mahavan komentáře u knih

Přestože jsem duchovně orientovaný člověk, kniha je jedním slovem fantasmagorie.
Ke komentářům Veggi a LuckyVagabond, které si přečtěte (hlavně ten od LuckyVagabond) ještě přidávám:
Kniha mi velmi připomíná Castanedu a vymyšleného dona Juana. Jen je to oděno do ženského hávu a napsáno pro ženské čtenáře. Něco málo pravdivého by se tu našlo, stejně jako u Castanedy, ale převážně jsou to vymyšlené bláboly a předkládané pravdy a prozření jsou přímo otřesné (vycházím z vlastních zkušeností). Stejně jako Castaneda, který byl chlípník a zkrachovalec, každému lhal, vždy a všude a finančně ho zachránili jeho vymyšlené knihy. Megre zase bezostyšně lže tady a k chlípníkovi nemá daleko. Také byl zkrachovalec, ale finančně ho zachránil podnikatelský záměr á la Castaneda a vyšlo mu to. Stejně jako Castaneda tu lidem předkládá své představy. Neříkám, abyste to nečetli, ale podržte si střízlivý rozum. Ten se nevylučuje s duchovností, naopak "duchovno" je velmi logické a má svůj řád. To se nikdo mimo jiné nezamyslel, jak to že neexistuje žádná fotka Anastasie? Na své rodiče si "záhadně" nevzpomíná a o příbuzných taky nic. Všude veřejně vystupuje jen Megre. Dona Juana taky nikdy nikdo neviděl. Nemluvě o spoustě jiného..
Ženy jsou zpravidla citovější, tak holt autorovi vše baští. Komentář píši pro jejich dobro, protože vystřízlivění by mohlo být bolestné... raději si přečtěte kvalitnější knihy, je jich relativně dost. Ty Vám v životě více pomohou a Váš život bude kvalitnější a šťastnější..

Je to poslední kniha napsaná KM, a tak je v ní nejotevřenější. Přesto doporučuji číst až po přečtení jiných jeho knih, protože v ní mluví o věcech, které zmínil roztroušeně ve svých jiných spisech. Zde už jen stručně zmiňuje. Velmi cenná pro otevřenost a nezbytná pro pochopení jeho nauky a toho co vlastně dělat, protože toho napsal hodně a těžko se v tom orientuje.
Co platí pro knihy (nauku) KM?
Jsou to nebezpečné knihy. :-) Úplně Vás změní a není cesty zpět. Ale to je právě cílem jógy, přeměna člověka. Takže co se týče předání nauky do knih, v tom KM uspěl. Ono i čtení vám navodí určité stavy (potvrzují i jiní co četli KM). Píši, že není cesty zpět a přesto lidé odpadávají. No, ještě jsem se nesetkal s člověkem, který by dělal co KM ve svých spisech předepisuje. Berme to jako výzvu! ;-) Knihy je dobré číst opakovaně, mají jakoby více vrstev, které se postupně odkrývají. Sám se při opakovaném čtení divím, jak to, že jsem to tehdy nechápal, neviděl, vždyť je to tam tak krásně napsané! Také zpravidla ten kdo není připraven, knihu nepřečte nebo nepochopí. Mně samotnému trvalo cca 15let, než jsem přišel jeho knihám na chuť a to jsem se již tehdy zajímal o jógu a mystiku. Tenkrát jsem jeho knihy nechápal, jakobych měl přes oči neviditelný závoj, který nedovoloval nic z toho pochopit..

4 03.09.2019

Tuto knihu mi pokaždé krišňáci vnucují a pokaždé odmítám už podle klamavého názvu, protože z toho co jsem od nich slyšel vědou pohrdají, když věda svými poznatky tvrdí něco jiného než jejich svaté védy a svatý Prabhupáda nad kterými se přímo rozplývají. V originále ji Prabhupáda nazval "Věda o seberealizaci", tedy klamou lidi už názvem "Vědecké poznání duše", tak ji autor nenazval. Jak jim tedy možno věřit v dalších věcech?
S vědeckou metodikou nemá jejich nauka a knihy vůbec nic společného.
Náboženský fanatismus je hrozná věc a krišňáci jsou náb. fanatiky. Agresivně lidem vnucují na ulici knihy, chodí od domu k domu. Svou víru považují za jedinou Pravdu a vnucují jiným. Jsou to takoví Jehovisti akorát křepčením zaměřeni na mladší generaci a farmařením, které je nyní in.
Pokud někoho zajímá opravdové VĚDECKÉ POZNÁNÍ DUŠE, mohu doporučit knihy Květoslava Minaříka, jogína a mystika, který k mystice přistupoval kriticky, vědecky, neklade žádná dogmata a dokonce tvrdil, že není potřeba věřit v Boha, že žák potom sám pozná zda Bůh existuje či ne. Jeho spisy je ale potřeba se prokousat, těžko se v tom orientuje, ale stojí to za to, chcete-li poznat sami sebe a tajemství života. U něj je rozum a logika žádoucí. Narozdíl od církví (sem řadím i krišňáky), kde vyžadují slepou víru v dogmata a svaté texty.

