MahulenaK
komentáře u knih

Hrozně jsem váhala s hodnocením, za čtivý příběh bych dala možná i víc hvězdiček, ale bylo to pro mě strašně nepříjemné téma, a měla jsem co dělat, abych knížku dočetla. Vlastně jsem jen potřebovala vědět, jestli to dobře dopadne. Vůbec jsem nebyla schopná předvídat, jak tady někteří v hodnocení píší. Místy to bylo opravdu těžko překonatelné, abych četla dál.


No páni, ještě nikdy jsem se u knížky tolik nebála! Ale nešlo se odtrhnout... přečetla jsem jedním dechem. Teď už všude ale jen se svíčkou a číst pohádky.


Houbařka je svým námětem hodně podobná knížce Do tmy Anny Bolavé, jen se nesbírají léčivky, ale houby. Ale to je vedlejší. Příběh má spád, je celkem uvěřitelný, jen poměrně zbytečná pasáž ke konci knížky o léčebně. Konec dost zvláštní. Nemyslím, že je nutné všechno na konci knížky vyřešit, tak to není ani v životě, ale tady nebyl konec ani tak otevřený, jako divný.


Pro mne tedy oproti předchozím dílů docela zklamání. Příběh mi připadal zbytečně roztahaný,klidně by mohl být o polovinu kratší. Spád dostala knížka v podstatě až v úplném závěru.


Dobrá oddychovka do dopravního prostředku:-) Trochu jsem přeskakovala moralistické pasáže a životní moudra, ale jako celek prima knížka.


Pro mne tedy zatím nejslabší knížka od Moriarty. Vše podstatné se víceméně odehrálo na posledních cca 100 stránkách. Předtím jsem si pořád jenom musela ujasňovat postavy a vztahy a čekat, kdy už se začne něco dít... Ale nevzdávám to, těším se na další :-)


Pět mě bavilo víc. Měla jsem trochu problém s Poetickou skupinou, úryvků básní bylo poměrně hodně, a pro pochopení to nebylo nutné. Autorka nakonec stejně všechno na závěr dovysvětlí i pro ty méně chápavé :-) Navíc, opravdu mě děj bavil až v poslední třetině.


Neupírám autorce čtivý styl, a to, že dokáže vměstnat poměrně silný příběh do 180ti stran. Ale přesto jsem se těšila, až budu mít čtení za sebou, není to úplně můj šálek kávy. Opět se mi potvrdilo, že číst recenze je jedna věc a nechat se jimi ovlivnit věc druhá ( a ne vždycky ta správná).


Nemůžu si pomoct, musím dát pět hvězdiček :-) Nevím, jestli je to ještě možné, ale pro mě jedna z nejlepších "dánovek". I jsem si poplakala. A teď holt musím počkat do prosince, než vyjde další :-) A už to jinak než v originále číst nebudu!


Tak já nějak nevím. Na to, jak jsem na knížku dlouho čekala (rezervace z knihovny) a jak je všude vychvalovaná, tak zas taková bomba to nebyla. Pořád se všechno opakovalo, až konec měl trochu spád, ale taky nic moc velké překvapení. Dala bych jen dvě hvězdičky, třetí je za to, že se knížka dobře četla.


Přečetla jsem první 'síť' a musím si dát pauzu.Ke konci jsem skoro nedýchala,jak jsem se bála...
Naprosto přesně popsané postavy,situace.
Hrozně mě to zasáhlo.A zajímavé byly i popisy na konci kapitol.Uz teď bych dala pět *.Ale musím to proložit nějakou oddechovkou :-)


Paradoxně jsem tuhle knížku četla jako poslední od Dána, a pořád jsem si říkala, čím to je, že mě nechytla tolik, jako všechny ostatní. Ještě jsem si říkala, že to je tím, že ji čtu poměrně dlouho, protože si ji šetřím-všechny mám přečtený a další prý snad na vánoce...Až tady z komentářů jsem zjistila, že to je prvotina a je to znát. I když všechny postavy znám z předchozích příběhů, tak jsem se trochu ztrácela, jak v těch postavách, tak v ději. A jak už někdo napsal, ještěže jsem na ni nenatrefila jako první, asi bych další nečetla, a to by mě teda fakt mrzelo, protože Dána miluju!!


Nebyla tak dobrá, jako Než jsem tě poznala, ale na 4 hvězdičky určitě. Aspoň jsem neprobrečela půl knížky :-) Těším se na další, baví mě ten styl i příběhy.


Glattauer vždycky překvapí, každá jeho knížka je úplně z jiného soudku. Do Není zač jsem se nejdřív nemohla začíst, ale pak mě příběh pohltil. Taky jsem ráda, že závěr nezklouzl do nějakého přeslazeného happy endu.


Po Vražedném chladu už jsem neměla chuť další knížku od téhle autorky číst. Ještěže jsem změnila názor! I když jsem se někdy trochu ztrácela v ději, tak nakonec jsem byla napnutá a nervózní až do konce, jak to všechno dopadne. No a výsledek je ten, že už mám objednanou další (Dlhá cesta domov)...


I když jsem věděla, že to musí dobře dopadnou, vždyť z Richarda Krauze bude špičkový kriminalista, tak jsem se o něj až do konce bála. Ještěže má tak prima parťáky :-)


Tenhle styl psaní by mě bavil tak v povídce, na knížku je to trochu moc a navíc mě úplně "nebere" vzpomínání na babičku...


Celou knížku mě Ove štval, nakonec mi začal být sympatický a i jsem si pobrečela. Ale protože to bylo skutečně až na závěr, tak dávám "jen" tři hvězdičky :-)


Musím dát 4 hvězdičky, protože jsem se dlouho u žádné knížky tolik nenasmála. Fakt dobrá oddechovka.
