Magrata15 komentáře u knih
Knížky, kde se hledají záhady mám hodně ráda, také mě zajímá architektura, takže tady se to pěkně spojilo.
Jen bych vynechala ty vraždy. Je zavražděno několik nezúčastněných lidí a každému je to jedno a jezdí se dál po památkách? To mi trošku kazilo dojem z jinak perfektního příběhu.
Tak a můj maraton s knihami Shari Lapena končí.
Opět skvělá napínavá detektivka, spousta podezřelých a nakonec neočekávané, překvapující rozluštění.
Dokážu si představit, že za čas bych si tyto knihy přečetla znovu - až zapomenu, kdo je vrah :)
Mně se prostě detektivky od této autorky líbí.
Hlavním znakem těchto detektivek je, že snad všichni zúčastnění mají nějaké své temné tajemství.
Závěr je překvapující, a když už myslíte, že je konec a víte všechno, tak si autorka přidá ještě takové jemné naznačení něčeho dalšího. Vlastně takový otevřený konec, připouštějící pokračování příběhu.
Znáte to - blížíte se ke konci kapitoly a říkáte si "už je moc hodin, touhle kapitolou končím". Tady to nešlo. Na konci kapitoly bylo něco šokujícího, náznak zvratu děje a podobně.
Takže jsem musela číst pořád dál a dál.
No a takový závěr jsem skutečě nečekala.
Supr kniha - jdu na další od stejné spisovatelky.
Případ skutečně jako pro Maigreta.
Skvěle napsaná detektivka, odehrávající se v Paříži, kdy k vyřešení přispěl částečně i český lékař, psychiatr.
Starodávné mapy, vykopávky, poklady, tajná organizace, proti které je třeba bojovat.
Kniha podle mého gusta.
Přestože je napsaná dost odborně (je poznat, že autor je sám podmořský archeolog), v žádném případě není nudná.
V knihovně jsem dost spěchala, takže jsem si přečetla jen část anotace.
Sága čtyř generací židovské rodiny v Americe, to souhlasí - začátek dvacátého století a život uprchlíků je zde popsán dost poutavě.
Čtyři mimořádné a především nekonvenčí ženy by tu také byly a dost nekonvenční.
Ano, kniha se čte jedním dechem... a přesto nesplnila zcela to, co jsem od ní očekávala.
A pokud autorka na záložce píše "láska se silnými erotickými scénami" tak tady bych slovo silné spíš nepoužila. Erotické scény by mi nevadily, ale vulgární výrazy a popisy, které byly použity, bych v knize klidně oželela. Alespoň by bylo více místa na popis života zmíněné rodiny.
Co mě hodně zaujalo, bylo použití hebrejských a jidiš výrazů v textu (samozřejmě se slovníčkem na konci knihy) to bylo zajímavé.
V první části autor hodně popisuje zvyky a obyčeje, vztahující se k různým ročním a hospodářským obdobím. To bylo hodně zajímavé a pěkně vykreslené.
Z děje je zde spousta věcí pouze naznačena a kdybych dřív neviděla film (který se mi velmi líbil) asi bych dost nechápala, o co v příběhu jde a kdo je baron de Caus ve skutečnosti.
Druhá část byla hodně zdlouhavá.
Po shlédnutí filmu jsem od knihy čekala víc, ale i tak, rozhodně stojí za přečtení.
Tahle kniha měla všechno to, co mám ráda - napětí, tajemství, záhadu, historický základ. Skvělé poutavé čtení - takže plný počet hvězdiček.
Takové jednoduché vtipné čtení o milostném životě puberťáků.
O to víc mě překvapil dojemný závěr.
Zajímavé a dojemné příběhy obyčejných lidí, kteří nikdy netoužili stát se hrdiny.
Knihu doporučuji k přečtení.
Tři povídky o vztazích a především nevěře.
Líbí se mi autorčiny krásné barvité popisy, které přímo vtahují do děje.
Zajímavé jsou také malby v knize a na obálce.
Nic není, jak se zdá, ale Hercule Poirot nakonec vždy přijde na to, kde je pravda.
Čtyři skvělé detektivní povídky od Agathy Christie.
Anotace této knihy mě nalákala na historický román, i když obálka říkala něco jiného. Podle obálky bych vůbec nevěděla, co si mám o knize myslet.
A pak mě čekalo mírné zklamání.
První příběh byl rozvleklý, moc mě nebavil a pak přišel rychlý závěr.
Druhý příběh se nejprve tvářil jako lehce erotický, pak se trošku změnil na detektivní a zase rychle konec.
Až třetí příběh, z II. světové války, pro mě byl dost zajímavý. Za ten dávám jednu hvězdu navíc.
Příběhy tří žen ve třech důležitých obdobích dějin naší země.
Kniha určitě stojí za přečtení a dozvíte se z ní jak se žilo v době první a druhé světové války a také v době před revolucí.
Alena Mornštajnová svými příběhy vždy dokáže zaujmout.
Napínavá detektivka, celkem dobře napsaná... ale ten konec.
Velmi uspěchaný a celkem odbytý závěr ubírá body.
Rozluštění celého příběhu na posledních dvou stránkách mě dost zklamalo.
Zajímavá detektivka s nečekaným závěrem.
Kdo zná seriál "To je vražda, napsala", ví co může čekat.
Takové lehké, odpočinkové čtení na tři večery.
Nuda, nuda, nuda. S vypětím všech sil jsem přečetla 110 stran a knihu jsem odložila.
Naprosto souhlasím s komentářem "Cemanka".
Tohle nebyla detektivka, ale nějaká uspávací knížka. Po každém odstavci se mi zavíraly oči a ztrácela jsem pozornost. Ztrácela jsem se jak v postavách, tak v ději, nechápala jsem zdlouhavé dialogy, dlouhé anglické texty. Žádná akce, žádná detektivní zápletka nic. A pokud je to tak, jak píše "Cemanka", že se něco začne dít až kolem strany 280, tak na to fakt nemám trpělivost.
Knihu nedočtenou odkládám a asi ji zapomenu někde ve vlaku, nebo poputuje do knihobudky.
Jednu hvězdu dávám, protože nechci psát, že je to odpad. Třeba se najde někdo, koho kniha zaujme
Příběh vlastně začíná už v knize "Divím se, že jsem tak veselý".
Děj knihy se odehrává v lékařském prostředí, kde lékaři bojují o život chlapce, kterému jeho vlastní játra vypověděla službu. (A je tam i spousta dalších, vedlejších příběhů)
Takže se dozvíme spoustu odborných věcí ohledně transplantací.
A i když místy to bylo hodně odborné, styl J.M.S. mě prostě baví.
Zase trošku jiná detektivka, malinko rozvleklejší, ale zajímavě napsaná.
Vyřešení případu dost zmatené. Nejsem si docela jistá, jestli jsem úplně dobře pochopila, proč a jak se ty vraždy na začátku vlastně staly.