Skvělá faktografická kniha o indických jóginech a jejich schopnostech. Rozhodně doporučuji! V některých věcech jedinečná. Člověka četba chytne. Škoda jen, že už budou všichni po smrti. PB se občas pokouší o vlastní interpretaci jevů (je mimo), naštěstí jde jen o pár stránek z celé knihy, takže se to dá zkousnout - to je asi jediná nudná část z celé knihy. Jinak super četba! ;-) Škoda, že musel cestu předčasně ze zdravotních důvodů ukončit, bývala by byla kniha asi úplnější.
Kniha trochu vyznívá jako oslava Maharišiho coby největšího indického jógina. I v ČR je dost oslavován. Zde nesouhlasím, proto to trochu okomentuji: 1) Prý Maharišiho proslavil právě až PB, jinak do té doby nikdo moc o něm nevěděl, byl to jen místní světec. 2) Mahariši dosáhl jen mentálního osvobození. Člověk je ale bytost komplexní obsahující např. ještě duševní vlastnosti, emoce, city, pudy a mající také fyzické tělo. V tom budete se mnou souhlasit. Mahariši to ale zcela pominul a doplatil na to. Zemřel na rakovinu ruky, neschopen se vyléčit, přestože ho Indové prohlašovali za Boha :-). Lékaři ho nedokázali vyléčit. Proto při setkání s různými guru, je potřeba být ve střehu a zkoumat čeho dotyčný vlastně dosáhl. Případně jestli nejsou jinde lepší nauky beroucí v potaz člověka celého (opravdu celého a ne jen jako)... Pak se člověk vyléčí i z rakoviny bez pomoci lékařů.

2 19.04.2019

Směsice pravdy a lží, takový druh knih nemám rád..., proto jedna hvězda za ta zrnka pravdy (v polévce lží) a zčásti jako taková malá provokace ;-). Na to jak je to tu i jinde prezentované jako úžasná kniha, tak pro mne docela zklamání. Podle mne kdyby London u této knihy zvolil jiný žánr - literaturu faktu, bylo by to lepší a prospěšnější. Takhle čtenář neví čemu věřit, co je ještě pravda a co už je literární fikce (kniha je inspirována skutečnými událostmi, taktéž zde autor čerpá ze svého života, ze svých cest). A tak ta obžaloba amerického soudnictví a vězeňství vyjde tak nějak naprázdno, protože nevíme, co vše je vlastně pravda, jestli něco už není přibarvené atd. A tak to nejhodnotnější na celé knize je ta duchovní část nebo rovina - záležitost astrálního cestování, minulých životů a nutnost osvobození, protože jak říkal Buddha, volně řečeno: Sansáro (znovuzrozování) je nekonečné, ale existuje únik. O Buddhovi sice London nepíše, ale hl. postava v knize mluví o životě jako o nekonečném převtělování. (a za sebe dodám: a po čase to znovuzrozování omrzí.)

Co se týká formy, tak vydání od Labyrintu je opravdu krásné a toto vydání doporučuji. Dlouho jsem neměl v ruce takto krásně vydanou knihu, navíc s textilní záložkou jako za starých časů (dýchla na mě přitom nostalgie) a přitom stála nová jen něco přes dvě stovky. To se dnes normálně nevidí.

2 18.03.2019

Skvělá drobná knížečka vysvětlující jak to tam na "onom světě" chodí, jak to tam vypadá a co bude po zdejší smrti. Velmi zajímavé je i povídání o jiných planetách. Obávám se, že moc lidí nebude knize rozumět nebo přinejmenším některým jejím částem, ostatně i to je v závěru knihy naznačeno, ale to je pochopitelné u tohoto druhu knih. Ale pokud Vás to zajímá, neváhejte a určitě se pusťte do čtení! Je to přínosné čtení!

