Magrata15 komentáře u knih
Nevím, co napsat, mám z toho takové rozporuplné pocity. Celý příběh se četl moc dobře, autorovy popisy se mi líbily. Ale ten konec mě zklamal. Opravdu je tam těch záhad a neobjasněných událostí trošku moc a to bych byla ochotná tolerovat pouze v případě, že by kniha měla pokračování. Takže za mě trošku zklamání.
Zajímavý příběh z 2.světové války,tentokrát z pohledu německého vojáka,který se nechtěl stát hrdinou,jen se prostě zamiloval do špatné dívky.
Stejně jako předchozímu čtenáři mi vadily německé a francouzské texty,které nebyly dál přeloženy,takže mi občas unikal smysl rozhovorů.
Čekala jsem jiný konec,ale takový je prostě život.
Vyprávění jednoho partyzána o životě partyzánské skupiny před koncem II. světové války.
Tuto skupinu nějaký čas schovávali obyvatelé obce Ploština. Ukrývali je, živili a starali se o ně. Potom partyzáni odešli. Mysleli si, že je to pro dobro obyvatel. Vesnici nikdo nechránil.
Osud Ploštiny na konci války je nám dobře znám.
Sám autor Ladislav Mňačko byl členem ploštinské partyzánské skupiny.
Stejně jako druhý díl Nová tajemství Prahy, i tahle kniha byla skvělá. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí o hlavním městě a chystám se i některá navštívit. Kdyby v knize byla třeba i malá mapka,kde se zmíněné místo nachází,byla už víc než dokonalá.
Skvělá verneovka,napínavá. Dost se liší od českého filmu,podle ní natočeného. Musím přiznat,že film se mi líbil o trochu víc.
Spousta zajímavostí z Prahy,o kterých se v průvodci nepíše a k tomu nádherné fotografie.
Děkuji evelýny za tip!
Pěkně napsané příběhy,dobře se četly,ale všechny smutné a pesimistické. Prostě ta doba taková byla,tehdy měli lidé spoustu povinností a jiné priority.
Jsem ráda,že jsem si tuhle sérii knížek přečetla,ale také jsem ráda,že už to mám za sebou.
Tak trošku jiná severská detektivka. Bohužel jsem se u ní strašně nudila.
Začátek byl fajn. Potom jsem několikrát myslela, že s knihou praštím a už ji nebudu číst a konec zase ušel.
Zdlouhavé, zamotané a ještě mi dělala problémy ta cizí jména. Kolikrát jsem myslela, že se jedná o nějakého lumpa a po chvíli čtení ... ejhle, on je to policajt. Měla jsem si od začátku psát na papírek seznam jmen a vysvětlivky.
Od začátku příšerně smutný příběh. Od první stránky jsem čekala, že to špatně skončí.
Juraj Hordubal byl velmi hodný člověk, ale nedokázal to dát najevo, nedokázal komunikovat s lidmi. Kolikrát si myslel, co hezkého člověku řekne, jak s ním pohovoří, ale všechno to zůstalo jen v jeho hlavně. A to byl asi taky ten problém, proč nebyl oblíbený, přestože to byl jistě dobrý a pracovitý člověk.
Co si mám myslet o jeho ženě Polaně nevím. Špatně se jí žilo osm let bez muže... ale jestli to muselo takhle skončit ... těžko říct.
Každopádně, kniha se mi velice dobře četla, bylo to skoro jako detektivka.
Je to taková, řekla bych, sci-fi detektivka.
Děj obsahuje spoustu technických údajů, kterým jsem nerozuměla a konec jsem četla dvakrát a stejně jsem nepochopila, jak to skončilo.
Kniha se mi zdála taková bez začátku, bez konce. V popisu zjišťuji, že jsem narazila na nějaký prostřední díl série.
Ale jinak to bylo celkem napínavé, takže 3*.
Několik sci-fi povídek, které nás varují, jak by mohla dopadnout naše budoucnost - všechny boužel končí špatně.
Tak snad se naši vědci poučí a nezničí nás naše vynálezy, objevy, cesty do kosmu, technika a naši roboti.
Opět další potvrzení toho,jak krutě se chovali Němci za druhé světové války ke svým vězňům. Nedávno jsem četla ,,Zamřížované zrcadlo", kde autor svůj pobyt ve vězení líčí jako dovolenou v levnějším motelu... (to byla ovšem jiná doba). Je až neuvěřitelné,že při čekání na smrt dokázal Fučík na útržcích papíru vytvořit takhle celistvé a promyšlené dílo.
Do téhle knihy se mi moc nechtělo. Myslela jsem, že to bude sladký romantický románek. Ale když jsem se k jejímu přečtení konečně odhodlala, zjistila jsem, že se jedná o zajímavý příběh pěti lidí, který se skutečně mohl stát.
Strašně jsem nesnášela Ivu, protože věčně brblala, stěžovala si a nic jí nebylo dost. Jak taky dopadla, že?!
Jediný opravdu sympatický mi byl asi Matěj.
Moje druhá kniha od Patrika Hartla a zase supr. Čte se skoro sama.
Jen si nemůžu zvyknout na některé dost peprné výrazy a to nejsem žádná puritánka. Beru to tak, že se chlapi prostě takhle baví.
Už se těším na film - o to víc, když vím, jaké bude obsazení.
Jsem ráda,že jsem nakonec vydržela a přečetla všech pět dílů (ovšem podruhé už ne). Alespoň jsem se dozvěděla,jak to nakonec dopadlo (teda skoro).
Nebylo tady tolik zbytečného povídání mimo hlavní příběh,jako v předešlých knihách a samotný děj byl zajímavý.
Takže kniha ... převážně neškodná.
Tak tenhle díl se mi zdál asi z celé série zatím nejlepší. (ale i tak slabota)
Občas se však vyskytla kapitola, na kterou se hodí úplně poslední věta této knihy:
"Tahle historka ovšem měla nějakou pointu, která však momentálně uniká kronikářově (autorově i čtenářově) mysli."
Tak tenhle díl už jsem četla jen ze zvědavosti a setrvačnosti. 1) jsem doufala,že se styl knihy zlepší 2) jsem chtěla vědět, jak to dopadne s Arthurem.
Přiznávám,že některé odstavce jsem přeskakovala,ale ty,co jsem četla byly fajn. Za mě by stačilo,kdyby kniha byla poloviční.
Spousta zbytečného povídání kolem odvádí pozornost.
Chvílemi jsem se dobře bavila, ale u některých pasáží jsem nechápala, proč tam vůbec jsou.
V knize jsou zajímavé myšlenky, je nápaditá, je vtipná, ale asi jsem od ní čekala něco víc, nebo něco jiného.
Zkrátka mě nezaujala tak, jak jsem předpokládala.
Ani nevím, co ještě o ní napsat.
Strhující a napínavý příběh, propletenec propletený.
Nejdřív jsem podezírala jednoho, pak někoho jiného, říkala jsem si, že je hloupost, aby se policejní komisař chodil radit o svém vyšetřování se slepou a ochrnutou bývalou majitelkou kina. Pak se vše vysvětlilo a závěr byl naprosto překvapující.
Skvělá detektivka.