MahulenaK komentáře u knih
Jedinečný Dominik Dán....V jednu chvíli jsem si říkala, že tentokrát to bude "jen" na čtyři hvězdičky, ale konec mě utvrdil v tom, že prostě jinak než pět dát nelze.
Geniální! Jen doufám, že pan Craven brzy napíše další pokračování...
Určitě bych Štvanici neoznačila jako thriller, v tom byla knížka zklamáním. Spíš se celou dobu řeší vztahy. Celý příběh je tak nějak předvídatelný a jednotlivá odhalení nejsou tak šokující, jak asi autorka zamýšlela. Navíc není jasné, proč se to najednou děje, když se všichni scházejí už léta. Je to atmosférou? Prostředím? No, co se dá dělat, hlubší zážitek mi po knížce nezůstane.
Začátek byl slibný, prima, dobře se to čte a vypadá to slibnè. Ale potom, pane bože, červená knihovna jak vyšitá. Zachránila to poslední třetina (kam jsem dočetla jen silou vúle), ale víc než na ty dvě hvězdičky to prostě nestačí.
Pohlazení pro duši. Zajímavé, milé, dojemné. Jsem nadšená a další knížku od Jojo budu netrpělivě vyhlížet.
Jak mám tyhle detektivky ráda, tak mě Temná cesta moc nenadchla. Sice jde pokaždé o jiný příběh, jiné postavy, ale ve finále je to v podstatě pořád o tom stejném. Kate jde pokaždé o život, a i to vyústění zápletky je v podstatě vždycky podobné. Snad to další knížka napraví, nerada bych o Amiše přišla.
Nemůžu si pomoct, ale za mě zklamání. Dala bych sice ještě půl hvězdičky navíc, ale tři už ne. Příběh Marie mě nebavil, ač jsem téměř stejného věku. Pořád to stejné dokola, a jestli měly příběh oživit vzpomínky otce, tak se to příliš nepovedlo. Neupírám panu Hájíčkovi čtivost, ale pro mě mají knížky od Rybí krve sestupnou kvalitu. Mrzí mě to.
Ano, jsou všechny knížky podobné a předvídatelné. A ano, stejně mě pořád baví. Takže i přes to, že mě Zakázané ovoce tolik "nechytlo", tak dávám 4 hvězdičky a jdu vyhlížet další knížku :-)
Syrový příběh, pravdivý...čtivý, ale děsivý.
Tak jako každá knížka Dvořákové nutí k zamyšlení. Kéž by se dostal i k těm, kteří jsou předobrazem postav, a donutil k zamyšlení hlavně je.
Bohužel nedočteno. Jak jsem byla nadšená z Ducha domu Ashburnů, tak teď mi to přišlo jako přes kopírák, a vůbec mě to nebavilo. Nerada nedočítám knížky, ale pro mě opravdu ztráta času.
Tak nějak nevím...Z Anežky jsem byla nadšená, Houbařku jsem četla ze zvědavosti, a teď bych ji zpětně ocenila víc. Ale Rekonstrukce na mě byla dost temná, moc jsem nerozuměla tomu vývoji, navíc se všechno pořád opakovalo, už ve třetině knížky jsem si říkala, o čem proboha bude zbytek. Nakonec jsem ji dočetla, ale celkový dojem...
Klevisová mě baví moc. I když mají knížky občas podobné styčné body, jsou každá jiná a zatím pokaždé skvělá. Vyhovuje mi i, že se zbytečně nezabředává do soukromí Bergmana a většina děje se soustřední na vyšetřování.
Už jsem lapená...a vrhám se na třetí díl. Ještěže jsem detektivky paní Klevisové objevila až teď, mám na chvíli zásobu a nemusím čekat, až vyjde nová kniha :-)
Tentokrát jsem s hodnocením trochu na vážkách... Nechtěla bych psát samá negativa, ale oproti Bez duše, která mě nadchla, mě nebavilo: části, kde se popisuje vztah s Pavlou, narážky na souvislost s minulou knížkou (co když ji někdo nečetl), otevřený konec a poměrně hodně patetických úvah. Příběh fajn, ale hodně podobný tomu předešlému. Tak trochu doufám, že další pokračování to trochu napraví.
Toho jsem se bála...Četla jsem s paní Klevisovou moc hezký rozhovor v Téma a říkala jsem si, že bych si nějakou její detektivku zkusila přečíst. Bála jsem se, že se mi bude líbit, a budu si muset přečíst všechny...No, a je to tak!
Sucho mě bavilo moc, přidala jsem si Jane Harper do oblíbených a těšila se na další knížku.
Nemůžu říct, že by byla vyloženě zklamání, ale ani mě nenadchla. Podle mého názoru autorka dostatečně nevyužila potenciál tématu. Navíc mi přišlo, že se v knize řeší a proplétá zbytečně moc rovin, takž chvílemi jsem si nebyla jistá, co se má vlastně všechno vyřešit. Neupírám čtivost, ale čím dál, tím se příběh nějak rozplýval do nudnosti a bylo dost náročné ho dočíst. A klidně bych nepotřebovala vědět, jak to nakonec dopadne.
Mrzí mě, že dávám tak nízké hodnocení, ale knížka mě až na pár pasáží vůbec nebavila. Možná také proto, že jsem předtím zhlédla jedinečné představení Báry Hrzánové a Anety Langerové a měla jsem nasazenou laťku hodně vysoko. V případě knihy jsem měla občas chuť ji vůbec nedočíst.