 87 let, strávil 10 let v Argentině a Mexiku, takže mi vyprávěl o politice, policii, jak fungujou soudy atd. Bylo to víc než zajímavý.
Učebnice od Ledy jsou určitě nejlepší. Mám anglinu, španělštinu a teď se chystám ještě na italštinu. Jazyky prostě miluju.
Tahle učebnice mi dala dobrej základ pro studium angliny
Fakt se to nedá číst na veřejnosti, ještě tak v parku nebo na lavičce v lese, ale určitě ne v čekárně u doktora, nebo v nějaký místnosti plný neznámých lidí :-)
Dobrý a vtipný způsob jak aspoň trošku přiblížit nám, absolutním ateistům, Bibli. Pač co si budem namlouvat, Bible je pěkná nuda.
Nad touhle knížkou jsem strávila hooooooooodně času...
Z téhle knihy jsem se hodně naučila, ale bohužel taky většinu zapoměla...
Koupila jsem si tu knihu, přestože je vším, co u knih, reklam, plakátů a prvních stránkách časopisů nesnáším, a to je její barevnost a tvrzení, že je nejlepší. Ale byla jsem příjemně překvapená, je to inteligentní, srozumitelné počteníčko. I když z něj nevyčtete pravdu, na to si musíte udělat názor sami, aspoň je to dobrý návod, jak k informacím přistupovat, a jak s nimi nakládat.
Boston je jedna z mála knih, u kterých jsem brečela. Pak jsem si ještě pustila písničku od Joan Baez, (právě o tomto procesu) a ta mě teda úplně odrovnala...
https://www.youtube.com/watch?v=7oday_Fc-Gc
Nesnáším zbytečnosti. Když mi někdo chce něco dát, vždycky to odmítnu s tím, že mi tahaj krámy do baráku, A ono to funguje. Nikdo už mi nenosí krémíky, pičifuky a podobné zbytečnosti. Vždycky když jdu nakoupit, tak se sama sebe ptám: přežiješ bez toho? A zjišťuju, že jo. Sice nějakou dobu trvá, než si na ten nový systém zvyknete, ale jak se říká: Řím taky nepostavili za den...
Těžko uvěřit, že tohle se událo ve 21. století jenom kvůli tomu, že si holky zapunkovaly v kostele. Vůbec bych se nedivila, kdyby v Rusku upalovali ženy na hranicích, jako za Ivana Hrozného.
Mě to nebavilo, začala jsem to číst, ale víc než 20 stránek jsem nedala. Pak jsem si asi po roce řekla, že tomu dám ještě šanci, přečetla jsem asi půlku a opět jsem knihu odložila. Ale tentokrát navždy.
Tahle pohádka mě strašně baví a zároveň děsí už od dětství (mám na mysli film). Donedávna jsem neměla tušení, že vůbec existuje i její knižní podoba. Byla bych si ji koupila mnohem dřív.
Začátek a konec knihy je smutný, (ne že by uprostřed bylo něco veselého). Byla to blbá doba, a já doufám, že už se nikdy nevrátí...