2 24.02.2019

Kniha je podvod a brak. Nejzajímavější je akademický doslov Dr. Pouchy, obsahující stručnou duchovní historii Tibetu do pol. 20. st.
K obsahu knihy - Jedna z nejhorších knih, co jsem kdy četl (jde o vydání 1948). Špatný překlad, nebo špatný originál :-) Opakovaně tam čtete při popisu tibetských klášterů, že mají zlaté kupole(!). Tibetské kláštery nemají žádné kupole (sférické klenby)! Dále např. výrazy "jeptišky, abatyše" pro buddhistické mnišky je neprofesionální. Termín "jeptiška" je i vnímán hanlivě. Vzhledem k době překladu akceptovatelné, ale kupole ne.
Kniha se skládá z mnoha krátkých kapitol, jejichž obsahem je cca 90% popis krajiny a okolí, 10% nějaký tajemný zážitek nebo událost nějakého zasvěcení, u kterého autor vždy napíše v mnoha obměnám, že šlo o zasvěcení z kterého by Evropané šíleli, ale že o něm nesmí nic říct. Tedy čtete celou kapitolu, jak šel do nějakého kláštera a místnosti, kde se mu dostalo nějakého úžasného nebo strašného zasvěcení či byl svědkem jiných prý pro Evropana neuvěřitelných věcí (aniž by zmínil o co šlo) a nakonec se dozvíte, že Vám nemůže nic říct. A tak je to pořád dokola, kapitola za kapitolou. A to ještě ony zážitky nic moc, vyfantazírované víceméně na základě spiritismu a různé jiné blbosti se tam dočtete. V té době (1.pol 20. st.) frčel spiritismus stejně jako okultismus a esoterismus... což je z knihy silně cítit, že autor byl okultista, zednář a kdovíco všechno.. stačí zagooglit. Tenkrát byly cestopisy o Tibetu in, takový boom a autor se jen pokusil na tom přiživit s trochou znalostí co si o Tibetu nastudoval a zbytek si vymyslel. V oné době tak činili i jiní. Nedoporučuji.
Pokud si chcete přečíst něco autentického o životě tibetských mnichů, výuce v klášteře školy gelugpa v pol. 20. st., doporučuji knihu: Geše Rabten - Život a dílo tibetského mistra meditace.

To je myšleno vážně? Jde jen o reklamní článek na sebe sama a za to platit 270Kč?!
Detailnější rozbor je zde v Recenzi.
Neskutečný!

Pro nevěřící Tomáše bude kniha moc silný kafe. Pro ostatní, zejména začátečníky v oblasti duchovna píši pár postřehů. Je to mix křesťanství, spiritismu, reinkarnace, karmy, léčitelství a magie (astrální cestování, elementálové). Výčet zní až děsivě, ale s většinou napsaného souhlasím. Napíši některé výhrady, i tak knihu doporučuji. Je velmi čtivá a zajímavá:
- "Jsem jenom kanálem Jochanana [sv. Jan] a dalších neviditelných Mistrů. ... prostě opustím své tělo a dovolím Jochananovi, aby se jej zcela zmocnil..." ...Nemyslím si, že tohle to je dobré, opouštět tělo (máme tělo, tak bychom v něm měli setrvávat a produchovňovat jej, právě tělo je klíčem k nesmrtelnosti), dělat ze sebe médium (končívají špatně), i když zřejmě půjde o vyššího ducha/bytost. Ve spiritismu se taky zjevují skoro samí "svatí", ale málokdo si uvědomuje, že mohou také jenom hrát kým jsou. Proč by ti duchové nemohli lhát, aby je lidé pak opakovaně volali a čerpat tak z lidí energii pro svou existenci? My lidé běžně lžeme, co teprve duchové, kteří se nemusí držet ani té ubohé lidské morálky a zákonů? :-)
- Daskalos zbytečně používá nových termínů a již ustálené svým vlastním způsobem, aby se nedostal do rozporu s křesťanstvím, zejména tím církevním. Neblaze ovlivněn křesťanstvím. Např. používá termín "duše" pro ducha a tvrdí, že duše je věčná (ve shodě s církví) ...ale duše (emoce apod.) přitom je smrtelná, to duch je nesmrtelný... Lidi to zbytečně uvede ve zmatek.
- Nazývá mimozemšťany kdejakou bytost, i když vůbec nejde o mimozemšťany. Je jimi nezdravě fascinován.
- Daskalos zde líčí, jakého vysokého duchovního stupně dosáhl, na druhou stranu je místy velice přízemní, určitým způsobem omezený, vlastní rodina jakoby to nejdůležitější. Přitom když člověk jen trochu pokročí, celý svět se pro něho stane jeho vlastní rodinou - už nerozlišuje lidi na moje vlastní rodina a cizí lidi.
- léčitelství samo o sobě je řekl bych diskutabilní. Každá nemoc má svou příčinu a tak by měl dotyčný odstranit tu příčinu nemoci. Ne se nechat vyléčit léčitelem (zneužít posvátné síly) a žít dál dosavadním způsobem života. S velkou pravděpodobností se nemoc zase vrátí a bylo to celé na nic. Bývá to tak, že když lidem nepomůže klasický doktor, tak prostě zkusí léčitele a když je uzdraví, tak je to ok a nic víc je nezajímá proč, jak? Žijí si dál podle svého. Jak se říká (i o křesťanech): V úzkých se každý modlí, ale jinak si na Pána Boha ani nevzpomene. Samozřejmě jsou mezi lidmi výjimky... a léčitelství ano, ale u specifických případů kdy to má smysl.

1 19.01.2020

Beseda bohů se považuje za jeho vrcholné dílo. Je obtížnější, a proto vhodná spíše pro intelektuály.
Už si z ní nic nepamatuji, ale z předmluvy věta "Slyšel jsem bohy." mne velmi zasáhla a několik let mi zní v hlavě.
Mně nesedí a asi nebude sedět více lidem ona vyumělkovanost - jde o uměle stylizované rozhovory dvou bohů (jde vlastně o rozhovory KM a KL). Bližší jsou mi kratší práce jako Drahokamy, Tajné zasvěcení apod., které jsou psané více od srdce. Navíc Drahokamy mají kraťoučké kapitolky, které stihnete přečíst celé třeba ve vlaku na cestě do práce. Ale zase asi nejsou vhodné jako první četba. Za tu vyumělkovanost Besedy a intelektualizovanost odebírám jednu hvězdu.

1 04.11.2019

Kniha mne trochu zklamala, zejména rozhovory, ale i tak stojí za přečtení k závěru knih Carlose Castanedy. Nic moc nového se tam ale nedočtete. Těšil jsem se na rozhovory s CC, ale ty jsou skoro o ničem. CC žil ve skrytu a rozhovory neposkytoval, jen pár jich udělil za celý svůj život a místo toho, aby toho tazatelé využili a zeptali se ho na věci, o kterých v knihách moc nemluvil nebo na některé pikantnosti, táží se ho pořád na to samé: Jak potkal dona Juana, co je tensegrita, kdo to jsou chacmoolové? Pořád dokola i po 20letech stále ty stejné otázky, nevyužitý potenciál rozhovorů.

1 25.02.2019

Ke komentáři Jelitovna 7.12.2014:
Také jsem si všiml tohoto rozporu o černém plášti a kouknul jsem na anglický originál. Opravdu jde o špatný překlad a v originále se nic nepíše o sundávání pláště. Zde je daný odstavec:
"I thought I had already overstepped the time allowed for the audience, and meant to close it by making a few polite remarks about my refusal to put
on the ceremonial robe made of black silk."

Když začala mánie Harryho Pottera a byly natočené první díly, patřil jsem ke kritikům a nadával na to. Byl jsem už dospělý. Potom jsem celou tu záležitost přestal brát tak vážně a začal jsem na film koukat pohledem malýho kluka a hrozně se mi to líbilo. Nejen že jsem shlédl všechny díly, ale koupil si i tuto sadu všech dílů a všechny je přečetl. Knihy se mi líbí ještě víc než film. Nejvíce se mi na nich líbí a oceňuji, že dialogy v knize jsou často do písmene stejné jako ve filmu. Když jsem např. nahlédl do knihy Pána prstenů, byly tam dialogy hodně odlišné od filmu a odradilo mě to od čtení knižní podoby, protože to bylo rušivé.
Harryho Pottera doporučuji i dospělým. Prospěje jim, když se na chvíli ponoří do tajemného a kouzelného světa Harryho Pottera a uniknou tak všednosti dne a starostem života dospěláků.
Jen se jim u této sady nepovedla papírová krabice v níž jsou vloženy všechny díly. Je moc těsná a téměř hned se v rozích roztrhne, i když dává člověk bacha a ví o tom. Nejsem sám a lidi si na to stěžují. I když jde o brožované vydání a silné knihy, stránky drží dobře. Žádná se z vazby neuvolnila. Je to skvělý dárek pro děti a přimějete je tím i ke čtení, což zde potvrzují další komentáře.

Knihu doporučuji do rodinné knihovny.
Normální buddhistická literatura je dost hutná a těžko stravitelná. Tato útlá knížečka se skládá z mnoha citátů u nás známých i neznámých mahájánových mistrů (např. Nágardžuna, Padmasambhava, Milarepa, Šántidéva, Rabdžampa, Ňingpo, Atíša...), tibetských přísloví, súter atd. Přečtete za cca 3hod. Vnucování není dobré a míjí se účinkem. Tato knížečka se skvěle hodí pro umístění do rodinné knihovny, pokud jste sami příznivci buddhismu a např. vaše manželka nebo partnerka nikoli. Právě svou útlostí a básnickým charakterem může sama něžné pohlaví oslovit a pomoci k harmoničtějšímu naladění na vás a harmoničtějšímu partnerskému vztahu. Navíc tu jsou citáty od různých mistrů z různých buddhistických škol, což může zase vám pomoci s výběrem další buddhistické literatury, podle toho, který mistr vás osloví. Má pět kapitol: Úvod, Jasné světlo vědomí, Soucitný bódhisattva, Dharma, Smrt.

02.08.2020